Nebezpečná frekvence 440 Hz – totální nesmysl!

Diskuze k článku o komorním A laděném na frekvenci 440 Hz coby nástroji ďáblovu se tentokrát vydařila. Překvapila mě hloubka znalostí některých diskutujících. Převládá názor, že článek je nesmysl. Čtenář podepsaný jako P.A.Semi to vysvětluje takto:

Evropská hudba je (a dlouho byla) založena na 12-(půl)stupňové stupnici. Každá oktáva je 2x vyšší frekvence než předchozí oktáva a přechod je rozdělen na 12 kroku. 440 Hz je frekvence jednoho tónu na této stupnici. Všechny ostatní tóny mají jinou frekvenci a krása hudby je dána právě tou 12-stupňovitosti a dvojnásobnosti. Můžete hrát i na ruční nástroje, ale ty jsou všechny laděné stejně - leda byste si naladili kytaru jen tak od ucha (a vyndali si pražce) - pak ale máte problém, že s vámi nemůže hrát třeba flétna.

Je tu jiný problém - že tato 12-stupňová stupnice není přesně harmonická: např. 3/5 nebo 8/13 je o drobný kousek vedle, než by mělo harmonicky být. Ovšem neexistuje taková harmonická stupnice, aby v ní byly např. zároveň čistě kvarty i kvinty i sexty. Tedy s přechodem od smyčcových nástrojů a určitých vybraných omezených tónin, hlavně ale se zavedením klavíru, na kterém jsou všechny tóniny, se provedlo zaokrouhlení na 12-stupňovou stupnici, kde většina intervalu kromě oktávy není zcela přesně harmonická, ale je tak blízko harmonickému poměru, jak to je možné. A ten drobný rozdíl k přesným harmoniím stejně skoro nikdo neslyší. Další rána přesností harmonii je digitální hudba, kdy zaokrouhlením na 41 kHz je opět ztraceno trochu z té ideální přesností tónu.

Porovnávat 440 Hz z hlediska numerologie je ohavný nesmysl. (Poznámka editora: Souhlas. To tam až vpašoval druhý diskutující, L.C.Vincent.) Ta číslovka 440 tam je dána délkou jedné vteřiny, což je čistě dohodnutý časový úsek (skoro) bez jakýchkoli "kosmických" souvislosti. Důležité je, že je potřeba stanovit nějakou referenční frekvenci, aby, když se sejdou dva nebo tři hudebníci, měli nástroje harmonicky sladěné. Jinak by jeden měl například A na frekvenci 440 Hz a druhý by měl A na frekvenci 442 Hz, znělo by to velmi falešné (ovšem pokud mají oba dva A 442 Hz, není žádný problém, snad kromě lidí s absolutním sluchem.)

Problém moderní hudby, který dříve nebyl, spočívá v půltónech, kde jsou stejně počty stejných půltónu mezi C a F jako třeba mezi E a A. (Konkrétně např. poměr F/C je 1.33484, ale harmonicky přesně by bylo 1.33333. Rozdíl od harmonie je tedy 1.5 tisíciny... Poměr E/C je 1.25992, ale harmonicky poměr by byl 1.25, tedy rozdíl je už skoro 1 setina od harmonického poměru. G/C je 1.49831, ale harmonické by bylo 1.5, rozdíl necelé 2 tisíciny. Ovšem stupnice, ve které by bylo přesných třeba 1.33333, by zase měla o to více rozladěné ty intervaly 1.25. Nelze udělat takovou stupnici, ve které by byly všechny půltónové nebo harmonické intervaly a všechny čistě harmonické (ale šla by udělat třeba stupnice složená pouze z čistých kvart, tuším že ještě v Řecku se používaly podobně čistě stupnice), takže 2^(1/12) na půltón je přiměřený kompromis s chybou kolem 1% od harmonie - což je právě to, proti čemu tito alarmisté brojí. Tvrdí, že vám to kazí zážitek harmonie.

