Odhalení Edwarda Snowdena – Geopolitika a poučení (I)

Zpravidla se diskuse související s tím, co Edward Snowden odhalil o americkém globálním elektronickém šmírování, smrskává na porušování lidských práv a ilegální zasahování do soukromí milionů lidí v různých částech světa. Kdyby to bylo jen o tom, pak by Bílý dům nebyl tím případem tak vzrušen a nevynesl by otázku Snowdenova vydání na vrcholovou úroveň mezistátních rozhovorů, či dokonce by kvůli tomu nerušil summity. Barack Obama byl dostatečně vyděšen, aby zrušil svoji účast na mezinárodních fórech, jak tomu bylo například u nedávného summitu APEC. Důvod znepokojení Washingtonu je jiný: Snowden odhalil rozsah kontroly nad zeměmi a lidmi, něco, co mění samotné vnímání současného světa a podněcuje snahy lidstva, které je „zkoušeno“, hledat způsoby, jak takovým zločinným aktivitám čelit…

Mnozí věří, že Edward Snowden neodhalil nic, co by se dříve nevědělo či netušilo, ale je to rozsah šmírování, co přesahuje představivost dokonce i profesionálů. Hlavní věcí je, že tentokrát nejde o konspirační dohady nebo teorie vytvořené lidmi na okraji společnosti, které se dostaly do pozornosti světa, ale spíše o právně účinné pravé dokumenty vytvořené pro lidi, kteří s nimi měli být obeznámeni.

Pro geopolitiku existuje mnoho definic, ale jejich podstatou je, že jde o disciplínu vztahující se na ovládání země, moře, a dnes i vzduchu a vesmíru. Dnes by bylo možné na tento seznam přidat i informace a kybernetický prostor, který si vyžaduje dosti jiný typ kontroly, než tradiční domény. Jako geopolitická doména je informační prostor kvůli své dualitě jak objektem, tak subjektem zároveň. Z velké části je tato doména virtuální, ale stává se dosti reálným subjektem, když je vázána na geografické koordináty. V 19. století a v první polovině 20. století učenci u globálního vedení debatovali o relativním významu země (Halford Mackinder, teorie o hlavní pevnině) nebo námořní moci (Nicolas John Spykman, koncept Pomezí). Kontrola nad vzdušným a kosmickým prostorem začala být považována za klíčovou v druhé polovině 20. století. 21. století začalo za hlavní považovat kontrolu nad kybernetickým prostorem, coby klíčem ke světové nadvládě.

Prvním poučením obrovského významu, které je třeba si vzít ze Snowdenových odhalení, je fakt, že Spojené státy jsou zapojeny do otevřeného a tajného šmírování globálního kybernetického prostoru, aby si udržely své vedení a získaly zahraničně-politické výhody. Nejde jen o sběr důvěrných informací o lidstvu v bezprecedentním měřítku. USA používají kybernetický prostor proto, aby získaly schopnost způsobovat závažné hmotné a vojenské škody potenciálním nepřátelům a mohly ovlivňovat další světové hráče.

Na dotaz ohledně formálních stížností Spojených států, kdy naříkaly, že jsou obětí kybernetické špionáže prováděné řadou států, kdy v čele seznamu byla uváděna Čína, Snowden odpověděl celkem rozumně, že Spojené státy prakticky hackovaly veškeré zprávy. Bez ohledu na americké sklony činit rozdíly je to ve skutečnosti Amerika, kdo šmíruje všechny bez rozdílu. Stačí připomenout, že internet, úhelný kámen současného kybernetického prostoru, byl vytvořen a financován v rámci projektu ARPANET agentury DARPA, která je součástí struktur amerického ministerstva obrany. Údajně byl tento projekt „nechán sklouznout“ a postupně se stal tím, čím je dnes. Vždy panovaly pochyby ohledně jeho „opravdu volného sklouzávání“ a nyní se stalo jasným, že pupeční šňůra mezi americkými bezpečnostními agenturami a novým informačním prostorem zůstávala vždy nedotčená. Internet je základem World Wide Web, WWW, a spousty dalších komunikačních systémů.

Tajné služby USA a Británie nyní vědí, jak prolomit šifrovací kódy, které chrání elektronické zprávy a data související s bankovními účty a lékařskými záznamy. Americká Národně-bezpečnostní agentura (NSA) a britská Centrála vládní komunikace (GCHQ) získaly přístup k většině spolehlivých systémů ochrany dat. SSL je jedním z nejrozšířenějších, tak mu byla věnována zvláštní pozornost. Byl prolomen specificky navrženým, přísně tajným, programem Bullrun. Podobný britský program byl nazván Edgehill. Bezdrátové technologii 4G byla dána priorita. XKeyscore NSA je nástrojem, který shromažďuje „téměř vše, co uživatel na internetu dělá“.

PRISM je úhelným kamenem amerického globálního šmírování (formálně zahájeným v r. 2007); jeho existence byla odhalena Snowdenem. Tento program byl rozjet naplno během funkčního období současného prezidenta. Tím nebyl nikdo jiný, než Barack Obama, muž, který upřednostňuje „měkkou a chytrou sílu“ technologií politické manipulace a který považoval PRISM za „kouzelnou kouli“ schopnou odhalit všechna tajemství na světě.

Prezidentem Obamou byla v r. 2009 vytvořena zvláštní struktura pro tento úkol – Kybernetické velitelství Spojených států. Velitelem byl jmenován generál Keith B. Alexander (šéf NSA – nejtajnějšího subjektu v americké výzvědné komunitě). V r. 2010 byly Spojené státy první zemí, která začala považovat kybernetický prostor za další doménu, mimo zemi, moře a vzduch. V r. 2011 kongres schválil finance na vývoj útočných kybernetických technologií. V srpnu 2012 bylo poprvé oznámeno, že Pentagon podnikl praktické kroky k jejich uplatnění na internetu.

