Henry Makow – Nemilosrdná lež
Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)
URL adresa článku:
https://zvedavec.news/klasika/2013/05/5484-henry-makow-nemilosrdna-lez.htm
Henry Makow patří se svým židovským původem do zvláštní skupiny autorů konspiračních teorií. V této knize zmiňuje často již známá fakta z oblasti konspiračního „sci-fi“ , ostatně to můžete zjistit z jeho slov:
ŽIJEME V ÉŘE ÚPADKU, která požaduje snadná řešení.
Na tohle svinstvo neexistuje rychlý lék. Už po 300 let podrývají bohaté a mocné skupiny lidskou rasu. Satanský kartel centrálních bank nás postupně degraduje a kolonizuje. Naši „vedoucí představitelé“ vesměs napomáhají našemu zotročení. Lidé vyvolení k tomu, aby razili cestu pokroku v kultuře, politice a velkém podnikání, jsou v horším případě zrádci, zločinci a úchylové a v lepším případě oportunisté a hlupáci. Účelem současné prosperity je udržovat nás spokojené a tvárné.
Je to bitva o rozum a duši lidstva. V předních liniích stojí rodina, rasa, náboženství a národ. Musíme naše rodiny, přátelé a sousedy učit. Naši spoluobčané jsou dobromyslní lidé, kteří byli podvedeni. Jsou spícím obrem, jenž čeká na své probuzení. Braňme naši kolektivní identitu a všemi zákonnými prostředky se vzepřeme tyranii. Když se pokusí pravdu zakázat („hate speech“), budeme vzdorní. Jediné, na čem záleží, je pravda; jedině pravda nás zachrání.
Luciferáni spoléhají na podvod a lež. Události z 11. září jim sňaly masku. Miliony lidí si začínají uvědomovat příšernou skutečnost. Odvážní lidé se ozývají. Objevují se sběhové. Konečně je tady protestní hnutí, které nesponzoruje vládnoucí špička. Nakonec přijde vlna, která odpůrcům Božím ukáže, zač je toho loket.
Každý z nás má zvláštní dar. Naplňte své poslání.
Feminismus je součástí něčeho, co Marilyn Fergusonová nazvala Vodnářské spiknutí. Je to okultní (luciferské) hnutí, které dnes skrytě dominuje většině vlád a společenských institucí.
Feministky mají představu, že „bojují proti patriarchátu“, ale přitom je plně sponzorují Rockefellerové a Rothschildové. Navštívil jsem ředitele Manitobské obchodní rady, jež zastupuje největší korporace naší provincie, které financují naši univerzitu.
Cožpak mu nevadilo, že studentům je vštěpována nenávist ke korporacím a homosexualita?
Ani v nejmenším (předstíral opak). Takže asi tolik o boji feministek proti zřízení.
Ve snaze nalézt vysvětlení jsem sáhl po knize Jamese Perloffa The Shadows of Power a všechno začalo do sebe zapadat. Ale zabralo mi to další tři roky, než jsem se konečně zbavil svých vžitých programů. Bylo to jako snaha vysoukat se z neoprenu. Ale když se mi to povedlo, bylo to duchovně osvobozující, pochopit, že naše společnost je postavena na podvodu, a neočekává od nás poctivost.
Každý krok své převýchovy jsem zaznamenal na své webové stránce www.savethemales.ca a zformoval jsem malou skupinu stoupenců. Dobrý učitel je jen student, který s ostatními sdílí svou cestu za poznáním.
Nezměnil jsem svět, ale můj život se radikálně zlepšil a doufám, že i životy některých mých čtenářů. Píšu z lásky a mí čtenáři mi oplácejí stejnou mincí.
Uvádím zde část své práce, která se zabývá sexuální sabotáží společnosti v politickém kontextu. Snažil jsem se co nejméně opakovat, ale prosím vás o shovívavost. Tyto skutečnosti jsem odhalil v průběhu času, takže jsem se vracel ke stejným tématům jinými slovy.“
Úkázka z knihy:
Zní to absurdně, protože homosexualitou rozumíme vzájemnou přitažlivost jedinců stejného pohlaví. Avšak homosexualitu je třeba vnímat v širším kontextu: jako zastavený vývoj, způsobený zmatkem ohledně pohlavní identity, který vyúsťuje v neschopnost udržovat trvalý vztah s představitelem opačného pohlaví a (obvykle) založit rodinu. Hlavním příznakem této poruchy je vyhledávání anonymního sexu pro sex samotný (tj. promiskuita).
Podle této definice lze mnoho heterosexuálů zařadit mezi homosexuály. Skutečně to vypadá, že vrcholoví sociální inženýři směřují k „hetero-homo“ světu, kde jedinec je promiskuitní bisexuál bez rodiny.
Účelem našeho přetvoření na hetero-homosexuály je uskutečnění staletého plánu mezinárodní finanční elity se sídlem v londýnské City na pohlcení světového bohatství a ustavení skryté totalitní světovlády oddané Luciferu.
