Proč za mnou Snowden přišel

Jednoho dusného dne v květnu stáli novinář Glenn Greenwald a filmová dokumentaristka Laura Poitras před restaurací v Hong Kongu, kde čekali na muže, který bude mít Rubikovu kostku. Podle pokynů, které dostali, se ho měli zeptat, v kolik restaurace otvírá. On měl odpovědět a přidat varování: jídlo je odporné. Greenwald a Poitras dorazili brzy. Člověk s Rubikovo kostkou, který byl nervózní a trochu podezřelý, jim řekl, aby ho následovali do hotelového pokoje. Tam jim ukázal kartu svého zaměstnavatele Booz Allen Hamilton, kontraktora americké Národně-bezpečnostní agentury. Jmenoval se Edward Snowden a během několika dní se měl stát nejhledanějším člověkem na planetě.

6. června Greenwald zveřejnil, v Guardian, první článek založený na dokumentech, které mu Snowden dal. Odhalil tajný soudní příkaz, nařizující komunikačnímu obru Verizon předávat NSA „nepřetržitě, denně“ záznamy telefonických hovorů všech svých zákazníků, včetně milionů amerických občanů. Tento příběh, který otřásl světovými médii, se ukázal být pouhou špičkou ledovce. Následně byla odhalena existence programu zvaného Prism, jehož pomocí NSA monitoruje a vytěžuje provoz na internetu v masivním měřítku, stejně jako systém umožňující pronikání, ukládání a analyzování soukromých informací posbíraných od většiny e-mailových služeb světa. Podrobnosti, které Snowden Greenwaldovi a Poitras dal, odhalily obrovský rozsah šmírování amerických občanů a diplomatů, prováděný Spojenými státy, včetně na americké půdě; vývoj programu schopného proniknout do každého mobilního telefonu; „zadní vrátka“ u velkých internetových služeb a předních internetových společností, která umožňují správci zachycovat komunikaci svých klientů; a další věci.

„Seděl jsem u svého stolu a mohl jsem odposlouchávat kohokoliv, od vás nebo vašeho účetního po federálního soudce nebo dokonce prezidenta, pokud bych měl osobní e-mail,“ řekl Snowden Guardian. Podle tiskových zpráv Snowden, který si sebou při odchodu ze Spojených států vzal čtyři počítače, poskytl Greenwaldovi a Poitras asi 20,000 pečlivě vybraných dokumentů. Objem a celkový obsah materiálů, které Snowden vlastní, není jasný, ačkoliv je známo, že je zálohoval na internetu. Podle zprávy v Daily Beast ukryl Snowden „zakódované soubory“, které se automaticky zveřejní, pokud zmizí nebo bude zavražděn. Snowdenův únik je jedním z největších v historii, a možná i vůbec nejvýznamnější.

Strávil roky plánováním, začal stahovat tajné materiály, když pracoval pro Dell, počítačovou a technologickou korporaci, ve které začal pracovat v r. 2009. Řekl, že se rozhodl jít na veřejnost, aby posílil důvěryhodnost svých odhalení, jakož i sejmul podezření ze svých kolegů z práce.

Aby se vyhnul vydání do Spojených států, odletěl Snowden koncem června z Hong Kongu do Ruska, kde strávil několik týdnů na moskevském letišti Šeremetěvo. Minulý měsíc mu byl v Rusku udělen dočasný azyl. Greenwald a Poitras se stali také cílem tajných služeb. 18. srpna byl Greenwaldův partner, David Miranda, brazilský občan, zatčen na londýnském letišti Heathrow, při tranzitu z letu z Berlína (kde se setkal s Poitras) na let do Rio de Janeira, kde on a Greenwald žili.

