Vyděračský terorismus je populární

"Milý státe,

věnuj mi sto milionů ze společné pokladny, jinak zabiji své spoluobčany." Takto by se daly charakterizovat anonymní dopisy, e-maily a telefonáty, které poslední dobou docházejí na adresy českých institucí; ať už přímo policii nebo do některého sdělovacího prostředku.

Zdá se, že se s požadavky tohoto typu roztrhal pytel. Posuďte sami: 22.5. Anonymní dopis zaslaný poštou požaduje 200 milionů ze státní kasy. Hrozí odpálením bomb na různých místech v Praze. Den předtím (21.5.) přišel e-mail do televize NOVA. Autor požaduje 50 milionů a dává státu 48 hodin. I on hrozí bombovými útoky. Počátkem května někdo nastražil ampulky s cyankálim do nemocnice a vyhrožoval, že začne trávit pacienty, pokud nedostane sto tisíc kreditních karet. Měsíc předtím zase vyděrač v Olomouci požadoval deset milionů a na důkaz, že svůj požadavek myslí vážně, navedl policii pod jeden z mostů, kde byla opravdu uložená bomba.

Výše uvedené příklady patří k těm nejhrubším a nejnebezpečnějším. Ale jsou i mírnější formy vydírání, byť jejich podstata je podobná. Například odborářské stávky. Já vím, že mi asi odpovíte, že to není totéž. Podle mého názoru to má podobnou strukturu, jen forma nátlaku je mírnější. Nehrozí se smrtí. Ale tak, jako v případě bombových anonymů, se požadují státní peníze, a k jejich získání se bere veřejnost jako rukojmí.

Jak se proti tomu trendu bránit? Co se bombových anonymů týče, domnívám se, že by se o tom nemělo psát. Ne nadarmo se říká, že příklady táhnou. Škoda, že pro noviny platí bližší košile nežli kabát. A ačkoliv žádné sdělovací prostředky o vážných a důležitých věcech nikdy neinformují objektivně (a zvlášť ty české ne), v případě kriminální činnosti publikují vše bez výběru, a ještě s jakousi perverzní rozkoší. Co na tom, že to inspiruje další, hlavně když to zvýší čtivost. Nedá mi to, abych nostalgicky nezavzpomínal na léta strávená budováním socialismu. Informační úroveň tehdejších sdělovacích prostředků byla zoufalá. Ale v případě kriminálních aktivit převládal určitý vkus. Jen málo se dostalo ven. A bylo to tak dobře.

Pokud jde o odborářské stávky, zde bych asi volil řešení podle Ronalda Reagana. Pamatujete (dnes už legendární) případ se stávkou letových inspektorů?

Vraťme se ještě k těm bombovým anonymům. Kolik jen stojí policisty práce takového křováka vyhmátnout. Kolik jejich sil a kapacit takové případy vážou? O to méně pak zbude na řešení skutečné kriminální činnosti. Já vím, že i toto je skutečná kriminální činnost, ale pachatelé v tomto případě většinou nehodlají svou hrozbu naplnit. Stačí jim jen postrašit. Problémem zůstává, že policie na to nemůže spoléhat. Z deseti takových případů může být devět jen bububu, ale ten desátý by možná byl schopen a ochoten svou hrozbu splnit. A to si policie na triko nevezme. Takže jim nezbývá, než každou takovou hrozbu brát nadmíru vážně a vyšetřovat jako by to byl ten jeden z deseti, odhodlaný ke všemu.

Rád bych něco na tomto místě těmto novodobým teroristům sdělil: Chápu, že potřebujete peníze, hodně peněz. Neodsuzoval bych vás, kdybyste se snažili "jen" krást. Neztotožňuji se s tím, dalo by se to morálně napadnout (je to nejen proti biblickému Desateru, ale i proti etice), ale uznávám, že ne každý dokáže vydělat peníze bez krve těch ostatních. Ostatně se říká, že za každým velkým majetkem se skrývá zločin.

Když už chcete krást a loupit, prosím, je to vaše věc. Ale brát si k dosažení svých zisků nevinné rukojmí, ohrožovat obyčejné lidi, považuji za mimořádně ubohé, trapné a nemorální.

A ještě jedno přirovnání si neodpustím, když už jsem zde použil slova terorismus. Sdělovací prostředky někdy referují o palestinských sebevrazích jako o teroristech. Porovnejme si aktivitu Palestinců s aktivitou těch našich, malých českých teroristů.

V obou případech jsou v sázce životy nevinných lidí. Ale tím také všechny podobnosti končí.

Čeští vyděrači hrozí. Zatím "pouze" hrozí, ale kdoví, jestli některý z nich někdy svou hrozbu nesplní. Palestinci nehrozí. Prostě jdou a opravdu zabíjejí.

Motivem českých vyděračů jsou peníze. Motivem palestinských sebevrahů je zoufalství. Snaha přivolat pozornost světa a získat zpět území vlastní země, které jim bylo zločinně ukradeno.

Palestinci při útoku umírají. Obětují sebe sama. Čeští teroristé při útoku nehynou, jsou pěkně schováni za bukem a pro svou kapsu jsou ochotni nechat umřít jiné.

Které jednání je vám sympatičtější? A přeci noviny nikdy nereferují o českých vyděračích jako o teroristech, ačkoliv žádné příhodnější označení pro ně neexistuje. Jejich čin je zpustlý surový terorismus nejhrubšího zrna.

Už jsem to chtěl napsat dávno, ale tak nějak nebyla příležitost. Mým původním úmyslem bylo věnovat palestinským sebevrahům celý článek, ale když už jsem to tady nakousl, tak to také vyslovím. To, co dělají Palestinci, je hrdinství. O Češích se to, bohužel, říct nedá.