Ústavní soud: pochybovat je trestné!

Tak je to oficiální. Ústavní soud rozhodl koncem prosince za zavřenými dveřmi v kauze Zvědavec. Podle jeho usnesení byl trest editorovi oprávněn a není v rozporu s Listinou práv a svobod člověka, ani s žádnými jinými platnými zákony. Svým usnesením učinil ÚS konečnou a závěrečnou tečku za případem, který se táhl přes šest let.

Připomeňme v krátkosti o co šlo. Kdesi v roce 2007 jsem zde vydal překlad článku D. Cassidyho Holocaust a jeho čtyřmilionová varianta. Následovalo udání Ligou proti antisemitismu, policie případ třikrát odložila a LPA třikrát protestovala, nejprve přímo, pak formou svých pák ve státním zastupitelství, až bylo vzneseno obvinění. Byly vypracovány dva odborné posudky, jeden v můj prospěch, druhý v můj neprospěch. Následovala dlouhá řada soudních líčení, v prvním jsem byl uznán vinným, v druhém osvobozen, ve třetím osvobozen, ve čtvrtém znovu shledán vinným a pak už se to verdikt vinen opakoval u všech soudů všech instancí až po Nejvyšší soud. Prošel jsem všemi stupni českého soudnictví až po ten nejvyšší. Nechtějte vědět, kolik to stálo. O případu jsem zde průběžně informoval.

Odsouzen jsem byl za podporu a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261a trestního zákona. Byl mi vyměřen trest deseti měsíců podmíněně s odkladem na dva roky. Trest mi byl amnestií prezidenta Klause zrušen.

Samotný článek netvrdil, že holocaust nebyl, pouze upozorňoval, že různé historické zdroje uvádějí různý počet obětí holocaustu, a že bližší skutečnosti se zdají být 4 miliony a ne 6 milionů zabitých židů.

Ústavní soud rozhodl navzdory usnesení výboru OSN pro lidská práva z roku 2012, ve kterém se praví, že (cituji) pronásledování za popírání holocaustu je pro země, které podepsaly Konvenci o lidských právech, nepřípustné. Svým rozhodnutím nás ÚS vrátil tisíc let zpátky do období náboženských procesů a upalování heretiků, kteří si dovolili pochybovat o některých církevních dogmatech.

Podle mínění Ústavního soudu je v pořádku, aby člověk byl potrestán ne za zločin, za materiální újmu nebo poškození něčích práv, zdraví, či smrt jiného člověka, ale za to, co si myslí. A dokonce ani ne za to, co si myslí on sám, ale za to, že zveřejnil cizí názor. Paradoxně - žádný z mnoha soudů nikdy nezkoumal, co si vlastně o tématu myslím já sám. Automaticky vycházel z předpokladu, že jde o můj vlastní názor. Jako kdyby redakce musely bezvýhradně souhlasit s každým publikovaným textem. Navíc ke "zločinu" nedošlo v ČR, ale 7000 km daleko, v Kanadě, kde tento čin není trestný. A dohnáno ad-absurdum, ten někdo (autor původního článku) nepopírá celý historický fakt holocaustu, pouze upozorňuje na rozpory, tedy pochybuje. Za tento šílený ideozločin spáchaný na druhé straně zeměkoule považuje společnost za adekvátní trest deseti měsíců v kriminále.

A jako třešnička na dortu stojí způsob, jakým jsem se o rozsudku dozvěděl. Myslíte, že mi to snad poslali? Že se Ústavní soud obtěžoval desetikačkou na známku nebo odesláním přes datovou schránku? Kde že. Čtenář mě upozornil, že na serveru romea.cz visí článek o usnesení Ústavního soudu v mé kauze. Jak to romea.cz ví a co je jí himlhergot do toho?

Ostatně dodneška oficiálně nemám ani rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak proč se vlastně divím. Ne nadarmo jsme zemi Franze Kafky. Přečtěte si jeho knížku Proces, tam to všechno je.

Usnesení Ústavního soudu si můžete prostudovat zde: Usnesení Ústavního soudu.