Letiště se stala pro novináře a jejich zdroje nebezpečnými místy: stále větší počet západních vlád je považuje za exteritoriální místa, kde obvyklá ochrana občanů neplatí. Laura Poitras byla roky prohledávána a vyslýchána pokaždé, když vstupovala do Spojených států. Vyhýbala se spolu s Greenwaldem při cestách letadlem převozu citlivých dokumentů nebo elektronických souborů. Britský vice-premiér Nick Clegg řekl, že materiál zkonfiskovaný Mirandovi představoval „významnou hrozbu“ pro národní bezpečnost, ale odhalení neustávala. Miranda byl vyslýchán devět hodin podle programu 7 Zákona o terorismu z r. 2000, který úřadům umožňuje vyslýchat na letišti kohokoliv, aby se zjistilo, jestli není terorista. Veškeré elektronické vybavení, které u sebe měl, bylo zkonfiskováno. O dva dny později editor Guardian, Alan Rusbridger, odhalil, že ještě dříve britská tajná služba Centrála vládní komunikace (GCHQ) nutila noviny zničit pevné disky obsahující dokumenty, které nechal uniknout Snowden. Poitras a Greenwald vstoupit na americkou půdu hned tak v úmyslu nemají.

Greenwald má v současné době domov v Brazílii, kde pokračuje v práci na příbězích odvozených od Snowdenova materiálu. Můj rozhovor s ním byl veden po Skypu. Greenwald mi potvrdil, že je se Snowdenem v neustálém kontaktu, prostřednictvím zakódovaných chatových služeb.

„Edward nechce, abych si dokumenty vzal a zveřejnil je všechny bez rozdílu,“ říká Greenwald. „Celou dobu dával jasně najevo, že chce, abych si věci ke zveřejnění a ty, které by měly zůstat tajnými, vybíral, podle akceptované novinářské vyváženosti mezi právem veřejnosti vědět a nezpůsobením újmy. To dělám každý den: procházím dokumenty, propojuji je, pokouším se je pochopit.“

Co myslíte tím „vyhnout se způsobení újmy“?

„Nechce, abych ohrozil něčí život tím, že identifikují zaměstnance NSA nebo tajné agenty. Také velmi jasně řekl, že nechce, abych vymítil jeho vlastní rukou šmírovací metody NSA tím, že zveřejním přesný způsob jejich fungování. Nepovažuje to za svoji roli. Chce informovat veřejnost o tom, co agentura dělá, a nechat na veřejnosti, aby si udělala na ty aktivity vlastní názor.“

Jaký dojem na vás Snowden udělal?

„Poprvé, když jsem se s ním setkal, jsem byl velmi zmatený, hlavně proto, že jsem čekal někoho mnohem staršího. Bylo mu 29, ale vypadal nejméně o pět let mladší. Byl jsem tak překvapen, že mi chvíli trvalo, než jsem se vzpamatoval. Po šesti nebo sedmi hodinách strávených s ním mi bylo jasné, že je velmi inteligentní a že o tom, co chce udělat, dlouho a tvrdě přemýšlel. Cítil jsem, že má velmi komplexní chápání tématu, o kterém jsme mluvili – o americkém šmírovacím programu a jeho politických dopadech – a vnímal jsem, že je velmi prudkým člověkem, ale také velmi vážným a racionálním.

Změnil se následně tento první dojem?

„Nejpřekvapivější věcí je, jak konzistentní je jeho osobnost a charakter. Opravdu se nezměnil, navzdory obrovskému tlaku, pod kterým je, a navzdory intenzivní kritice. Patří k těm chlápkům, kteří jsou schopni ovládat své pocity velmi účinně, a vlastně neodhalil, co si myslí nebo cítí. Vše je super racionální. Je velmi klidný. Hlavní vlastností, která je vidět, je síla, která vychází z učinění rozhodnutí, o kterém jste absolutně přesvědčeni, že je správné. Je tam vnitřní klid.“

Globální šmírování

Tato událost přeměnila samotného Greenwalda na mezinárodní celebritu a vysoce kontroverzní postavu, téměř jako Snowden. Američtí novináři a členové kongresu volali, aby byl zatčen a souzen v okamžiku, kdy vkročí do Spojených států, ačkoliv oficiálně není vyšetřován a nebyl z ničeho obviněn. Dokonce ještě před posledními událostmi byl Greenwald hlasitým a konzistentním kritikem americké vlády a rozsáhlých pravomocí, které si zajistila po útocích 11. září 2001. Nicméně vývoj posledních několika týdnů jeho názor nadále vyostřil a přiměl ho k několika neobvykle ostrým komentářům. Po Mirandově zatčení Greenwald řekl, že bezpečnostní služby budou svých činů litovat, protože to jen posílí jeho odhodlání a povede k většímu publikování Snowdenových dokumentů.

