Čína buduje Hedvábnou stezku (SCO)

Zatímco celý svět byl zděšen vyhlídkami bombardování Sýrie Obamovou vládou, čínský prezident Xi Jinping pilně pracoval na Hedvábné stezce.

Člověk musí slavný výrok Deng Xiaopinga milovat: „Vždy se drž mimo světla ramp“. Protože je to druhá největší ekonomika na světě, tento „nízký profil“ vždy přináší velkou ránu. Bylo to 7. září v Astaně, hlavním městě Kazachstánu, kdy Xi oficiálně nenavrhl nic menšího, než novou Hedvábnou stezku, za spoluúčasti střední Asie.

Xiův oficiální „ekonomický pás podél Hedvábné stezky“ je nanejvýš ambiciózní, jde o Číňany podporovaný transeuroasijský integrační megaprojekt, od Pacifiku po Baltské moře; jakási mega zóna volného obchodu. Xiův důvod je, zdá se, nevinný; tento pás je domovem téměř 3 miliard lidí a představuje největší trh na světě, s jedinečným potenciálem“.

Takže „páni“. Ale znamená to, že Čína přebírá všechny středoasijské „-stany“? Není to tak jednoduché.

Síň plná zrcadel

Na Xiho turné s Hedvábnou stezkou byl konečným místem návštěvy Biškek, hlavní město Kyrgyzstánu, kde se konal 13. summit Šanghajské organizace spolupráce (SCO). A k dovršení toho všeho proběhla i názorná ukázka toho, jak velké sázky v Nové velké hře v Euroasii jsou; na pozadí jednání SCO se sešli Xi, ruský prezident Vladimir Putin a nový íránský prezident Hassan Rouhani.

Je to Rouhaniho první zahraniční cesta poté, co se 4. srpna ujal úřadu. Ne však tak impozantní, jako ta Xiho; jen dva dny v Biškeku. Na předběžném setkání s Xi, tváří v tvář, Rouhani dokonce začal mluvit „diplomatickou čínštinou“ – že nadcházející vyjednávání o íránském jaderném programu povedou, snad, k situaci „výhra-výhra“. Xi empaticky podpořil právo Iránu na mírový jaderný program v rámci Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, zatímco Rouhani zdůraznil, že íránsko-čínské vztahy „mají klíčový význam pro Asii a citlivou otázku Středního východu“.

A to vede ke společné íránsko-čínsko-ruské frontě ve vztahu k Sýrii. Dokonce ještě před setkáním s Putinem Rouhani souhlasil s ruským čtyřfázovým plánem pro Sýrii, který, jak Asia Times Online informovaly, byl vyjednán mezi Damaškem, Teheránem a Moskvou (viz Letectvo Al-Kejdy stále na stojánce z 11. září 2013). Podle tohoto plánu se Damašek připojí k Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW); zveřejní umístění skladů chem. zbraní; umožní inspektorům OPCW přístup do nich; a pak přijde dlouhý proces likvidace zásob.

Na jaderné frontě zůstávají Teherán a Moskva otevřenými pro obchody. Rusko předá operační jednotku 1 jaderné elektrárny Bushehr Iránu do dvou týdnů. A pak bude následovat další „spolupráce“.

Význam této triangulace nelze dostatečně zdůraznit. Ach, být tak muškou na zdi v místnosti, kde jednali Xi, Putin a Rouhani. Teherán, Moskva a Peking jsou při nastolování nového multipolárního světového řádu jednotní více, než kdy jindy. Sdílejí vizi, že vítězství osy válečných štváčů v Sýrii by bylo předehrou k budoucí válce proti Iránu – a dalším problémům jak pro Rusko, tak Čínu.

Bůh trhu, to jsme my

Mezitím se v euroasijském koridoru skýtají obrovské obchodní – a strategické – příležitosti. Xiův ekonomický pás Hedvábné stezky, s charakteristickým čínským pragmatismem, je o volném obchodu, konektivitě a oběhu měny (většinou, samozřejmě, juanu). Je to připravené ke spuštění, protože již neexistují žádné hraniční problémy mezi Ruskem a střední Asií. A dokonale to zapadá do tlaku Číny na rozvoj svého dálného západu – jako Xinjiang; a je třeba vzít v potaz i mimořádnou strategickou podporu střední Asie rozvoji čínského dálného západu.

