Okrádání o zdraví a bohatství: Bitva o budoucnost lidstva

Současné události v Indii jsou názornou ukázkou bitvy, která probíhá po celé planetě a která rozhodne o budoucím směru lidstva. V této zemi s 1,2 miliardou obyvatel se moderní střetává s tradicí. Nemluvíme zde jen o „modernosti“ v jakémsi prospěšném technokratickém smyslu, bez jakéhokoliv politického nebo ideologického kontextu; bavíme se zde o specifické formě, která nemá příliš společného s pokrokem nebo usnadňováním života velké spousty lidí, pokud tedy pro vás „modernost“ neznamená rostoucí chudobu, zotročování a likvidaci místních tradic nebo ekonomiky.

Problémem je, že „globalizace“ je často zaměňována za prospěšnou modernost a opravdovou vzájemnou závislost a spolupráci mezi státy, čímž ve skutečnosti evidentně není. Na základě této záměrné desinterpretace ze strany politiků a oficiálních médií jsme vybízeni, abychom považovali globalizaci za prospěšnou věc a uvítali ji. Globalizace dorazila do Indie a má dopad na všechny aspekty života. Takže se podívejme, jak funguje.

Dnes jsou individualismus, nerovnost a kapitalismus stále více akceptovány jako konečné pravdy, a tvoří realitu mnohých, na jejímž základě pohlíží na svět a hodnotí ostatní kolem sebe. Sociální a kulturní tradice staré tisíce let jsou vykořeňovány v důsledku předefinovávaní vztahů jedince ke kolektivu, způsobu života lidí a prostřednictvím toho, že je jim podsouváno, o co by se měli snažit a usilovat, samozřejmě za vydatné pomoci vlezlé a všudypřítomné reklamy, která dnes dosáhne i do malých městeček a vesnic. Lidem je vtloukán do hlavy konzumní světonázor a korporátní média produkují senzacionalistickou na zeleninu, ech celebrity zaměřenou zábavu, vnucují „zeleninou“ propagované produkty a jimi navštěvované akce (jako korporátní hody známé coby Indická extra liga). Výsledkem je, že tento světonázor (a jím prosazované sociální vztahy) jsou považovány za „přirozené“, a nikoliv za ohrožení budoucnosti: znamenají hegemonickou společnost, která váže lidi na výrobky a nakonec na kapitalismus, a která je imunní vůči vlastním lžím.

Nadnárodní společnosti se v podstatě pokouší vnutit Indii odporný styl konzumního kapitalismu: morálně, sociálně a ekonomicky zbankrotovaného. Ruku v ruce s tím probíhá občanská válka v „kmenovém pásu“ a další násilné konflikty v dalších částech země. Mocné zahraniční (a indické) korporace s plnou vojenskou podporou indického státu se pokouší zmocnit se půdy pro různé účely, včetně těžby surovin, jaderného a nemovitostního sektoru. Z velmi dobrého důvodu Vandana Shiva tvrdí, že plundrování indického zemědělství, aby se zavedlo takové, které je prospěšné pro západní zájmy, má za následek násilné vyhánění farmářů z půdy a ničení tradičních komunit, v měřítku v historii dříve nevídaném.

Poměr mezi horními a dolními 10% u distribuce příjmů se od 90. let, kdy Indie otevřela svoji ekonomiku, dvojnásobně zhoršil. Podle zprávy OECD z r. 2011 „Rozděleni zůstaneme“ učinilo zdvojnásobení nerovnosti příjmů za posledních 20 let z Indie nejhorší zemi v kategorii vynořujících se ekonomik. 40% z 1,2 miliardy lidí žije s méně než 1,25 dolarem denně, což představuje největší počet chudých na světě.

Ale k těmto věcem dochází, když americké korporace a jejich poskoci v americké vládě nebo v MMF, Světové bance, WTO či některých dalších politických mašinériích přijdou, zabuší na dveře vlády a hýří sliby, úplatky, výhrůžkami nebo pochybnými dohodami. Pokud jste četli knihu Johna Perkinse „Zpověď ničitele ekonomik“ (Confessions of an Economic Hitman), okamžitě poznáte, o čem je řeč. Navíc motivace pro západní kapitalismus při usilování o cizí trhy byla posílena kvůli stávající svízelné situaci západních ekonomik. A nezapomínejte, že to byli titíž korporátní podvodníci, kteří pomohli zničit keynesiánský konsensus po r. 1945 a vychýlit rovnováhu ve prospěch zájmů elit na počátku 70. let, což nakonec vedlo ke snížení mezd, a tím i poptávky, a tudíž k ekonomické krizi. Pomocí dluhu nafouknuté ekonomiky, které toho byly důsledkem, nebylo možné od 80. let udržet, a proto místa jako Indie dnes zdánlivě představují bohatou sklizeň pro typ kapitalismu plundrování a spálené země.

