Další Anschluss na Krymu

Mnoho Američanů má problém rozumět modernímu Rusku nebo vůdci Vladimiru Putinovi. To je ta dobrá část, protože vůbec či jen málo rozumí ruské historii nebo geopolitice.

„Sovětský svaz se vrátí,“ napsal jsem v r. 1991, poté co kolaps SSSR připravil ruské impérium o třetinu jeho území, téměř o polovinu lidí a o většinu světové moci.

K podobné katastrofě pro Rusko došlo v r. 1918 při smlouvě z Brest-Litevska. Poražený ústředními mocnostmi Německa, Rakouska, Bulharska a Turecka v první světové válce a sužovaný revolucí se nový Leninův bolševický režim podvolil německým požadavkům na předání pobaltských států a umožnění Ukrajině stát se nezávislou.

Jakmile Josef Stalin konsolidoval moc, začal s odčiňováním brest-litevské kapitulace. Pobaltské státy, Ukrajina, jižní Kavkaz a části „velkého Rumunska“ byly znovu obsazeny. Polovina Polska opět spadla pod ruskou kontrolu. Stalin obnovil svoji zemi v jejích hranicích před válkou v r. 1914 a zabil při tom miliony.

V 30. letech roztrhal Adolf Hitler stejně nelidskou Versailleskou smlouvu, která zanechala miliony Němců uvíznutých v nepřátelských zemích a připravila Německo o jeho historické východní regiony. Hitler tvrdil, že jeho invaze do Ruska byla motivována strategickým německým imperativem získat úrodnou půdu, aby si mohlo zajistit potravinovou bezpečnost.

Ústřední mocnosti – především Německo a Rakousko-Uhersko – nedokázaly vyrobit dostatek potravin, aby nasytily svoji rostoucí populaci. Dovozy byly klíčové.

Jednou z hlavních příčin porážky ústředních mocností bylo masivní hladovění populace, způsobené britskou námořní blokádou, která odřízla dovozy, což byl podle mezinárodního práva zločin. Hitler řekl, že se musí zmocnit bohaté ukrajinské půdu z důvodu národní bezpečnosti – což je výraz, který často slýcháme dnes. Stejně jako Amerika dnes i Německo tehdy trvalo na tom, že musí být potravinové nezávislé.

Pochod Německa na východ začal v r. 1938 Anschlussem Rakouska – před 76 lety.

Etnická německá většina Československa v provincii Sudety brzy následovala.

Dnes vidíme další Anschluss při spojení Krymu s Ruskem.

Krym byl oddělen od Ruské republiky v r. 1954 Nikitou Chruščovem, po opileckém večírku, a byl dán jako velké (avšak prázdné) gesto Ukrajinské sovětské republice. Chruščov byl šéfem ukrajinské komunistické strany, který se účastnil Stalinova vraždění 6-7 milionů ukrajinských zemědělců.

To je první krok v pomalém a trpělivém znovubudování jakéhosi Sovětského svazu Vladimirem Putinem. Tento krok vyvolalo to, že Washington zorganizoval puč proti zkorumpovanému, avšak zvolenému pro-ruskému ukrajinskému prezidentovi Viktoru Janukovičovi.

V okamžik, kdy Ukrajiny spadla do západního vlivu, začal Putin jednat s cílem Krym odtrhnout a připojit ho opětovně k historické ruské správě. Či nesprávě: Krym a Kavkaz byly místy holokoustu až 3 milionů muslimů Sovětského svazu, jejichž likvidaci nařídil Stalin, mezi nimi i krymských muslimských Tatarů.

Žádný západní vůdce by neměl být Krymem překvapen. Země stále mají strategické sféry vlivu. V r. 1991 sovětský vůdce Michail Gorbačov odmítl použít sílu, aby svaz udržel pohromadě, a umožnil Německu mírové sjednocení. Výměnou za to americký prezident George H. W. Bush souhlasil, že NATO nerozšíří své hranice na východ, a zcela jistě ne na hranice Ruska.

Ale v té době považoval Washington Rusko za zlomenou zemi třetího světa hodnou opovržení. Bush starší a jeho nástupce, Bill Clinton, dohodu s Moskvou ignoroval a začal tlačit západní vliv na východ – do Pobaltí, Rumunska a Bulharska, Kosova a Albánie, pak do Gruzie, až do střední Asie. NATO nabídlo členství Ukrajině. Moskva viděla obklíčení.

Protože ruská tradiční sféra vlivu byla opakovaně salámově porušována, bylo nevyhnutelné, že Moskva odpoví. Protože jsem rozsáhle informoval o Sovětském svazu, silně jsem radil na počátku 80. let NATO, aby se netlačilo na východ, ale aby ponechalo strategickou nárazníkovou zónu ve východní Evropě, aby udrželo mír s jaderně vyzbrojeným Ruskem. Stal se opak.

Západní spojenci se dopustili kvůli Ukrajině stejné chyby, jaké se dopustili u Československa v polovině 30. let: poskytly bezpečnostní záruky, které nemohly splnit. Nyní to vypadá, že Putinova hra o Krym bude fungovat, a západ s tím nemůže nic udělat, jen štěkat a uvalovat vzájemně negativní ekonomické sankce.

Vysláním dvanácti F-16 do Polska a válečných lodí do Černého moře, ruského „jezera“, poskytl Washington dostatek vojenské síly k vyvolání války, ale ne aby ji vyhrál. V každém případě velmi chytrý Putin ví, že je to blaf. Má vysoké karty. Německá Angela Merkel, nejchytřejší a nejobratnější západní vůdce, reaguje tvrdě, ale opatrně, na rozdíl od dětinských amerických republikánů, kteří zřejmě touží po čelním střetu s jaderně vyzbrojeným Ruskem.

Trapné odsuzování krymského referenda Washingtonem zní dutě, vzhledem k evidentně zfalšovaným hlasováním v USA ovládaném Egyptě a Afghánistánu.

Navíc jen příliš málo lidí ve Washingtonu se ptá, jaké existující zájmy USA na Ukrajině mají. Asi stejné, jaké má Rusko v Nebrasce. Avšak zbankrotované USA půjčí proti-ruskému vedení v Kyjevě 1 miliardu dolarů a riskují válku při idiotském dráždění Ruska v regionu, kde nemají co získat.

Samozřejmě vyjma amerických neokonzervativců, kteří hráli klíčovou roli v organizování puče v Kyjevě a této krize. Ti chtějí Rusko potrestat za podporu Sýrie a Palestinců.