Kdo zabíjí mužství v Česku

Již Budha ve stavu rozšířeného vědomí prohlédl, že život lidského ducha v hmotném těle je neodvratně spojen s utrpením. Naznal, že "život je vždy strastný". Evropské křesťanství používáním symbolu kříže tento reálný stav věcí dále rozšířilo o jeho duchovní rozměr. Odhalilo, že skutečný "Otec člověka" odměňuje trpící, když tito utrpení života akceptují a neupadají do negativismu a odmítání života jako takového. Dokonce, jestliže lidští duchové v těle přijmou bolest a utrpení ve službě vyšší věci, jako Spravedlnosti, Lásky, záchrany jiných, akceptuje ji Bůh jako pravou bohoslužbu Životu, jako bohoslužbu Nového zákona na místě nepotřebných obětí, jako projev lásky k životu a tím k jeho Dárci.

Realita polarity života typy lidského utrpení v hrubých rysech diferencuje podle pohlaví. Přirozenost žijící kmeny pochopily, na rozdíl od současné nemocné západní civilizace, že chtějí-li v boji o život s přírodními živly přežít, musí být akceptován a diferencován typ tělesných utrpení a bolesti podle pohlaví. Přirozenost žijící lidé proto připravují podle toho na život své děti. Těžiště ženských strastí ponechali v oblasti menstruace a strastí spojených s rozením a ošetřováním dětí, s domácími pracemi. Naproti tomu těžiště mužských strastí a bolestí je očekáváno v souvislostmi s důsledky plnění funkce ochrany užívaného území, boje se šelmami a živly, s útrapamí, nebezpečím a dřinou spojených s dobýváním všech materiálů potřebných pro život lidí. Proto byla s odvoláním na přirozenost neboli transcendentní rozměr člověka, tedy náboženským zdůvodněním, zajištěna odlišná příprava na život u chlapců a dívek. Tak, aby obě pohlaví připravila na naplňování svých přirozeně odlišných životních rolí. Mezi jiným také k akceptování různých typů strastí a bolestí.

Od přibližně šestého roku dítěte, ode dne slavností "postřižin" neboli ostříhání, byli chlapci v přirozeně žijících kmenech vyjímáni z péče matek a svěřováni do výchovy otců. Otce ovšem museli bezpodmínečně poslouchat a nebyla trpěna žádná změkčilost, která často provází výchovu mateřskou. Synové viděli v otcích vzory správného mužského chování a učili se od nich překonávat nepříjemné překážky života. U chlapců se při výcviku očekávala častá menší mechanická zranění, neboť se jim při učení mužských funkcí není možno zcela vyhnout. Proto se ještě nám klukům od malička říkalo: nebreč, jsi chlap! Musíš být připraven za chybu výuky snést i bolest.

Naposledy byl v naší upadající kultuře tento výchovný aspekt výchovy mužů správně zobrazen ve filmu Obecná škola. Tam jej v rozporu se současnými výchovnými přístupy civilizace v úpadku uplatňoval učitel Igor Hnízdo. Za přestupky uděloval žákům bolestivé plesknutí pravítkem přes ruku, přičemž trestaný nesměl brečet a musel ještě poděkovat za výchovnou lekci mu udělovanou. V důsledku této dle současných "pedagogických a genderových vědců" nehumánní výchovy jsme jako kluci beze strachu chodili do lesa, nebáli se kopřiv ani klíšťat, tělesné námahy, rvali se a měli odvahu čelit nebezpečím. Což už u drtivé většiny současné počítačové generace již bohužel nevidím. V době našeho mládí by současní "počítačoví playbojové" byli považováni za "posery obecné", ti z "lepších" rodin za "ušlechtilé Padavy z Letnic a Příušnic".

Jedině v drzosti vůči dospělým nás současná mládež překonává. V době našeho mládí jsme se jako kluci měli na pozoru před každým dospělým. Před všemi nemohoucími starými obecně, protože jinak si tento stěžoval rodičům a bylo zle.

Poslední forma výchovy chlapců k mužství a respektování autority padla u nás se zrušením všeobecné vojenské povinnosti. Ne že by "vojna" byla něco chytrého a nadměrně užitečného! Ale jednu přednost její absolvování mělo! Odnaučovala neschopnosti odolávat tvrdostem života a učila respektu k nadřízenému. Bez samozřejmého respektu k nadřízeným nemůže totiž existovat dělba práce v jakékoliv organizaci a tím žádná vyšší forma lidské civilizace. Od zdánlivě pominutelného detailu, všeobecně lepší formy výchovy dětí k subordinaci, je odvozena u nás vnímaná lepší funkčnost třeba německých organizací. Rovněž rozklad schopnosti k začleňování Romů do moderní civilizace má počátek v rozkladu jejich rodinné a rodové podřízenosti a pokračuje jejich vnitřním odmítáním jakékoliv nerómské autority. Po zrušení všeobecné branné povinnosti a s tím spojeného fyzického a psychického výcviku, které se tak jásalo, zeje ve výchově českých chlapců ještě více mezera nedostatečné přípravy na reálný život a naplnění funkce muže.

