Co znamená evropská integrace pro Srbsko

Nyní, kdy aspoň nepatrně polevilo utrpení související s podpisem bruselských dohod, které již dostaly název „Pakt Dačič-Thaci“, nadešel čas pro bedlivější analýzu. Opravdu byly, jak již sdělili novinářům srbská premiérka Ivica Dačič a její první zástupce Aleksandar Vučič, v konečném dokumentu zohledněny všechny návrhy Bělehradu, konkrétně ohledně vyhlídek vstupu Kosova do mezinárodních institucí?

Vučič řekl, že srbské delegaci se podařilo v průběhu rozhodujícího kola rozhovorů upravit bod o zastoupení Kosova v mezinárodních organizacích (1). A premiérka Dačič zdůraznila, že „všechny požadavky Srbska byly zohledněny“: „Pro srbskou stranu je to ten nejvýhodnější text ze všech doposud navržených.“ (2). Podle jejích slov srbská strana odsouhlasila pouze evropskou integraci Kosova (3).

Hodnocení, která zazněla z úst kosovských vůdců, jsou přesně opačná. Thaci je přesvědčen, že podpisem dohody „Srbsko uznalo Kosovo de jure“ (4), že závěrečný dokument, podepsaný v Bruseli, představuje „mezinárodní uznání Kosova“, uznání jeho „suverenity a územní celistvosti“ (5). Albánské noviny vycházející v Prištině „Express“ označily tento dokument za „nové potvrzení faktu, že Kosovo je nezávislé, suverénní a svobodné“ (6).

A otázku vstupu Kosova do OSN šéf kosovské vlády považuje již za principiálně rozhodnutou. Podle Thaciho názoru země, které doposud nezávislost Kosova neuznaly, to nyní musí učinit „co nejrychleji“, což zároveň vytvoří podmínky pro co nejrychlejší vstup neuznané republiky do OSN (7).

Podívejme se na text dohody. Ten byl oficiálně uveřejněn až po vyhodnocení v Radě EU, ale díky únikům vešel ve známost prakticky okamžitě po parafování. Bod 14 o souhlasu Srbska s integrací Kosova do mezinárodních struktur, který nás zajímá, byl na poslední chvíli změněn. Po své konečné úpravě předjímá, že Srbsko a Kosovo si nebudou vzájemně bránit výhradně v procesu vstupu do Evropské unie, třebaže v předběžné variantě textu to bylo formulováno šířeji a vztahovalo se to na všechny mezinárodní organizace, včetně OSN. Konečnou formulací je, že „žádná ze stran nebude blokovat, nebo nabádat k blokování jiné, proces druhé strany na její cestě do EU“ (8).

Je to v kontextu diplomatických snah Srbska při protivení se mezinárodnímu uznání Kosova hodně, nebo málo? Formálně Srbsko odsouhlasilo integraci Kosova, a tento souhlas má abstraktní charakter, vzhledem k tomu, že Bělehrad nemá kompetence danou otázku rozhodovat. Nicméně ve skutečnosti spočívá problém mnohem hlouběji a souvisí s principy fungování samotné Evropské unie. V EU nyní požadují po srbském vedení poté, co řeklo A, říct i B, C atd. – právě na základě podepsaného 14. bodu.

Vysvětlení toho, proč v dané otázce Brusel souhlasila s údajným ústupkem Bělehradu, najdeme v závazných dokumentech samotné Evropské unie. Ty předjímají, že členy EU mohou být pouze státy mající 100% mezinárodně-právní legitimitu. O tom se mluví konkrétně v Maastrichtské smlouvě o vytvoření Evropské unie, podepsané 7. února 1992, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Článek J.1 se přímo odvolává na Chartu OSN a Závěrečnou konferenci o bezpečnosti a spolupráci z Helsinek v r. 1975, určující normy a principy státní suverenity a územní celistvosti zemí a jejich členství v OSN (9). Mimo to představují oba tyto dokumenty dohodu mezi nezávislými a suverénními státy. (A zde přichází i problém BRD GmbH a (ne)existence samotné EU – p.p.)

Z hlediska norem Evropské unie se podpora integrace Kosova ze strany Srbska rovná uznání Kosova za plnohodnotný členský stát OSN. A pokud si v Bělehradu dělají v tomto ohledu nějaké iluze, tak Brusel se postará, aby je rozptýlila co nejrychleji. To si velmi rychle vyjasnili v Prištině. Není náhoda, že kosovská delegace nijak moc nenamítala proti formálnímu zúžení rámce bodu 14 – na rozdíl od úpravy podmínek týkajících se institucí severního Kosova. A proto je ohledně dalšího vývoje událostí těžké nesouhlasit s šéfem zahraniční politiky Kosova Enverem Hoxhou, který charakterizoval dohodu jako „první historickou dohodu mezi Kosovem a Srbskem, rozhodující etapu na cestě normalizace vtahů mezi dvěma zeměmi coby nezávislými a suverénními státy. Mimo to touto dohodou Srbsko akceptuje a uznává realitu nezávislosti Kosova, jeho územní celistvost a jeho ústavu a zákony“ (10).

