Velký nikaragujský kanál, čili čínský rébus pro USA

Nápad vybudovat mezioceánský kanál mezi Atlantikem a Tichým oceánem na území Nikaragui, který by byl obdobou Panamského, ale byl by hlubší a širší, zaobíral mysl Nikaragujců již desítky let. Překážek pro jeho realizaci bylo mnoho a hlavní byla sabotáž ze strany Spojených států, pro které byla realizace velkých projektů v zemi, kterou řídili Sandinisté, kategoricky nepřijatelná.

Fungování Panamského kanálu, bez ohledu na jeho formální přechod pod Panamu v r. 2000, neodmyslitelně souvisí s vojensko-strategickými zájmy USA. V posledních letech, díky snahám Pentagonu, vznikaly krizové situace v mnoha regionech světa a neexistuje žádná jistota, že podobné události neproběhnou i v latinské Americe. Právě proto přijali Latinoameričané s nadšením zprávu o chystané výstavbě Velkého nikaragujského kanálu (VNK). Jako alternativní mezioceánská cesta se tento mezinárodní projekt a imperativ doby, v hodnotě 50 miliard dolarů, může stát brzdným faktorem pro imperiální ambice USA. Výstavba kanálu má podle očekávání začít koncem r. 2014 – začátkem r. 2015.

V tomto projektu Daniel Ortega vsadil na Čínu, Rusko a Brazílii. Spojeným státům přisoudili podružnou roli. Proto Washington odmítl všechny varianty účasti amerických společností na výstavbě VNK. V Managui vlastně ani neočekávali od Američanů nic jiného a realizace projektu začala bez nich.

V červenci 2012 nikaragujské Národní shromáždění odsouhlasilo vládní návrh zákona „o politickém statutu Velkého mezioceánského kanálu a o vytvoření jeho řídící struktury“. Tato struktura (Správa VNK) má zplnomocnění zabývat se výstavbou kanálu a v budoucnu i jeho využíváním. Známým se stal i investor – společnost Empresa Desarrolladora de Grandes Infrastructuras S. A. (EGDISA). Správa Velkého mezioceánského kanálu a EDGISA uzavřely dohodu s čínskou společností HK Nicaragua Canal Development Investment, která získala oprávnění na rozvoj projektu. Součástí této dohody je i ustanovení o zvláštních funkcích správce projektu, který má zajišťovat rozvoj infrastruktury, řídit výstavbu a také pracovat s akcionáři. V čele správcovské společnosti, HKND Group Holdings Limited, registrované v listopadu 2012 na Kajmanských ostrovech, stojí zkušený čínský podnikatel Van Czin, který má podporu na nejvyšší státní úrovni…

Součástí plánů na výstavbu VNK je i spousta důvěrných témat, stejně jako v jakémkoliv rozsáhlém podnikatelském projektu. Vyznat se v těchto složitostech je těžké i pro ty nejzkušenější analytiky. Významným regionálním podporovatelem VNK je Venezuela, která navyšuje objem dodávek ropy do Číny. Raphael Ramírez, venezuelský ministr energetiky, čas od času přichází s politicky korektními výroky ohledně zachování objemu vývozu ropy do USA, ale zároveň vychází z jeho úst i výroky, které Washington znepokojují: „Prodáme ropu Číně, protože je druhou největší ekonomikou na světě, a brzy se dostane na první místo. V době, kdy USA a Evropa prodělávají krizi, ekonomika Číny nadále roste.“ Ramírezova slova ropní experti interpretují následovně: Čína se časem stane základním dovozcem venezuelské ropy – jak těžké, tak lehké. Přípravy na to probíhají, o čemž svědčí i čínský program výstavby velkokapacitních tankerů pro venezuelskou ropnou společnost PDSVA. První ze čtyř tankerů třídy VLCC „Carabobo“, s výtlakem 320,000 tun, byl spuštěn na vodu v září 2012. Lodě této třídy mohou najednou přepravit až 2 miliony barelů ropy.

Panamský kanál, určený pro lodě s maximálním výtlakem do 130,000 tun, intenzivní soudobý mezinárodní lodní provoz nezvládá. Spěšně se vedou rozhovory o rozšíření kanálu, aby jím mohly proplouvat lodě s vyšší tonáží. Nicméně jen sotva to povede k uspokojivému řešení. Prováděná rekonstrukce tohoto kanálu umožní, aby kanálem byly schopny proplout lodě s výtlakem do 170,000 tun, ale již dnes existují stovky lodí, které ho nemohou používat. V budoucnu se počet velkotonážních lodí (250,000 tun a více) zvýší desetinásobně.

