Zapomenutý puč

Role Washingtonu ve fašistickém puči proti zvolené vládě na Ukrajině překvapí pouze ty, kteří sledují zprávy a ignorují historii. Od r. 1945 se s podobným osudem, obvykle za krveprolití, setkaly desítky vlád, z nichž mnohé demokratické.

Nikaragua je jednou z nejchudších zemí na Zemi, s méně obyvateli než Wales, přesto však byla za reformistických Sandinistů v 80. letech považována ve Washingtonu za „strategickou hrozbu“. Logika byla prostá: pokud i ten nejslabší strhl vodítko a šel příkladem, kdo další může zkusit štěstí?

Velká hra o nadvládu nenabízí imunitu dokonce ani těm nejloajálnějším „spojencům“ USA. To lze demonstrovat na možná nejméně známém z pučů Washingtonu – v Austrálii. Příběh tohoto zapomenutého puče je prospěšnou lekcí pro ty vlády, které věří, že „Ukrajina“ nebo „Chile“ se jim nikdy přihodit nemohou.

V porovnání s podřízeností Austrálie Spojeným státům je Británie renegátem. Během americké invaze do Vietnamu – ke které se Austrálie zavázala připojit – jeden představitel v Canbeřře přednesl ojedinělou stížnost na účet Washingtonu, a to že Britové vědí o amerických cílech v této válce více, než jejich protinozí kamarádi ve zbrani. Reakce byla rychlá: „Musíme Brity udržovat informovanými, abychom je udrželi spokojenými. Vy jste s námi, ať se děje cokoliv.“

Tento výrok byl neomaleně anulován v r. 1972, po zvolení labouristické vlády Gougha Whitlama. Ačkoliv nebyl považován za levičáka, byl Whitlam – nyní 98letý – nekonformní sociální demokrat s páteří, hrdostí, korektností a mimořádnou politickou představivostí. Věřil, že cizí mocnost by neměla ovládat zdroje jeho země a diktovat její ekonomickou a zahraniční politiku. Navrhl „odkup farmy“ a vystupoval za nezávislost na Londýnu a Washingtonu.

Jednoho dne po svém zvolení Whitlam nařídil, že jeho personál nesmí být „kádrován nebo pronásledován“ australskou bezpečnostní organizací ASIO – tehdy, stejně jako nyní, závislou na anglo-amerických tajných službách. Když jeho ministři veřejně odsoudili vládu Nixona/Kissingera jako „zkorumpovanou a barbarskou“, Frank Snepp, příslušník CIA poslaný v té době do Saigonu, později řekl: „Bylo nám řečeno, že Australané mohou být klidně považováni za severovietnamské kolaboranty.“

Whitlam požadoval být informován, jestli a proč provozuje CIA špionážní základnu v Pine Gap, poblíž Alice Springs, údajně společné australsko-americké „zařízení“. Pine Gap je obrovský vysavač, který, jak nedávno odhalil alarmista Edward Snowden,, umožňuje USA provádět špionáž proti komukoliv. V 70. letech většina Australanů netušila, že tato tajnůstkářská cizí enkláva umístěná v jejich zemi je frontovou linií potenciální jaderné války se Sovětským svazem. Whitlam jasně znal osobní riziko, které podstupoval – jak demonstrují zápisky ze setkání s americkým velvyslancem. „Zkuste nás přitlačit nebo pokárat,“ varoval, „a (Pine Gap) se stane předmětem sváru.“

Victor Marchetti, pracovník CIA, který pomáhal Pine Gap zřizovat, mi později řekl: „Tato hrozba uzavřít Pine Gap způsobila v Bílém domě mdloby. Následky byly nevyhnutelné… byla uvedena do pohybu jakási Chile.“

CIA právě pomohla generálovi Pinochetovi rozdrtit demokratickou vládu dalšího reformátora, Salvadora Allende v Chile.

V r. 1974 Bílý dům poslal do Canberry Marshalla Greena, jako velvyslance. Green byl panovačnou, velmi vysoce postavenou a zlou postavou ministerstva zahraničí, který pracoval ve stínovém „hlubokém státu“ Ameriky. Známý jako „pán pučů“ hrál ústřední roli v puči proti prezidentovi Sukarno v Indonésii v r. 1965 – který si vyžádal milion životů. Jeden z jeho prvních projevů v Austrálii se konal v Australském institutu řídících – a jedním z vyděšených členů publika byl popsán jako „podněcování podnikatelských vůdců v zemi k povstání proti vládě“.

