Co je to juvenilní justice

Na Zvědavci vyšel článek Juvenilní justice – současný fašismus, na který nemohu nereagovat. Je převzatý z webu leva-net.webnode.cz , zabývajícího se slovanstvím, esoterikou, historií apod. z pohledu Nikolaje Levašova a jeho příznivců a z mého pohledu je veden dosti tendenčně. Z tohoto hlediska mohou být fakta v onom článku prakticky degradována na pouhé domněnky stejně jako ostatní témata, jimiž se onen web zabývá.

Takže si to ujasněme.

Existuje něco jako juvenilní justice? Bezpochyby ano. Systém má hrozivou tendenci standardizovat jedince k obrazu svému. Důvodem je sebezáchova systému jako takového, záchova jeho složek ve stávající, či ještě rozvinutější podobě tak, aby všichni, kteří ze systému nastaveného tak, jak je, mají profit, profitovali i nadále a ještě více. Jeden ze způsobů, jak toho dosáhnout, je kontrola chování. Tuto lze uplatňovat mnoha způsoby.

Jednak totalitním nastavením zákonů tak, aby byl jedinec při každém "úkroku stranou" po zásluze potrestán, jednak výchovou dětí v jedince pro systém žádoucí, tedy systém zachovávající a jeho růstu ne nepodobném rakovinnému bujení nepřekážející.

Toto všechno se krásně schová za tzv. lidská práva, konkrétně v tomto případě za práva dětí. Evropský dokument, úmluva o právech dítěte, je formulován dosti vágně, takže z něj lze vyvodit cokoli. Leccos se dá vyložit jako porušení práv dítěte. Budu nyní volně parafrázovat k této tématice již řečené.

Nemáte v lednici dost pomerančů? Ohrožujete dítě špatnou výživou. Chcete, aby si dítě po sobě uklízelo či, nedejbůh, vám dokonce pomáhalo s domácími pracemi? Tak to zneužíváte dětskou práci. Oslovujete své dítě něžnými slůvky, tisknete je rádi k sobě? Vystavujete je emočnímu nátlaku. Vezměme si však další, méně extrémní, avšak rovněž hojně používané argumenty, jak se stát špatným rodičem. Nestíháte každý den luxovat? Necháváte dítě hrát si na zemi? Vaříte malému dítěti sami? Nebo radši kupujete značkovou dětskou výživu? Obojí špatně. V prvním případě to určitě děláte špatně, v druhém případě to svědčí o vaší lenosti. Chodíte do práce? Pak se nevěnujete dostatečně dítěti. Nechodíte do práce? Tak to zase ohrožujete dítě hmotnou nouzí. Nelíbí se vám podmínky poskytovatelů energií? Jakmile máte dítě, jste povinni mít elektřinu, plyn, bez ohledu na podmínky. Máte v bytě zvíře? Ohrožujete zdraví dítěte. Nemáte žádné zvíře? Ohrožujete mentální vývoj dítěte. Nachytalo vás dítě uprostřed noci během intimních hrátek s partnerem? Právě jste je mravně ohrozili. Očkování, to je kapitola sama o sobě, odpůrci očkování vědí své.

V ČR v poslední době sílí tlak na častější svěřování dětí do pěstounské péče. Pokud si dobře vzpomínáte, byla ČR terčem velké kritiky ze zahraničí kvůli tomu, že příliš mnoho dětí končilo v ústavech. Nosnou myšlenkou bylo údajně to, že spousta dětí v těchto ústavech skončit nemusela, kdyby stát více podporoval rodinu jako takovou. Pamatujete? Dnes je vše jinak. Naši zákonodárci si to přebrali tak, že nikoli mechanismus odebírání dětí z rodin je špatně. Ústavy jsou špatně. Takže se nám zde vyrojily agentury pro školení "profesionálních pěstounů". Odebírání z naprosto idiotských důvodů zůstalo a ještě bylo posíleno. Profesionální pěstounství je byznys. Profitují jednak školící agentury, jednak zprostředkovatelské agentury, jednak pěstouni samotní. Při dnešní nezaměstnanosti - kdo by nechtěl být profesionálním rodičem? Každý přece může. Kromě biologických rodičů, kteří byli již nařčeni z čehokoli v předchozím odstavci uvedeného.

