Tajná dohoda diktátorů

Téměř před deseti dny byla operace Britů a Američanů v Iráku na krátký čas přerušena. Ani Donald Rumsfeld ani Tommy Franks nikdy tuto skutečnost ve svých krátkých zprávách novinářům zvlášť detailně nerozebírali.

Podezření vzrostlo, když tentýž den americké jednotky dorazily k Eufratu a byly schopny okamžitě postupovat dále směrem k srdci Bagdádu, aniž by narazily na podstatný irácký odpor. Nikdo se neptal, proč se Tikrit, který byl vždy považován za ideologické centrum Saddamova režimu a byl poslední možnou baštou irácké armády, nikdy nestal cílem amerických a britských bomb. Anebo proč okamžitě vzrostla rychlost postupu okupantů, když elitní irácká vojska z Tikritu dorazila do jižního Iráku. Rovněž bylo zaznamenáno, že v uplynulých 24 hodinách byl autorizován let z Iráku směrem na Rusko. Kdo byl v tom letadle?

Všechny tyhle nejasnosti, vzájemně si odporující zprávy o Saddamově situaci a skutečnost, že všichni nejvyšší představitelé iráckého režimu byli reprezentováni jediným mužem - iráckým ministrem informací Mohammedem al-Sahhafem - a následné snadné ovládnutí Bagdádu ukazuje na to, že centrem dohody bylo město Tikrit. Zde Saddam, jeho poradci a vedoucí představitelé strany Baath očekávali, až se k nim připojí al-Sahhaf. Následně obdrželi záruky k opuštění země podle tajné smlouvy s koaličními jednotkami.

Tato pravděpodobnost byla potvrzena i zpravodajskou stanicí Al-Jazeera, která citovala slova nejmenovaného ruského důstojníka výzvědné služby, že irácké vedení uzavřelo s okupanty dohodu. Ruský důstojník potvrdil, že iráčtí vůdci souhlasili, že armáda nebude klást skutečný odpor americko-britským jednotkám výměnou za záruky, že Saddam a jeho blízcí příbuzní a spolupracovníci budou moci opustit Irák.

Otázka nyní zní, zda Amerika chtěla mít iráckého prezidenta raději mrtvého či živého. A může zde být ještě třetí možnost. Zdá se, že by američtí představitelé uvítali, kdyby se Saddam nikdy nebyl našel. Ani mrtvý, ani živý.

Především jestřábové z Bílého domu a prezident Bush by zcela jistě netruchlili nad tím, že zpráva o Saddamově smrti byla potvrzena. Tato zpráva byla hlasitě vytrubována po úterním útoku na restauraci v Bagdádu, kde měl údajně Saddam být.

Je to proto, že si nepřejí, aby irácký lid někdy zjistil pravdu o tajné politické spolupráci mezi USA a Irákem. Na druhé straně ale Saddamova smrt by znamenala, že oslabený irácký režim byl kompletně poražen. To může do jisté míry lichotit Washingtonskému militarismu.

Nicméně neaktivní a poražený diktátor v exilu může být pro Bílý dům výhodný - za předpokladu, že je pod kontrolou Washingtonu. Podívejte se, co se stalo v Afghánistánu s Mullahem Muhammadem Omarem a Osamou bin Ladenem. Jsou nějaké známky toho, že by je Američané chtěli najít a zničit? Je dobré vědět, že ti dva, jak bylo opakovaně Washingtonem zdůrazňováno, poskytují Bílému domu dostatek záminek k dominanci nad Afghánistánem právě proto, že jsou stále na svobodě. Automaticky to ospravedlňuje přítomnost okupačních vojsk v Afghánistánu.

Jinými slovy, Washington má výhody ze své neschopnosti najít vůdce talibanu a al-Káidy. Totéž platí o Saddamovi. Americká neschopnost Saddama najít, či snaha Washingtonu nezveřejnit zprávu o jeho smrti, připravuje nejlepší půdu pro dlouhodobý pobyt Američanů v této zemi.

Za druhé. V případě, že by Saddam přežil britsko-americký útok na Irák, musel by Bílý dům přijít s úplně novou taktikou, jak s touto skutečností zacházet. Není pochyb o tom, že Saddam ví mnoho o tajné americké strategii v této oblasti za posledních třicet let. Postaven před otevřený mezinárodní soudní tribunál, mohl by vyjevit mnoho nepříjemných věcí, které by světu ukázaly skutečnou tvář jestřábů z Bílého domu.To je také důvodem, proč si stanice Fox pospíšila v ujištění světové veřejnosti, že mezinárodní tribunál by nebyl autorizován k soudu nad Saddamem. Jako důvod uvedla, že ani USA a ani Irák neuznali platnost mezinárodního soudního dvora. Stanice Fox proto navrhuje tři možné alternativy, jak zacházet se Saddamem, vyvázl-li by se zdravou kůži z amerického útoku na Irák: odejít do ilegality, změnit svou identitu, či odcestovat na překrásné pláže v Guantanamo na Kubě. Není třeba zdůrazňovat, že všechny tyto možnosti učiní Saddama pro Bílý dům zcela neškodného, i když současně pro Ameriku už nepoužitelného.

Tento poměr vyjasňuje fakt, že pověsti o Saddamovi, hledajícím politický azyl v Sýrii, je pouze falešnou stopou. Jakýkoliv pokus iráckého prezidenta opustit zemi bez koordinace s USA je absolutně nemožný. Existuje-li kompromis mezi USA a Saddamem, irácký prezident přijal útočiště tam, kde mu Bílý dům nařídil.

Každý diktátor musí respektovat hierarchii. Malý diktátor, jako Saddam, je povinen být loutkou a tancovat celý život podle melodie jistých velkých diktátorů, jako USA. Nemůže jednat podle svého. Saddam konal, jak mu Bílý dům roky předepisoval. Takže odpověď na otázku "kde je Saddam?" není nic jiného, než "tam, kde si Spojené státy přejí, aby byl."

Článek s titulkem Dictators' Collusion byl 10. dubna uveřejněn v Teheran Times, odkud byl převzat serverem InformationCLearingHouse.info.