Ukrajina, kvantitativní uvolňování a 42,3 tuny zlata

Sledováním našich sdělovacích prostředků se nedozvíme podstatu toho, co se nyní děje na Ukrajině. Jako vždy tam nejde o boj za demokracii a lidská práva, ale o další oddálení západního bankrotu. Když se totiž tisknou nekryté peníze, je potřeba expandovat a takovou expanzi nyní sledujeme v přímém přenosu.

O co tedy jde popíši velmi stručně. EU a USA jsou dlouhodobě v krizi, kterou v krátkodobém horizontu řeší tím, že ve velkém tisknou nekryté peníze. Tuto proceduru nazývají velmi pěkným eufemismem - kvantitativním uvolňováním. Protože je tisk nekrytých peněz (kvantitativní uvolňování) jen krátkodobé řešení, je potřeba přejít k nějakémů střednědobému řešení a nekryté peníze "něčím podložit". A zde se už dostáváme k politice a k událostem na Ukrajině, ve kterých jsou tři hráči s rozdílnými zájmy.

1. EU (v událostech zastupována Kličkem) potřebuje Ukrajinu čistě kvůli ekonomice. Její plán byl následující: přidružit k sobě Ukrajinu (za nevýhodných podmínek pro Ukrajinu) a za nekryté peníze tuto zemi skoupit. Tím se na nějakou dobu řeší problém s inflací, protože nově natisknutá tzv. inflační eura se náhle stávají krytá Ukrajinskou půdou, doly, podniky atd.

2. USA (v událostech zastupována Jaceňukem) hraje vyšší hru. Potřebují Ukrajinu také kvůli ekonomice (také májí natisknuto hodně nekrytých dolarů), ale zároveň geopoliticky tlačí na Rusko. Je jasné, že pokud by Ukrajinu převzalo USA vcelku, Rusko by se mohlo rozloučit se svou černomořskou flotilou v Sevastopolu. Co se týče ekonomiky, USA jde na věc mnohem více zpříma a za těch několik dní po převratu už stihlo z Ukrajiny odvézt 42,3 tuny ukrajinského zlata (1). Kromě toho se také nevzdá možnosti skrze MMF "poskytovat půjčky" Ukrajině (neboli nekryté peníze zajistit dluhem, po kterém bude následovat tzv. kapitalzace pohledávek, což je další eufemismus pro zabavení majetku v tomto případě jiného státu).

3. No a třetí hráč je Rusko, kterého první dva podcenili.

Nyní čteme o sankcích proti Rusku, o nedemokratičnosti referenda na Krymu, o protiústavnosti vyhlášení samostatnosti atd. Vše je to jen nátlak na Rusko a na Putina, který ovšem nemůže ustoupit. To by to musel úplně zabalit a to neudělá. Je typické, že o porušování ústavy, nedemokratičnosti a nelegitimitě jsme nečetli, když bylo Kosovo násilně odtrženo od Srbska nebo když byla napadena Libye a jiné státy. Zkrátka měří se dvojím metrem, tak jak se to hodí. Z Libye a Iráku se do USA vozí ropa, z Ukrajiny zlato. Kdyby se Rusko proti tomu nepostavilo, bylo by další na řadě.

Poznámka editora

Všiml jsem si toho jevu už dříve. Někteří naší politikové nejsou úplně hloupí. Mají celkem přehled a vědí, co se děje. Nedávno mě upoutal senátor Doubrava, rád si přečtu něco od Petra Macha (Strana svobodných občanů), zde čteme názor pana Klusáčka, se kterým lze celkem souhlasit, a vím ještě o několika „spravedlivých“. Bohužel jejich hlas není slyšet, když dojde na lámání chleba a různá oficiální stanoviska. Je to tím, že je jich málo? To také, hlavně ale pro Bakalova a Babišova kolaborantská média, kde na vedoucích místech stále sedí mnoho havloidů, jakoby tito politikové neexistovali. Raději citují názory různých Bursíků, Kocábů a podobných grázlíků. Přesto mám pocit, že jejich jednotná fronta ignoranství a tupostí dostává poslední dobou tu a tam trhliny.