Současnou předstíraně vědeckou genderovou "unisex" výchovou byl stvořen nový společenský jev: masové objevení se změkčilců, mamánků a chodících mentálních intersexuálních monster. Tito "jako muži" neprodělali "postřižiny", dokonce ani opožděně na vojně. Do spekter jejich zájmů vstoupila "ondulace trvalá"! Protože jsou pouze tělem, nikoliv duší, muži, mají zájem pouze o sexuální vybítí. Nikoliv o bytost ženy a soužití s duší ženy! Jako velmi neperspektivní vyznívají pokusy o soužití duševních nemužů s unisex vychovanou feministkou. Toto nové podivně genderově konstituované pokolení, jemuž do podvědomí sestoupily mantry kulturu ovládajícího materialistického způsobu myšlení ("život je užívání tělesnosti a práce je poslední způsob obstarání si peněz"), převládlo ve společenském životě západní civilizace. Jeho představiteli se stali tito navonění návštěvníci kanceláří, zbytečných institucí, firem bez výroby, klubů, bank, kaváren, klubů a podobných institucí, jak je vidíme jako hromadný úkaz v ulicích "moderních" měst. Tito módně "in" oblečení muži jsou faktickými parazity a navíc jsou feminismem prostoupenou kulturou a médii vydáváni za úspěšnou formu seberealizace muže. Stačí nahlédnout do TV seriálů či časopisů! Co playbojové z titulních stránek udělají kromě pózy pro fotografa za den pořádného? Jestliže se k tomuto společenském klimatu postupně přidává právní stav, odstraňující v rodině jakákoliv práva muže vůči ženě a dítěti, a znevýhodňující jej právně, jak se může někdo se zbytkem schopnosti vnímat pravý stav věcí ještě divit, že se mladí muži nechtějí ženit a nechtějí mít děti???

Nechť mi kdokoliv řekne jediný důvod, proč by mladí muži v tomto právním prostředí a po neduchovní a unisex výchově měli vstupovat do manželství a pořizovat si potomky!!! Sex si přece otevřeně nebo zastřeně (dary) koupí. A myslíc výhradně materiálně a rozumově, proč by si k šikanování nadřízených v práci přibrali starosti o domácnost a šikanování feministkami a dětmi doma? A ještě si mají k starostem při hlídání vlastního majetku před rozmohlými zloději všeho druhu přibrat "možnost" zbavení se jeho zbytku rozvodem? Vždyť v této společnosti rozkladu současní muži nemohou v rodině přirozeně realizovat v podvědomí zakotvenou biologickou roli hlavy rodiny a "vůdce stáda"! Možnost seberealizace muže prostřednictvím rodiny byla minimalizována i tím, že jim do výchovy potomků navíc drze začal mluvit stát! Proč by si nenašli jinou, neduchovní cestu seberealizace? Třeba tím, že vydělané peníze si sami utratí za cestování, tělesné rozkoše všeho druhu? Co na tom, že to je cesta lichá, protože na to přijdou až na konci života! A nějaké rodinné společenství v době "podzimu" života? Materialismem poháněná společnost něco takového nezná. Takový současný "Sisyfos" by řekl: "Ukažte mi jediný atom rodinného společenství a pak uznám, že něco takového existuje!" V neduchovní společnosti je stejně všeobecným jevem, že dorostlé děti, jakmile rodiče pro ně přestanou být zdrojem peněz, mizí. Také ony, jako kdysi rodiče, se vrhnou do honu za shromažďování materiálních požitků. Rodiče jim v této formě seberealizace člověka a naplňování smyslu života jen překáží. Vědecky řešeno: do starobince s nimi!

Právním řádem a absencí výchovy k mužskosti a ženskosti se pozvolna navodila společenská atmosféra, kdy ženy, puzeny svou biologickou potřebou, si pořizují alespoň jedno dítě. I za cenu, že jeho výchova se neuskuteční v rodině a její tíže spočine plně na bedrech matky. Protože osamělé matky musí zastat i mužskou část role, ať chtějí či ne, přeměňují se mentálně v unisex oblečené i myslící feministky. Jejich ženskost i mateřskost se oslabuje. Děti osamělých matek mají přes veškerou snahu kvůli absenci role a způsobu myšlení otce a muže od počátku poškozenou duši. Mají velmi ztíženou situaci při zakládání vlastní rodiny v budoucnosti. Touto přehlédnutelnou "maličkostí", jako je současný hromadný rozpad rodin, se cyklus vzestupu a pádů civilizací vždy uzavírá. Je markantem rozpadu civilizace.

Žijeme v době, kdy nastal u nás i na Západě nejvyšší čas k duchovní a tím k civilizační reformě. Buď se evropské vládnoucí elity probudí ze satanisty indukovaného spánku, a vrátí právo a způsob života k přirozenosti neboli božímu řádu, nebo pád mužství a masový výskyt "jednodětných feministek" evropskou civilizaci zničí. Aby k tomu i v mocenské oblasti mohlo dojít, je nutná předcházející změna existenční filozofie lidstva (náboženství). Neboli konec materialismu a ateismu po probuzení žití duchovního rozměru člověka rozhodující masou lidí. Současný konzumní lid "z údolí tupých hlav" si žádnou změnu na vládnoucí duchovně padlé mocenské elitě vynutit nemůže.

Na změnu společenského klimatu musí navázat změna právního stavu ve společnosti!!! Ve smyslu pád společenské prestiže a žádná ekonomická podpora osamělých matek, osamělých mužů, nestandardizovaných stylů života. Nebo západní civilizaci zničí vpád barbarů. Jako kdysi Římskou říši. A jsou to ve srovnání s rozplizlými Evropany vůbec barbaři, ti islámci a cikáni, když respektují přirozenost pohlavního dimorfismu? Nejsou vlastně "barbary stvoření" ti současně vládnoucí stoupenci "vědeckého světového názoru", tedy peněz? Ti finančními mafiemi do parlamentů nastrčení lidé, kteří vytvořili současné duchovní a právní podmínky pro vznik úpadku civilizace? Nejsou bezzábranoví, pardon "svobodní" finanční paraziti vlastně pátou kolonou barbarů? A nenapadá čtenáře, kdo je těchto "demokratů" řídícím duchem?