Co týden dal

Tak nějak přemýšlím, kterému tématu minulého týdne se věnovat. Událo se několik věcí na české politické scéně, které snad stojí za zmínku. Žádná nepohne koly dějin, přesto je vývoj celkem zajímavý a ne úplně bez naděje.

Tak nejprve tady máme Jana Fischera, nového ministra financí, který ještě ani nedosedl na ministerskou židli, a už vzdoruje poměrně bouřlivé reakci veřejnosti a (a to je zajímavé) médií nad způsobem, kterým umořil svůj pětimilionový dluh z prezidentské kampaně. Připomeňme, že peníze se sešly doslova v několika hodinách, jakmile bylo oznámeno, že bude v Rusnokove vládě novým ministrem financí.

Fischera nešetřili ani jeho kolegové ze smečky, tedy politici. Želé-Fischer, jak mu přezdívají média, se chvíli pokoušel umlčet útoky větou, že „se o tom nechce bavit“, ale to moc nepomáhalo. Nakonec učinil typicky fischer-želatinové prohlášení; vyzval dárce, aby prokázali původ darovaných peněz, a pokud to do určitého data neučiní, on, Fischer, peníze vrátí. Tím si tedy opravdu nepomohl; řeči neutichly, spíše naopak.

Buď Fischer vůbec nepochopil, kde je zakopaný pes, že vůbec nejde o to, zda jsou darované peníze čisté nebo špinavé, ale o to, že přišly na jeho účet v několika hodinách po oznámení jeho funkce, když předtím půl roku nic. Anebo to pochopil velmi dobře, a snaží se typicky kalit vodu. V každém případě jeho gesto je prázdné a průhledné.

A čímpak byste ten dluh vyrovnal, kdybyste ty peníze vrátil, pane Fischer? A to nemluvím o tom, že na vašem transparentním účtě už ani nejsou, máte tam v okamžiku, kdy toto píšu 31,15 korun. (plus půvabný vzkaz posledního dárce, že jste zloděj a lhář).

Ještě že máme ten internet a transparentní účty. Fischer může být gumový nebo želatinový, bezcharakterní, kariéristický, ale už to neutají a nezamete pod koberec. Podobná sranda, jakou nám předvedl v přímém přenosu, by ještě před 20 lety nebyla možná.

Obecně panuje konsensus, že si Rusnokova vláda jmenováním Fischera nadělala do vlastního hnízda a ztratila i tu malou kredibilitu, kterou snad na začátku měla. Je to škoda. Fischer sám se ovšem svého nového postu drží jak to pověstné h***o košile a o nějakém odstoupení neuvažuje.

Ištván a Nejvyšší soud

Nejprve jsme tady měli policii a justici puštěné z řetězů, kdy policie na základě dlouhodobých odposlechů provedla razie mezi kmotry a politiky, zatkla několik vysoce postavených papalášů a jednu papalašku, zabavila par stovek milionů korun a stovky kilogramů zlata, pak následoval pád nenáviděné Nečasový vlády, čehož dále využil prezident Zeman k šikovnému tahu na branku a posílení své pozice jmenováním (v souladu s Ústavou) nové vlády složené – jak jinak – z lidí Zemanovi blízkých. Následovalo nervózní prskání Nečase, Kalouska a myslím, že nejeden vrcholový politik neměl poslední týdny dobré spaní. Ukázalo se, že odposlechy a šmírování jsou ve vysokých postech běžnou záležitostí a nikdo si nemůže být jist. Kdo poslechy nařizuje, není úplně jasné. Prodej šifrujících telefonů vyletěl poslední měsíc raketově vzhůru. Kupují si je nejen politici, ale každý, kdo je nějak důležitý. Nebo si to o sobě aspoň myslí. Po měsíci pobytu osmi politiků ve vazbě se ukazuje, že policie zase toho proti zatčeným tolik nemá. Žaloba se týká údajného korupčního jednání tří poslanců. Šnajdr, Tluchoř a Fuksa z ODS nejprve odmítli poslouchat rodnou stranu, načež dobrovolně přestali být poslanci. Tím umožnili schválení daňového balíčku Nečasovy vlády. A Nečas je za to odměnil funkcemi v dozorčích radách státem vlastněných firem. Podle policie se Nečas svým chováním dopustil korupce. Šéf olomouckého vrchního státního zastupitelství, Ivo Ištvan, požádal poslaneckou sněmovnu o vydání Petra Nečase k trestnímu stíhání.

Jenže mezitím Nejvyšší soud rozhodl, že ani Nečasovo jednání, ani přijetí trafik trojicí poslanců není trestným činem, neboť (cituji z iDnes) „Za projev učiněný v poslanecké sněmovně je namístě pokládat i jednání poslance v souvislosti s jeho politickou činností a tedy také jednání vedoucí k politickým dohodám, kompromisům či politickým rozhodnutím, ať už v rámci jedné či více politických stran či jejich koalic. Jde tak stručně řečeno o vyjádření postojů v rámci politické soutěže probíhající nepochybně i v poslanecké sněmovně, a to i ze strany jednotlivých poslanců".

Ištván se cítí rozhodnutím Nejvyššího soudu doběhnut. Trojice Šnajdr, Tluchoř a Fuksa jsou z vazby propuštěni a žádost o vydání Petra Nečase se stahuje. Ve vazbě tedy nadále zůstávají Jana Nagyová, Ondřej Páleník, Milan Kovanda, Jan Pohůnek a Roman Bočka. Ti jsou ovšem obviněni z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Nagyová tím, že zapojila vojenské tajné služby do sledování premiérovy manželky, ostatní tím, že jí vyhověli.

Pan Hájek z Protiproudu stále trvá na tom, že za vším jsou Američané toužící dobudovat Temelín. Možná má pravdu, nevím, ale nějak se mi to nezdá. Nehledal bych v tom spiknutí za každou cenu. Podle Occamovy břitvy pokud stačí k vysvětlení nějakého jevu určitý počet prvků, považuje se jev za vysvětlený. Není nutno přidávat další prvky. Pouze kdyby dané k vysvětlení nestačily, je třeba hledat další.

Už jsem to tady psal a opakuji znovu. Mně to z dálky připadá více jako žábo-myší válka dvou mafiánských gangů, kde jedna strana využila mileneckého vztahu mezi premiérem a jeho spolupracovnící k pádu vlády, aby se k lízu a ke korytům dostala další várka staronových politiků a pak doufala, že při výsleších se ještě něco najde. Něco jako škatule, škatule hejbejte se, nebo také vy už jste si nakradli dost, nechte zase chvíli krást nás.

Zajímavé snad na tom všem je role policie a justice. Přepadová komanda, beranidla, půlnoční vpády a další efektní prostředky z hollywoodských filmů nejsou v civilizovaném státě při zatýkání neozbrojených bílých límečků normální. Zdá se, že se policie pomalu stává jakýmsi státem ve státě a justice jí v tom mocně sekunduje a to je něco, čeho bychom si asi měli všimnout.

Jinak samozřejmě Nečase, Kalouska a celé padlé vlády nikdo nelituje, většina národa také zvlášť netruchlí pro Nagyovou ve vězení. Ať už tenhle boj podsvětí v nejvyšší politice vyvolal kdokoliv, škoda padlých není a občasná výměna zlodějů na nejvyšších místech nemusí být špatným nápadem. Navíc – všimněte si – havloidé pomalu odcházejí ze scény. Ještě je jich kolem dost a dost, ale přece jenom se mi zdá, jejich vliv malinko slábne. A to je jistě dobrá zpráva.