Saddám je živ a vede válku z opevněného úkrytu

Několik důvěryhodných zdrojů uvnitř Bagdádu potvrdilo, že Saddám Husejn hned po rozpoutání války zmizel ve vedoucím ústředí, ani jeho ministři neznají místo jeho pobytu. Od té doby se nestýká ani s nejvyššími představiteli a ani s nimi nehovoří telefonicky. Udržuje s nimi spojení pomocí písemných vzkazů, videofilmů a magnetofonových kazet, které doručují poslové. Podle informací, které získala Al Bawaba z několika zdrojů zpráv, prezident Saddám zadal svým nejvyšším pomocníkům instrukce, podle nichž velitelé divizí a jednotek jsou schopni vést válku bez jeho příkazů. V případě nutnosti se mohou obrátit na jeho syna Kusseje, to je poselstvím, že pokud by Saddám zemřel, má se on stát následníkem.

Na posledním setkání s nejvyššími představiteli se irácký prezident snažil vypadat plný sebedůvěry a pohody, podařilo se mu zastřít pocit, že válka má za cíl jeho osobně. Stále měnící se pobyt prezidenta v největších krizových situacích je tajemstvím, na které se nesmí nikdo ptát, ani se o něm zmiňovat. Určitě není v prezidentských palácích, ani v podzemních krytech, které Američani plánují bombami prorazit. Píše se o tom, že Saddám si sám plánuje své úkryty, s kterými nikdo není seznámen, kromě jeho vysokého tajemníka a osobního doprovodu Abu Dhábi a syna Qusseje.

Saddám při stěhování z místa na místo sebou nebere nic, než svou osobní ochranku, nepoužívá telefon. Když chce předvolat někoho z činitelů, pošle člena ochranky, který dotyčnému nesmí sdělit, na kterém místě se setkají, přiveze ho autem, na jehož oknech jsou zatažené záclonky. A když Saddám napíše nějakému představiteli psanou zprávu, ten ji po přečtení musí hned zničit.

Podle zkušeností z druhé války v Zálivu, se Saddám občas ukrývá v normálních bytech, maringotkách nebo nákladních autech, ke kterým se dostává v obyčejném oblečení. Informační zdroje uvedly, že bezpečnost Qusseje je také vyjímečně důležitá.

Armádě byly dané instrukce, aby využila zkušeností z války v Kuvejtu a nerozestavovala tanky v otevřené pouštní krajině a soustředila se na městskou válku, až dojde k obsazování měst. Vydal příkaz zabránit jakékoliv vzpouře. Elitní jednotky a zvláště Republikánská garda zaujmula postavení na důležitých místech jak uvnitř Bagdádu, tak vně. Pověřil některé pomocníky, aby zaručili oddanost kmenů a nedovolili žádné povstání, aby nemuseli bojovat na více frontách.

Co se týká televizních vystoupení, jsou to nejspíše dřívější záběry připravené ještě před válkou.V televizi se neobjevil od jeho úkrytu v podzemí. Zaměstnanci televize mluví o velkém skladu, patřícímu Ministerstvu informací, kde jsou stovky videofilmů označených dvěma písmeny a číslem. Krátce před televizním vystoupením Saddám pošle zápisek s označeným kódem, co má být odvysíláno. Je patrné, že Saddám využil zkušenosti Usamy bin Ladena, nejvíce hledaného Spojenými státy. Ví, že Američani podrobně zkoumají vysílané záběry a videofilmy s nimi pročisťují, aby získali nějaké známky, které by je dovedly k místu, kde došlo k zápisu. Proto natočil dopředu své nejdůležitější proslovy k iráckému lidu. Saddám ví, že Američani mohou rozeznat zdroj telefonických rozhovorů podle pozadí hlasu, proto se rozhodl vyvarovat rozhlasového vysílání, jako prostředku jeho řeči k národu. Předpokládá, že jak by to Američani zjistili, hned by použili přesně zaměřenou raketu, aby ho zlikvidovali. Zrovna tak ví ze zkušenosti bin Ladena, že Američané pospíchají s oznámením smrti jejich nepřátel a nic jimi neotřese tolik, jako když se prohlášení mrtví nepřátelé opět objeví v televizi. A skutečně hned po první noci války začali uvažovat o možnosti, že Saddám je mrtev a on s takovými prohlášeními počítal. Když irácký ministr informací oznámí, že Saddám je živý a zdravý, Američané se domnívají, že zemřel. Saddám zatím vytrvale povzbuzuje svůj lid k odporu proti přítomnosti nepřátel a zbabělců v zemi.

O Saddámovi se povídá, že stále sleduje stanici CNN a jiná satelitní vysílání a vyžaduje překlady různých zpráv světových medií. Zaměstnanci Ministerstva vnitra mu každý den předkládají různé materiály z Afriky, z Ruska, zajímá se zrovna tak o dálný východ, zvláště o Japonsko, Koreu a Čínu.

Dodatek překladatelky

Nevybrala jsem rozhodně tento článek jako oslavu proslulého diktátora, ale jako seznámení s válečným životem vůdce, kvůli kterému se vede tak zběsilá, barbarská válka, za kterou platí nejvyšší cenu nevinný irácký lid velkým počtem svých obětí, strastiplným utrpením rodin s dětmi a totálním zničením jejich země. V bombardované vesnici Hilla po náletu došlo k děsivému masakru jejich obyvatel, mezi nimi bylo mnoho zabitých dětí. Bezprostředně potom tam byl natočen dokumentární film, který bude rozeslán do světa, aby dosvědčil zločiny války.

Než jsem dokončila tento překlad, sledovala jsem večer na satelitní stanici Dhabi (a určitě to vysílaly všechny ostatní stanice) přenos z irácké televize, jak prezident Saddám Husejn prochází v ulicích Bagdádu uprostřed nadšených davů. Předpokládám, že většina skutečností uvedených v článku, je pravdivá. Přes všechna ta tajuplná bezpečnostní opatření se tento člověk dokázal statečně objevit na veřejnosti, aby dodal svému lidu odhodlání se bránit a určitě tím způsobil i šok svému úhlavnímu nepříteli. V té chvíli byl nad Bagdádem nálet! Kdo byl svědkem tohoto záběru, těžko může uvěřit, že tento lid chce být osvobozen. Je nepopíratelným faktem, že irácký lid byl desítky let despoticky utlačován, ale okupace je pro něho daleko horší řešení. Je to přesně tak, jak to vyjádřil Robert Fisk ve svém článku s názvem:"Monstrum z Bagdádu je nyní arabským hrdinou. Vznikla nacionalistická válka proti imperiální velmoci. "