Říkejte tomu „globalizace“, musíte-li, ale nazvěme to raději pravým jménem: imperialismus. Ve snaze udržet ziskové marže se koncerny elity vydávají do zahraničí, aby tam vyplundrovaly veřejná aktiva a vykořisťovaly lidskou práci, nebo ničily životy lidí.

Nejhorší je, že tomu tak být nemusí. Modernost a pokrok by měli být o zlepšování kvality života mas a o širším pojmu blahobytu či štěstí. A, podle různých průzkumů „blahobytu“ v posledních letech (index Šťastná planeta, Průzkum světových hodnot a Index lidského rozvoje), může klíč k dosažení těchto věcí spočívat v dobrém zdraví, slušném vzdělání, větší míře sociální rovnosti a sociálních opatřeních, soběstačných komunitách a životu v rámci podmínek vytvořených prostředím. Není bezdůvodné, že si USA a Británie nevedou v takových průzkumech dobře, neboť jsou to nejzuřivější propagátoři ekonomického neoliberalismu a impéria. Jakmile političtí vůdci odmítnou nést zodpovědnost za organizaci společnosti tak, aby fungovala pro veřejné blaho, a začnou klást důraz na „deregulaci“ a předání moci „trhu“ (čili odevzdání klíčů od domovů korporátním zlodějům), tak dostaneme místa jako USA, kde vládne kapitalismus a oligarchie, a „socialismus“ se stává nesprávně používaným a zneužívaným konceptem a není považován za realistickou alternativu, ale za nějakou hnusnou konspiraci.

Protože Indie je v hledáčku světovládné agendy strýčka Sama, máme sedět na zadku a sledovat, jak je indická společnost nahlodávána podobně, jako americká? Zřejmě ano, vezmeme-li za výchozí bod potravinový a zemědělský sektor.

Vláda již dala část zemědělského sektoru do rukou mocných západních agrofirem. Nemusíte příliš hledat, abyste si přečetli spoustu zpráv a výzkumů ukazujících následky – biologické pirátství, patentování a monopol na osiva, pesticidy a používání jedů vedoucí k super semenům a super hmyzu, ničení místních zemědělských komunit, vyčerpání zásob vody ve vyčerpané půdě, vedoucí ke změnám klimatu a závažnému vyčerpání zásob vody a ke kontaminaci.

Není žádným přeháněním konstatovat, že zahraniční korporace již cpou své jedy do úst Indů, díky otevřené servilitě indického státu. „Ústa“ a „jedy“ jsou zde použity v doslovném smyslu. Tradiční zemědělské praktiky, a v důsledku toho i potraviny, jsou západním agrobyznysem ničeny. Lidé toho začínají mít dost. Kvůli tomu, jak jsou potraviny vyráběny, a tomu, co končí na talíři, jsou ohroženy jak potravinová suverenita, tak zdraví národa. Exportně orientovaná politika, která je součástí strukturální restrukturalizace indického zemědělství, vedla k posunu, kdy Indie přestala produkovat potravinářské plodiny a začala produkovat komodity na export. Potraviny jsou stále více ovládány strukturami jako Monsanto, Syngenta a jejich dceřinými společnostmi, díky Znalostní zemědělské iniciativě, která vyšla z jejich pera, a lidé se stávají nemocnými kvůli chemii, která je nyní charakteristickým rysem moderního zemědělství a zpracování potravin.

Jeden z nejvíce odhalujících článků o důsledcích takového na chemii postaveného zemědělství se objevil nedávno v bangalorském Deccan Herald. Gautam Dheer píše, že kontaminace pitné vody pesticidy je hlavní příčinou rakoviny v indickém státu Pandžáb. Zde stojí za zmínku, i když na vině mohou být i další faktory, že rakovina je na vzestupu v mnoha městských centrech Indie. U hlavních orgánů má Indie nejvyšší míru výskytu rakoviny na světě. Souvislost mezi pesticidy a rakovinou a nemocemi je v západních zemích dobře zdokumentována (například dr. Meryl Hammond, z Kampaně za alternativu pesticidů, řekl v r. 2009 kanadskému parlamentu, že mnoho studií zveřejněných v prestižních recenzovaných časopisech poukázala na silnou souvislost mezi chemickými pesticidy a velkou škálou závažných život ohrožujících zdravotních následků. A to nemluvím o následcích hormonů a dalších přísad v našich potravinách.