Cítíte se být něčím jako novodobým disidentem? Tak to honem a urychleně sklapněte podpatky, skloňte hlavu a přizpůsobte se, jsou-li vám vaše děti drahé. Kdykoli vás kdokoli může očernit z čehokoli. Jestli mezi tím stihnete i vytočit sociální pracovníky, máte po zbytek života o zábavu postaráno.

Čím spolehlivě vytočíte sociálního pracovníka? Čímkoli. Nejapnými dotazy na jeho pravomoce, citací listiny základních práv a svobod, poukazem na jeho chybný postup. Tedy nejspolehlivěji proti sobě poštvete sociální služby tím, že se začnete bránit. Je to uzavřený kruh, ze kterého nevyskočíte. Budete-li se bránit, přijdete o dítě jakožto potížista a kverulant. Nebudete-li se bránit, přijdete o dítě.

Jak to funguje? Stačí sousedský spor o nevytřenou chodbu nebo listí spadané z vašeho stromu na jeho zahradu. Nebo spor s bývalým partnerem. Nebo msta bývalého partnera vašeho současného partnera. Není nic snazšího, než zajít na sociální odbor a něco si tam o vás navymýšlet. O tom, jak ohrožujete své dítě. Sociální pracovníci musí v tomto případě zahájit šetření. Pokud se jim cokoli nezdá, zahájí řízení o odebrání dítěte (dětí) z vaší péče. A ono se jim může "nezdát" cokoli. Třeba to, že pokud vám oznámí, že berete drogy, vy se začnete hlasitě smát. To je totiž arogantní. Nebo se vypasené sociální pracovnici nezdá to, že vy, ač starší, jste daleko atraktivnější. Nebo se jí nemusí zdát to, že na rozdíl od ní, vy znáte zákony a znáte svá práva. Dále si žádná sociální pracovnice rozhodně nenechá líbit, pokud si na její postupy stěžujete. Způsob, jak vás eliminovat, je až příliš jednoduchý. Stačí zahájit ono již zmíněné řízení o odebrání dítěte z péče. V tu chvíli totiž sociální odbor vstupuje do řízení coby opatrovník vašeho dítěte. Můžete namítat, můžete nesouhlasit, vás už se nikdo nikdy na nic ptát nebude. Podáte-li námitku podjatosti opatrovníka, soud toto postoupí k řešení právě onomu opatrovníkovi. Je nasnadě, jak opatrovník sám sebe vyhodnotí.

Být opatrovníkem v soudním řízení s sebou nese spoustu výhod. Není totiž žádný zákon, který by činnost opatrovníka podrobně upravoval. Opatrovník vystupuje v soudním řízení jako účastník řízení. Nikoli svědek, nikoli znalec. Z tohoto právního pohledu se tedy může dopustit v rámci řízení o odebrání dítěte jakékoli špinavosti. Může lhát, může si vymýšlet věci, které se nikdy nestaly, může psát lživé posudky. Může všechno. A co myslíte, udělá to?

Pro úplnost zde ještě zdůrazním paralelu s trestním právem. Jste-li obviněn z trestného činu, soud již jaksi principienlně přihlíží k tomu, že máte právo na to, abyste se očistil a že k tomuto můžete použít jakékoli prostředky včetně křivé výpovědi. Ano, u soudu sice tvrdíte, že budete říkat pravdu a nic než pravdu... Nicméně neexistuje trestní postih, pokud toto nedodržíte. A je to zřejmě správně. Kdo je účastníkem v trestním řízení? Řeknu vám jedno - poškozený to nikdy není. Ten nemá taková privilegia jako obviněný. Ale pořád se pohybujeme v jakž takž únosných mezích. Meze přestanou být únosné, jakmile vstoupíme na půdu práva rodinného. Zde jsou účastníci všichni. A nejvíce a hlavně opatrovník. Ten má privilegií nejvíce. Píše posudky. A není povinen tyto opírat o důkazy. V trestním právu by většinou neuspěl, protože v trestním právu jsou důkazy jednoznačné. Svědecké výpovědi, fotodokumentace atd. A svědci se sami vystavují nebezpečí trestního postihu v případě křivého svědectví. V trestním řízení vás nikdo neodsoudí na základě domněnek. U opatrovnických soudů to však funguje jinak.