Tajné zprávy z Pine Gap byly dekódovány v Kalifornii kontraktorem CIA TRW. Jedním z dešifrátů byl mladý Christopher Boyce, idealista, který se, „znepokojen podvedením a zradou spojence“, stal alarmistou. Boyce odhalil, že CIA infiltrovala australskou politickou a odborářskou elitu a mluvil o generálním guvernérovi Austrálie, siru Johnu Kerrovi, jako o „našem člověku“.

Ve svém černém cylindru a medailemi posetém smutečním oděvu byl Kerr ztělesněním impéria. Byl australským vice-králem anglické královny v zemi, která ji stále uznávala za hlavu státu. Jeho povinnosti byly obřadní; přesto si však Whitlam – který ho jmenoval – nebyl vědom dlouho trvajících Kerrovo vazeb na anglo-americké tajné služby, nebo se rozhodl to ignorovat.

Generální guvernér byl nadšeným členem Australské asociace pro kulturní svobodu, popsané Jonathanem Kwitnym z Wall Street Journal v jeho knize „Zločiny patriotů“ jako „elitní skupina pouze pro zvané… kdy v kongresu bylo odhaleno, že byla založena, je financována a obecně řízena CIA“. CIA „platila Kerrovu dráhu, budovala jeho prestiž… Kerr si nadále chodil do CIA pro peníze.“

V r. 1975 Whitlam odhalil, že britská MI6 dlouho pracovala proti jeho vládě. „Britové prakticky dekódovali tajné zprávy přicházející na mé ministerstvo zahraničí,“ řekl později. Jeden z jeho ministrů, Clyde Cameron, mi řekl: „Věděli jsme, že MI6 napíchla schůze vlády pro Američany.“ V rozhovorech v 80. letech, s americkým investigativním novinářem Josephem Trento, vedoucí pracovníci CIA odhalili, že „problém Whitlam“ byl probírán ředitelem CIA Williamem Colbym a šéfem MI6 sirem Maurice Oldfieldem „velmi naléhavě“ a že byla učiněna „opatření“. Zástupce ředitele CIA Trentovi řekl: „Kerr udělal, co mu bylo řečeno.“

V r. 1975 se Whitlam dozvěděl o tajném seznamu personálu CIA v Austrálii, v držení stálého šéfa australského ministerstva obrany, sira Arthura Tange – hluboce konzervativního nabubřeného byrokrata s bezprecedentní teritoriální mocí v Canbeřře. Whitlam požadoval nahlédnutí do seznamu. Na něm bylo i jméno Richard Stallings, který, pod krytím, zřídil Pine Gap jako provokativní zařízení CIA. Whitlam měl nyní důkaz, který hledal.

10. listopadu 1975 mu byl ukázán přísně tajný telegram poslaný ASIO ve Washingtonu. Později byl jako její zdroj detekován Theodor Shackley, šéf východoasijské sekce CIA a jedna z nejvíce nechvalně známých postav zplozených Agenturou. Shackley byl šéfem operace CIA s centrálou v Miami, mající za cíl zavraždit Fidela Castra, a byl šéfem expozitury v Laosu a Vietnamu. V té době také čerstvě pracoval na „problému Allende“.

Shackleyho zpráva byla přečtena Whitlamovi. Neuvěřitelně v ní stálo, že premiér Austrálie je bezpečnostním rizikem pro svoji vlastní zemi.

Den předtím navštívil Kerr sídlo Ředitelství obranných spojů, australské NSA, jejíž vazby na Washington byly, a zůstávají, povinné. Byl spraven o „bezpečnostní krizi“. Pak požádal o bezpečnou linku a strávil 20 minut důvěrným hovorem.

11. listopadu – v den, kdy měl Whitlam informovat parlament o tajné přítomnosti CIA v Austrálii – si ho předvolal Kerr. Za dovolávání se archaických místokrálovských „zastupujících pravomocí“ Kerr demokraticky zvoleného premiéra vykopnul. Problém byl vyřešen.