Psychiatři nyní říkají, že nekonformita je duševní nemoc: pouze „ovce“ jsou „normální“

Moderní psychiatrie se stala pařeništěm korupce, obzvláště toho typu, který se snaží démonizovat a prohlásit za duševně chorého kohokoliv, kdo se odchyluje od toho, co je považováno za normu. To je značně patrné na posledním vydání Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch, či DSM, který uvádí lidi, kteří se nepodřídí tomu, co lidi ve vedoucích pozicích prohlásí za normální, jako duševně choré.

Tak zvaná „nemoc“, kdy si člověk zvolí vzdorovat konformitě, byla psychiatry pojmenována „opoziční vzdorovitá porucha“, či ODD. Nový DSM tuto vymyšlenou nemoc definuje jako „probíhající vzorec neposlušného, nepřátelského a vzdorovitého chování“ a uvádí ho spolu s hyperaktivní poruchou pozornosti, či ADHD, další vymyšlenou nemocí, jejíž tvůrce, dr. Leon Eisenberg, připustil, že je podvodná, na smrtelné posteli.

Jak jste možná z tohoto rozšiřitelného popisu vytušili, téměř každé chování člověka vnímané někým jiným jako nepřijatelné nebo podivné může být kategorizováno jako symptom ODD. Děti s výbuchy vzteku nebo které bojují se sourozenci, například, mohou být prohlášeny za takto duševně nemocné, stejně jako děti, které projevují nesouhlas se svými rodiči nebo učiteli.

Neposlušnost a vzdorovitost jsou běžným chováním u mladých, a rodiče se s tímto chováním dlouho vypořádávali tak, že nastolovali patřičnou disciplínu. Zároveň ne všechny formy neposlušnosti a vzdorovitosti jsou špatné, a závisí to na autoritě a požadovaném činu. Dítě, kterému je, například, učitelem řečeno, aby si nechalo své neoblíbené názory pro sebe, a které tomuto příkazu odporuje, může jen prostě uplatňovat nesouhlas v rámci své svobody projevu.

Ale to je problém u kategorizace nemocí jako ODD, která je tak volná, že prakticky každé neběžné chování lze označit za opoziční nebo vzdorovité, prostě proto, že narušuje status quo. Slavné mozky minulosti, jako například Thomas Edison a Alexander Graham Bell, jejichž nekonvenční myšlenky musely v jejich době znít šíleně, jsou typy lidí, kteří by dnes mohli být prohlášení za nemocné ODD nebo trpící nějakou jinou duševní nemocí.

A ještě větším nebezpečím, že bude při diagnóze duševní nemoci používán tento subjektivní přístup, je, že to omezuje svobodu projevu a politický disent. Federální vláda se již pokusila prohlásit ty, kteří se staví proti její diktátorské politice, nebo kteří ji prostě zpochybňují, za lidi trpící „politickou paranoiou“, typem duševní nemoci.

Charakterizování nekonformity jako „duševní nemoci“ je charakteristickým rysem totalitní vlády

Takovéto zvláštní zneužívání lékařského systému pro kontrolu myšlení lidí není nic nového. Mnoho autoritářských vlád, včetně bývalého SSSR, zavedlo podobné zdravotní programy, které kategorizovaly disent jako lidi s chemickou nerovnováhou potřebující léčbu. Dnes taková léčba často mění mozek, kdy se používají psychotropní drogy s devastujícími vedlejšími účinky.

„Psychiatrické věznění duševně zdravých lidí je univerzálně chápáno jako obzvláště destruktivní forma represe, protože používá mocné metody medicíny jako nástroje trestání, a je doplňována o hlubokou potupu lidských práv, spojenou s podvody,“ vysvětluje analýza a komentář zneužívání psychiatrie jak v Sovětském svazu, tak v Číně, z r. 2002, která vyšla v Časopise Americké akademie psychiatrie a práva.

„Lékaři, kteří dovolí, aby byli takto využívání… zrazují důvěru veřejnosti a porušují své základní etické závazky profesionálů.“