Je to záměr? Domnívám se, že ano. Není přece nic snazšího než včlenit třeba do práva rodinného paragraf o tom, že opatrovník má před soudem status svědka. Jak prosté. Ale z nějakých důvodů neproveditelné.

Přesuňme se nyní k poslednímu článku v systému juvenilní justice - pěstounům. Podívejme se na ně podrobněji. Mají image altruistických jedinců starajících se o ubohé, smutné děti, jejichž biologičtí rodiče museli být pěkné svině, že jim stát dítě sebral. Jste taky altruističtí? Určitě vaše srdce přetéká něhou vůči těm ubohým opuštěným dětem. Nejste? A za kolik byste začali být? Dnes je nezaměstnanost vyšší než 10%. Dá se koupit váš altruismus? Tři děti za třicet tisíc měsíčně? Co říkáte? Berete? Nemusíte už nikdy do práce, dávky vám chodí až domů. Jsem hnusná? No a co? Já jsem nikdy nikomu žádné dítě neukradla, takže můžu.

Profesionální pěstouni se ospravedlňují tím, že musí být 24 h denně ready, že proto si ty dávky zaslouží. No, to samozřejmě biologičtí rodiče být nemusí, že. Nyní se však podržte. Profesionální pěstouni mohou dávky pobírat i v případě, že žádné dítě zrovna v péči nemají!!! Tomu se tedy říká, kupování loajality. Ostatně jako v kterémkoli jiném špinavém obchodě. On si to pak profesionální pěstoun rozmyslí, kdyby se mu náhodou něco na tomto byznysu nepozdávalo.

Další všivárnou na celém tomto divadélku je to, že profesionální pěstouni si musí s dítětem tak nějak "sednout" - to znamená, že pokud z dětí, jež jsou "na skladě" pěstounům žádné nesedí, děti zůstávají v ústavech. Navzdory argumentaci o příliš mnoha dětech v ústavní péči. Zprostředkovatelské agentury se snaží toto řešit již od začátku tím, že profesionálním pěstounům umožní mít požadavky na dítě. Je to prý výhodné, protože, řekněte sami, copak můžete chtít, aby se vytvořila vazba mezi pěstounem a dítětem, když si ti dva nebudou sympatičtí? Ano, dobrá, jenže kdo je v ústavech? Kolik promile z dětí nacházejících se v ústavní péči je bezproblémových? Troufám si odhadovat, že to jsou právě děti odebrané biologickým rodinám z vymyšlených důvodů. Opravdu zanedbané či týrané dítě je poznamenáno vždy. Ale my zde vytváříme armádu hojně státem dotovyných pěstounů, kteří mají o dítěti své představy. Kde se ty děti vezmou, když v ústavech prakticky nejsou? Víte, kolik je pěstounů čekatelů jen proto, že nejsou děti dle jejich představ? A znovu zopakuji otázku. Kde vzít děti podle představ pěstounů?

Přejděme k třešničce na dortu. Registrované partnerství, homosexuální rodina. I tito se mohou stát pěstouny. Oni už jaksi ze své biologické podstaty vlastní děti mít nemohou. Ale mají na ně PRÁVO. Ještě stále vás nemrazí? I oni mají své požadavky na to, jak by jejich nové dítě mělo vypadat...

Pro ty, kterým pořád ještě nedochází, v čem to žijeme. Znáte snad případy, kdy za minulého režimu soudruh řekl - hele, buďto podepíšeš anebo ti vezmeme děti..? Já jsem nikdy o ničem takovém neslyšela. Ale v posledních letech až příliš často slyším - tohle nedělej, nebo ti sebereme děti. Z jakého důvodu? My už na něco přijdeme...

Už mockrát se mi stalo, že jsem byla vyzvána nějakým mužem, abych byla "přátelštější", sic na mě něco poví na sociálce.

Je snadné rozbít rodinu. Je snadné sebrat vám dítě. Ještě snadnější je činnost úřadujících úřadů pomocí zákona vymezit tak, aby k tomuto nemohlo docházet. Ale nic se neděje. Nikdo o tom nemluví. Veřejnoprávní média mlčí.

Nemlčme i my.