Hlasování o Sýrii je hlasováním o důvěře prezidentovi

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2013/09/5644-hlasovani-o-syrii-je-hlasovanim-o-duvere-prezidentovi.htm

Jon Rappoport

Za situace, kdy členové kongresu přiznávají, že telefonáty do jejich kanceláří vyjadřují v převážné míře nesouhlas s válkou, a parlament zvažuje, že by nehlasoval vůbec, aby Obamu ušetřil ostudy, můžeme dohlédnout, co by naznačilo odmítnutí hlasovat pro prezidenta ve volební den.

Zdá se, že by naznačilo jedno: vyjádření nedůvěry.

Každé čtyři roky o této možnosti píšu. Předpokládejme, že se u voleb objeví pouhých 19% oprávněných voličů. To by nade vší pochybnost znamenalo, že Američané hlavním kandidátům nevěří. Prostě nevěří tomuto divadlu. Pochybují o sčítání hlasů. Vědí, že oba hlavní kandidáti pracují pro stejnou globalistickou mašinérii.

Nedůvěra.

No, a máme to tady. U záležitosti války.

Neříkám, že kongres válku odmítne. Mohou to spustit a lidi převálcovat. Ale začíná to být pro ně trochu riskantní.

A pamatujte. Média vydávají jakékoliv významné vítězství prezidenta za jasné znamení podpory všech jeho programů a plánů. A na druhé straně jakékoliv významné selhání, před očima země, bude vnímáno – navzdory mediálním lžím a vysvětlením – jako oslabení jeho celkové pozice.

Washington DC vnímá takové posuny v moci jako hladový pes, který ucítil krvavé maso. Útočí.

Válka má být tak velkou záležitostí, že je předem schválena, když ji prezident chce. Buď vyšle letadla sám, nebo kongres jeho rozhodnutí nejdříve odsouhlasí. Ale tentokrát je to jinak.

Tentokrát jde o toto: věříme nebo nevěříme prezidentovi a jeho „důkazům“ a jeho tvrzením, že jedná na základě vysoce morálního postoje. Tato otázka je zřejmá. A všichni ji vidí.

Tlačit zemi do války je tak zjevným podvodem, že jen naprostý blbec nebo zarytý Obamův věřící by volil útok na Sýrii. Bublina zhypnotizovaného Obamy praská, dokonce i pro mnohé v jeho věřící.

Ve svém posledním článku o Sýrii jsem poukázal na to, že brífink kongresu o super tajných výzvědných informacích byl podvod. Šlo v podstatě o řinčení zbraněmi.

Takže co zbylo? Nic. „Dělejte to, co po vás prezident chce.“

Pokud kongres řekne ano, potopí se hlouběji spolu s Obamou. Tyto pijavice na těle politiky mohou udělat jedno: zvážit vlastní zájmy a volitelnost. Přemýšlejí nad tím.

Jsou v papiňáku.

Malé odbočení… myslíte si, že se Obama jednoho dne probudil a řekl: „Moment, Assad právě použil chemické zbraně proti vlastním lidem. Musím jednat. Musím ho potrestat?“

Samozřejmě, že ne. Tento nápad přišel odjinud. Byl na stole již roky, jako součást strategie na Středním východě mající za cíl destabilizovat celý region. Na jedné úrovni je to plán CIA-Mossadu, s prackou Saúdů. Na vyšší úrovni je to globalistická operace, jejíž koncovkou je řád z chaosu.

Rozdělování zemí na válčící etnické enklávy, narušení toku ropy, a tím pádem vytvoření celoplanetární krize, a v pozadí dosazování nových fašistických loutkových diktátorů, kdy pak mezinárodní banksteři „refinancují“ celý region a budou ho vlastnit do posledního hřebíku.

Obama je jen dalším nájemníkem Bílého domu a hraje s kartami, které dostal. Dodržuje scénář, zavádí vlastní předsudky, jako jakýkoliv jiný prezident, a bere to, co může dostat.

Není kouzelníkem a má stále méně možností.

Hlasování o nedůvěře u války proti Sýrii by se však mohlo zvrhnout o hlasování o nedůvěře jakémukoliv nájemníkovi Bílého domu z obou hlavních stran.

Probudit se je těžké, ale pokud Američané udrží oči otevřené, uvidí, že tato šaráda se Sýrií je jen dalším příkladem agendy zrazující cokoliv, co si jakýkoliv soudný člověk představuje, že by měla Amerika být.

Jediným mužem na svém místě v prezidentském úřadu by v této době byl někdo, kdo by zhruba po roce ve funkci uspořádal tiskovou konferenci a řekl zhruba toto: „Zjistil jsem, že jsem veden. Úřad prezidenta ovládají jistí muži. Mám se držet jejich příkazů. Zde je to, co o nich vím. Zde jsou jejich jména. Zde je to, co mi řekli. Zde je to, jak se pokoušejí mne nutit. Toto je příběh, skutečný příběh, o tom, co se stalo s touto zemí…“

Na což by lidé mohli říct: „Jak to mohl prezident udělat? Zabijí ho.“

Ano, zabijí. To je důvod, proč jsem použil výraz „na svém místě“.

Každý americký prezident posílá vojáky na smrt a zabíjí lidi ve vzdálených zemích. Být „na svém místě“ znamená dát v sázku také vlastní život.

To by vám mělo poskytnout představu o tom, proč jsou hlasování proti, signalizující nedůvěru vůči prezidentům, klíčová. Ani jeden z nich nezajde dostatečně daleko, aby prozradil, kdo skutečně tuto zemi řídí.

Syria: a vote of no-confidence in the President vyšel 7. září 2013 na jonrappoport.wordpress.com. Překlad Zvědavec.

Článek byl publikován 9.9.2013


© 2024-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.