Ospravedlňování neospravedlnitelného: USA používají minulé zločiny k legalizaci budoucích

Liberální váleční jestřábi hledají záminku, aby mohli označit za „legální“ zahájení války proti Sýrii, a přišli s „kosovskou válkou“ z r. 1999.

To není nijak překvapivé, neboť primárním účelem onoho 78 dní trvajícího bombardovacího šílenství USA/NATO vždy bylo vytvořit precedent pro více takových válek. Záminka „záchrany Kosovanů“ před imaginární „genocidou“ byla podvodná, stejně jako „zbraně hromadného ničení“ použité jako záminka pro válku proti Iráku, ale toto podvodné jednání bylo u obecné veřejnosti úspěšnější. Proto si Kosovo v arzenálu propagandy zachovává svoji užitečnost.

24. srpna New York Times oznámily, že asistenti prezidenta Obamy pro národní bezpečnost „studují leteckou válku NATO v Kosovu jako možný vzor pro jednání bez mandátu OSN“. (Mimochodem, ona „letecká válka“ nebyla v Kosovu, ale zasáhla vše, co bylo tehdejší Jugoslávií, a většinou byla ničena srbská civilní infrastruktura a destrukce byla šířena i v Černé Hoře).

V pátek Obama připustil, že zaútočení na další zemi „bez mandátu OSN a bez jasných důkazů“ vyvolalo otázky ohledně mezinárodního práva.

Podle New York Times „je Kosovo pro pana Obamu zjevným precedentem, neboť, stejně jako v Sýrii, bili zabiti civilisté a Rusko má dlouhodobé vazby na vládu obviněnou z hrubého jednání. V r. 1999 prezident Bill Clinton použil souhlas NATO a odůvodnění, že je třeba chránit zranitelnou populaci, aby ospravedlnil 78 dnů náletů“.

„Je to krok příliš daleko říkat, že dáváme dohromady právní ospravedlnění pro akci, vzhledem k tomu, že prezident neučinil rozhodnutí,“ řekl vysoce postavený vládní představitel, který mluvil pod podmínkou anonymity při probírání úvah. „Ale Kosovo je, samozřejmě, precedentem něčeho, co je snad podobné.“

Ivo H. Daalder, bývalý velvyslanec Spojených států v NATO, tvrdí, že vláda může tvrdit, že použití chemických zbraní v Sýrii se rovná závažnému humanitárnímu stavu nouze, stejně jak to tvrdil Clinton v r. 1999, kdy řekl, že „závažný humanitární stav nouze“ znamená pro „mezinárodní společenství“ „zodpovědnost jednat“.

To se rovná kreativní zákonnosti hodné darebáckého státu planety č. 1.

Ilegální válka jako precedent dalších válek

Válka USA/NATO proti Jugoslávii, kdy byla jednostranně použita síla ke zničení suverénního státu, odtržení historické srbské provincie Kosovo a její přeměnění na americký satelitní útvar, bylo jasným porušením mezinárodního práva.

V květnu 2000 uznávaná britská autorita na mezinárodní právo, sir Ian Brownlie (1936-2010), předložil Memorandum o 16,000 slovech, vyhodnocující ilegální statut války pro Zvláštní výbor pro zahraniční záležitosti britského parlamentu.

Brownlie připomněl, že klíčová ustanovení Charty OSN celkem jasně uvádí, že „všichni členové se ve svých mezinárodních vztazích zdrží hrozby silou či jejího použití proti územní integritě nebo politické nezávislosti jakéhokoliv státu, nebo jakéhokoliv jiného způsobu neslučitelného s účelem OSN“.

Brownlie dodal, že údajné právo na použití síly pro humanitární účely není slučitelné s Chartou OSN.

Během minulého desetiletí západní mocnosti vymyslely a prosazovaly teoretické „právo na ochranu“ (R2P), ve snaze obejít Chartu OSN a vyčistit si tak cestu k válkám, jejichž konečným účelem je změna režimu. Použití R2P pro svržení Kaddáfího v Libyi bylo prohrou a zajistilo, že Rusko a Čína budou proti jakýmkoliv dalším takovým manévrům v Radě bezpečnosti OSN.

Co se týká války v Kosovu, tak ve svém Memorandu profesor Brownlie došel k následujícím hlavním závěrům:

- Primárním ospravedlněním bombardování Jugoslávie bylo vždy prosazení plánů NATO u budoucnosti Kosova. Právě v tomto kontextu byla bombardovací kampaň v srpnu 1998 plánována.

- Vyhrožování rozsáhlými nálety bylo učiněno ve stejném kontextu a poprvé to bylo zveřejněno v říjnu 1998. Ani účel plánovaných náletů, ani jejich realizace nesouvisely s událostmi na zemi v Kosovu v březnu 1999.

- Důvod náletů byl celkem prostý: vzhledem k tomu, že Jugoslávie hrozbám nepodlehla, musely být tyto hrozby naplněny.

- Právní základ této akce, jak byl předložen Británií a dalšími státy NATO, nebyl v žádném stádiu adekvátně zřetelný.

- Humanitární intervence, ospravedlnění opožděně poskytnuté státy NATO, nemá místo ani v Chartě OSN, ani ve zvykovém mezinárodním právu.

- Pokud by byl zastáván názor, že stálí členové Rady bezpečnosti uznají potřebu humanitární akce, pak není pochyb, že by se usilovalo o rezoluci.

- K záměrům Spojených států a Británie patřilo i odstranění jugoslávské vlády. Je nemožné takové účely zajišťovat humanitární intervencí.