Glenn Greenwald, 46 let, se narodil v židovské rodině v New Yorku a vyrostl na jižní Floridě. Je právníkem specializujícím se na ústavní právo a občanská práva. V průběhu posledních deseti let postupně zanechával právní právnickou praxi ve prospěch psaní. Asertivní tón, zanícenost, pozornost vůči detailu, štiplavá kritika politické elity a témat, kterými se zabývá – šmírování, odposlechy, osobní bezpečnost a lidská a občanská práva – učinily jeho blog, spuštěný v r. 2005 („Neobsazené území“) okamžitým úspěchem. V r. 2007 začal psát pro internetový časopis Salon. Podle někoho, kdo tam s ním pracoval, byl sám Greenwald zodpovědný za největší část provozu na stránce, přesahující rozsah jiných autorů. V r. 2012 přešel do Guardian, ihned když tyto noviny otevřely samostatnou redakci v New Yorku. Se svoji liberální ultra kritickou linií a silnou internetovou přítomností byl Guardian pro Greenwalda, který upadl do narůstající nemilosti u americké mediální elity, tou pravou věcí.

Po zveřejnění Snowdenových dokumentů uveřejnily New York Times nelichotivý Greenwaldův profil, kdy ho označily za „bloggera“ a „aktivistu“, namísto novináře. (Navzdory vzájemným útokům těchto dvou novin vedl útok britských úřadů na Guardian k nedávnému oznámení, že budu spolupracovat a že Times se zúčastní zveřejňování Snowdenových dokumentů). Nelze přehlížet možnost, že urážení Greenwalda ze strany části médií v prvních fázích aféry pramenilo z profesionální závisti; nakonec to byly Greenwaldovy pevné názory, co přimělo Snowdena ho kontaktovat.

„Řekl, že nějakou dobu četl mé sloupky a že věděl, že jsem o problematice informovaný a že s ním sdílím názor, že masová špionáž je velmi nebezpečná,“ říká Greenwald. „Také si chtěl být jistý, že pokud by byl odhalen a celý jeho život se v důsledku toho změnil, nebude mít co dělat s novinami bezbrannými vůči hrozbám vlády, nebo si raději zvolí informace, které má k dispozici, nezveřejnit. Věřil, že budu připraven informovat o těchto záležitostech velmi agresivně.“

Snowden kontaktoval Greenwalda e-mailem v prosinci 2012, kdy požadoval vést komunikaci zakódovaně. „Protože jsem opravdu nevěděl, kdo to je, nebo jestli má vůbec něco zajímavého, nebyla jeho žádost na vrcholku mých priorit a nezabýval jsem se jí. Pak vyzval Lauru Poitras, aby mne zapojila. Takže takto jsme začali spolupracovat.“

Až do prvního setkání Greenwald nevěděl, že Snowden stojí za anonymním prosincovým e-mailem. „Neustále mne žádal, abych přiletěl do Hong Kongu, a nakonec jsem mu řekl, že přijedu jen pokud mi pošle pár dokumentů, abych věděl, že to za to stojí a že vlastní skutečné informace. Během května mi poslal asi 20 dokumentů, které byly ohledně obsažených tajemství a své novinářské hodnoty ohromující. Ale teprve až když jsem se s ním setkal v Hong Kongu a viděl jeho dokumenty totožnosti, a když jsem pak od něj dostal další tisíce dokumentů, nabyl jsem přesvědčení, že to myslí vážně. Jen samotný počet dokumentů to dokazoval.“

Jaké nejvýznamnější informace jste od Snowdena dostal?

