SARS: balené koblihy se možná budou hodit

Ve zprávě z 2.dubna Světová zdravotnická organizace (World Health Organization,neboli WHO) již připustila, že se pravdivost informace o přenosu pouhým těsným kontaktem s nemocnými - ať už díky kapénkové nákaze či jinak - podařilo vyvrátit. Neví se jen, o jaké v prostředí se vyskytující přenašeče se může jednat: voda, kanalizace, dotýkané předměty, opatrné formulace zněla: " Doufáme, že to není vzduch".

Už několik dní víme, že tu máme poměrně silnou a závažnou novou chorobu - nazývanou Severe Acute Respiratory Syndrome, neboli SARS - vyskytla se nejprve v Číně - přesněji - jen od 16.listopadu do 28.února, kdy se již vědělo, že je třeba něco sledovat a evidovat, to činilo 792 případy, jen v epicentru v Guandongu do 31.3. to byly 1153 případy. Další známou významně nakaženou oblastí Číny je Shanxi a podezřelý na výskyt je již i Peking.

O úmrtnosti si z veřejnosti dostupných materiálů nelze bohužel dosud učinit úplně přesnou představu (zhruba je to ale 10-15%, větší úmrtnost je u osob nad 40 let) : stránky WHO uvádějí, že ve stejném období zemřelo z oněch 792 evidovaných 31 pacientů - nikoliv již, kolik z osob evidovaných ve sledovaném období se posléze úspěšně vyléčilo či jak dlouho choroba obvykle trvá.

Dosud je počet známých případů onemocnění 2223 - z nichž dosud zemřelo 78 osob. WHO od založení v roce 1958 vlastně poprvé vyhlásila globální poplach - teprve 12. března. A v čem tento poplach spočívá : v doporučení odložit cestování do čínského regionu Guandong a do Hong Kongu, kde jsou zdroji nákazy převážně nemocniční zařízení (plná ochranných pomůcek a dodržující nezbytná preventivní opatření - aseptičnost a sterilita nejsou totiž totéž), též jedna celá obytná čtvrť (v okrese Kowloon).

Přenos a šíření nákazy je - aby se tak řeklo - evidentně nesmírně "úspěšné", protože i v sekundárním epicentru nákazy, Hongkongu, uvádějí za poslední měsíc již 361 pacient... Potěšující zprávou z 2.4. je, že Čína byla uznána plnoprávným členem WHO,což znamená předpoklad pro vytvoření pružnější spolupráce... dá-li se o nějaké dobrovolnosti ze strany čínských orgánů vůbec mluvit... tak pozdní vyvrácení mylných informací již samo o sobě o něčem vypovídá.

Co však méně potěší, je pravděpodobnost absence dostatečné věrohodnosti zpráv o počtu skutečně nakažených osob v některých méně vyspělých státech, kdy o otázkách - jako je evidence nakažených a fungování systémů epidemiologické prevence - nejsou zcela dostatečné znalosti.

A co nepotěší vůbec, je dosavadní ochrana veřejnosti před nákazou: byla dosud ponechána plně na "kompetenci" zaměstnanců leteckých společností - ačkoliv o viru bylo velmi dlouhou dobu známo jen to, že je velmi nakažlivý a nákaza může končit smrtelně, a kterýkoliv student medicíny dokáže správně zodpovědět otázku, zda doba inkubace též znamená, že do první nudle u nosu není člověk nakažlivý, že totiž existuje řada nemocí, jež jsou nakažlivé dříve, než se projeví jejich první příznaky. O toto světlo poznání byla světová veřejnost vesměs ochuzena .

A tak letecké společnosti, udržující z Číny a Hongkongu letecké spojení do celého světa, hledají podle možných příznaků pravděpodobně nakažené osoby, tedy ty, u nichž proběhla inkubační lhůta - a buďme si jisti, že z přepravy nejsou vylučováni lidé, kterým se teprve objevila první nudle u nosu, nýbrž ti, kteří mají zjevně závažné dýchací potíže.

Je třeba říci, že tato ostuda i budoucí potíže a ztráty ekonomické i na lidských životech - a především vina za plné rozhoření epidemie v dalším centru mimo čínskou pevninu, v Hongkongu - padá nejen na čínský stát, ale i na celý systém a i na Světovou zdravotnickou organizaci WHO.

