Co bude FBI dělat s ukradenými ukrajinskými aktivy?

Nedávno kancelář mluvčího amerického ministerstva zahraničí oznámila, že USA vyslaly tým expertů z FBI, ministerstva spravedlnosti a ministerstva financí, aby pomohl Kyjevu s navrácením ukradených aktiv nacházejících se v zahraničí (na USA ukradené a odvezené ukrajinské zlato se to asi patrně vztahovat nebude… p.p.) 29. dubna uspořádají USA a Británie multilaterální setkání na toto téma za účasti ukrajinských představitelů. Očekává se, že Mezinárodní středisko pro navracení aktiv (ICAR), se sídlem v Basileji, se setkání zúčastní také.

Ukrajina je na pokraji obrovského krachu a sociálního konfliktu, a dokonce hladomoru. Ukrajina potřebuje peníze, aby zabránila totálnímu kolapsu ekonomiky. Samozřejmě, že Washington se o to, co se děje s ukrajinskou ekonomikou, zajímá pramálo; obává se o schopnost Ukrajiny zaplatit dluhy západním věřitelům. V současnosti je výše ukrajinského zahraničního dluhu odhadována na 145 miliard dolarů. Nikdo na západě nové úvěry Ukrajině poskytovat nechce. Částky uváděné v dolarech a eurech médii jsou pouhými „verbálními intervencemi“ ukrajinských politiků a západních představitelů.

Existují jasné známky toho, že ukrajinský bankovní sektor brzy zkolabuje. Národní banka Ukrajiny (NBU) probírá možnost záchrany komerčních bank způsobem, jakým to bylo učiněno na Kypru, tedy zkonfiskování účtů vkladatelů nebo násilná přeměna vkladatelů na bankovní „investory“ („akcionáře“). Kyjevský režim plánuje získat tímto způsobem miliardy dolarů; takováto nestoudná krádež by mohla zachránit několik bank, ale nemůže zachránit zemi před masivním krachem. Na to by byly potřeba desítky miliard dolarů.

Aby zaplatila své dluhy vůči zahraničním věřitelům, má pak Ukrajina pouze dva vlastní zdroje. Prvním je zprivatizování státního majetku, včetně přírodních zdrojů země. Druhým jsou zahraniční aktiva Ukrajiny.

Tudíž FBI a americké ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo financí se rozhodly, že pomohou Kyjevu využít druhý zdroj.

* * *

Ukrajinská zahraniční aktiva tvoří několik součástí. Hlavní jsou mezinárodní rezervy NBU. Ty od poloviny r. 2011 nepřetržitě klesaly (tehdy dosáhly rekordní úrovně 38 miliard dolarů). Dnes jsou na méně než 15 miliardách; tyto rezervy postačují na splácení dřívějších státních dluhů a na dluhovou službu do konce tohoto roku. Existují také soukromá zahraniční aktiva. Je dobře známo, že celkové ukrajinské přímé soukromé investice v zahraničí nedosahují ani 10 miliard dolarů; nicméně to jsou pouze přímé investice. Existují také portfoliové investice, půjčky, úvěry, prostředky na bankovních účtech a hotovost v cizí měně. Celkově činily na konci loňského roku všechny typy zahraničních aktiv více než 140 miliard dolarů. Tato částka se velikostí zhruba rovná celkovému zahraničnímu dluhu Ukrajiny. A asi 70% těchto aktiv je ve formě hotovosti a prostředků na účtech v zahraničních bankách – což jsou velmi likvidní formy aktiv.

Nicméně oficiální soukromá zahraniční aktiva Ukrajiny jsou pouhou špičkou ledovce. Hlavní část ukrajinských aktiv v zahraničí se vytvořila jako důsledek ilegálního vývozu kapitálu vysoce postavenými představiteli a oligarchy. Ta nejsou ve statistikách a platební bilanci NBU uvedena.

Vloni ukrajinská média uveřejnila žebříček 100 nejbohatších občanů Ukrajiny (Top-100). Aktiva této „vrcholové 100“ činila v r. 2012 130 miliard dolarů (80% GDP Ukrajiny). A zahraniční aktiva většiny oligarchů jsou větší, než jejich domácí aktiva. Nicméně tyto údaje prakticky nezohledňují prostředky na bankovních účtech oligarchů. Ty zůstávají zcela ve stínu.

V posledních letech vyšla na světlo boží nezdokumentovaná aktiva ukrajinských oligarchů a představitelů v různých daňových rájích. Jacenjuk, ve své touze odhalit „Janukovičův zločinný režim“, uvedl, že v letech jeho prezidentování bylo ze země vyvezeno do zahraničí 70 miliard dolarů. Nicméně pomlčel o tom, kolik toho bylo vyvezeno za Juščenka a Tymošenkové. Podle odhadů Tax Justice Network, amerického analytického centra, bylo z Ukrajiny od okamžiku jejího získání nezávislosti přesunuto do daňových rájů a zahraničí celkem 167 miliard dolarů. Tato částka je jen o trochu menší, než hrubý domácí produkt v r. 2012 a značně přesahuje velikost agregátního zahraničního dluhu země. Právě na tato zahraniční aktiva se kyjevský režim, spolu se svými mecenáši ve Washingtonu, soustřeďuje jako na potenciální zdroj pro vyřešení finanční a ekonomické krize Ukrajiny.

