Jak mohou bombové atentáty v Bostonu změnit svět k horšímu

Vztahy mezi podezřelými bombovými atentátníky z Bostonu a Federálním úřadem vyšetřování (FBI), Massachusettskou státní policií (MSP) a Bostonskou policií (BP) jsou předmětem sváru a sporů.

FBI nejdříve tvrdila, že o podezřelých atentátnících nic neví, ale později byla nucena připustit, že obdržela nejméně dvě sady zpráv rozvědek, jednu od ruských představitelů a další od CIA, které identifikovaly jednoho z podezřelých, Tamerlana Carnajeva, jako potenciální bezpečnostní hrozbu, napojenou na čečenskou teroristickou organizaci. Výpověď Carnajevovy matky a otce naznačuje, že FBI podezřelého aktivně sledovala, obtěžovala a vyslýchala již před bombovým atentátem. Navzdory existenci obecných směrnic amerického ministerstva spravedlnosti a bezpečnosti otčiny, nařizující americkým bezpečnostním složkám agresivně pronásledovat „islámské teroristy“, FBI tvrdí, že se upozorněním Rusů a CIA nezabývala, ani poté, co se Tamerlan Carnajev vrátil vloni z Dagestánu, kde se údajně setkal šestkrát se známým čečenským teroristou Gadzihimuradem Dolgatovem, ve fundamentalistické salafistické mešitě.

Oficiální verze vlády a korporátních médií tvrdí, že FBI zřejmě bezpečnostní riziko představované Carnajevem „přehlédla“. Kongresoví kritici tvrdí, že FBI byla při sledování stop poskytnutých Rusy a CIA laxní. Pravděpodobnějším vysvětlením je, že FBI Carnajeva aktivně řídila a vědomě podporovala konspiraci z vypočítavých důvodů.

Nejblahosklonnější hypotézou je, že FBI používala Carnajeva jako prostředek infiltrace a zajišťování výzvědných informací o dalších možných „teroristech“. Pravděpodobnější hypotézou je, že bostonská úřadovna FBI připravila oba bratry na provokační operaci, aby si vylepšila svoji pověst v oblasti protiteroristických aktivit – a že se tato „operace“ vymkla z rukou – kdy měl Tamerlan vlastní agendu. Nejpravděpodobnější hypotézou je, že FBI bombové atentáty podporovala, aby oživila hojný příliv prostředků na „válku proti terorismu“, podstrčenou válkou unavené a ekonomicky zbídačené americké veřejnosti.

FBI v Bostonu je dlouhou dobu notoricky známá tím, že spolupracuje a chrání jisté vůdce organizovaného zločinu, oplátkou za informace o konkurenci: nejprofláknutějším případem je 20leté „partnerství“ FBI s jedním z nejobávanějších vrahů z řad gangů, Jamesem „Běloušem“ Bulgerem, kdy byla tomuto kriminálníkovi poskytována ochrana a spolupráce, výměnou za informace o konkurenční zločinecké rodině a o dalších konkurentech. V r. 2012 byl Bulger konečně obviněn z 19 vražd, spáchaných většinou pod „ochranou“ FBI – ačkoliv jeden z jeho nejbližších gangsterských partnerů o něm tvrdí, že za svůj život zavraždil 40 lidi.

„Bostonské bombové atentáty“ posloužily jako rozbuška k mobilizaci amerického bezpečnostního aparátu; vedly ke zrušení ústavních práv. Bylo to doprovázeno masivní mediální kampaní, oslavující operace policejního státu a de facto vyhlášení stanného práva v metropolitní oblasti Bostonu, s více než 4,5 miliony obyvateli. Vojenská policejní operace a mediální kampaň vyvolaly u veřejnosti strach a zděšení. Bezprostřední psychodrama vedlo k masovému uctívání „hrdinské“ policie: ta byla vykreslována jako spasitel, který zachránil veřejnost před neznámým počtem ozbrojených teroristů číhajících na jejích dvorcích. Policie, FBI a celý bezpečnostní aparát byly opakovaně „velebeni“ při veřejných produkcích, sportovních a občanských akcích, a byli vychvalováni jako „strážci“ a „spasitelé“. Špinavá role FBI při organizovaní naháněcích operací nebyla nikdy zmíněna. Stovky miliard vyplýtvané v marné „válce proti terorismu“ v zahraničí skončily v paměťové díře. Opozice vůči škrtům Washingtonu v sociálních programech byla téměř přes noc přesměrována na podporu nového financování americké vojenské intervence v Sýrii a Severní Koreji, většího vyzbrojování Izraele a domácí bezpečnosti.

„Bostonské bombové atentáty“ se časově překrývaly s diktátem Bílého domu v rámci nového kola domácích opatření policejního státu a realizací řady agresivních vojenských kroků v Asii, na Středním východě a v latinské Americe. Pentagon zorganizoval největší a nejvýhrůžnější cvičení letectva, námořnictva a pozemního vojska těsně u hranic Severní Koreje. Bílý dům povzbuzoval a propagoval válečnický militaristický postoj Japonska ve vztahu k Číně, kvůli sporům o ostrovy v Jihočínském moři. Ministr zahraničí Kerry navýšil vojenskou pomoc syrským teroristům nejméně o 130 milionů dolarů a odeslal stovky příslušníků zvláštních jednotek do Jordánska, aby tam cvičili džihádistické žoldáky proti syrské vládě. Bílý dům zosnoval obvinění, že Damašek použil chemické zbraně proti ozbrojencům, aby ospravedlnil přímou americkou vojenskou intervenci v Sýrii. Blíže k domovu poskytl Bílý dům bezpodmínečnou podporu násilnické povolební kampani venezuelské opozice, která má vyvolat občanskou válku – zatímco odmítl uznat mezinárodně ověřené volební vítězství prezidenta Maduro.

Je nanejvýš jasné, že Obamův režim chce vrátit čas o deset let zpět, aby opětovně vytvořil strašlivou politickou atmosféru let 2001-2002. Na základě „bostonských bombových atentátů“ usiluje o vyvolání pocitu bezprostředního ohrožení teroristy, aby rozjel další globální vojenskou kampaň. Místo Iráku je nyní hrozbou Sýrie, Irán a Libanon. Dnes je hrozbou Severní Korea – zítra to může být Čína. Dnes je to Venezuela – příště to může být Argentina, Bolívie a Ekvádor… a celá konstrukce latinsko-americké regionální integrace.

Civilní oběti a mrtví v důsledku „bostonských bomb“, souvisejících s americkou podporou a ukrýváním čečenských teroristů, jsou pro Washington malou cenou, pokud to povede k eskalaci globálních válek a větší beztrestnosti policejního státu.

Započetí realizace nové a zhoubnější verze budování militarizované globální říše má nejvyšší prioritu. Cílové země mají globální význam: Venezuela a Irán jsou ropní obři, páteř OPEC a nepřátelé Izraele. Čína je druhou největší ekonomikou na světě a hlavním vyzyvatelem americké ekonomické nadvlády. Hrbící se a zmatené miliony stále méně mobilních Američanů oslabují hlavní domácí překážku větších a komplexnějších škrtů v sociálních programech, aby se financovaly globální války.

Skutečně, „bostonské bombové atentáty“ mají širší politické a ekonomické důsledky: připravují scénu pro nové kolo válek a zpátečnické (a represivní) změny doma.