Proč desinformace fungují

Zajímali jste se někdy o to, jak vládní desinformace získávají váhu?

Povšiml jsem si, že kdykoliv dojde k nějaké ohromující události, jako 9/11 nebo bombové atentáty v Bostonu, téměř všichni, jedno zda na levici či pravici, souhlasí s vládním vysvětlením, protože mohou svoji agendu postrčit na účet vlády.

Levičáci mají rádi oficiální historky o muslimy vytvářeném teroristickém peklu v Americe proto, že dokazují jejich teorii zpětného rázu a uspokojuje je, že vyhnaní a utlačovaní mohou bojovat proti imperialismu.

Patriotičtí pravičáci mají rádi oficiální historky proto, že dokazují, že Amerika je napadána kvůli své dobrotě, nebo proto, že teroristé byli vpuštěni imigračními úřady a živeni sociálními dávkami, nebo kvůli vládě, která neumí udělat nic dobře a ignorovala četná varování.

Ať říká vláda cokoliv, bez ohledu na to, jak problematické to je, oficiální historka získá na váze díky své kompaktnosti s existujícími sklony a agendami.

V takové zemi není pravda relevantní. Důležité jsou pouze agendy.

Lze to vidět všude. Mohl bych popsat stohy papíru a ilustrovat, jak agendou pohánění pisálci v rámci celého spektra podpoří i ty nejméně pravděpodobné vládní báchorky, navzdory neexistenci jakýchkoliv důkazů, prostě proto, že vládní linie může být použita na podporu jejich agend.

Například konzervativní pisálek v červnovém vydání Chronicles používá vládní historku o údajných bombových atentátnících v Bostonu, Džocharovi a Tamerlanu Carnajevových, jako argument proti přistěhovalectví, amnestii pro ilegály a politickému azylu pro muslimy. Píše: „Dokonce i ty nejvyspělejší představitelné bezpečnostní systémy nevyhnutelně selžou, protože jsou překonány záplavou často nepřátelských a nebezpečných přistěhovalců.“

Autor tak akceptuje všechny nepravděpodobné vládní výroky jako důkaz, že bratři jsou vinni. Ten zraněný, který nebyl schopen odpovědět vlastníkovi lodě, který ho objevil, a musel být dán na přístroje, nějakým záhadným způsobem dokázal napsat přiznání na vnitřek lodi.

Jakmile ho měly úřady pod zámkem, v nemocnici na přístrojích, „nejmenovaní představitelé“ a „odborníci, kteří chtějí zůstat v anonymitě“ implantují do médií historku, že podezřelý podepisuje písemné přiznání, zatímco je na přístrojích. Nikdo nikdy žádná taková přiznání neviděl. Ale víme, že existují, protože vláda a média to říkají.

Konzervativní autor ví, že Džochar je vinen, protože je muslim a Čečenec. Proto se autor nijak nepozastavuje na agendou nejmenovaných zdrojů, které pilně pracují na vytváření víry ve vinu obou bratrů. To zajišťuje, že se žádný porotce neopováží hlasovat pro osvobozující rozsudek, neboť by to musel vysvětlovat své rodině a přátelům. Presumpce neviny byla u soudu vyhozena z okna. To by mělo konzervativního autora znepokojovat, avšak neznepokojuje.

Konzervativní autor považuje čečenskou národnost za projev viny, ačkoliv oba bratři vyrostli v USA jako normální Američané, protože Čečenci jsou „zapojeni do proti-ruského džihádu“. Ale Čečenci nemají k nepřátelství vůči USA důvod. Jak ukazují důkazy, Washington podporuje Čečence v jejich konfliktu s Ruskem. Podporou čečenského terorismu Washington porušuje zákony, které bezohledně a nemilosrdně uplatňuje na soucitné Američany, kteří poskytují dary palestinským charitám, o kterých Washington tvrdí, že jsou řízeny Hamasem, organizací, kterou prohlásil za teroristickou.

Konzervativnímu autorovi nedochází, že něco je špatně, když je v jednom z hlavních měst Ameriky a jeho metropolitní oblasti vyhlášeno stanné právo, do ulic je vypuštěno 10,000 těžce vyzbrojených vojáků s tanky, a občanům je nařízeno vyjít ze svých domovů s rukama nahoře, a to vše jen proto, že se hledá jeden zraněný 19letý podezřelý. Místo toho autor obviňuje „z nevyhnutelných důsledků sebevražedného liberalismu“, který se dopustil nejstaršího hříchu na světě: vzpoury proti autoritě, „šmírovací stát“. Autor také velmi rád používá vládní historku jako způsob projevu milostného vztahu konzervativců s autoritami a aby uštědřil ránu liberalismu, takže si nevšimne, že se postavil proti otcům zakladatelům, kteří podepsali prohlášení nezávislosti a vzbouřili se proti autoritě.

Stejně snadno bych mohl použít levičáckého autora, abych ilustroval to, že nepravděpodobná vysvětlení jsou akceptovatelná, pokud vyhovují a lze je využít při prosazování agendy.

Zamyslete se nad tím. Nemyslíte si, že je mimořádné, že jedinými vyšetřováními, která máme o událostech typu 9/11 a bombových atentátů v Bostonu, jsou soukromá vyšetřování, jako toto ohledně batohů?

Žádné vyšetřování ohledně 9/11 nebylo. Skutečně, Bílý dům byl proti jakémukoliv vyšetřování téměř rok, navzdory trvalým požadavkům rodin obětí. NIST nevyšetřoval nic. NIST prostě vytvořil počítačový model, který byl konzistentní s vládní historkou. Komise 9/11 si prostě sedla a poslechla si vládní vysvětlení a dala ho na papír. To není vyšetřování.