Zde je příklad. Na čínsko-euroasijském Expo v Urumči, hlavním městě Xinjiang, China Telecom a Hong Kong Telecom podepsaly počátkem tohoto týdně sedm smluv s vládami a společnostmi Kazachstánu, Tádžikistánu, Ruska a Mongolska. Jen nepříliš mnoho lidí ví, že Urumči se může chlubit více než 230 internetovými společnostmi; téměř polovina z nich je propojena se sousedními zeměmi. Xinjiang není jen o zasahování Číňanů Han do záležitostí Ujgurů; je to též telekomunikační základna pro euroasijský koridor – uzel pro širokopásmovou a cloudovou výpočetní techniku.

Peking již masivně investuje do nových silnic a mostů podél euroasijského pevninského mostu – další součást nové Hedvábné stezky. Jak informovaly Asia Times Online, nová Hedvábná stezka je o dálnicích, železnicích, optických vláknech a produktovodech – kdy nyní Číňané přidali tlak na vytváření logistických center, výrobních uzlů a, nevyhnutelně, nových měst.

Sehrát je třeba ještě spoustu trubkostanových gambitů a je třeba využít velkou spoustu nerostných zdrojů. A co je klíčové – vzhledem k tomu, že původní Hedvábná stezka probíhala přes Afghánistán – jsou zde také vyhlídky na vzkříšení Afghánistánu coby privilegovaného mostu mezi střední, východní a jižní Asií. Nemluvě o urychlení přístupu Číny jak do Evropy, tak na Střední východ.

V Číně nejsou žádná takováto rozhodnutí „spontánní“, ale stojí za nimi úhledná změkčovací PR kampaň. V Astaně Xi řekl: „můj domov, provincie Shaanxi, je počátkem starodávné Hedvábné stezky“; a byl „dojat“, když během své cesty zkoumal historii Hedvábné stezky.

Dopřál si prohlídku nádherného náměstí Registan v Samarkandu, lemovaného obrazy uzbeckého prezidenta Islama Karimova, a dokonce „škádlil múzy“ a Karimovi řekl: „To nám dává zvláštní pocit, jsme si geograficky vzdáleni, ale jsme si také blízcí svoji duší. Je to jako cestování v čase.“ No, říše Timurid konečně našla svůj protějšek. Ne, že by to Čína neudělala již dříve; během dynastie západních Han (206 př.n.l. – 24 n.l.) byl vyslanec říše Zhang Qian vyslán do střední Asie, dvakrát, aby tam otevřel Čínu globálnímu obchodu.

Ať již „básnil“, nebo ne, byl Xi vždy přesný. Po celou dobu své spanilé jízdy ohledně Hedvábné stezky nezanechával pochyby, že je to zahraničně-politická priorita Číny. Čína nyní navázala strategické partnerství se všemi pěti středoasijskými „-stany“.

Trubkostanový úhel pohledu

Kašagan je vaše obvyklá trubkostanová noční můra. Příznačně, 11/9 tento týden, North Caspian Operating Co., která provozuje Kašagan – jedno z největších ropných polí objevených v posledních 40 letech, s 35 miliardami barelů zásob – sdělila, že první ropa je již konečně na dohled.

Kašagan je na severu Kaspického moře. Byl jsem tam. Technicky je těžba ropy obrovsky komplexní; tam tomu tak zcela určitě je. Produkce měla začít v r. 2005. Konsorciem skládajícím se z italské ENI, francouzské Total, Royal Dutch Shell, ExxonMobil a ConocoPhillips bylo utraceno nejméně 46 miliard dolarů. Odporné hádky byly normou. Před týdnem Astana konečně podepsala dohodu s čínskou CNPC o koupi bývalého podílu ConocoPhillips ve výši 8,4%.

S příchodem Číny přijdou také velké peníze v hotovosti. Peking je odhodlán stát se velkým hráčem na kazašském energetickém trhu. Ideálně by měl Kašagan produkovat 370,000 barelů denně, v r. 2014, a do r. 2016 1,6 milionů barelů.

Čínská strategie v Kazachstánu je v podstatě o ropě. Ale Čína také silně potřebuje spoustu zemního plynu. Ruský Gazprom sází na to, že nepřetržitý hlad Pekingu po plynu usnadní jeho odklon od Evropy, kam vyváží především. Ale konkurence je tvrdá. A Turkmenistán je klíčovou součástí čínské rovnice.