„Hlavním je, že součástí cílů NSA je naprostá likvidace soukromí všude na světě. Jejím cílem je zajistit monitorovatelnost každičké lidské komunikace provedené pomocí elektronických prostředků a podrobit ji šmírování – shromažďovat, ukládat a analyzovat každou zprávu poslanou lidmi po telefonu nebo internetu.“

„Všechna specifická odhalení jsou toho příkladem: fakt, že shromažďovali záznamy telefonických hovorů všech amerických občanů, že sdělují, že podrobně zaznamenávají každý telefonický hovor všech amerických občanů; programy Prism a XKeyscore, které ukazují, jak mohou shromažďovat miliardy komunikací každý den a ukládat a analyzovat věci, které říkáte, komu je říkáte, které internetové stránky navštěvujete atd. To jsou prostředky. Podstatou je rozsáhlý hermeticky uzavřený systém šmírování, které se provádí v naprosté tajnosti.“

Jaký je s tím problém?

„Pokud jsou ti u moci schopni monitorovat vše, co děláme nebo říkáme, znamená to, že jsme velmi omezeni v tom, co můžeme udělat nebo říct proti nim. Druhým problémem je, že vše je nástrojem zastrašování. Pokud populace ví, že je neustále sledována, lidé budou mít mnohem menší motivaci jednat, protože se budou cítit zranitelnými a ohroženými. Výsledkem je jakási politická paralýza mezi veřejností.

„Třetí, a možná nejdůležitější, věcí je, že lidské chování se mění velmi zásadně, když neexistuje žádný soukromý prostor. Lidé, kteří vědí, že jsou pozorováni, se chovají způsobem, který je upjatější, omezený a fosilizovaný. Stávají se méně volnými, méně ochotnými testovat hranice. Dozor a šmírování vybízí lidi ke konformitě a odstraňuje z lidské zkušenosti, z lidské povahy, něco velmi podstatného: svobodu dělat věci, když víme, že se nikdo nedívá.“

Žijeme v době, kde lidé sdílejí na sociálních sítích, z vlastní vůle, mnoho informací, které byly kdysi považované za soukromé. Možná, že soukromí již není tak zásadní?

„Je velký rozdíl mezi tím, co sdílíte dobrovolně, a informacemi, které jsou o vás shromažďovány. Ale dokonce i lidé, kteří sdílejí všemožné věci dobrovolně, nesdílí všechno. Mají internetová hesla, dávají si zámky na své koupelny a ložnice. Dokonce i lidé, kteří žijí maximálně veřejně, podnikají opatření, aby si zajistili existenci prostoru, ve kterém je nikdo nemůže sledovat nebo na ně dohlížet. Jsme sociální bytosti a politická zvířata, takže chceme, aby ostatní viděli, co děláme, ale máme také onu potřebu soukromí, které není o nic méně podstatné.“

Hrozba, o které mluvíme, je velmi abstraktní. Obecně veřejně panuje pocit, že průměrný občan se nemá čeho bát a že jeho jméno se v systému nikdy neobjeví.

„Historie téměř všech zemí praktikujících šmírování svých občanů je plná zneužívání této moci. V myšlence, že vláda slíbí, že bude tuto moc používat výlučně proti teroristům, není nic utěšujícího. Používá ji téměř vždy proti politickým disidentům nebo proti lidem, kteří představují hrozbu, nebo zpochybňují mocenský aparát. Ale samotní lidé, kteří tvrdí, že nemají co skrývat, jen zřídka mluví pravdu. Navrhuji, abyste se jich všech zeptal na jejich e-mailové heslo nebo na jejich bankovní záznamy, nebo je požádal o přístup k jejich účtům na sociálních médiích, abyste si mohl přečíst jejich e-maily a uveřejnit co je vám libo. Sotva někdo vás to nechá udělat, protože všichni vědí, že mají co skrývat.“

Podle většiny průzkumů americká veřejnost šmírovací programy NSA podporuje, i když ne nadšeně.