Čtenář podepsaný jako mtk píše:

Komorní "a" nijak nesouvisí s temperovaným laděním, za Bacha frekvence "komorního a" (což je pojem 20.století) oscilovala kolem 415Hz,ale zřejmě se s laděním dost experimentovalo. Temperované ladění vyšlo z potřeby hrát ve vzdálených tóninách u pevně naladěných nástrojů (klavír, varhany),jak správně píšete za účelem transpozice, což souviselo s rozvojem stále komplikovanějšího hudebního myšlení. Při hře např. smyčcového kvartetu temperované ladění neexistuje, takže ve světě hudby zní úplně všechno.

A o kousek dál tentýž čtenář uvádí:

V Baroku se ladilo i na 395Hz, potřeba vyššího ladění vznikla postupně od přelomu 18/19 stol.z technických důvodů - více napnutá struna umožňuje lepší techniku hry. žádný satan v tom pochopitelně netrůní, to jen homo konspiraciensis definitivně hráblo.

Což potvrzuje ve svém příspěvku i qhort

Bach ladil svoje A tusim na 416,6Hz, Mozart na 421Hz.

Ono to taky souviselo s ohledem na zpevaky, zvlaste ve vyssich oktavach by meli problem. V Nemecku plati (myslim) standard A 443Hz a Karajan jadil svuj orchestr jeste vys. Udajne s vyssim ladenim lepe vyzni smycce.

Čtenář Viny to vidí ještě malinko jinak:

Samé čísla...ale o tých hudba nieje.

Vypočujte si hudbu hranú s ladením na 440 a potom to isté s ladením na 432, to je všetko. Mnohí to vnímať nebudú, ale mnohí budú...väčšina by mala. Sú ešte iné ladenia, ale to už je o inom

Samozrejme že na naladení VEĽMI záleží... Frekvencie tónov samozrejme intenzívne vplývajú na naše vedomie rovnako ako rôzne intervaly, rôzne nástroje a to ešte rozdielne v rôznych častiach dňa, počasia, či ročného obdobia.

Čakal som, že tu bude spomenuté tiež niečo o rytme. Totiž západná hudba používa 4/4 a 3/4 takt...a je vymalované. Tiež mol a dur (je jedno kde je prima - či na fis, či hes) a je vymalované 2x. A tak sa pri počúvaní takejto hudby uvoľňuje len určité veľmi úzke spektrum emócií, čomu napomáha neprestajne dobezvedomia sa opakujúca sekvencia harmonických akordov v západnej hudbe. Výsledok sú ľudia oklieštení o drvivú väčšinu emócií a prežitkov. Vypočujte si toto: http://www.youtube.com/watch?v=5pidokakU4I a vnímajte čo sa deje s vašimi emóciami, ak popíšete tie mikro-stavy pri zmenách akordov, dôjde vám to. Tá sekvencia je niečo v zmysle: 1. akord - situácia; 2. akord - elevácia; 3. akord - zvážnenie; 4. akord - "všetko bude dobré, ale nie ukončené", čo nadväzuje na prvý akord A to nám hrá furt dobezvedomia....

Pre porovnanie, Indická hudba má stovky "stupníc" (Rága), podľa niektorých 16 tisíc a obrovské množstvo rytmov, ako 9-dobý, 10-dobý, 12-dobý a ich rôzne obmeny, lenže väčšina západu to nieje schopná počúvať, keďže ich mozgové centrá schopné vnímať tie emócie - sú zakrnelé. Nepoužívame žiadne štvrťtóny, ktoré sú absolútne nezbytné pre celistvosť prežitku vedomia...

Skúste toto, vybral som naschvál niečo, čo väčšina absolútne odmietne, lebo tieto emócie v západnej hudbe vôbec niesu prítomné a preto ľudia nikdy nemôžu tieto emócie a prežitky začleniť do svojich chápaní a východísk: http://www.youtube.com/watch?v=juGgvE14izw nie, nieje to falošne, je to zaspievané absolútne dokonale presne...

