Americký sen je mrtev!

„USA tvrdě pracovaly na vytvoření příležitosti amerického snu. Ale dnes je tento sen mýtus.“
Ekonom Joseph Stiglitz, Financial Times

Pokud sledujete finanční zprávy, tak již víte, že Američané jsou v impozantním propadu. Stačí se kouknout na některé z titulků, které jsem vytáhnul po 5 minutách hledání na internetu, a uvidíte, co tím myslím:

„Spoušť a zkáza? Američané pesimističtější ohledně budoucnosti“, Las Vegas Review

„Americký index životní úrovně klesl na 10 měsíční minimum; očekávání ohledně budoucí životní úrovně klesají více, než současná spokojenost“, Gallup

„Američané stále pesimističtí ohledně ekonomiky – téměř 70% si myslí, že ekonomika je ve špatném stavu“, časopis Time

„Klouzání zpět“: Stáváme se zemí pesimistů?“, NBC News

Příjmová nerovnost ve Spojených státech je zdrojem pesimismu a ohrožuje sociální soudržnost“, Centrum pro americký pokrok

A zde je můj osobně nejoblíbenější:

„Průzkum NBC/WSJ: 60% lidí říká, že by vykopli každého člena kongresu“, NBC News

Pesimismus, pesimismus a ještě větší pesimismus. Jakoby celá země byla na pokraji zoufalství. Phil Graham měl možná nakonec pravdu. Možná, že jsme jen zemí kňouralů. Ale jaksi o tom pochybuji. To, co se opravdu děje, lze shrnout jedním slovem: frustrace. Lidé jsou frustrovaní vládou, frustrovaní svojí prací, frustrovaní svými posraně nízkými stagnujícími mzdami, frustrovaní svými bídnými příjmy, frustrovaní zlodějskými platbami za zdravotní péči, frustrovaní životem od výplaty k výplatě, frustrovaní svými mizernými hubenými penzemi, frustrovaní svým obojakým užvaněným prezidentem, frustrovaní faktem, že jejich děti nemohou najít práci, a frustrovaní lživými americkými médii, která nadále žvatlají o onom přeludu a chiméře zvané americký sen.

Jaký sen? Sen, že Amerika je „zemí příležitostí“?

To řekněte 23letému vysokoškolskému absolventovi, který musí rozvážet pizzu, aby si mohl udělat zářez na hůl z 65,000 dolary, které dal za získání svého inženýrského titulu. A sledujte, nakolik tomu snu věří.

Všechny ty kecy o „tvrdé práci a hraní podle pravidel“ se změnily na čisté žvásty, stejně jako hovadina „vytáhni se za vlastní poutko“ nebo slint „vlastnictví domu přivádí člověka do střední třídy“. Totální vtip. 6 milionů lidí bylo od prasknutí bubliny vykopnuto ze svého domova a paňácové v televizi stále žvatlají o „vlastnění domu“. Kde mám bouchačku!

Nikdo tyto sračky už nežere. Stejně tak nikdo nevěří, že náš ekonomický systém je „rovný pro všechny“ nebo že naše děti se budou mít lépe, než my, nebo že zítra bude lépe, než dnes. Všechny tyto sliby o „zářných zítřcích“ se ukázaly být totálními slinty. Jediným „zářivým místem na výsluní“, které v USA najdete, bude soukromě vlastněný gulag, kde jsou na doživotí zavřeni drobní drogoví provinilci, aby nějaký podfukářský manažer hedge fondu mohl své akcionáře informovat o rekordních ziscích. To je vaše zářná budoucnost v kostce.

Američané nejsou fňukalové. Jsou jen unaveni lžemi, to je vše. Hele, země byla v sevření největšího ekonomického propadu od velké hospodářské krize, ale Američané se vzpamatovali, ne? Miliony jich hlasovali pro oslnivého senátora z Chicaga, který se chystal změnit vše a vrátit Americe její formální slávu.

Tolik báchorka. Můžete lidi opravdu vinit z toho, že věřili propagandistickým fíglům a vkládají své naděje do člověka, který nikdy neměl v úmyslu dodržet své slovo?

Ne, samozřejmě, že ne. Lidé udělali to, co se od nich očekávalo. Vhodili svůj hlas a mysleli si, že na jejich hlasu záleží, mysleli si, že mohou změnit systém, pokud to podpoří slušná většina. Ale byli oklamaní, že? Protože to není způsob, jak systém skutečně funguje. V podstatě tento systém nefunguje vůbec. Moc je předávána jednou skupinou intrikánské elity jiné, za směšné reklamní šarády, které říkáme volební kampaň. Celý tento proces je navržen tak, aby nasadil lidem klapky na oči a bylo se tak možné vyhnout jakékoliv možnosti skutečné změny. Tak to přeci funguje, ne?