„Většina průzkumů, které jsem viděl, byla celkem těsná, rozdělená téměř rovnoměrně, a co jsem shledal za ještě více povzbuzujícím bylo, že poprvé po 11. září lidé na dotaz čeho se bojí víc, jestli omezení svých svobod vládou, nebo teroristického činu, většina, poprvé, odpověděla, že se více bojí možného omezení svých svobod vládou. To je mimořádně důležitá změna. Jsme také svědky mnohem více veřejné kritiky a skepticismu. Takže obecný směr je pozitivní.“

Světový hrdina

21. srpna byl bývalý americký voják Chelsea Manning (narozený Bradley Manning) odsouzen k 35 letům vězení za únik 700,000 dokumentů za jeho služby v Iráku, včetně více než čtvrt milionu diplomatické korespondence, WikiLeaks. Stejně jako Snowden byl Manning inteligentním mladým člověkem, který byl motivován morálními a ideologickými důvody. Na prvním videu, které Manning předal WikiLeaks, byla vražda (plynoucí ze záměny identity) týmu Reuters americkým letectvem.

Desátník Manning byl šokován, když zjistil, že piloti přistupovali k zabíjení civilistů jako k počítačové hře. Ale na rozdíl od Snowdena, který do úniku žil pohodlný život na Havaji se svoji partnerkou, byl Manning mladý, sám a citlivý na brutální buzeraci ostatních vojáků kvůli jeho pohlavní identitě.

Americká armáda úniky k Manningovi nevysledovala; byl nahlášen hackerem, se kterým spolupracoval. K jeho vězeňským podmínkám patřila malá samotka a spánková deprivace. V jedné fázi mu bylo odebráno oblečení. 10. března 2011 náměstek amerického ministra zahraničí pro veřejné záležitosti Philip Crowley veřejně uvedl, že s Manningem je ze strany Pentagonu „špatně zacházeno“. Rezignoval o tři dny později. V důsledku následného veřejného hněvu byl Manning přeložen do pohodlnějšího vězení.

Spojené státy nadále požadují okamžité Snowdenovo vydání. Rozhodnutí Ruska poskytnout mu dočasný azyl je uváděno jako hlavní důvod rostoucího napětí mezi prezidentem Barackem Obamou a prezidentem Vladimirem Putinem. Snowden byl obviněn americkým ministerstvem spravedlnosti ze špionáže a krádeže vládního majetku. (Jednou z ironií případu je, že je to přesně to, o čem Snowden a Greenwald říkají, že dělají svým občanům Spojené státy).

„Snowden Manninga obdivoval,“ říká Greenwald. „Byl jím ovlivněn, a také Danielem Ellsbergem (který nechal uniknout dokumenty Pentagonu v r. 1971). Myslím, že spousta toho, co Snowden udělal, je odvozena od Manningovy epizody – jeho volba, jak nechat informace uniknout, s kým spolupracovat, přijatá ochranná opatření. Ale jsou to skutečně velmi odlišní lidé. Manningovi bylo 22, když nechal informace uniknout, zatímco Snowdenovi bylo 29, a to je velmi velký rozdíl. Panuje dojem, že Manning jednal trochu více kvapně, že šlo téměř o akt návalu vzteku; přičemž Snowden uvažoval velmi chladně, vše dva nebo tři roky plánoval. Manning se zdá být popudlivější, Snowden je mnohem více racionální.“

V jednom ze svých prvních sloupků o této aféře jste popsal lidi jako Snowden a Manning jako hrdiny současné éry.

„Jednou z věcí, které vláda Spojených států v posledních 12 letech dělala, bylo, že se pokoušela vzbudit v lidech strach, aby se ji skutečně nepostavili. Obamova vláda poslala před soud více alarmistů, pod zástěrkou špionáže, než všichni předešlí prezidenti dohromady – v podstatě tam poslala více než dvojnásobek lidí, než všichni předešlí prezidenti dohromady. Celá atmosféra po 9/11 je atmosférou militaristického státu, který má konat proti svým nepřátelům bez omezení, a k těm patří i vnitřní nepřátelé.