Spolehlivá testovací metoda na SARS byla naštěstí mezitím vyvinuta (22. března jedna, další zdá se, je nebo jsou před dokončením). Zatím ale nejsou naplněny podmínky k plošnému zavádění dejme tomu u cestujících v letecké dopravě z technických a organizačních důvodů, ale nezdá se, že by o tom již někdo uvažoval, ačkoliv jednotlivé národní laboratoře se snad na implementaci testovací metody již připravují. Lze asi očekávat, že přenos poznatků bude rychlejší a bude spíše fungovat mezi specialisty než mezi administrativními orgány, národními zdravotnickými organizacemi atd.

Izolace fyzického původce - vlastního viru, se povedla až 17. března, ale objevitel je mrtev. Se zkoumáním coronaviru, příbuzným neštovic, vypěstovaným na tkáňové kultuře v jedné laboratoři v Nizozemí se zkoumá vysvětlení příčin jeho agresivity, způsob fungování a zatřídění tak, aby bylo vyhověno všem Kochovým postulátům.

Další čtyři laboratoře se zabývají zmapováním jeho DNA.

Nákaza se mezitím rozšířila, zatím byla evidována například v Singapooru (95), Vietnamu (58), Taiwanu (13), Thajsku (7), dále např. v Itálii, Německu, Irsku, Rumunsku, pravděpodobný výskyt je hlášen i z České republiky... a v poměrně vysokém počtu (přes 70 osob) v USA.

Některé státy již přistoupily k ochranným opatřením - například Thajsko zavedlo povinnou karanténu pro přijíždějící z Hongkongu - ovšem jen pro osoby mající thajské občanství - a švýcarská vláda, považte, zakázala všem Asiatům vstup na Veletrh hodinek v Basileji.

Nejsou také dostupné informace o tom, zda v některých dalších státech s čilým obchodním stykem s Čínou či Hongkongem, kde je rozvoj nákazy pravděpodobný, též (třeba Malajsie, Filipíny, Singapoore, Austrálie, Vietnam, Laos, Myanmar) se uvažuje o nějakém druhu povinnosti testovat, ba jak precizní mohou tyto státy v zachycování případů infekce být v osvětě a informování veřejnosti.

Záleží mj. i na tom, jaké jsou zásady a etika vedení lékařské dokumentace, jak fungují národní epidemiologická centra, jaký tlak bude vykonávat státní aparát na ututlání kauz. Někdo totiž musí ochoten sledovat řetězení nákazy... musí být někdo ochoten sledovat vývoj epidemie a vynaložit jisté úsilí i na podchycení případů, kde je jen jistá pravděpodobnost.

Znalostní a organizační předpoklady na Západě jsou - byl by ochoten je nabídnout Asii? Přistoupily by asijské státy na inspekci svého zdravotnického systému? Na přeškolování personálu? Co když nebude dost lidí, kteří by to prováděli? (Já se jaksi bojím a priori vylučovat, že -pokud nebudou brzy nalezeny vhodné léky - některé ty proslulé státní aparáty by byly ochotny i tiše vraždit svoje infikované kvůli ututlání a omezení epidemie v zájmu obrany svých ekonomických zájmů..)

Na co se asi může veřejnost těšit? Na to, že letecké společnosti budou lety rušit jen v případě malého počtu prodaných letenek a možná začnou létat do méně informovaných lokalit, kde budou bilbordy svítit nápisy jako "Ještě nikdy nebylo do Číny tak blízko".

Cestující se dočkají korektních omluv, že se provádí formální kontrola jejich zdravotního stavu. Je dost možné, že se nákaza uchytí v dalších a dalších částech světa a u většiny rozvojových zemí se budeme o tamějším rozsahu a průběhu katastrofy jen dohadovat, že budou muset být vysílány nové a nové štáby metodiků a zdravotních a administrativních expertů.

A jak vlastně vypadá obvyklé fungování hygienických stanic či podobných zařízení po organizační stránce v případě takové pohromy? Inu, má-li být společnost účinně chráněna před nebezpečími typu šíření poplašné zprávy, existují tu jisté důkazní bariéry - epidemie se tedy obvykle vyhlašují až při určitém počtu zachycených případů na 1000 obyvatel, k vyhlášení nějakého typu ochranného režimu bývá zapotřebí průkaz řetězení nákazy - ubíhají další dny - a pokud tedy budete mít radost z toho, jak báječná opatření se na ochranu před SARS podnikají, přičtěte si k nim kumulující se prodlevy, určité množství nepodchycených případů - a hlavně masový transfer cestovatelů po celé zeměkouli.