- Tvrzení, že se jedná na humanitárních základech, je obtížně slučitelné s násilím páchaným používáním těžkých zbraní a raket. Tyto zbraně mají obrovské trhavé účinky a rakety mají zápalné prvky. Převážná část cílů byla ve městech. Mnoho z obětí byly ženy a děti. Po sedmi týdnech bombardování bylo zabito nejméně 1,200 civilistů a 4,500 jich bylo zraněno.

- Navzdory odkazování se na potřebu mírového řešení, které lze najít v rezolucích Rady bezpečnosti, veřejných prohlášeních paní Albright, pana Cooka, pana Holbrooka a dalších, a opakovaným vyhrožováním rozsáhlými nálety, je nanejvýš jasné, že žádná obvyklá diplomacie předjímána nebyla.

„Kosovská léčba“

Jako závěrečný stručný výtah Brownlie napsal prorockou poznámku o budoucím použití „kosovské léčby“:

Mám kontakty na velkou spoustu diplomatů a právníků různých národností. Reakce na bombardovací kampaň NATO byla mimo Evropu a severní Ameriku obecně nepřátelská. Většina států má problémy se separatismem a mohly by být, na selektivním základě, cílem „krizového řízení“ západu. Vybírání krizí pro „kosovskou“ léčbu bude záviset na geopolitické a vedlejší agendě. Právě na tomto základě, a nikoliv na základě humanitární agendy, byla Jugoslávie vybrána pro fragmentaci na rasovém základě, zatímco Rusko a Indonésie nebyly.

Dodal: „Násilná intervence sloužící humanitárním cílům je tvrzením, které si mohou dovolit pouze mocné státy proti méně mocným. Osud Jugoslávie přivodí značné škody věci nešíření zbraní hromadného ničení.“

Brownlieho Memorandum britskému parlamentu je nejdůkladnějším vyhodnocením právního statutu kosovské války. Je celkem pozoruhodné, že liberální váleční jestřábi kolem Obamy mluví o použití této války coby „právního precedentu“ pro novou válku proti Sýrii.

To je totéž, jako říkat, že zločin spáchaný jednou se stává „precedentem“ ospravedlňujícím zločin spáchaný příště.

Kolikrát můžeme oblbnout většinu lidí?

Pokud je to pochopeno správně, kosovská válka byla skutečně precedentem, který by měl sloužit jako varovný signál.

Kolikrát mohou Spojené státy použít podvodné znepokojení k započetí agresivní války? Neexistující „genocida“ v Kosovu a Libyi, neexistující zbraně hromadného ničení v Iráku, a nyní něco, co většině světa připadá jako útok chemickými zbraněmi „pod falešnou vlajkou“ v Sýrii.

Spojené státy jako vždy oznámily existenci žádoucí příčiny k válce a odmítají požadavky na předložení konkrétních důkazů.

V Kosovu Spojené státy docílily stažení mezinárodních pozorovatelů, kteří by dosvědčili, jestli existují důkazy o „genocidě“ Kosovanů, nebo ne. Obvinění byla během války eskalována, a pak, když nebyly nalezeny žádné důkazy o takovém vraždění, byla celá věc zapomenuta.

V Iráku neexistovaly nikdy žádné důkazy o ZHN, ale USA invazi zahájily.

V Libyi byl záminkou k válce chybně interpretovaný výrok Kaddáfího, který údajně vyhrožoval „masakrem civilistů“ v Benghází. To bylo odhaleno jako podvod, ale opět, NATO bombardovalo, režim byl svržen a záminka upadla v zapomnění.

V neděli, hned poté, co syrská vláda oznámila ochotu umožnit mezinárodním inspektorům vyšetřit obvinění z použití chemických zbraní, Bílý dům zareagoval: „Příliš pozdě!“

Vysoký představitel Obamovy vlády, požadující anonymitu (lze rozumně tušit, že tímto představitelem byla Obamova válkychtivá poradkyně pro národní bezpečnost Susan Rice) vydal prohlášení, ve kterém tvrdil, že je jen „velmi málo pochyb“, že vojenské síly prezidenta Bashara al-Assada použily chemické zbraně proti civilistům a že slib umožnit inspektorům OSN přístup na místo útoku přišel „příliš pozdě, aby byl důvěryhodný“.

Ve světě mimo východní pobřeží je velká spousta pochyb – obzvláště ohledně důvěryhodnosti vlády Spojených států pokud jde o nacházení záminek k zahájení války. Navíc stanovení „chemických zbraní“ coby „červené čáry“ zavazující Spojené státy jít do války je totálně svévolné. Existuje mnoho způsobů, jak zabíjet lidi v občanské válce. Vybrat jeden z nich jako spouštěč americké intervence slouží primárně k tomu, aby ozbrojenci dostali vynikající důvod pro provedení operace „pod falešnou vlajkou“, která dostane NATO do války, kterou prohrávají.

Kdo skutečně chce či potřebuje americkou intervenci? Američané? Jak jim poslouží zaplést se do další nekonečné války na Středním východě?

Ale kdo má na Obamu vliv? Američané? Nebo je to spíše „náš nejspolehlivější spojenec“, který má maximální zájem na přeuspořádání svého sousedství na Středním východě?

„Tato situace nesmí pokračovat,“ řekl premiér Benjamin Netanyahu, když projevil pozoruhodnou starostlivost o syrské civilisty, „kteří jsou tak brutálně napadáni zbraněmi hromadného ničení“.

„Nejnebezpečnějším režimům na světě nesmí být dovoleno vlastnit nejnebezpečnější zbraně na světě,“ dodal Netanyahu.

Jen tak mimochodem, průzkumy ukázaly, že pro většinu světa je nejnebezpečnějším režimem na světě Izrael, kterému je dovoleno vlastnit ty nejnebezpečnější zbraně – jaderné zbraně. Ale není pravděpodobné, že by se kdy dostalo Izraeli „kosovské léčby“.