Takže nyní nám zůstal kandidát Maňásek a vše se nadále zhoršuje. Nezaměstnanost je záměrně udržována vysokou, aby měly velké firmy permanentně k dispozici velké stádo zoufalých pracovníků, které si mohou najmout za almužnu. Všechny zisky plynoucí z nárůstu produktivity jsou vyžírány honosnými odměnami generálním ředitelům nebo jsou rozdělovány mezi akcionáře, místo aby šly pracujícím. A bankám jsou rozdávány peníze za nulovou sazbu, aby mohly přesouvat dopředu v čase své velehory toxických úvěrů, aniž by to pro ně znamenalo nějaké náklady, nebo aby zvýšily leverage u svých nezákonných hedgových operací, které drží mimo své bilance a ukrývají před zvědavým okem vládních regulátorů. Celý systém je jedním velkým podfukem odshora dolů, aby se zajistilo, že nikdo, kdo není součástí vnitřního kruhu zasvěcených, nebude schopen se vymanit ze své současné píchačkové, mozek oblbující robotárny od 9 do 5.

A nyní se věci náhle zhoršují. A zhoršují se proto, že vypasená prasata, která systém řídí, si myslí, že pracující lidé to měli příliš jednoduché, a chtějí utáhnout smyčku. Chtějí snížit deficity, rozrušit klíčové sociální programy a skrouhnout příspěvky v nezaměstnanosti. Jak kdysi tvrdil Paul Ryan: „Nechceme, aby se bezpečnostní síť stala lehátkem.“ Skutečně. Pracující to měli, rozumějte, doposud příliš pohodlné, takže Obama to vše změní.

Američané vědí, co se děje. Nejsou tak hloupí, jak si vyfešákovaní čuníci s podbradkem na CNBC a Reuters myslí. Dokážou prohlédnout lži a politické chvástání. Vědí, že jejich krocan je pečený. To je důvod, proč jsou tak deprimovaní, neboť se cítí bezmocně. Pesimisticky, frustrovaně a bezmocně. A z dobrého důvodu. Podívejte se na to, co napsal Farai Chideya v Huffington Post:

„Podle průzkumného střediska Pew utrpělo v prvních dvou letech po velké krizi 93% Američanů čistou ztrátu. Pouze 7% zaznamenalo nárůst bohatství. 43% z dotázaných v celostátně váženém průzkumu, který jsem nedávno objednal, věří, že je to permanentní trend…

Provedl jsem průzkum mezi 2,500 respondenty jako součást probíhajícího projektu, který má zjistit, jak se americkým pracujícím vede, a zjistil jsem, že téměř 35% uvedlo, že utratili osobní nebo důchodové úspory, aby mohli zadotovat své mzdy. 20% se spoléhalo jen na osobní úspory; 4% na důchodové úspory, jako předčasné stažení se z IRA či 401k, a 11% utratilo obojí…

A ještě zajímavější věc: 21% z dotázaných souhlasilo s výrokem „v r. 2013 jsem si půjčil peníze od přátel nebo rodiny na zaplacení nákladů na domácnost, účtů za zdravotní péči nebo dluhů z kreditních karet“. („Zbytečná práce: Američtí pracující utrácí úspory, aby přežili“, Huffington Post).

To vše jste již slyšeli. Lidé drancují své úspory, jen aby měli každý den co do pusy. A jakou volbu mají? Nemohou se na to prostě vyfláknout a sehnat si lepší práci někde jinde. Žádná práce není! Těch pár dostupných pracovních míst neposkytuje životaschopnou mzdu. Takže v tom lítají. Všichni jsou namydlení. A vy se divíte, proč jsou lidé ohledně budoucnosti tak zasmušilí? Proto, že se Amerika změnila, a ne k lepšímu.

Věděli jste, že téměř 80% lidí dotázaných v posledním průzkumu LearnVest and Chase Blueprint uvedlo, že součástí amerického snu je vlastnictví domu?

Bohužel pouhých 43% z těchto respondentů uvedlo, že si myslí, že „dosáhnout amerického snu v této ekonomice je možné“.

43%! Méně než polovina lidí věří ideologickému žvástu, kterým nás krmili od prvního dne po narození. To musí něco znamenat, ne? Znamená to, že to vzdává více lidí, hází ručník do ringu. Proč? Protože tvrdá práce, dobré vzdělání a hraní podle pravidel jsou již k ničemu. Příležitosti jsou pryč, zmizely, kaput. To udělá se zemí 30 let vymisťování pracovních míst, jejich přesun do zahraničí a ke korporacím přátelská politika. Přeměnilo ji to na dvouvrstvý systém, kde smetana teče nahoru, a na všechny ostatní zbudou odpadní zbytky. To je důvod, proč je, podle Gallup, „67% lidí nespokojených s příjmem a distribucí bohatství“. Ověřte si to:

„Dva ze tří Američanů jsou nespokojeni se způsobem, jakým jsou příjmy a bohatství v současné době v USA distribuovány. … Američané jsou nyní mnohem méně optimističtí ohledně ekonomických příležitostí, než před r. 2008, tedy vypuknutím krize a finanční krize. Předtím byli nejméně dva ze tří Američanů spokojeni, včetně maxima 77% v r. 2002.“

A další údaje z průzkumu Gallup:

„Spokojenost Američanů s ekonomikou je nejmenší od r. 2001 – Veřejnost je spokojenější s většinou ostatních záležitostí dnes, než před 13 lety“.