Cestování zdar a jako vždy: doufejme, že plodné svazky s Čínou nehodlá někdo ohrozit - je možné, že některé čínské komunity mimo území Číny epidemie ekonomicky oslabí (zprávy o velkých potížích na hranici masového bojkotu zboží v čínské čtvrti, včetně stavění pouličních zátaras, jsou hlášeny již např. z Toronta).

Výzkumem viru a mechanismy přenášení nákazy, hledáním preventivní ochrany a účinných léků se zatím zabývá 11 světově významných laboratoří - a stydno zatajovat, že od objevu léku k možnosti jeho užívání probíhá velká řada procedur - od testování na zvířatech či dobrovolnících po schvalování u jednotlivých národních agentur.

Výroba pak u léků aplikovatelných v kulturních státech Evropy a Ameriky musí projít procesem validace (opět technicky, časově a procedurálně poměrně náročné) - a je jen otázkou, zda pro hlavní postižené oblasti budou léky také dostatečně levné - firma, držící patent na objev, má podle dosavadního úzu 20letý monopol na výrobu - záleží jen na ní, jak agresivní obchodní strategii zvolí. Pak se zorientují i jiné firmy a zkusí nabídnout trhu léky generické - jež zdaleka nemusí být tak účinné. (A je možné, že chudší státy s určitou povadlou civilizační kulturou budou velmi dlouho čekat, dokud se pro ně nevyrobí léky levnější).

V jednotlivých zemích či kontinentech pak může mít léčení diametrálně odlišnou úspěšnost (maně vzpomínám na extrémně nízké ceny virostatik pro AIDS postižené africké státy u firmy z jednoho, řekněme, rozvíjejícího se státu) - a tak kvůli značné pomalosti a tuhosti při hledání koncepce, jak to celé zvládnout ze strany znalých organizátorů z řad zdravotníků Čínské republiky a WTO, kteří teoreticky mohli zabránit přenosu nákazy z původního epicentra do mezinárodního obchodního uzlu, jakým je HongKong, je možné se nadít i astronomických ekonomických ztrát všech možných hospodářských sektorů nejen proto, že si to celé sesumírují v hlavě rodiče mladých odvážných objevovatelů nových zemí a kultur, či spotřebitelé nakupující čínské výrobky... Takže opravdu záleží na tom, zda odpovědní státní činitelé učiní nějaká preventivní opatření, zda budou schopni je učinit hned, jak důsledná a účinná tato opatření budou a jak rychle dojde k potřebným konsensům na mezinárodní úrovni.

Mohlo by se stát, že se bude muset jednat o nejrůznější karanténní a hygienická opatření zboží u transferu zboží - v každém případě by měla být takováto opatření podniknuta ihned právě proto, že stojíme teprve před objevem a zdokumentováním všech možností přenosu viru. A pak záleží také na tom, jak se bude nákaza šířit v jednotlivých místech a teprve až se první ztráty projeví, ukáže se, jak funkční je organizace světového systému prevence, a zda náhodou nebude v určitých politických systémech dostávat na frak poctivost při hlášení důležitých informací o výskytu.

Budou média ochotna monitoring průběžně zveřejňovat? Budou zdravotníci pod tlakem, aby podrobovali předávané údaje analýze? Jak je to vlastně možné, že nám médii bylo tak dlouho hlásáno jako nevyvratitelná pravda, že se nákaza může přenést jen při těsném osobním styku s nemocnými??

Není třeba zmiňovat, že můžeme dostat též "báječnou" příležitost si opět jednou přes média popovídat o tom, kolik jsme doposud investovali do vědy, jaká zde panuje informovanost veřejnosti o odborných otázkách a zda je naše organizace vědeckého výzkumu a zdravotnictví funkční - ono totiž líný přístup - oni ten potřebný objev za nás udělají někde , kde na to mají - není zcela funkční.

Každý objev je originál. Nedá se zaplatit, nelze ho automaticky získat zaplacením nebo vydřením, musí se pro něj vytvářet podmínky, musí se výzkumu věnovat dostatečný počet talentovaných lidí - vydřít a zaplatit se musí také. Je totiž, nechci se hádat, docela dost možné, že jde především o čas... Jo, a vir může též zmutovat...