Čína se má co ohánět

Často slýcháme, že Čína se v blízké budoucnosti stane největší světovou ekonomikou.

Má to však jeden velký háček. Stávající model čínské ekonomiky je postaven na velkém množství levné práce a velkých zásobách peněz (devizových rezerv) a v posledních několika letech i na hladových zdech.

Dlouhodobě jedním z největších problémů čínské ekonomiky však bude historie. Konkrétně politika jednoho dítěte.

Čína směřuje k významnému  stárnutí populace. To by nebylo nic překvapivého, ke stejnému jevu dochází prakticky ve všech vyspělých zemích včetně České republiky. Problémem bude rychlost tohoto stárnutí, která bude díky politice jednoho dítěte o mnoho větší, nežli ve vyspělých zemích. Podle některých odhadů by počet obyvatel Číny mohl vrcholit během 10 let a od té doby by měl klesat. Počet produktivního práceschopného obyvatelstva však může vrcholit dříve a klesat může rychleji.

Ani práce v Číně již není nejlevnější (i když v porovnání s cenou práce v Západní Evropě levná je). Jakékoliv zmenšování rozdílu je v neprospěch výroby v Číně. Jedině, že by se Čína dostala na špici i v inovacích. Bezpochyby se o to snaží, ale zatím je stále čistým dovozcem patentů (měřeno licenčními poplatky).

Čína v minulosti podle všeho budovala „hladové zdi“ a vydávala to za investice. Podíl investic na HDP se v Číně pohyboval kolem 47%. To je naprosto unikátní číslo, vždyť v případě Japonska či Jižní Koreje toto číslo v době vrcholícího boomu dosahovalo 36 a 38%. Navíc je si Čína vědoma zhoršování makroekonomických ukazatelů.

Fotek nově postavených, avšak mrtvých čínských měst je na internetu velké množství. Jde i o zpracování komodit. Polovina hliníkáren v Číně je ztrátových, v roce 2012 byly využity jenom 2/3  cementářských kapacit.  Nadměrné kapacity (navíc podporované dotacemi lokálních vlád) vedou k dramatické cenové konkurenci a ve svém důsledku je to faktor, který odvětví ničí (tedy do doby než množství bankrotů vyčistí situaci). Zajímavé bude, jaké firmy se budou zavírat. Ztrátové? Zaměstnávající málo lidí? Nebo nějaké jiné? Jaká kritéria budou ta hlavní?

Ekonomický otřes Číny tak prospěje globální ekonomice. Mám na mysli „reálnou“ ekonomiku, ne její finanční část.

Na druhu stranu, je zde určitá mez, kdy by se Číně vyplatil větší otřes, nežli menší. Pokud by vyvolala větší otřes, který by zasáhl i Evropu a Spojené státy, ty by v tom nemohli nechat Čínu samotnou…

Na vytouženou pozici největší světové ekonomiky se však Čína jen tak nedostane. Tohoto je si čínské vedené bezpochyby vědomo, proto se věnuje posilování pozice juanu včetně měnových swapových operací, mluví se o jeho budoucím zlatém krytí, snaží se získat pro čínské zboží další trhy v zahraničí (a tak buduje zóny volného obchodu) atd.

Toto byl dlouhodobý pohled. Jak vypadá pohled krátkodobý?

Ani krátkodobý pohled také není žádná sláva. Jak jsem psal před měsícem, do Číny proudí velké množství spekulativního kapitálu a centrální banka se snaží s daným jevem bojovat. Centrální banka balancuje na hraně mezi hrozbou inflace a podříznutím ekonomického růstu, o kterém již tak existuje řada pochybností – např. výše zmíněné údaje o exportu, které vstupují do dat o HDP.

Nejistou finanční situaci říše středu monitorují i ratingové agentury. Agentura Fitch například tvrdí, že objem úvěrů v čínské ekonomice je nezvladatelný, zvláště množství krátkodobých úvěrů, které je třeba co chvíli rolovat.

Množství úvěrů v poslední době výrazně roste – viz graf, který ve své analýze věnované dluhu v Asii publikoval Martin Lembák.

Za pozornost je skutečnost, že objem „klasických“ bankovních úvěrů se za posledních 10 let prakticky nezměnil. Peníze pumpované čínskou centrální bankou se (podobně jako v případě Spojených států) nedostaly do ekonomiky.

Veškerý nárůst jde na vrub extrémně krátkodobým půjčkám v šedé ekonomice, který tvoří třetinu objemu „klasických“ bankovních úvěrů. I kdyby byl bankovní systém zdravý (s 1% klasifikovaných půjček tak vypadá, i když bych těmto veršům moc nevěřil…), šedé úvěry jsou dost velké na to, aby ohrozily celou čínskou ekonomiku, podobně jako subprime hypotéky rozpoutaly finanční krizi před 5 lety.

Wei Yao ze Societe Generale tvrdí, že náklady na obsluhu dluhů čínských společností dosáhly hranice 30%, hranice indikující finanční krizi.

Čínská finanční krize tak může být za rohem. Čínský „Cash crunch“ několika posledních týdnů vyzvedl mezibankovní úrokové sazby na nejvyšší úroveň za poslední dva roky.  I když se sazby opět o něco snížily, fundamentální situace se nezměnila a sazby mohou během letních měsíců opět vyskočit.

Když vylétly v Evropě mezibankovní sazby, zasahovala ECB, Fed také nečinně nepřihlížel. Pokud by k něčemu takovému došlo v Číně, věřím, že ECB a Fed v tom „s radostí“ nechají Čínu vymáchat, co to jen dá a zasáhnou teprve, až by tento vývoj ohrožoval evropské a americké banky.

Čína se má co ohánět. Možná i proto se tolik spekuluje o blížícím se uvedení zlatem kryté měny.