Jediná vyšetřování přišla od fyziků, kteří dokázali, že WTC 7 spadla volným pádem, a šlo tím pádem o řízenou demolici; od týmu vědců, kteří prozkoumali prach z věží WTC a našli v něm nano termit; od architektů výškových budov a strukturálních inženýrů s desítkami let zkušeností; a od lidí z útvarů první reakce a od hasičů, kteří byli ve věžích a zažili tam exploze všude, dokonce i v podzemních podlažích.

Dosáhli jsme bodu, kdy již důkazy požadovány nejsou. Stačí vládní prohlášení. Pouze konspirační cvoci přichází se skutečnými důkazy.

V Americe mají vládní prohlášení jedinečný respekt. Tento respekt má původ v bílém klobouku, který USA nosily ve druhé světové válce a v následné studené válce. Bylo snadné démonizovat nacistické Německo, sovětský komunismus a maoistickou Čínu. Dokonce i dnes, když se mnou ruská média dělají rozhovor o nevalné situaci v oblasti občanských svobod v USA a nekonečných ilegálních vojenských útocích Washingtonu v zahraničí, dostávám někdy zprávy, že někteří Rusové věří, že rozhovor byl dělán s podvodníkem, nikoliv se skutečným Paulem Craigem Robertsem.

Existují Rusové, kteří věří, že to byl prezident Reagan, kdo přinesl Rusku svobodu, a protože jsem působil v Reaganově vládě, spojují si mne tito Rusové se svoji vizí Ameriky, coby světla pro zbytek světa. Někteří Rusové skutečně věří, že války Washingtonu jsou opravdu osvobozovacími válkami.

Stejné iluze panují i mezi čínskými disidenty. Chen Guangcheng je čínský disident, který vyhledal útočiště na americkém velvyslanectví v Číně. Nedávno s ním byl udělán rozhovor BBC World Service. Chen Guangcheng věří, že USA chrání lidská práva, zatímco Čína lidská práva potlačuje. Stěžoval si BBC, že čínská policie může zatýkat občany a zadržovat je až šest měsíců, aniž by jejich zadržení musela vysvětlovat. Myslel si, že USA a Británie by měly proti tomuto porušování práva na řádný proces, lidského práva, veřejně protestovat. Očividně Chen Guangcheng neví nic o tom, že američtí občané jsou neomezeně vězněni bez řádného procesu, a dokonce jsou i bez řádného procesu vražděni.

Čínská vláda umožnila Chen Guangchengovi bezpečný odchod z Číny, a ten žije v USA. Chen Guangcheng je svojí iluzí o Americe coby bašty lidských práv tak zaslepen, že mu nikdy nedošlo, že utlačovatelská, lidská práva porušující čínská vláda mu umožnila bezpečný odchod, ale že Julian Assange, poté, co mu byl Ekvádorem udělen politický azyl, je stále uvězněn na ekvádorském velvyslanectví v Londýně, protože Washington neumožní svému vazalskému státu, Británii, umožnit mu bezpečný odchod do Ekvádoru.

Možná že by Chen Guangcheng a čínští a ruští disidenti, kteří jsou USA tak okouzleni, mohli získat potřebou perspektivu, pokud by si přečetli knihu amerického vojáka Terry Holdbrookse o zacházení s vězni na Guantanamo. Holdbrooks tam byl, byl součástí procesu, a toto řekl RT: „Mučení a metody dolování informací, které byly použity, u mne zcela určitě vyvolaly značné pochyby a otázky ohledně toho, jestli toto je moje Amerika, nebo ne. Ale když jsem se zamyslel nad tím, co tam děláme, a jak to děláme, nevypadalo to jako Amerika, kterou jsem se upsal bránit. Nevypadalo to jako Amerika, ve kterém jsem vyrostl. A to samo o sobě bylo rozčarováním.“

17. května byl na Wall Street Journal.com článek Peggy Noonan, která napsala, že prezident Obama ztratil svůj punc šlechetnosti. Čím si to Obama přivodil? Tím, že sedí v Oválné pracovně a schvaluje seznamy amerických občanů určených k zavraždění, bez řádného procesu? Tím, že vězní americké občany po neomezenou dobu, v rozporu s habeas corpus? Tím, že nechal mučící věznici na Guantanamu otevřenou? Tím, že pokračoval ve válce, kterou začali neokonzervativci, navzdory svému slibu, že ji ukončí, a že začíná nové války?

Tím, že útočí bezpilotními letouny na lidi v jejich domovech, nemocnicích a v práci v zemích, se kterými nejsou USA ve válce? Tím, že jeho zkorumpovaná vláda šmíruje americké občany bez soudního příkazu a bez příčiny?

Ne. Není to ani jeden z těchto důvodů. Z pohledu Noonan to nejsou přestupky, kvůli kterým prezidenti, dokonce i demokratičtí, ztratili svůj punc šlechetnosti. Obamovi již nelze nadále věřit proto, že IRS způsobil problémy některým konzervativním politickým aktivistům.

Noonan je republikánka a Obama je špatný proto, že použil IRS proti některým republikánům. Noonan evidentně nedošlo, že pokud Obama – nebo jakýkoliv prezident – může použít IRS proti oponentům, může proti nim použít i bezpečnost otčiny a policejní stát. Může je neomezeně věznit. Může proti nim použít bezpilotní letouny.

To vše jsou mnohem drastičtější opatření. Proč není Peggy Noonan znepokojena?

Protože si myslí, že tato opatření budou použita pouze proti teroristům, stejně jako IRS má být používán pouze proti lidem vyhýbajícím se daním.

Když veřejnost a komentátoři, kteří ji informují, akceptují kolaps ústavy a zánik svých občanských práv, je stěžování si na berňák nesmyslné a bezpředmětné.