NSA tajně pracovala na získání schopnosti prolamovat nejrozšířenější šifrovací kódy používané na internetu k ochraně dat: počínaje elektronickými zprávami, konče finančními transakcemi. Požívala k tomu rozličné metody: od vytváření tak zvaných „zadních vrátek“ po „černé skříňky“ v oblíbených programech za použití super počítačů, tajných soudních příkazů a manipulace mezinárodními procedurami šifrovacích standardů. Tato agentura utratila ročně přes 250 milionů dolarů za projekt umožňující SIGINT, kdy do toho aktivně zapojovala americké a zahraniční IT společnosti, buď pomocí tajně uplatňovaného vlivu, nebo otevřeně pomocí jejich komerčních produktů, které upravovala pro praktické účely.

NSA je schopna zachycovat asi 75% internetového provozu procházejícího Spojenými státy. Tato země je mezinárodním uzlem provozu; objem provozu dalece převyšuje objem přiznávaný oficiálně. To je způsob, jak tento systém funguje: NSA požádá IT společnosti, aby přesměrovaly informační toky, u kterých je vysoká pravděpodobnost, že budou obsahovat cenná výzvědná data. Společnosti Microsoft, Yahoo, Google, Facebook, AOL, Skype, YouTube, Apple, PalTalk musí podle rozhodnutí amerického Soudu pro zahraniční špionážní činnost žádostem NSA vyhovět.

Podle Snowdena sahají zájmy NSA daleko za zabraňování „nepřátelského pronikání“ nebo terorismus, tedy to, co Bílý dům pro ospravedlňování svých aktivit neustále papouškuje. Ve skutečnosti mezi ně patří i celá řada relevantních informací o klíčových domácích a zahraničních záležitostech. Tento přístup začali Američané aplikovat nedávno, aby překonali dopady světové finanční krize na úkor konkurentů i partnerů. Za využití faktu, že byly podrobně seznámeny se všemi podrobnostmi spletité situace ve světovém byznysu, dokázaly USA udržet svoji ekonomiku nad vodou a přesměrovat proces deindustrializace „ve správný čas a na správném místě“, kdy tak byly při předkládání konkurenčních nabídek krok před ostatními.

Poučení druhé. Kontrola nad kybernetickým prostorem je realizována v úzké alianci s vybranými zeměmi anglosaského světa – Británií, Kanadou, Austrálií a Novým Zélandem. V tomto případě je součinnost mnohem rozsáhlejší, než s ostatními partnery, obzvláště v oblasti výměny informací. Tato neformální aliance využívá faktu, že angličtina je v mezinárodní komunikaci jazykem bez konkurence, kdy je tato výhoda používána k dosahování geopolitických cílů.

Občas se této alianci říká Anglosféra. Někteří lidé věří, že tato federace, která je udržována pohromadě společnými zájmy v oblasti komunikací, obzvláště internetu, bude klestit cestu lidstvu v 21. století (1). Podle fascinujícího mistrovského díla a anti-utopistické vize George Orwella by tento spolek zemí mohl být označen za Oceánii. Tato koalice anglosaských zemí je založena na součinnosti jejich ozbrojených sil. S myšlenkou rozvinout úzkou vojenskou spolupráci přišel generál Dwight Eisenhower a Bernard Montgomery. Míra součinnosti je dokonce vyšší, než v NATO. Kybernetický prostor je považován za další doménu bojových operací.

Podle Snowdena státy, které jsou spojenci Spojených států, jako Dánsko, Holandsko, Francie, Německo, Španělsko a Itálie, mají s Washingtonem dohody o sdílení komunikačních dat. Británie, Kanada, Austrálie a Nový Zéland jsou země, kterým Spojené státy věří nejvíce. Tak velké země jako Německo a Francie se na seznamu důvěryhodných zemí, co se týká SIGINT, těší třetímu místu, kdy jim Spojené státy pravděpodobně příliš nevěří a tak si nepřejí dělit se s nimi o zisky a prospěch.

Mezinárodní reakce na Snowdenova odhalení vynesla na povrch zvláštní vztahy mezi anglicky mluvícími anglosaskými zeměmi. Británie, Kanada a Austrálie jsou hlavními účastníky a beneficienty PRISM a dalších návazných programů. Jsou to země, kde je Snowden odsuzován jako „zrádce“ nejvíce. V Londýně to zašlo až tak daleko, že se tým agentů zvláštních služeb vloupal do kanceláře listu Guardian a nesmyslně zničil vybavení, jako pomstu za zveřejnění toho, co Snowden řekl. Před touto šťárou Guardian zveřejnil odhalení ohledně toho, že Británie a Spojené státy prováděly společné šmírování během summitu G20 v Londýně v r. 2009. Zprávy a telefonáty vrcholových zahraničních politiků a představitelů byly během této akce zachycovány a zaznamenávány. Operaci provedla britská agentura pro elektronickou špionáž GCHQ a americká NSA. Vyplavalo také na povrch, že Británie má obrovskou špionážní stanici na Středním východě, která zachycuje telefonické hovory, elektronické zprávy a internetový provoz. Britské tajné služby se napojily na podmořské optické telekomunikační kabely. O informace se dělí se Spojenými státy. Odhadované náklady na tento program činí miliardu liber.

(1) James C. Bennett, The Anglosphere Challenge: Why the English-Speaking Nations Will Lead the Way in the Twenty-First Century (Lanham, Md.: Rowman & Littlefield, 2004).

Pokračování...