„Američané… jsou výrazně méně spokojeni s ekonomikou a rolí, kterou USA hrají ve světových záležitostech. Došlo k 40% propadu u spokojenosti Američanů s ekonomikou, spolu s 21% poklesem u otázek světových záležitostí…

USA zaznamenaly od počátku r. 2001 řadu změn, ale… k největší změně u spokojenosti došlo u stavu ekonomiky – nyní je mnohem nižší, než tehdy, na konci internetové horečky a před velkou krizí 2008-2009.“

Nikdo nepotřebuje Gallup, aby mu říkal, že ekonomika smrdí. Všichni to víme. Stejně jako víme, že Amerika již není zemí příležitostí, což Gallup potvrzuje rovněž:

„V USA věří v „hojnost příležitostí“ méně lidí – a podobně pouze polovina lidí říká, že americký ekonomický systém je spravedlivý.“

Samozřejmě, že žádné příležitosti neexistují. Proč by mělo existovat více příležitostí, když vláda snižuje výdaje, místo aby vytvářela pracovní místa? Tak ekonomika nefunguje. Když chcete něco získat, musíte něco utratit. Žádné jídlo zdarma neexistuje.

Obama neudělal nic, aby pomohl pracujícím. Nehnul ani malíčkem, což je důvod, proč „58% Američanů nesouhlasí s jeho správou ekonomiky země“ (Wall Street Journal/NBC News a univerzita Quinnipiac). Je to také důvod, proč 78% respondentů v nedávném průzkumu Wall Street Journal/NBC News řeklo, že si myslí, že země je „na špatné cestě“. A je to také důvod, proč se hodnocení osobního Obamova výkonu propadlo pod hodnocení George Bushe v pátém roce jeho funkčního období. Obama byl katastrofou a všichni to vědí. Následky jeho vlády budou pociťovány dlouhé roky. Stačí se podívat na komentář ekonoma univerzity v Michiganu Richarda Curtina, který vysvětluje dramatickou změnu, kterou pozoroval u chování spotřebitelů v důsledku politiky, která byla nasazena po velké finanční krizi (GFC). Tento citát je z analytického článku s názvem „Chování spotřebitelů se přizpůsobuje zásadním změnám u očekávání“, konference Ekonomický výhled, 21. listopadu 2013:

„Informoval jsem o ekonomických dopadech posledních zvratů u spotřebitelských očekávání na této konferenci již téměř čtyřicet let. Od vrcholů expanze po hlubiny krizí spotřebitelé nikdy neopustili svoji skálopevnou víru, že ekonomika vytváří stále větší úroveň bohatství. Velká krize, na rozdíl od všech ostatních propadů v posledním půlstoletí, nejen, že povadla americký sen, ale vyvolala některé zásadní změny u chování spotřebitelů a spotřebitelských očekávání.“ („Chování spotřebitelů se přizpůsobuje změnám u očekávání“, konference Ekonomický výhled, 21. listopadu 2013, univerzita Michigan).

Jak se vám to líbí? Po 40 letech sledování těchto záležitostí Curtin říká, že si povšiml „zásadní změny“ u „skálopevné víry, že ekonomika vytváří stále větší úroveň bohatství“.

To je celkem vážné, myslím, a má to dalekosáhlé dopady na ekonomiku. Pesimismus, který Obama (a kongres) vytvořil prostřednictvím své politiky, zaškrtil očekávání a změnil pohled lidí na budoucnost. Většina lidí již neočekává, že jejich platy porostou, nebo že se jejich finanční situace zlepší. Pro stále rozrůstající se počet lidí je americký sen mrtev. To již má dopad na osobní spotřebu, výdaje domácností a ekonomický růst. Ovlivňuje to rovněž způsob, jakým lidé nahlíží na svoji vládu, a to, co si myslí o sobě jako národu. Jak Curtin poznamenává:

„Hluboce zakořeněná nejistota ohledně budoucích ekonomických podmínek… byla živena rozrůstajícím se poznáním, že se zatím nevynořila žádná federální politika, která by obnovila dlouhodobou ekonomickou prosperitu pro většinu spotřebitelů v dohledné budoucnosti. Optimismus ohledně dlouhodobých pracovních vyhlídek a příjmů je klíčový pro udržení vysoké úrovně ekonomické motivace. Tento optimismus znovu nabylo příliš málo spotřebitelů.“

Přesně. Neobjevila se „žádná federální politika“, která by „obnovila dlouhodobou ekonomickou prosperitu“.

O tom to je. Politici neudělali nic.

Pesimismus, kterého jsme nyní svědky všude, má původ ve vládní politice. Veškerá vina je na Obamovi a Kongresu. Jsou to oni, kdo skoncoval s americkým snem. Zabili ho.