Odhalení Edwarda Snowdena – geopolitika a poučení (II)

Předchozí část.

Poučení třetí. Být spojencem USA není zárukou, že bude respektována informační suverenita země. Nekončí to jen kontrolou kybernetického prostoru. Skutečným cílem je vykonávání tradičního strategického poslání – získávání geopolitické nadvlády nad velkými prostory. Bylo by naivní očekávat, že kybernetické zasahování USA v zahraničí bude v důsledku nějakých ústupků nebo přátelského přesvědčování zrušeno.

Důkazy uvedené Snowdenem dokazují, že Spojené státy bedlivě monitorují centrální struktury Evropské unie, stejně jako komunikaci svých nejbližších spojenců v řadách členských států EU, které jsou mimo Anglosféru. Japonsko, Mexiko, Jižní Korea a Turecko, všechny tyto země jsou jako neevropští přátelé USA pod pečlivým šmírováním…

Spojené státy napíchly telefony 35 světových vůdců, především těch, kteří stojí v čele ve vztahu k USA spojeneckých států. Tento fakt je potvrzován nedávnými texty Guardian, založenými na důkazech předložených Snowdenem. Podle zpráv těchto novin požádala Národně-bezpečnostní agentura Bílý dům, ministerstvo zahraničí a Pentagon, aby se s ní dělily o kontaktní informace o zahraničních politicích.

V dokumentu NSA, který spatřil světlo světa v září 2010, jsou Evropané definovaní jako cíl. Velvyslanectví Evropské unie ve Washingtonu a v New Yorku sídlící mise EU v OSN byly pro „Američany“ průhledné skrz naskrz díky operaci Perdido. Telefony byly napíchnuty, počítače prolomeny, pevné disky zkopírovány a komunikace po vnitřní síti zachycována. Tyto zásahy byly imunní vůči všem pokusům o zlepšení ochrany systémů, včetně centrálních serverů Evropské unie v Bruseli (1). Centrála EU v belgickém hlavním městě byla monitorována misí USA při centrále NATO.

Tento druh zvláštní pozornosti byl možná obzvláště škodlivý pro Francois Hollanda, který vždy utvrzoval, že má blízko k USA – což je u francouzského vůdce ojedinělé. Avšak i tak byl on a francouzské státní agentury pravidelně cílem šmírovacích aktivit USA. Tato špionážní operace byla popsána ve zprávě NSA jako „tichý úspěch, kdy SIGINT pomohla utvářet americkou zahraniční politiku“. Při vychvalování výhod tato výzvědná agentura dokonce citovala americkou velvyslankyni v OSN Susan Rice. Podle ní informace, které dostala – „mi pomohly znát… pravdu… odhalily mi skutečné postoje u sankcí… měli jsme díky nim navrch při vyjednáváních…“ (2). Odposlouchávání se neomezovalo jen na ty, kteří byli podezřelí ze zapojení do teroristických aktivit, ale týkalo se také předních bankéřů a politiků. Například od 10. prosince 2012 do 8. ledna 2013 pořídila NSA 70,3 milionů záznamů telefonátů francouzských občanů, byly zachycovány i textové zprávy (SMS). Na grafu NSA připadá vrchol odposlechů na 24. prosinec 2012 (Štědrý den) a 7. leden 2013.

Snowdenova odhalení vedla k dalším vyšetřováním ze strany některých států a ta pak posílila obrázek šmírování „velkým bratrem“. Zprvu se německá kancléřka Angela Merkel silně pokoušela pomoct Spojeným státům vypuklý skandál zamést. Konkrétně kancléřka ujišťovala, že již není pod dozorem, poté, co začala používat „super spolehlivý a super chráněný“ německý chytrý telefon Secusmart, který používají členové vlády a další vrcholoví představitelé. Podle Spiegel vyšetřování prováděné společně BND (německou tajnou službou) a BSI (německým Federálním úřadem pro informační bezpečnost) zjistilo, že Angela Merkel byla šmírována mnoho let.

