Západní ochrana dětí slouží k ničení jejich životů

Finské úřady sebraly jedenáctiměsíční dítě Rusce, Irině Kulikove. Finský soud rozhodl, že existuje nebezpečí, že bude malá dívka „unesena“ do Ruska, jak řekl finský aktivista za lidská práva Johan Beckman.

Před jedenácti měsíci Irina Kulikova, ruská občanka, porodila dceru ve Finsku. Po porodu musela žena zůstat určitou dobu v nemocnici. Když se vrátila domů, dítě tam již nebylo. Jak se ukázalo, otec dívky ji vzal do Norska, bez vědomí a souhlasu matky.

Kulikova se obrátila na finského právníka Jyrki Leivonena se žádostí, aby ji pomohl dostat dítě zpět. Z rozhodnutí finských úřadů se otec vrátil do Finska s dítětem, ale matku zažaloval. Z důvodu naléhavosti soud nařídil, že jedenáctiměsíční děvče musí žít se svým otcem. A aby tomu nasadil korunu, tak soud požadoval, aby bylo dítě od matky izolováno.

Předsedkyně Federálního poradního výbory pro sociální politiku a zdraví, Valentina Petrenko, situaci ohledně ruských dětí v zahraničí pro Pravda.ru okomentovala a řekla, že se často stávají rukojmími místního systému péče o děti.

„Zde je příklad Francie, a mnoha dalších zemí, kde by tento systém měl být soběstačný, tedy co se týká personálu, struktury a financování. Proto by jeho aktivity měly potvrzovat praktické výsledky. Děti se posléze stávají lidmi, s jejichž pomocí lze řešit zcela jiné problémy. Tyto problémy souvisí s finančním výkaznictvím, kam jdou peníze atd.“

„Nikoho nezajímá, jak se dítě cítí, a jestli jsou práva dětí porušována, nebo ne. Tyto kroky jsou činěny v zájmu údajné ochrany dětí, dokonce i za takových okolností, kdy lze vše řešit jinak. V jakékoliv zemi, v jakékoliv struktuře a organizaci. Mluvím o případech, kdy se například matka o své dítě stará špatně, podle názoru někoho jiného, nebo ji podezřívají sousedé, nebo dítě řekne něco ve škole.“

„To okamžitě zaktivuje mechanismus ochrany práv dítěte. Vzpomeňme případy, kdy byli kojenci odebráni svým matkám a bylo jim upřeno mateřské mléko. Nevypadá to jako porušování jejich práv? To je skutečné ohrožení duševního a fyzického vývoje dítěte. Nikdo neví, jaké následky to může mít. Nikoho to nezajímá.“

„Pokud na rodinu padne podezření, musí být sledována, vyjma případů, kde jde o ohrožení života a zdraví. Ale pokud, řekněme, v oné rodině řeknou něco špatného, a pro toto „něco špatného“ neexistuje důkaz, pošlou sociální pracovníky ze služeb pro ochranu dětí. Často se stává, že rodiče jsou naprosto bezúhonní, jejich děti jsou v naprostém bezpečí a je o ně pečováno, ale náhle může dojít k situaci, kdy dokonce i neexistence důvodu se stává důvodem.“

„Věřím, že z významu ochrany dětí plyne, že by mělo jít o prevenci a zachování rodiny, ve které má dítě jak matku, tak otce. A je-li třeba něco napravit, pak by měla být zorganizována tato pomoc, nikoliv opačně.“

„Ve svazcích cizích státních příslušníků, kdy je dítě odebráno svým rodičům a posláno do dětského domova, jsou práva rodičů na jejich návštěvu, obzvláště v případě matek, často omezována. To se týká obzvláště ruských matek. Pak nastává situace, kdy je dítě dodáno do pěstounské rodiny. Z této rodiny mohou být děti často vráceny do dětského domova, protože je občas velmi těžké vytvořit si dobré vztahy v nové rodině. V důsledku toho posílají děti sem a tam.“

„Naprosto nikoho nezajímá citová stránka problému, slzy dětí. Pohrávají si s dětskými tragédiemi. Upřednostňuji a prosazuji jiný princip: hlavním cílem toho všeho především je zachování rodiny, ve které by dítě mělo zůstat. Je to těžká práce, ale jak lze vidět, tak mnoho agentur na ochranu dětí je zakládáno jen proto, aby si mohly zahrávat s životy dětí.“