Nikaragujský kanál napomůže aktivizaci obchodně-ekonomických vztahů zemí latinské Ameriky a skupiny BRICS (Brazílií, Ruskem, Indií, Čínou, Jižní Afrikou). Realizace nikaragujského mega projektu bude dalším potvrzením toho, že pozice Washingtonu v latinské Americe slábne, že do tohoto regionu nezadržitelně pronikají ostatní velmoci, jejichž konkurence neutralizuje hegemonistické nároky USA. A nedochází k tomu jen tak někde, ale na územích, která byla dříve považována za „dvorek“ Říše.

Americká vláda se pokouší tuto tendenci změnit a vytváří nové aliance, jako Pacifickou, podkopávající procesy latinskoamerické integrace a slibuje blízkým spojencům „měkké formy spolupráce“ s NATO, jak tomu bylo u Kolumbie. Zkoumají se různé způsoby oslabení sandinistické vlády, a perspektivně její odstavení od moci. Pro tento úkol bylo v Nikaragui vytvořeno jedno z největších velvyslanectví USA na západní polokouli. V jeho čele stojí Phyllis Powers, mající zkušenosti z práce v Panamě.

Téma VNK patří k prioritám amerického velvyslanectví v Nikaragui. Úkoly jsou všeobecné: shromažďování informací o klíčových gestorech projektu, o čínských plánech na využití kanálu pro vojenské cíle, včetně vytvoření námořních základen, odhalování korupčních možností atd. Obzvláště velká pozornost je věnována vypracovávání doporučení s cílem projekt kompromitovat, přípravě tezí pro vedení propagandistické kampaně v souvislosti s jeho „neperspektivností“, ztrátovostí atd.

Vláda Daniela Ortegy je s těmito plány a záměry plně obeznámena. Možná proto (z preventivních důvodů) nikaragujské ministerstvo zahraničí zveřejnilo seznamy všech diplomatických zastupitelství, akreditovaných v zemi. Na každé z nich připadá zpravidla tři až deset zaměstnanců, zatímco provoz amerického velvyslanectví v Managui zajišťuje nejméně sto Američanů. A ještě v zemi působí Mírové sbory, Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) a minimálně ještě deset dalších podezřelých „dobročinných“ organizací.

Pravou rukou velvyslankyně Phyllis Powers je Charles Barclay, mající 25leté zkušenosti z práce pro ministerstvo zahraničí. Jedna z jeho misí připadla na Mexiko, kde Barclay vedl sekci politické rozvědky a proslavil se tím, že pravidelně odesílal do centrály CIA šifrované telegramy o pronikání mytických „íránských teroristů“ do této země Aztéků. Bylo to „módní“ téma a prezident na tom sbíral politické body. Na Kubě se Barclay zabýval organizováním disidentské skupiny novinářů-bloggerů a financováním jejich činnosti. Nyní v Nikaragui jsou úřady obeznámeny se skutečným posláním Barclayho a s kriticky nebezpečnou koncentrací pracovníků amerických tajných služeb v zemi.

Nikaragujské úřady vědí také o fungování operativní skupiny ANB, pod zastřešením velvyslanectví, která provádí elektronický odposlech státních institucí, vojenského vedení a bezpečnostních orgánů. Americké tajné služby v zemi postupně realizují scénář destabilizace. Jedním z hlavních úkolů je revize „pochybných dohod“ s Číňany o VNK, a pak také odstoupení od tohoto projektu, pod záminkou odhalení spousty případů korupce. Již nyní jsou do tisku vypouštěna jména osob z blízkosti Daniela Ortegy, které údajně používají projekt pro vlastní obohacení.

Je upoutávána pozornost na to, že americké ministerstvo zahraničí koncem loňského roku kritizovalo návrh vládnoucí Sandinistické fronty národního osvobození na reformu ústavy. Americké ministerstvo zahraničí označilo tento návrh za „protidemokratický“. Pokud bude reforma schválena, umožní Ortegovi kandidovat ve volbách v r. 2016 počtvrté.

Boj o VNK pokračuje, a podle všeho USA hodlají použít celý svůj arzenál pro tajné války, aby „vyčistily“ Nikaraguu od Číňanů a od Sandinistů.