Nejbližším datem, kdy budou Srbsku předloženy nové požadavky v souvislosti s dohodou podepsanou 19. dubna, bude 26. duben… (11). Do tohoto data musí zvláštní společný výbor skládající se z představitelů Bělehradu a Prištiny, pod dozorem EU, vypracovat „cestovní mapu“, uvádějící také etapy realizace evropských integračních plánů Kosova (12).

A zde se ve dvojaké situaci ocitly ty státy, které doposud odmítají uznat nezávislost Kosova, kterou považují za protiprávní. V Evropské unii je to pět států – Španělsko, Řecko, Kypr, Rumunsko a Slovensko. Enver Hoxha již dal najevo, že „země, které ještě Kosovo neuznaly, nebo které podmínily uznání Kosova normalizací vztahů se Srbskem, již nemají od této chvíle argumenty proti kladnému rozhodnutí ve věci uznání Kosova“ (13). Podobně se vyjádřil i bývalý představitel Evropské unie na rozhovorech o statutu Kosova, německý diplomat Wolfgang Ischinger. Ten je přesvědčen, že pětice členských zemím EU, která Kosovo neuznaly, „již nemá omluvu“ pro takový postoj (14).

Aby donutil tuto „pětici“ co nejrychleji změnit svůj postoj, přijal Evropský parlament odpovídající rezoluci, ve které se konstatuje, že „pěticí“ neuznaná nezávislost Kosova komplikuje proces evropské integrace. A to již přináší své ovoce. Rumunský premiér Viktor Ponta sdělil, že „po přijetí rezoluce Evropského parlamentu musí Rumunsko změnit svůj postoj ke Kosovu“: „Musíme postupovat společně s evropskou rodinou.“ (15).

Signály o možném přehodnocení postoje ke Kosovu přichází také z Atén. Co se týká Kypru, tak na jeho podporu Srbska se již nadále spoléhat nedá, vzhledem k finančním otřesům, kterými tato země prochází, a k její rostoucí závislosti na EU celkově, a na Německu obzvláště. Jeden z architektů „kosovského projektu“, americký diplomat Frank Vizner, již dal najevo, že bruselská dohoda (a konkrétně její bod 14) „posiluje suverenitu Kosova“ (16).

Takže Srbsko může, jak se zdá, v nejbližších týdnech přijít o řadu svých zahraničně-politických příznivců, což učiní jeho mezinárodní pozici ještě zranitelnější. Jak výstižně okomentovala polská publikace Nowa Europa Wschodnia, evropská integrace pro Srbsko znamená „uznání teritoriálního statutu quo na Balkáně, ztrátu svého území a smíření se s rolí malého bezvýznamného státu na periferii sjednocené Evropy“ (17).

Zůstává Rusko. Nicméně vyvedení rozhovorů z jurisdikce OSN a jejich převedení pod záštitu Evropské unie objektivně omezilo možnosti Ruska proces ovlivňovat. A pokud samotné Srbsko ruší své námitky ohledně mezinárodního uznání Kosova coby plnoprávného kandidátského státu Evropské unie, Rusko bude jen těžko zastávat jiný postoj. Tedy pokud se na cestě Srbska a Kosova do EU neobjeví nové objektivní, či subjektivní překážky.

Poznámky:

1. ИТАР-ТАСС 19.04.2013 19:03
2. РИА НОВОСТИ 19/04/13 20:08 19.04.2013 20:09
3. РИА НОВОСТИ 19/04/13 23:04 19.04.2013 23:04
4. AFP 191645 GMT AVR 13
5. DPA 191910 GMT Apr 13 19.04.2013 23:12
6. Express, 20.04.2013
7. ИТАР-ТАСС 19.04.2013 19:31
8. AFP 192014 GMT APR 13
9. http://eur-lex.europa.eu/en/treaties/dat/11992M/htm/11992M.html#0001000001
10. La Croix, 22.04.2013
11. Express, 19.04.2013
12. AFP 191952 GMT AVR 13
13. Zëri, 22.04.2013
14. Tribuna, 24.04.2013
15. ИТАР-ТАСС 22.04.2013 14:28
16. Koha Ditore, 22.04.2013
17. Nowa Europa Wschodnia, 19.04.2013