Nyní je jasné, že Národně-bezpečnostní agentura prováděla vůči Německu špionáž intenzivněji, než se dříve věřilo. Vnitřní statistiky NSA uvádí, že agentura ukládá údaje z asi půl miliardy komunikací v Německu, a to každý měsíc. K těmto údajům patří i telefonické hovory, e-maily, mobilní textové zprávy a přepisy chatů. Tyto statistiky, které Spiegel viděl rovněž, ukazují, že údaje jsou v Německu shromažďovány za normálního dne až o 20 milionech telefonických hovorů a 10 milionech internetových výměn dat. Na poslední Štědrý den byla shromážděna data asi o 13 milionech telefonických hovorů a asi o polovičním počtu internetových výměn. V nejvytíženější den, jakým byl 7. leden t.r., se objem shromážděných informací vyšplhal na téměř 60 milionů komunikačních spojení (3). Experti říkají, že důkazy získané Snowdenem ukazují, že Evropané nejsou rovnými partnery USA a netěší se v USA vedené Říši plné suverenitě (4).

Poučení čtvrté. Čínští, indičtí, brazilští, mexičtí a další vůdci vynořujících se ekonomik jsou zvláštními cíli. V tomto případě je šmírování ještě impozantnější, protože tyto země jsou považovány za faktory schopné změnit hru, které mohou mít významný vliv na světové záležitosti.

Odhalený rozsah zasahování USA do jejich kybernetického prostoru byl příliš obrovský. Například po obdržení zpráv o totálním šmírování brazilská prezidentka Dilma Rousseff zrušila svoji oficiální návštěvu Spojených států. Rovněž požadovala vysvětlení od Ottawy, součásti Anglosféry, ohledně faktu, že kanadští špioni si brali za cíl brazilské ministerstvo pro těžbu a energetiku. Podobný povyk v Mexiku nyní začíná být velmi žhavý. Čína a Indie oznámily zavedení rozsáhlých programů protiopatření.

Poučení páté. Rusko je stále pro americké špionážní aktivity cílem číslo jedna, bez ohledu na to, že jednostranně upustilo od politiky globálního tažení proti Spojeným státům. Na rozdíl od toho, co uvádí američtí představitelé oficiálně, ho tajné dokumenty Národně-bezpečnostní agentury definují jako příležitostného partnera a předjímají, že proti němu budou aplikovat ta nejextrémnější opatření, bude-li potřeba. V důsledku důvodů daných geografickými reáliemi (Rusko je obrovská prostora), není důvod doufat, že se tento přístup někdy změní.

Ruské úřadovny a mise v USA jsou pod totálním šmírováním – tento fakt potvrzuje nedávný povyk kvůli šmírování Rossotrudničestvo. Mimo to Guardian obdržel od Edwarda Snowdena mapu se zahraniční infrastrukturou Národně-bezpečnostní agentury, včetně výzvědných systémů širokého dosahu počítačové sítě s názvem XKeyscoreis. Podle této mapy je jeden z největších serverů instalován na americkém velvyslanectví v Moskvě.

Summit G20 v Londýně je živoucím příkladem toho, jak partneři Anglosféry spojují síly proti Rusku. Bylo to poprvé, co se ruský prezident Dmitrij Medveděv setkal s americkým prezidentem Barackem Obamou. Zpracování všech výzvědných informací bylo velmi pracné, takže dokument s názvem „Komunikace ruského vedení podporujícího prezidenta Dmitrije Medveděva na summitu G20 v Londýně – zachyceno na stanici Menwith Hill“ byl hotov čtyři měsíce po návštěvě Medveděva. Tehdy NSA zachycovala komunikaci ze stanice Menwith Hill v Yorkshire, kterou společně používají USA a Británie. Dokument byl zaslán pouze Kanadě, Austrálii a Novému Zélandu.

