Světový boj o moc a zbraně hromadného ničení

Po skončení studené války zůstalo Rusku 4650 jaderných hlavic a USA 2468. V roce 2009 byly tyto počty zredukovány na obou stranách na 1550 jaderných hlavic a 800 jejich nosičů. I to bohatě stačí, aby v případě, že mezi USA a Ruskem dojde k vojenskému střetu, zničily nejen sebe samy navzájem, ale udělaly svět neobyvatelným i pro zbytek světové populace. Nebýt jaderných zbraní, nejspíš by už, navzdory katastrofální druhé světové válce, dávno došlo mezi USA a Ruskem k nové světové válce. To je nesporně klad existence zbraní hromadného ničení. Dalším kladným důsledkem je zatím dodržování mezinárodního práva.

Jakkoli se USA, po skončení studené války, cítí být světovými mocenskými vítězi, pořád ještě si nemohou dovolit dělat ve světě, cokoli je napadne. Když si Rusko, po protiprávní okupaci Iráku, uvědomilo, že se USA rozhodly obsadit státy s největšími zásobami ropy, začalo USA oponovat v jejich snaze dobýt i Irán a případně další země. Totéž se opakovalo, když Rusko nejprve odsouhlasilo v OSN, v důvěře, že se jedná o obranu demokratických principů, podporu vytvoření bezletové zóny nad Libyí státy NATO, a USA toho využily k získání vlivu v zemi, která měla s Ruskem dlouholeté přátelské vztahy, ještě v roce 2008 souhlasila s vybudováním ruské námořní základny na svém území a vzpírala se zapojení do Američany organizované vojenské organizace v Africe - AFRICOM. Když došlo k občanské vzpouře proti syrské vládě, spřátelené s Ruskem, Rusko už v OSN vojenskou podporu rebelů vetovalo. K tomuto cíli se s Ruskem spojila i Čína. Pád syrské vlády by rozhodně oslabil postavení Iránu na Středním východě a usnadnil západní útok na něj. Výsledkem by bylo výrazné oslabení politické pozice Ruska a ekonomické pozice Číny ve světě.

Kdyby se ruští a američtí vojáci střetli v Syrii nebo v Iránu, vedla by eskalace konfliktu snadno ke vzájemnému použití jaderných zbraní. USA se proto zatím vojensky neangažují v Syrii ani v Iránu. Jedinou cestu, jak se zbavit nepříjemného omezení jejich libovůle ve světové politice, vidí v tom, eliminovat ruskou schopnost zasáhnout americké území jadernými zbraněmi. Rozhodly se proto budovat po celém světě, a zejména v Evropě, protiraketovou obranu. Naděje, že po skončení studené války nastane ve světě období mírového, převážně ekonomického vývoje, tak pohasly.

Tah s budováním proti raketové obrany, byl natolik úspěšný, že když Američané ohlásili budování radarové základny v Čechách (která by mohla monitorovat ruské území až po Ural) a protiraketové základny v Polsku, projevil ruský prezident ochotu pomoci USA v tlaku na Irán, výměnou za to, že americký prezident ustoupí od budování těchto základen. USA nakonec ustoupily od budování radarové základny v Čechách. Zřejmě si ovšem představovaly, že dohoda prezidentů Ruska a USA jim otevře cestu k vojenskému útoku na Irán a to jim Rusko neumožnilo. K poslednímu takovému americkému pokusu došlo na přelomu předloňského a loňského roku a Rusko na něj reagovalo tím, že uvedlo do pohotovosti své vojáky v blízkosti íránských hranic. O vojenské podpoře Iránu mluvila i Čína.

Ani USA ne zcela přesnou dohodu prezidentů nedodržely. Upustily sice od budování radarové základny v Čechách, ale místo toho si vzaly do užívání jinou radarovou základnu poblíž ruského území, v Turecku a vybudovaly v Polsku, 36 kilometrů od ruského území, raketovou základnu na sestřelování balistických střel. V roce 2011 podepsaly dohodu o vybudování stejné raketové základny na jeho území i s Rumunskem.