* * *

Mezinárodní zkušenosti s vracením zahraničních aktiv do jejich domoviny existují. V praktickém světě proběhly pokusy získat zpět peníze Saddama Husseina, Muammara Kaddáfího, Hosni Mubaraka, Francoise Duvaliera, Roberta Mugabeho a dalších. Takovéto operace téměř vždy používaly hesla „návrat ukradeného bohatství lidem“.

Pro takovéto operace existuje jistý protokol:

1. Schválení nezbytných zákonů v zemi-oběti umožňujících provedení operace a získání aktiv, jakož i podepsání dohod s dalšími zeměmi.
2. Hledání a nacházení aktiv.
3. Zmrazení aktiv.
4. Prokázání ilegálního původu aktiv.
5. Předložení programu pro použití získaných aktiv zemí-obětí.
6. Převod aktiv do země-oběti a realizace programu.

To je přibližně procedura popsaná v pokynech vytvořených Mezinárodním střediskem pro navracení aktiv (ICAR), Světovou bankou a dalšími organizacemi. Vlastně se to ale většinou do poslední fáze ani nedostane. Částečně je tomu tak proto, že je opravdu obtížné rozmotat komplikovaná schémata používaná pro vývoz aktiv ze zemí-obětí. Částečně je tomu tak proto, že západ, kde se aktiva nachází, má zájem na zmrazení těchto aktiv na co nejdelší možnou dobu, obzvláště v případě bankovních účtů. Tato strana věci je sotva kdy zmiňována. Ale nakonec jsou zmrazená aktiva, představující často miliardy dolarů, královským darem pro banku, kde se tyto prostředky nachází. Jakákoliv banka sní o klientech, kteří účet po otevření účtu nepoužívají.

Dokonce i když specialisté předloží nezbytné důkazy o ilegálním původu zahraničních aktiv, vláda země, kde jsou taková aktiva ukryta, s jejich okamžitým odmražením a návratem „lidu“ okradené země nepospíchá. Zdůvodnění země „ukrývající“ ilegální aktiva vypadá často nějak takto: pokud tato aktiva (peníze) vrátíme, budou prostě znovu ukradena. Můžeme je zemi-oběti převést pouze tehdy, existuje-li opodstatnění pro navrhované výdaje a mechanismy pro sledování použití peněz pro zamýšlené účely. USA používají takovéto formulace, aby u nich ukradená aktiva zůstala.

* * *

Při vyhodnocování pravděpodobnosti, že Ukrajina získá zpět byť jen malou část z desítek miliard dolarů, které byly ze země vyvedeny, je užitečné vzpomenout si na případ bývalého ukrajinského premiéra Pavla Lazarenka. Ten si odpykává trest v USA za praní špinavých peněz. Americký federální soud považoval peníze, které se nacházely na bankovních účtech otevřených na Lazarenkovo jméno v různých zemích za nezákonné. Částka byla odhadnuta na 1 miliardu dolarů, ale doposud nebylo prokázáno u všech účtů, že peníze na nich souvisí s bývalým premiérem, nebo že pochází z trestné činnosti. V současnosti to bylo nezpochybnitelně dokázáno pouze u prostředků ve výši 250 milionů dolarů. Od Lazarenkova zatčení v USA uběhlo 15 let, ale Ukrajina ještě nedostala ze zmrazených prostředků bývalého premiéra ani dolar. A nikdy nedostane…

Zkušenost Kazachstánu se spoluprací s Washingtonem vypadá trochu optimističtější. Astana byla schopna vypáčit z USA 84 milionů dolarů, ačkoliv experti odhadovali výši ilegálních aktiv kazachstánského původu v USA na mnoho miliard dolarů. Jak se říká, když už nešlo jinak, pustili aspoň něco…

Zkušenost Libye je rovněž zajímavá. Po svržení Kaddáfího byla rozjeta masivní kampaň s cílem najít aktiva patřící jemu osobně a jeho příbuzným a blízkým přátelům, v bankách v různých zemích. Média informovala o různých nálezech, představujících dohromady ne miliardy, ale desítky miliard dolarů. Nicméně do Libye se zatím nedostal ani jediný cent. Libyjský precedent je zajímavý v tom, že od samého prvopočátku agrese proti Libyi Washington hlasitě prohlašoval, že „diktátorova aktiva musí být navrácena lidem“. Když byla aktiva nalezena, bylo prohlášeno, že Libyjci dluží Washingtonu obrovské sumy peněz utracených Američany za nastolení demokracie v zemi. Má jít o americké výdaje na vedení vojenských operací, během kterých byly zabity tisíce libyjských civilistů. Někteří experti jsou přesvědčeni, že peníze Kaddáfího a dalších libyjských občanů budou prostě převedeny na účty amerického federálního rozpočtu. Je nanejvýš pravděpodobné, že stejný osud čeká ukrajinská aktiva, až je Američané najdou.

A další věc. Nedávné zatčení ukrajinského oligarchy Dmitro Firtaše je černou můrou pro celou ukrajinskou aristokracii s prostředky v zahraničí. Firtašovy zahraniční účty byly zkonfiskovány na základě toho, že peníze na nich jsou nezákonného původu, a v budoucnu mohou být použity pro splátky dluhů, které má Firtaš vůči západním bankám. Pokud něco zůstane, bude to použito na zaplacení zahraničních dluhů Ukrajiny vůči MMF a dalším „prioritním“ věřitelům. Lidé Ukrajiny nedostanou nic.