„Klíčem ke zneužití moci je schopnost činit tak v tajnosti. Jedním z mála způsobů, jak jsme věděli, že to vláda činí, bylo prostřednictvím alarmistů. To je přesně důvodem, proč jsou systematicky napadáni. Aby někdo opravdu odhalil zneužití moci, musí se vystavit riziku doživotního uvěznění nebo toho, že bude ostouzen jako zrádce nejsilnější země na světě. A přesně to udělal Edward Snowden, aniž by očekával nějaký zisk pro sebe, jen pro veřejné dobro. To je definice hrdiny: někoho, kdo je připraven vzít na sebe osud, který většinu lidí děsí, ve jménu vznešeného cíle.“

Tak proč je pak veřejnost vůči němu a Manningovi tak nepřátelská?

„Protože lidé byli vycvičeni myslet si, že vláda má před nimi tajemství pro jejich vlastní dobro. V americké politice vždy existoval autoritářský proud, který tvrdí, že je špatné zpochybňovat vládu nebo politické vůdce. Ale myslím, že v posledních letech jsme mohli vidět mnohem větší podporu lidem jako Manning, a ještě více obzvláště Snowdenovi. Průzkum provedený před několika týdny zjistil, že 60% veřejnosti považuje Snowdena za člověka, který odhalil korupci, a že pouze 35% ho považuje za zrádce. Domnívám se, že čím déle zůstane v Rusku, tím pravděpodobněji na něj budou Američané pohlížet více negativně, ale opravdu si myslím, že u přístupu lidí k alarmistům je změna patrná.“

Proč si Snowden zvolil hledat útočiště v Rusku? To není přesně ta země, která prosazuje svobodu a občanská práva.

„Otázkou není, proč si Snowden zvolil Rusko. Otázkou je, proč americký občan, který se rozhodne přispět k transparentnosti vlády, je nucen ze země utéct. Proč Laura Poitras uvádí svůj film o NSA v Německu? Proč se bojí, že ji vláda zkonfiskuje vybavení a poznámky, jak již učinila v minulosti, v kterémžto případě by nebyla schopna dodržet slib ohledně důvěrnosti svých zdrojů? Dokonce i Daniel Ellsberg, kterého všichni prohlašují za vznešeného alarmistu, který neutekl a čelil soudu, do Washington Post napsal, že Snowden udělal správně, že utekl, protože Spojené státy již nejsou pro alarmisty bezpečným místem.“

Opravdu si myslíte, že lidé jako Snowden a Manning by neměli být potrestáni? Porušili své závazky k ozbrojeným silám nebo ke svým zaměstnavatelům.

„Osobně si nemyslím, že by měli být potrestáni, proto si nemyslím, že to, co udělali, je zločinem; ve skutečnosti pomohli veřejnosti. Ale pokud si lidé myslí, že ti, kteří porušili zákon, by určitě měli být potrestáni, pak by trest měl být úměrný činům, nikoliv desítky let ve vězení.“

Pokud si zvolí odhalit tajemství všichni, žádná vládnoucí třída nebude schopna fungovat.

„Člověk může motivaci způsobující, že lidé zveřejňují tajemství, a jaká tajemství zveřejňují, snadno vyhodnotit. V případě Snowdena projevil vyjímečnou zodpovědnost. Počet uveřejněných tajných věcí je zlomkem toho, co vlastní, protože pečlivě dbal na to, aby zajistil, že ostatním nebude ublíženo a že vládnoucí klika, kterou odhalil, nebude zničena. To je velmi odlišné od někoho, kdo by, například, zveřejnil jména agentů CIA nebo vystavil lidi nebezpečí jiným způsobem.“

Některá média na vás a na Guardian začala být tvrdá, způsobem, který připomíná přístup k WikiLeaks po Manningově epizodě. Odráží to normální konkurenci v médiích, nebo je za tím něco víc?