A potom skúste toto, malo by to byť omnoho lepšie, malinká časť emócií tu obsiahnutých je nám známa: http://www.youtube.com/watch?v=n_R1jso7e6Y

Pre nadšencov toto, najlepšie okolo polnoci, jednej ráno: http://www.youtube.com/watch?v=4e9VG7Ie2x0

A na závěr ještě jednou P.A.Semi:

To, že je dohodnuta určitá standardní frekvence čistě a pouze znamená, že když jeden muzikant má flétnu od výrobce A a druhý třeba piano od výrobce B, tak spolu budou ladit. Jinak to není důležité vůbec a slyšet to není... (A jako bývalý muzikant i ocením, že existuje něco jako ladička, podle které si každý kytarista naladí, a znějí dohromady harmonicky. Taky se ale dají naladit kytary podle flažoletu - kde je disharmonie lépe slyšet než u běžných tónu), pak nějaký standard 440 nehraje roli... (A opět, používat zde numerologii na 440 je ohavné - jednak to je frekvence jen 1 tónu že všech, dále to stojí na délce vteřiny, která je snad trochu vázána na rotaci Země, ale kdyby byla jiná vteřina, měl by stejný tón jiné číslo frekvence... Kdybyste vyjádřil tu frekvenci v otáčkách Země, mělo by snad smysl se zabývat numerologii...)

Důležité v hudbě jsou vztahy tónu navzájem - intervaly. Tzv. harmonie znamená, že jeden a druhý zvuk s poměrem frekvenci napr. 8/13 se jejich vlny vždy jednou za čas (po osmi vlnách jednoho a 13 vlnách druhého) přesně potkají. Pokud se nepotkají přesně, ale o kousek vedle, tak třeba za 16 cyklu se opět potkají přesně (tedy za 128 vln jednoho a 209 místo 208 druhého), čímž ovšem vznikne disharmonie - vznikne další (mnohem hlubší, zde 16x) vibrace, která tam být nemá... (nebo se kterou se dá navodit nějaký další pocit - jak píšete o indické hudbě)

Pomineme-li ale to, že západní 12-půltónová stupnice je z principu mírně rozladěná (ale jinak sterilně čistá), tak naopak ta indická "nečistá" hudba se zvýšenými a sníženými intervaly je k tomu, aby lidí nějak (i když pozitivně) manipulovala - z tohoto ohledu je Evropské ladění spíš "suché" a bez-emotivní, pomineme-li to, že třeba strunu na kytaře lze protáhnout do strany a udělat vibrato, které také není čistě "suché"... A ovšem, ta indická hudba je pro jednoho interpreta, není to pro větší sbor nástrojů, a ani nemůže být, protože každý interpret by tu emotivní "nečistotu" cítil trochu jinak, a pak to asi taky nepůjde zapsat do not...

Dále - tón A 440Hz zní jako suché a ošklivé pípnutí, které se v hudbě nepoužívá (snad kromě "kyber" ). Každý nástroj tam má v tónu více frekvencí najednou (vyšší harmonické), což dělá "barvu zvuku".

Jinak ke zlehčování negativního vlivu heavy metalu a spol - to, co vám přenášejí za emoce a myšlenky, je tak odporné negativní, nehledě na to, jestli mají nástroje laděné na 440Hz nebo jinak... V boostrovane hudbě žádná harmonie prakticky neexistuje. Pokud je nějaká hudba udělaná tak, aby vám zprostředkovala pocit násilí a zla (jako heavy metal), nebo nevázanosti (v případě rapu), nebo opilství a špíny (punk), nebo falešného pozlátka (v případě popu), nezáleží to vůbec na základní frekvenci... Je ovšem a především důležité, co a jak vám hudbou autor přenáší za pocity a emoce, jak vás naladí... (A ovšem na příznivcích určitých druhu negativní hudby to působení z nich úplně přetéká a je to na nich vidět i očima, co z nich přetéká...)

No vida, a máme celkem odborný článek složený jen z vašich příspěvků. Možná jsem některý důležitý vynechal, pokud ano, omlouvám se, všechny ale zůstávají za původním článkem.