Nedávno americký ministr obrany, Chuck Hagel, oznámil na tiskové konferenci, že v Polsku nebudou rozmístěny americké proti balistické střely. Podle amerických analytiků tak USA reagovaly na ruskou podmínku, že Rusko nebude ochotné vyjednávat o dalším snížení počtu jaderných hlavic a jejich nosičů, pokud bude uvedena do provozu americká základna v Polsku. Rusko na tento nový americký tah odpovědělo s oprávněnou nedůvěrou. Americká touha ovládnout svět je příliš zjevná a zrušení základny v Polsku rostoucí americkou převahu v protiraketové obraně neovlivní. Radarovými systémy a proti balistickými raketami začaly USA vybavovat i své lodě. V letošním roce by těmito systémy mělo být vybaveno už 24 amerických válečných lodí a 38 v roce 2015. Rusko dospělo k názoru, že zhruba v roce 2018 budou USA schopny sestřelit ruské balistické střely vystřelené z ruského území i z ponorek. K dalšímu snížení počtu jaderných zbraní tedy Rusko nebude ochotné přistoupit, protože by jen znovu snížilo riziko, že některý z ruských nosičů doletí až do USA.

V reakci na americké budování protiraketové obrany provedlo Rusko v červnu 2012 už sedmý úspěšný test mezikontinentální rakety Bulava, odpalované z ponorek a schopné měnit během letu směr a vyhýbat se tak americké protiraketové obraně. Protiraketová obrana je totiž založena na předpokladu, že balistická střela letí k cíli po neměnné dráze. V lednu 2012 podepsal ruský ministr obrany zakázku na sériovou výrobu rakety Bulava. Těsně předtím ale ruský expert varoval v ruském deníku Komersant, že raketa ještě není dostatečně odzkoušená a že jen jedna její zkouška byla úplným úspěchem. Navíc v květnu 2012 byl zaměstnanec ruské firmy, která pro raketu vyrábí řídící a kontrolní systém, zatčen a obviněn, že tajemství tohoto systému předal cizí zpravodajské službě. Je zjevné, že Rusko spěchalo se zařazením této rakety do své výzbroje, aby mohlo dál oponovat americké politice ovládnutí světa v důsledku naprosté americké vojenské převahy v něm. Zdá se ale, že si Rusko není jisté, že se mu to daří.

V březnu loňského roku řekl tehdejší ruský ministr obrany, Anatolij Serďjukov: „Vývoj nových zbraní, založených na nových fyzikálních principech, zbraní používajících směrovanou energii, geofyzikálních zbraní, zbraní používajících vlnovou energii, genetických zbraní, psychotronických zbraní atd., je součástí státního programu obstarávání zbraní na roky 2011 až 2020“. Vývoj a používání části těchto zbraní už byly zakázány mezinárodními dohodami, ale i USA v jejich vývoji pokračují. Pokud jde o psychotronické zbraně Rusko už v roce 1979 navrhovalo v OSN, aby byly zařazeny mezi zbraně hromadného ničení, které mají být zakázány (U.N. Committee on Disarmament document CD/35 10 July 1979 by V.L. Issraelyan, Representative of the USSR to the Committee on Disarmament) a v roce 1986 opakoval stejný návrh Michajl Gorbačov (1986, January 21. Press Conference on Gorbachev's Nuclear Arms Elimination Proposals. BBC Summary of World Broadcasts).

Přitom, ze zbraní, jmenovaných Serďjukovem, jenom psychotronické zbraně, by mohly znamenat reálné ohrožení většiny populace USA a nahradit tak hrozbu, kterou znamenají jaderné zbraně. V usnesení bezpečnostního výboru ruské Státní dumy z 30. listopadu 2000 o doplnění ruského zákona o zbraních se píše: „Působením mikrovlnného záření dochází k narušení vnímání skutečnosti… může být poškozeno srdce, mozek, centrální nervový systém. Jako vysílací antény takových vln mohou být použity telefonní rozvody, rozvody kanalizace a tepla, televize, protipožární signalizace“. K zasažení velkých částí populace tedy stačí namodulovat příslušný signál do těchto a dalších instalací nebo vysílání.