Indie je jedním z největších světových uživatelů pesticidů. Zelí, rajčata a květák obzvláště obsahují nebezpečně vysokou úroveň, a ovoce a zelenina jsou postřikovány a upravovány, aby dozrály a měly lepší barvu. Výzkum přírodovědecké a technické fakulty Národního institutu pokročilých studií v Bangalore v r. 2008 zjistil, že mnoho plodin určených na export bylo na mezinárodním trhu odmítnuto, kvůli vysokým residuím pesticidů.

Máme snad očekávat, že následky pro zdraví se budou v Indii lišit, když přijímá nebo již přijala systém na chemii závislého zemědělství a produkce potravin? Oficiální média často uvádí rostoucí výskyt jistých nemocí jako důsledek toho, že lidé „přijali západní styl života a návyky“. Individualizace zdravotních otázek (volba špatného životního stylu) je příhodným vysvětlením, které odvádí pozornost od strukturálních otázek, a od toho, že zemědělský a potravinářský sektor Indie je přetvářen západními korporacemi, což bude mít za následek i možné zdravotní dopady.

V daném článku Gautam Dheer tvrdí, že zemědělství je stále více neudržitelné a že model praktikovaný zoufalými zadluženými farmáři znamenal jen větší paušální používání pesticidů, tedy něčeho, u čeho byla prokázána souvislost s děsivě vysokým výskytem rakoviny v Pandžábu. Postgraduální institut lékařského vzdělávání a výzkumu (PGIMER) v Chandigarh uvádí, že paušální používání pesticidů při produkci plodin v Pandžábu je jedním z důvodů vysokého výskytu rakoviny v tomto státě.

Navíc hladina podzemních vod v Pandžábu v důsledku na chemii závislého na vodu náročného zemědělství drasticky klesla. Na několika místech bylo využívání podzemní vody buď zcela zakázáno, nebo omezeno. Ačkoliv byl Pandžáb průkopníkem „Zelené revoluce“ (či spíše právě proto), zůstal průměrný roční růst GDP v zemědělském a přidružených sektorech v posledních sedmi letech na pouhých 1,76%, v porovnání s celostátním průměrem 3,7%. A v posledním fiskálním roce poklesl dokonce pod 1%.

Pandžáb musí rychle najít řešení, protože tato forma zemědělství je nejen neudržitelná, ale i smrtící. Ekolog Vandana Shiva tvrdí, že tento typ intenzivního chemického průmyslového zemědělství, závislý na obrovském množství pitné sladké vody, hnojivech, pesticidech a dalších věcech a ničící biodiverzitu, je z dlouhodobého hlediska neudržitelný. Mohl zvýšit produkci v relativně krátkém horizontu, ale za strašlivých nákladů a poškození zdraví a prostředí. Situace v Pandžábu může být jen pouhou špičkou ledovce.

Odpovědí je návrat k základům a posilování biologicky různorodých, organických lokálních systému pěstování, které jsou více než schopné nakrmit obrovskou populaci Indie – a, na rozdíl od intenzivního chemického zemědělství – nakrmit ji zdravě.

Mezitím mocné, politicky propojené a často extrémně bezohledné velké agrokoncerny a ropné koncerny, zabývající se výrobou hnojiv, pesticidů a osiv (a nezapomeňme na sektor geneticky upravených plodin) investovaly velké prostředky do udržení stávajícího, pro ně vysoce ziskového systému. Nakonec logika globálního kapitalismu je postavena na zajišťování zisků akcionářům, a tím zmocňování se stále většího podílu na trhu kdekoliv, jak poznamenává John Perkins, a to všemi nezbytnými prostředky.

Článek Donalda R. Davise v časopisu Hortscience v r. 2009 (Zhoršující se složení ovoce a zeleniny: Jaké jsou důkazy) uvedl klesající nutriční hodnoty, v důsledku zprůmyslnění zemědělství. Měli bychom být překvapeni? Ve zbankrotovaném systému jsou výživné, zdravé, život podporující potraviny, nebo zdravé prostředí, druhořadým zájmem.

http://english.pravda.ru/history/14-06-2013/124840-globalisation-0/