Pro Venezuelu připravují ukázkové krveprolití

O tom, že komplot proti bolívarskému režimu je realizován po etapách a cíleně, pochyb není. To, co se děje ve Venezuele, velmi připomíná scénář oslabení, kompromitace a pak svržení vlády Salvadora Allende v Chile v r. 1973. Neustále vznikající nedostatky základních potravin, odpojování elektřiny, přerušování dodávek vody, nárůst pouliční kriminality, korupční skandály a nezadržitelná inflace – to vše ovlivňuje nálady Venezuelců…

Předseda Národního shromáždění Diosdado Cabello přímo obvinil radikální opozici z přípravy plíživého puče: „Opakují se události z dubna 2002 a v hlavních rolích vystupují stejní herci.“ Cabello uvedl, že pravicové síly v zemi se chystají chopit moci a zničit výdobytky bolívarské revoluce: „Chtějí se vrátit k nezákonnosti Čtvrté republiky, politickému pronásledování, vraždám, mizení oponentů beze stopy, diktátu neoliberalismu a nepřetržitému násilí.“ Podle Cabellových slov mají podnikatelské kruhy ke komplotu bezprostřední vztah, ale snaží se „zůstat ve stínu“.

Na adresu funkcionářů bolívarské vlády a členů vládnoucí strany PSUV neustále přichází hrozby fyzickou likvidací. Komunální volby, chystané na 8. prosinec, budou pro úřady vážnou zkouškou, demonstrací skutečné míry podpory ze strany obyvatelstva. Pokud výsledky hlasování ukážou, že opozice stoupá na vedoucí pozice, její tlak na režim výrazně vzroste. Diosdado Cabello tuto možnost nevyloučil a varoval pučisty před jedinou možnou variantou odpovědi: „Pokud oni učiní první krok, nebudeme ztrácet čas přemýšlením. Naše odpověď bude zdrcující: národ, armáda i vláda se společně postaví proti fašismu.“

Příprava komplotu je prováděna převážně přes operativní kanály CIA a americké vojenské rozvědky (DIA). O jednom z center destabilizace a jeho programu informoval v září internetový časopis Caracola.com. Toto centrum působí v Cucutě, venezuelském městě u hranic s Kolumbií. Tam pravidelně probíhají setkání vedení tří rozvratných organizací – Centro de Pensamiento Colombia, FTI Consulting a Fundación Internacionalismo Democrático. Posledně uvedenou organizaci řídí bývalý kolumbijský prezident Alvaro Uribe, naverbovaný CIA na základě drogových kompromitujících materiálů v polovině 80. let.

V červnu tyto organizace vypracovaly „strategický plán Venezuela“, orientovaný na podporu Henrique Capriles Radonskiho coby faktického prezidenta, kterému bylo údajně „ukradeno“ vítězství v posledních prezidentských volbách. Pod heslem „Jsme nejlepší alternativou“ musí venezuelská opozice realizovat vytčený jí cíl „vrátit do Venezuely skutečnou demokracii“, která byla ztracena před 14 lety (díky Chavezovi a jeho stoupencům).

Bytové problémy spiklenci potřebují k vyvolávání pouličních protestů, do kterých jsou zatahováni studenti, inteligence a další vrstvy obyvatelstva. Aktivní činnost se provádí mezi vojáky, s cílem podrýt autoritu vlády v armádě. Do „strategického plánu“ spiklenců patří podněcování iniciativy vojáků „při obraně demokratických svobod“, jejich příprava na samostatnou činnost za krizového vývoje událostí a nekontrolovatelných sociálních konfliktů. Do plánu je začleněno také neustálé apelování na média a součinnost se zahraničními novináři. Opozice musí prosazovat normalizaci vztahů mezi Venezuelou a USA, aby se neutralizovala sdělení vlády o vměšování Washingtonu do vnitřních záležitostí země.

Koordinace činnost mezi americkými tajnými službami a vůdci venezuelské opozice se provádí nejen přes operativní středisko v Cucutě. K získávání pokynů využívají spiklenci rezidentury CIA a DIA na Curacao, Arubě a Bonair, v Dominikánské republice, Panamě a v dalších zemích střední Ameriky. Bolívarské tajné služby nejednou zaznamenaly setkávání venezuelské opozice s představiteli polovojenských kolumbijských organizací (AUC), které budou zapojeny do „strategického plánu Venezuela“ s cílem vyvolat bratrovražednou válku.

Podle odhadů některých analytiků ve Venezuele je Washington nespokojen s tím, že mírový dialog mezi vládou Kolumbie a partyzánským vedením FARC doopravdy vede k ukončení půl století trvajícího ozbrojeného konfliktu, což činí vyhlídky na zachování amerických vojenských základen na území Kolumbie (nebo aspoň jejich většiny) nejistými. Pentagon pracuje na hledání náhradních variant.

Jednou z variant pro redislokaci vojenských základen se může stát Venezuela, pokud opozice dokáže dotlačit situaci v zemi do ozbrojených potyček s pořádkovými silami a do krveprolití. Právě tento vývoj událostí předjímá „strategický plán „Venezuela““. Nepřímým potvrzením toho, že americké tajné služby se připravují na prudké zhoršení situace v této zemi, je posílení amerických představitelů o kádry, které prošly Afghánistánem, Irákem, Libyí atd. Stále častěji ve Venezuele zadržují Američany, kteří provádí „novinářskou“ práci v bezprostřední blízkosti vojenských objektů – letišť, přístavů, radiových stanic a velících stanovišť. Posledním takovým případem bylo zatčení Jima Wysse, korespondenta Miami Herald v Kolumbii, který se nesčetněkrát setkal i se subjekty rozpracovanými venezuelskou kontrarozvědkou ve městě San Cristobal.

Vytvářením předpokladů pro přímý vojenský zásah ve Venezuele a časovou koordinací činnosti se v poslední době zabývají všichni příslušníci opozice, na tajných schůzkách s „vyslanci Baracka Obamy“. Americký prezident, jehož image doma i v zahraničí je katastrofální, zkoumá všechny možné hasící varianty, které by ho mohly aspoň částečně rehabilitovat v očích Američanů. „Malá vítězná válka“ ve Venezuele, v zemi s „diktátorským, téměř marxistickým režimem“, vypadá celkem lákavě. Energetický aspekt hypotetického vítězství – obnovení dominantní pozice USA v ropném sektoru Venezuely – je americkými špiony při kontaktech s pučisty neustále probírán. Lze s jistotou říct, že nikdo z nich v případě dostání se k moci Američanům takovou službu neodmítne.