Národ zbabělců

Krátce po 11. září se mezi námi objevili skuteční hrdinové. Byli to ti, kteří pro záchranu životů zcela neznámých lidí nasadili životy vlastní, a pak ti, kteří uprostřed tragédie dokázali podřídit své osobní potřeby potřebám ostatních. Oslavy těchto hrdinů byly možná trošku barvotiskové, ale byly myšleny upřímně.

Od té doby jsme se stali národem zbabělců sloužícím iluzi a klamu.

Máme prezidenta, kterému po 11. září chybí trpělivost, snášenlivost a snaha pochopit kořeny této tragedie. Prezidenta, který nejedná jako představitel světové mocnosti. Namísto toho slepě mlátí kolem sebe. Proti nezřetelným cílům používá sílu neúměrně převyšující tu, která byla proti nám použitá. Takhle nejedná statečný a odvážný muž. To je akt zbabělosti.

Máme senátora, který je svědkem toho, jak se jeho země nebezpečně odchyluje od svého kursu, a poprvé v historii otevřeně a nestydatě zneužívá svou sílu. Senátor neučiní nic, třebaže ví lépe než ostatní - je u pramene. Mlčí ze strachu. Domnívá se, že jeho případný pokus o racionální diskuzi by mohl vyvolat emocionální reakci protivníků. Obává se příštího nezvolení. I to je akt zbabělosti.

Máme občana neschopného myslet. Podléhá strachu, věří každé povídačce, kterou zaslechne. Kupuje si plastikové lepicí pásky na utěsnění svých dveří a oken. Kdyby mu zůstala jen kapka soudnosti, musel by vidět, že více nebezpečí mu hrozí kdykoliv usedne do auta. I to je akt zbabělosti.

Máme novináře, který ví, že v Iráku umírají v nemocnicích děti. Ví, že jejich těla jsou strašlivě zmrzačená, a že za to může naše země. A přesto se vyhne zveřejnění obrázků těchto dětí. Tím znemožní lidem na vlastní oči vidět a vážit důsledky této války. Namísto toho publikuje obrázky po zuby ozbrojených Američanů a každou tiskovou zprávu vydanou "koalici" prezentuje jako evangelium. I to je akt zbabělosti.

Máme generálního prokurátora, který je tak poděšen událostmi kolem, že je ochoten zapřít i ty nejdůležitější principy, za které bychom za normálních podmínek bojovali. Vytváří kolem sebe chaos, svůj strach utápí v moři zmatků. I to je akt zbabělosti.

Máme občana, který z okna svého domu vyvěsí vlajku jako symbol vlastní neschopnosti myslet. Občana, který slepě "podporuje naši armádu," aniž by se ptal kde je, a zda to, co dělá, je správné nebo špatné. I to je akt zbabělosti.

Máme vojáka, který střílí na blížící se auto plné rodin s ženami a dětmi, protože se domnívá, že jdou po něm. I to je akt zbabělosti.

A máme jiného vojáka, který spustí palbu do skupiny civilistů, když po něm někdo hodí sandálem. Jistěže je mladý a situace, do které byl nespravedlivě zatažen, ho děsí k smrti, ale střílí bezdůvodně. I to je akt zbabělosti.

Jiný voják namíří hlaveň kanónu svého tanku proti hotelu plném novinářů a vystřelí. I to je akt zbabělosti.

A jiný voják klidně přihlíží, jak dav drancuje muzea a jak město pomalu upadá do anarchie. I to akt zbabělosti.

Jistěže mnoho těchto vojáků jsou jen vystrašení výrostkové, které někdo poslal na nemožné místo. Měli bychom je litovat. Ale to z nich hrdiny neudělá.

Máme reportéra, který se vyhne líčení, jak vystrašené a nervózní jsou tyhle děti, protože se bojí, že by mohl poškodit zájmy svého prezidenta. I to akt zbabělosti.

Máme člena Kongresu Spojených států, který vejde do jídelny a přejmenuje francouzské hranolky na hranolky svobody, protože je neschopen přijmout kritiku jiné země. Co na tom, že je to země, která položila základy americké svobody. Je to hrdinství? Ne. I to je akt zbabělosti.

Máme poradce Bílého domu, který dojde k závěru, že jedině ohněm a mečem lze zamezit opakování terorismu, ačkoliv je to právě oheň a meč, který jej budí. Ani ho nenapadne pokusit se dohledat kořeny problému a nabídnout řešení. I to je akt zbabělosti.

A tady máme prezidenta, který vystupuje afektovaně, samolibě se naparuje ve vojenské letecké kombinéze. Tohle jsme už viděli dříve. Bohužel u těch nejhorších vůdců minulosti, u různých Stalinů a Hitlerů. A ačkoliv náš prezident možná nedosáhne jejich úrovně zla, jeho chování připomíná tyto muže velmi nepříjemně. Byli to vůdcové, kteří konali jak konali a přitom se chovali afektovaně a naparovali se. A mezitím šířili hrůzu a zkázu. Ve skutečnosti byli zbabělci.

Zdá se, že nakonec jsem se stali národem zbabělců. Zbabělost je vetkaná hluboko ve struktuře našich životů. Národ zbabělců - s výjimkami. Ale těch výjimek není málo. Věřím, že v srdci každého Američana je skrytá odvaha a jen čeká na ten správný okamžik. Kdyby se objevil někdo, kdo by tu odvahu dokázal povzbudit, nějaký další Martin Luther King, jsem si jistý, že její květy - květy odvahy - by rozkvetly doslova přes noc.

Konec konců, jsme všichni jenom lidé.

Článek A Nation of Cowards byl uveřejněn 8.5. na serveru CommonDreams.org