25. října Washington Post uvedl, že američtí představitelé uvědomili zahraniční výzvědné služby některých států, že Snowden vzal materiály, které vrhají světlo na jejich tajnou spolupráci se Spojenými státy. Pokud budou tyto dokumenty zveřejněny, píší noviny, výzvědné operace, které mimo Spojené státy provádí i další země, mohou být ohroženy. Jak Washington Post uvádí, operace jsou v případech spojeneckých států zrušeny, ale nikoliv v případě příležitostných partnerů, jako Rusko. V jednom případě, například, soubory obsahovaly informace o programu řízeném z jedné země NATO proti Rusku, které poskytují cenné výzvědné údaje pro americké letectvo a námořnictvo, řekl jeden americký představitel, který chtěl zůstat anonymní, při probírání probíhajícího trestního vyšetřování (5).

Poučení šesté. Přední mezinárodní organizace, jako OSN, Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) a další, jsou Spojenými státy považovány za konkurenty jejich aspirace získat nadvládu nad světem; jsou považovány za cíl šmírování. Protože usiluje o globální nadvládu, šmíruje Washington tyto mezinárodní subjekty bez sebemenších ohledů na mezinárodní právo nebo morální normy diplomacie.

Národně-bezpečnostní agentura prováděla totální šmírování všeho, co se děje v sídle OSN, což americké diplomacii poskytovalo výhodu. Operativci NSA pracují v OSN nepřetržitě, pod krytím diplomatických posil během zasedání Valného shromáždění OSN. Totéž platí u Mezinárodní agentury pro atomovou energii a dalších mezinárodních subjektů. Existuje jedna věc, která činí odhalení poskytnutá Snowdenem ještě delikátnějšími – vnitřní pokyny říkají, že všichni američtí zaměstnanci a personál mezinárodních subjektů, bez vyjímky (tedy nejen operativci zvláštních služeb) musí shromažďovat a na příkaz dodávat všechny osobní údaje cizinců, bez rozlišování (6). Michael Vincent Hayden je bývalý ředitel NSA a CIA. Ve svém rozhovoru pro CBS zdůraznil: „Jsem mimo vládu asi pět let, takže opravdu nevím, a i kdybych věděl, nepotvrdil bych to, ani nevyvrátil,“ řekl. „Ale myslím, že pro vás mohu dnes ráno potvrdit pár věcí. Zaprvé, Spojené státy neprovádí špionáž. Zadruhé, náš čtvrtý dodatek, který chrání soukromí Američanů, není mezinárodní smlouvou. A zatřetí, jakýkoliv Evropan, který chce veřejně vystoupit a naříkat kvůli mezinárodní špionáži, by si nejprve měl zjistit, co dělá jeho vláda.“ Prezident Barack Obama řekl něco podobného: „V evropských hlavních městech jsou lidé, kteří se zajímají ne-li o to, co mám k snídani, tak aspoň o to, o čem budu mluvit, pokud bych ukončil setkání s jejich vůdci.“

Tyto výroky nejsou nic jiného, než lstivé matení. Není pochyb, že Američané dělají v zájmu své národní bezpečnosti, co mohou, tedy něco, co dělaly všechny tajné služby světa od dávnověku. Jde o to, že Spojené státy jsou ve své snaze příliš zanícené a překročily všechny představitelné hranice. Vytvořily monstrum, které se pokouší mít pod kontrolou naprosto všechno na planetě. Kvantita je konvertována na novou hrozivou kvalitu. Tvrzení, že kontrola prováděná v Americe je selektivní, zatímco v zahraničí je všudypřítomná, vypadá při nejmenším jako „skromný totalitarismus“.

Poučení sedmé. Kybernetický prostor kontrolovaný Spojenými státy předjímá nejen sběr informací, ale také masivní psychologicko-politické operace bezpříkladného rozsahu, s cílem získat kontrolu nad chováním lidí. To vše vede k závěru: mimo klasických komponent státní moci musí mít každý současný stát, který chce být na mezinárodní scéně nezávislý, vlastní vyspělou infrastrukturu informačního prostoru a odpovídající prostředky na její ochranu.