„Myslím, že z části jde opravdu o konkurenci, ale větší část má původ ve faktu, že americká média se stala slouhy vlády a mocných. Identifikují se s vládou tak silně, že se na ty, kteří ji zpochybní nějak jako vládu, dívají s nepřátelstvím a zuřivostí. Ale také si myslím, že skupiny jako WikiLeaks a lidé jako Manning a Snowden, a naše informování o nich, odhaluje něco o amerických médiích a o tom, že jejich skutečným zájmem je sloužit mocným, a nikoliv je kritizovat nebo krotit. Proto se cítí rozpačitě a zahanbeně. Způsobem, jakým je toto zahanbení ventilováno, jsou právě tyto útoky.“

Elektronická sebeobrana

Velká část pozornosti ve Spojených státech byla bezprostředně po Snowdenově aféře zaměřena na fakt, že vláda shromažďuje meta data (jako záznamy telefonických hovorů) a útržky komunikace svých občanů způsobem, který mnozí považují za porušování svých zákonných práv. Ale NSA je především špionážní organizace, které shromažďuje nepředstavitelně obrovské množství útržků komunikace po celém světě. Podle zprávy Spiegel, založené také na Snowdenových dokumentech, jsou Austrálie, Nový Zéland, Británie a Kanada jedinými zeměmi, které nejsou cílem pronikání programů této agentury. Fakt, že velké internetové společnosti se nachází ve Spojených státech, a že spolupracují s vládou, ještě více zvyšuje přístup NSA k významným částem provozu soukromých informací po internetu.

„Jednou z hlavních záležitostí je dnes centralizace internetu pod americkou kontrolou,“ poznamenává Greenwald. „Co se týká izraelského občana, jako vy, vláda zcela určitě nemá žádná omezení ohledně typu komunikace, do které může pronikat. Vaše soukromí je permanentně porušováno americkou špionáží. Každý člověk se musí rozhodnout, jestli ho to trápí nebo ne, ale dává to Spojeným státům obrovskou porci moci – vědět, co ostatní populace dělají.“

„Druhým problémem je, že Spojené státy a jejich špionážní služby mají všemožné vztahy v rámci výměny informací s vládami po celém světě. Jedním z důvodů, proč zahraniční vlády, jako vláda Izraele, proti americké špionáži namířené proti jejich občanům nic nenamítají je, že NSA se někdy o svá zjištění s vládou Izraele podělí. Takže dokonce i když jste někdo, kdo věří, že znepokojivé je to jen tehdy, když vláda šmíruje vás – což považuji za podivný přístup k soukromí – neměl byste být pobouřen faktem, že je to americký program.“

Greenwald a Poitras si myslí, že lidé zatím nevstřebali skutečný rozsah šmírování a dozoru na internetu. Věří, například, že výrazy jako důvěrnost novinářských zdrojů, nebo tajnost jakékoliv další konverzace jsou bezvýznamné dotud, dokud je komunikace prováděná standardními způsoby. „Musíte předpokládat, že vše, co říkáte nebo píšete je šmírováno, a především musíte všichni podniknout opatření, která šmírování zamezí. E-maily mohou být zakódovány, existují způsoby anonymního surfování, jako prostřednictvím prohlížeče Tor, který lidem umožňuje surfovat bez toho, aby vlády nebo tajné služby byly schopny je monitorovat. Jinými slovy, existují opatření, která můžete přijmout, abyste si uchovali soukromí.“

Byl jsem překvapen snadností, s jakou obří společnosti spolupracovaly s vládou. Myslel jsem si, že mají podnikatelský zájem na ochraně svých klientů.

„Všechny tyto šmírovací programy byly tajné, takže dotyčné společnosti žádné náklady ve formě naštvanosti veřejnosti kvůli své spolupráci s vládou neplatily, ale dostávaly spoustu výsad a vládních kontraktů. Jedním z dobrých výsledků současné transparentnosti je, že nyní mají tyto společnosti motivaci chránit soukromí svých klientů. Věřím, že vznikne trh pro společnosti, které s agenturou nespolupracují způsobem, kterým spolupracují velké společnosti, a také to je velmi pozitivní věcí.“

Co vás ze všech těch informací odhalených Snowdenem překvapilo nejvíce?

