Draghi, ECB: Vědět příliš mnoho o našich velkých bankách by mohlo vyvolat paniku

Evropské banky, jako všechny banky, byly dlouho hermeticky zapečetěnými černými skříňkami. Pokud někdo dokázal nahlédnout jen do jednoho růžku, smrad shnilých aktiv, který se vyvalil, byl tak silný, že tento růžek byl opět okamžitě zapečetěn. V případech, kdy se růžek nepodařilo znovu zapečetit dostatečně rychle a rozšířilo se příliš mnoho puchu, celá banka zkolabovala, jen aby mohla být nouzově vyplacena daňovými poplatníky, často z jiných zemí; je to tak jednodušší.

Jedinou známou věcí o dírách v bilancích těchto černých skříněk, které za sebou nechala aktiva, která se rychle rozložila, je, že jsou hluboké. Ale nikdo neví, jak hluboké. A nikdo to nesmí vědět – ne, dokud eurokraté nerozhodnou, kdo nouzové vyplacení těchto bank zaplatí. Jak to víme? Prezident ECB Mario Draghi to řekl v pátek ve Washingtonu.

A dnes (psáno 16. října) 17 ministrů financí eurozóny mělo tajnou poradu v Lucembursku, kde se pokoušeli o této záležitosti rozhodnout.

MMF, který může očuchávat pouze povrch bank, rozhodl, že jen španělské a italské banky budou muset přiznat v příštích dvou letech dalších 230 miliard euro ztrát. Jak jsme byli opakovaně svědky, ztráty bank jsou vždy mnohem větší, když pravda nakonec konečně prosákne ven, a to se neděje dříve, než banky zkolabují a někdo zvenčí spočítá, co zbylo.

Navíc protože tyto banky již odepsaly hory špatných aktiv, banky v obou těchto zemích zkolabovaly a byly nouzově vyplaceny, některé dvakrát – ve Španělsku na úkor daňových poplatníků v jiných zemích eurozóny.

Příští rok nadejde okamžik pravdy, tak říkajíc, kdy se ECB má stát regulátorem 130 největších bank na svém písečku. Nadána novými pravomocemi je vystaví jakémusi realistickému vyhodnocení, spíše než „stres testům“ dob minulých, které nebyly ničím jiným, než bankovní agitační propagandou – za předpokladu, že jistě banky v Itálii a ve Španělsku lze do té doby udržet nad vodou.

Nad setkáním 16. října visel pocit naléhavosti. Těmto bankám dochází čas. Ale Evropská bankovní unie, onen nástroj, jehož použitím lze banky ozdravit a restrukturalizovat a jejich investory nechat zahojit daňovými poplatníky všech zemí eurozóny, či aspoň v onom klesajícím počtu zemí, které zatím nemusely být nouzově vyplaceny… – no, tento skvělý přesný nástroj vlastně zatím neexistuje! A to je pro plánované prověrky bank problém.

„Účinnost tohoto kroku bude záviset na dostupnosti potřebných dohod pro rekapitalizaci bank … včetně opatření veřejných zarážek,“ vysvětlil Mario Draghi v pátek, aby vytvořil náladu pro dnešní setkání. „Tyto dohody musí existovat předtím, než naše vyhodnocení ukončíme.“

Což znamená: Pravda nebude známa do doby, než eurokraté rozhodnou, kdo bude muset nouzová vyplacení zaplatit. A prověrky bank do té doby dokončeny nebudou, protože pokud by něco z toho prosáklo – nedej Draghi – celý ten domeček z karet by zkolaboval, kdy by nikdo z daňových poplatníků nebyl ochoten zatáhnout účet, protože jeho obrovská velikost by byla konečně z pytle venku!

Donutit daňové poplatníky k závazkům, dokud žijí v temnotách, to je vycizelovanou strategií. Toto setkání 17 ministrů financí eurozóny v Lucembursku mělo tento proces odstartovat. Z toho důvodu také ona bankovní unie. Ne každý politik v Evropě, obzvláště v Německu, Finsku a Holandsku, je vyhlídkami rostoucích daní a utahování opasků lidí dalšími způsoby, aby se nouzově vyplatily banky v Itálii a Španělsku, nadšen. Říkají, že každá země by měla svá nouzová vyplácení hradit sama.

Ale dokud nedojde k dohodě, čí daně budou čmajznuty a čí opasky budou utaženy, aby se nouzově vyplatili investoři těchto bank, ECB prověrku bank nedokončí. Nemůže si to dovolit. Protože výsledky bez plánu nouzového vyplácení by způsobily paniku.

„Musíme najít řešení nyní,“ naléhal Michel Barnier, komisař EU pro vnitřní trh a služby, který se zabývá finanční regulací. „Příští finanční krize na nás čekat nebude.“

Navzdory naléhavosti bankovní krize, kterou již nelze držet na uzdě příliš dlouho, se německý ministr financí Wolfgang Schäuble, bez něhož nelze rozhodnout nic, patlal v Berlíně s vyjednáváními s cílem vytvořit v Německu koaliční vládu. Takže Jeroen Dijsselbloem, prezident Evropské skupiny, musel po setkání 16. října připustit, že toho příliš dosaženo nebylo, a přiznal: „Musíme v tom mít jasno velmi brzy.“

Ale pro daňové poplatníky se může objevit potenciálně falešná jiskra naděje. Nouzové vyplacení SNS Real, největší banky v Holandsku, z února ukázalo, že akcionáři a malí držitelé dluhů mohou být požádáni, aby prodělali (ačkoliv držitelé velkých dluhů a krytých dluhopisů dostali vše). A „nouzové získání peněz“ pro banky v žumpě korupce, na Kypru, ukázalo, že vklady nad limit pojištění vkladů mohou být snadnou kořistí také. Tato stále módnější velká a tvrdá ostříhávání zátěž pro daňové poplatníky ulehčují.

„Daňoví poplatníci by měli být chráněni a finanční stabilita udržena,“ vysvětlil komisař pro ekonomiku a finance Olli Rehn. Nouzová vyplácení by byla poslední záchranou, pokud by finanční trhy a národní vlády nedokázaly přijít s potřebnými zdroji, řekl. Což ani Itálie, ani Španělsko nemohou. Tudíž přijdou nouzová vyplácení. Daňoví poplatníci v ostatních zemích, připravte se! Bude to ošklivé.

Ale Evropa je také zapojena, spolu se zbytkem světa, ještě do další bitvy: USA zneužily svá značná privilegia – včetně řízení jediné rezervní měny – aby ohrozily finanční stabilitu, „jako náklaďák plný dynamity řítící se přímo na nás“, řekl předseda Mezinárodní poradní komise Universal Credit Rating Group. Vytváří se „nový finanční řád“. A existuje u něj časový rámec.