Seká Dominique Strauss-Kahn už zase latinu?

Bývalý ředitel Mezinárodního měnového fondu (MMF) Dominique Strauss-Kahn (DSK) založil 14. května 2013 v Jubě, hlavní město Jižního Sudánu, Národní úvěrovou banku – National Credit Bank (NCB). Pobočka francouzské tiskové agentury (Agence France-Presse, AFP) v Nairobi nechtěla sdělení svého spolupracovníka zprvu ani věřit a informaci o vystoupení DSK v Jubě nechala několikrát ověřit.

Spoluzakladatelem NCB byl ženevský poradní podnik pro finanční záležitosti Assya, jehož byl DSK buďto vývěsným štítem nebo jeho poradcem. Akcionáři NCB jsou anonymní a stejně tak neznámí jsou jihosudánští spoluvlastníci. Ředitelka Assyi (Assya Asset Management Geneva – Správa majetku Assya Ženeva) neodpověděla na žádosti o interview (http://www.assya.eu/en). Assya je dceřiná společnost lucemburské Financial Holding Anatevka. Jméno firmy Anatěvka je přejato ze jména  ukrajinské vesnice v muzikálu Šumař na střese. Táž melodie v podání Rudolfa Pellara. Muzikál je o židech z Ukrajiny, jejich radostech a strastech (lichvářství). Melodie muzikálu se stala světově populární a je od skladatele Johna Williamse, který úzce spolupracuje s režisérem Steve Spielbergem. Detaily o Kahnovi lze nalézt na http://cs.wikipedia.org/wiki/Dominique_Strauss-Kahn a od února 2011 otevřeně vystupoval proti americkému dolaru coby nestabilní světové měny pro mezinárodní obchod - např. pro obchod s ropou. Z pozice MMF volal po vytvoření globální měny, která by dolar nahradila (International Monetary Fund director Dominique Strauss-Kahn calls for new world currency). Reakce na kritiku dolaru na sebe nenechala dlouho čekat a 14. května 2011 byl v New Yorku zatčen v souvislosti s obviněním ze sexuálního obtěžování pokojské (Nafissata Diallo) v hotelu (MFF je bez šéfa. Sexuální aféra Strausse-Kahna trápí i zadlužené Řecko). Na svou funkci 18. května téhož roku rezignoval (Strauss-Kahn Resigns From IMF). Na konci dubna 2012 aféru označil za vytvořenou jeho politickými nepřáteli (Strauss-Kahn: Mé zatčení v New Yorku zosnovali mí političtí nepřátelé) z okruhu Nicolase Sarkozyho.

Je založení NCB pro Jihosudánce dobré? Spíše ne, poněvadž nabírání úvěrů vede skoro vždy k zadlužení. Mezi černochy v jižním Sudánu existuje nepředstavitelný hlad po „luxusním“ zboží. Např. mobily, nerez vybavení do kuchyně, malovaný porcelán, křišťál apod., a po všem, co souvisí s Evropou. Nákupem takových komodit, i na dluh, si tak každý Jihosudánec zvyšuje osobní prestiž. Výchova Jihosudánců je v anglickém stylu, dětí musí do školy nosit uniformu, což je pro rodiče finančně velmi nákladné. Založení banky je tak dobré pro Kahna a jeho přátele. A tak můžeme uzavřít, že DSK už zase poslouchá nepsaný zákon, že banky musí mít svá zastoupení na obou stranách konfliktu.

Založení NCB se shoduje s obnovením vývozu ropy z Jižního Sudánu, který byl na 15 měsíců přerušen kvůli sporu se severním muslimským Sudánem. Od dubna ropa opět teče. Podrobnosti dohody mezi Sudanem a Jižním Sudánem, viz http://ssspbc.org/index.html, jsou již zastaralé. Podle nové dohody patří ropa v Jižním Sudánu Jihosudáncům celá a nikoliv v poměru 50:50.

A do čích kapes poteče zisk? Z dlouhodobého hlediska do kapes bank, kde jsou nadměrně zastoupeni židovští majitelé. Jihosudánský ministr pro vývoz ropy, Stephen Dhieu Dan (ekonom), nedávno vůči agentuře Bloomberg prohlásil, že Juba v červnu očekává první příjmy a že v září budou exportovat nejméně 250 000 barelů ropy denně, tj. stejné množství jako před konfliktem.

Největším menšinovým akcionářem NCB je podle francouzských zpráv Thierry Leyne, ředitel lucemburské holdingové společnosti Anatevka – a přítel Strauss-Kahna. Při otevření NCB prohlásil, „že Jižní Sudán má mnoho přírodních a lidských zdrojů.“ Nezávislost obdržel Jižní Sudán v červenci 2011 (ústava viz http://www.refworld.org/cgi-bin/texis/vtx/rwmain?docid=4e269a3e2). Pro investory je Jižní Sudán údajně zajímavý, ale nespolehlivý. Zkratka NCB je pro Jihosudánce prestižní. Podobá se totiž jménu již neexistující banky Nile Commercial Bank, která vznikla před deseti lety v době osvobozeneckého boje jihosudánských partyzánů (SPLA). V roce 2005 se Jižní Sudán stal autonomní a Nile Commercial Bank se stala vůdčí bankou. Zkrachovala, poněvadž SPLA vůdci nebyli schopni splatit úvěry ve výši stovek miliónů dolarů. V Jižním Sudánu je nyní 22 bank. Na co potřebuje chudá země s 5 milióny obyvateli, kteří vesměs žádné peníze nemají, další banku je zřejmé. Supi se slétají na státní majetek ...

Dokladem toho je korupční skandál, který se provalil v červenci (www.goss.org, Press release from the OP on restructuring of government z 30. července 2013). Prezident Jižního Sudánu Salva Kiir Mayardit na to rozpustil celou vládu. Mimo jiné se také zjistilo, že ministrům svěřené finance beze stopy zmizely.