„Rozsah shromaždování údajů agenturou. Dokumenty, které ukazují, jak pronikají do komunikačních sítí zemí na celém světě a přesměrovávají je do svých systémů – miliardy e-mailů a telefonických hovorů každý den! Množství shromažďovaných informací je tak rozsáhlé, že budují obrovský komplex pro jejich ukládání v Utahu.“

Jste rozčarován nedostatkem respektu projevovaným Obamovou vládou, nebo samotným Obamou, k soukromí?

„Ačkoliv jsem ho v r. 2008 podporoval, vždy mi Obama připadal velmi vypočítavým politikem a velmi ponořeným do svých osobních zájmů. Přesto byl rozsah, v jakém pokračoval, a dokonce překonal některá nejhorší porušování lidských a občanských práv Bushovou vládou, překvapením. Ale to vše je již dobře zdokumentováno a to, co bylo rozčarujícím před třemi nebo čtyřmi lety, je nyní prostě životním faktem.“

Vláda obvinila Guardian z vytváření dojmu, že každý krok občana je šmírován, a že ignoroval skutečné úspěchy šmírovacích programů, jako zabránění tuctům teroristických útoků.

„V posledních 10 letech pokaždé, když byla vláda nachytána, že dělá něco, co by dělat neměla, uchýlila se vždy k jedné taktice: začala křičet „terorismus“. Dokonce i senátoři z výboru pro rozvědku zpochybňovali tvrzení, že masivní šmírovací systémy agentury zabraňují terorismu. (Greenwald odkazuje na dva demokratické senátory výboru, z nichž jeden, Mark Udall z Colorada v červnu uvedl: „Neviděl jsem žádné důkazy, že obrovská sbírka telefonických hovorů sehrála významnou roli, nebo vůbec nějakou roli, v narušení teroristických komplotů.“). Totéž vláda říkala o mučení, o invazi do Iráku, a o uvrhování lidí za mříže bez jakéhokoliv obvinění. To říkají jako ospravedlňování všeho.“

Ale opravdu žádné teroristické útoky nebyly.

„Pravda, a pak je otázkou, jestli není teroristická hrozba ve skutečnosti mnohem menší, než jak je nám říkáno, což vám řekne každý expert, nebo že nebyly žádné útoky proto, že Spojené státy umučily lidi k smrti nebo že je uvěznily bez obvinění.“

Máme se ve jménu svobody vystavit riziku, že nějaké teroristické útoky uspějí?

„Nic takového jako absolutní bezpečnost neexistuje. Nemůžete udržet společnost, ve které je nulová šance teroristického útoku, dokonce ani když se přeměníte na nejrepresivnější a nejvíce totalitní společnost v historii. To riziko tu vždy bude. Takže koncept absolutní bezpečnosti je chorý nesmysl. Základním principem Spojených států je, že v životě existují věci, které jsou při nejmenším stejně důležité, jako fyzická bezpečnost, ne-li více, včetně svobody. Rozhodli jsme, že zabráníme policii vstupovat do našich domovů, pokud neexistuje dostatečný důvod si myslet, že je tam páchán zločin – navzdory faktu, že pokud bychom dovolili vstupovat do našich domovů, pomohlo by to dopadat zločince. Pokud by vláda instalovala televizní kamery do všech našich místností, není pochyb, že by bylo méně znásilňovatelů a pedofilů, ale stále si myslím, že většina Američanů by s tím nesouhlasila, protože instinktivně chápeme, že jsme připraveni vzít na sebe jistá rizika pro naši osobní bezpečnost, abychom ochránili svoji svobodu.“

A to podstatné: Žijeme ve svobodnější společnosti, než v minulosti, nebo ne?

„Příslibem internetu bylo, že osvobodí lidi a posílí demokracii, ale stal se nástrojem útlaku a kontroly. V podstatě je jedním z nejmocnějších nástrojů kontroly, který byl kdy vynalezen. Nejklíčovější výzva, které dnes čelíme, souvisí se skutečným vlivem internetu. Dá lidem moc a osvobodí je, nebo posílí centra moci a pomůže jim dozírat, kontrolovat a potlačovat populaci? To je boj naší generace a teprve musí být rozhodnut.“