Tento „Nový světový řád“ je ve skutečnosti „britské“ impérium v bleděmodrém. „Britské“ impérium vždy představovalo malou satanskou, převážně homosexuální oligarchii, která kolonizovala Anglii a velkou část světa.
Tato skupina představuje spojení židovských financí a britské šlechty prostřednictvím peněz, sňatků a víry v magii (svobodní zednáři). Někomu to může připadat nadsazené, ale když se tím budete zabývat do hloubky, zjistíte, že je to pravda. Můžete začít článkem The Jewish Conspiracy is British Imperialism na mé webové stránce.
„Plán“ vybízí ke zničení všech „kolektivních“ sil schopných odporu. Těmito silami, na kterých stojí naše lidská identita, jsou rodina, rasa, náboženství a národní stát. Mají být zničeny prostřednictvím kampaně za „toleranci“, která vymaže rozdíly mezi nimi. Když všechno přijmete, nakonec z vás nezbude nic.
A tak tady máme ekumenické hnutí v náboženství, míšení ras a regionalismus v národních státech. Rodinu zničíte tím, že vymažete rozdíly v pohlaví. Jejich cílem je jedna světová vláda, jedna rasa, jedno náboženství a nakonec i jedno pohlaví, hetero-homo.
Rodiny dávají lidem smysl života, identitu a pocit sounáležitosti. Poskytují hodnoty a měřítko sociální, duchovní a finanční nezávislosti. Cílem komunismu a Nového světového řádu bylo vždy zničení rodiny. To lidi nutí čerpat pocit sounáležitosti z médií, vlastněných vedoucí elitou, z politických záležitostí či z výrobků.
Víme jen to, co nás učí, a to nám oni samozřejmě neprozradí. Podstatou spiknutí je to, že provádí rozvratnou činnost, a přitom to aktivně popírá.
Arnold Toynbee například v roce 1931 jednomu elitnímu shromáždění v Copenhagenu řekl: „Pouze zopakuji, že v současné době pracujeme tajně, ale všemi silami na tom, abychom vytrhli tuto záhadnou politickou moc, zvanou suverenita, ze spárů lokálních národních států našeho světa. A neustále svými slovy popíráme, že to vlastníma rukama děláme…“
Vrcholoví sociální inženýři nás přeměňují na hetero-homosexuály tím, že vnášejí zmatek do naší pohlavní identity. Popírají existenci zřejmých pohlavních rozdílů a přesvědčují mladé ženy, aby se chovaly jako muži. Tradiční roli ženy popisují jako „umělý a utlačovatelský společenský stereotyp“. Pohlavní role jsou umělé, pokud samozřejmě nejsou obráceny. Pak se ženy mohou chovat jako stereotypní muži a muži mohou být stereotypně ženští.
Sociální inženýři vědí, že lidé jsou líní a naivní a raději se nechají přemluvit, než aby používali svůj vlastní rozum a instinkt. Když se tedy nějaká podvratná síla zmocní tajné vlády, lidé sebou nechají snadno manipulovat.
Heterosexuální role nebyly vynalezeny. Odpovídají biologickým rozdílům. Muži mají například desetkrát více testosteronu než ženy. Tento hormon dělá z mužů sveřepé agresivní hazardéry. (Viz knihy Proč muži nežehlí (1992) a Brain Sex (2003), autorů Anne Moirové a Davida Jessela. Na internetu lze nalézt některé úryvky.)
Ženské mozky jsou jiné. Ženy například mluví třikrát více a dvakrát rychleji než muži. (Viz Ženský mozek (2006), autorky Louanne Brizendinové.)
Pohlavní role představují kulturní přijetí biologických a duševních rozdílů. Jsou-li pohlavní role popírány, vzniká zmatek. Nemůžeme navázat vztah s opačným pohlavím. Naše přirozené pudy jsou zoufalé a následuje zastavení vývoje a poruchy.
Heterosexualita není „sexuální volba“. Je to součást cyklu rozmnožování. Každé stádium (manželství, rodičovství atd.) je nezbytné pro náš vývoj a naše štěstí coby lidských bytostí. Pro většinu lidí je rodičovství nutné k osobnímu uspokojení. Zdraví společnosti závisí na výchově nové generace v uceleném prostředí s kladnými hodnotami.
Jsme formováni k tomu, abychom se drželi hetero-homosexuálního vzoru. To má za účel zastavit náš vývoj ve stádiu námluv, abychom byli narušení, neplodní a poddajní. To je důvod, proč se prakticky veškerý film a hudba upíná na milostné poměry, jakoby veškeré obyvatelstvo zamrzlo ve věku 19-26 let.
Článek je PR. Knihu lze zakoupit na www.bodyartbook.cz
Článek byl publikován 10.5.2013
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.