Čína již plánuje rozšiřování plynovodu střední Asie-Čína – který vybudovala a zaplatila. Vývoz by se měl zvýšit v r. 2015. Na své cestě za Hedvábnou stezkou Xi přirozeně dorazil do Turkmenistánu, kde slavnostně otevřel jedno z největších plynových polí na světě, masivní Galkynyš, které začalo produkovat před pouhými třemi měsíci. Většina plynu z něj půjde – kam jinam – plynovodem do Číny. Čína platí účty, doposud 8 miliard dolarů, a bude pokračovat.

Turkmenská ekonomika nyní prakticky závisí na vývozu zemního plynu do Číny (60% GDP). Konečnou strategií Pekingu je použít svoji turkmenskou páku k vyražení lepších plynových smluv z Gazpromu.

Kyrgyzstán figuruje v čínské trubkostanové strategii také. Peking bude financovat a provozovat navrhovaný plynovod Kyrgyzstán-Čína – který bude klíčovou součástí čtvrtého plynovodu Turkmenistán-Čína. Peking také buduje železniční spojení s Kyrgyzstánem a Uzbekistánem.

Když vidíme všechen ten chvat, musíme se vrátit k základní průpovídce této doby; zatímco váleční psi (Washingtonu) štěkají, (čínská) karavana obchoduje.

Tři zla

SCO je do posilování této velké přepravní trasy spojující východní Asii, západní Asii a jižní Asii, a nakonec Pacifik s Baltským mořem, zapojena také.

Avšak Stalinův odkaz žije – protože rozdělil střední Asii šíleným způsobem. Čína bude muset vypláznout za dopravu majlant. Čínské vlaky mají při jízdě po kolejích z dob sovětské éry vždy problémy. Letecké služby jsou riskantní. Například mezi Uzbekistánem a Kyrgyzstánem je jen jediný let každé dva dny (letěl jsem; vždy nacpaný, obvyklé zpoždění, ztracená zavazadla…)

SCO byla založena před 12 lety, když se k původní šanghajské pětici – Čína, Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán – připojil Uzbekistán. Turkmenistán dával přednost své skvělé izolaci.

Původní důraz byl kladen na vzájemnou bezpečnost. Ale nyní SCO zahrnuje i politiku a ekonomiku. Avšak zůstává posedlost tím, co Číňané definují jako „tři síly zla“ – terorismus, separatismus a extremismus. To je kód pro Taliban a jeho výhonky, Islámské hnutí Uzbekistánu (IMU) a Ujgury v Xinjiang. SCO se také pokouší bojovat s pašováním drog a zbraní.

Opět, v klasickém čínském stylu, se SCO točí kolem posílení „vzájemné důvěry, vzájemné prospěšnosti, rovnosti, konzultací, respektu k různým civilizacím a usilování o společný rozvoj“, v atmosféře „netvoření aliancí, nekonfrontace a nenasměrování proti nějaké třetí straně“.

Může trvat dlouho, než se stane jakýmsi východním NATO. Ale stále více si vytyčuje své území, jako přímá protiváha NATO – nemluvě o středo-/jihoasijské fázi globální války proti terorismu (GWOT) Washingtonu a tlaku „barevných revolucí“. SCO aktivně probírá své regionální možnosti po stažení Washingtonu z Afghánistánu v r. 2014. Čína a Rusko do toho budou silně zapojeny. Totéž Irán – v tuto chvíli pozorovatel SCO.

Xiův pás Hedvábné stezky v podstatě poplašné zvony v Kremlu nerozezněl. Kreml tvrdí, že ruská a čínská ekonomika se doplňují ¨-- protože „značné finanční zdroje“ Číny se hodí k ruským „technologiím, dovednostem a historickým vztahům s regiony“.

Zajímalo by mne, co si dospělí v různých místnostech na americkém východním pobřeží o tom všem myslí (za předpokladu, že ví, co se děje). Bývalá americká ministryně zahraničí Hitlary Clinton se rozplývala nad Amerikou propagovanou novou Hedvábnou stezkou. No, po Xiově cestě to zní jen jako další volební slib Baracka Obamy.