O tom, že lidské organismy v rozsáhlých oblastech, mohou zasáhnout i extra dlouhé radiové vlny (život na zemi se v interakci s nimi vyvíjel od svého prvopočátku) svědčí vědecké experimenty (str. 136-140).

Už v 80. letech byl v USA nalezen ruský signál, vysílaný v extra dlouhých vlnách, které odpovídají vlnám vznikajícím v lidském mozku. V mozkových frekvencích je schopen rozvibrovat ionosféru, jako obří anténu, i americký systém HAARP a zasáhnout těmito frekvencemi velké oblasti zeměkoule. V roce1998, když začal být budován systém HAARP, Rusko opětovně navrhovalo generálnímu tajemníkovi OSN, aby byl na pořad Valného shromáždění OSN zařazen zákaz tzv. informačních zbraní, mezi které ruský tisk zahrnul i zbraně působící na činnost lidského mozku. Je zřejmé, že ústupem od navrhovaného zákazu těchto zbraní a plánem na jejich oficiální zařazení do výzbroje Rusko reagovalo na nově se vyvíjející situaci, kdy se neustále snižuje pravděpodobnost, že by, v případě střetnutí mezi ruskými a americkými vojáky někde ve světě, a z toho se vyvinuvší války, ruské balistické střely úspěšně zasáhly území USA.

O arsenálu ruských a amerických psychotronických zbraní se ve světových médiích nadále mlčí. To nic nemění na faktu, že zůstávají největší hrozbou pro světovou demokracii.

Celý tento vývoj popisuje nezdravý stav světové politiky a úpadek demokracie v důsledku boje o světovou moc. K ilustraci úpadku demokracie by českému čtenáři měl postačit způsob, jakým česká media informovala o válce v Iráku a jakým informují o íránském jaderném programu, kde neexistují žádné důkazy, že by Irán vyvíjel atomovou bombu.

Přestanou-li se USA obávat vojenského konfliktu s Ruskem a Čínou, přestanou se ohlížet na mezinárodní právo, které vzniklo po druhé světové válce a kodifikovalo principy, podle kterých byli odsouzeni přední představitelé fašistického Německa, které chtělo vojensky ovládnout svět. Vytvořením mezinárodního práva mělo být zabráněno další světové válce. Opuštění principů mezinárodního práva USA demonstrovaly vojenskou okupací Iráku a mučením islámských vězňů. Nedávná zpráva komise pro lidská práva OSN obvinila představitele USA, že jí nadále odmítají sdělit jména lidí, zodpovědných za rozhodnutí mučit vězně, kteří mají být souzeni za válečné zločiny. USA na tuto připomínku, že by svět i nadále mělo chránit mezinárodní právo, nereagovaly a nepřestávají hledat cestu, jak vojensky proniknout i do Iránu, jinému státu, bohatému na ropu, přestože podle posledních zpráv mají na svém území dostatek vlastní, břidlicové ropy. Za politikou USA je tedy touha ovládnout svět převahou své vojenské moci a diktovat mu své vlastní představy, formulované podstatně zájmy amerických finančních a průmyslových kruhů rozšířit své zisky na co největší část světa. Je dostatečně známo, že USA (a americké společnosti) mají ve světě zvýhodněné ekonomické postavení díky tomu, že dolar je světovou rezervní měnou a nakupuje se za něj ropa a zemní plyn. Skutečnost, že Rusko je v zásadě demokratickým státem, nehraje pro USA žádnou roli, pokud americké společnosti vidí v Rusku konkurenta, který ohrožuje udržování nebo rozšiřování jejich výsad na světovém trhu.

Tento stav dál prohlubuje krizi světové demokracie. Americká demokracie je na ústupu od útoků z 11. září a antraxových útoků. Útokům z 11. září mohly americké zpravodajské služby zabránit, kdyby opravdu chtěly, nemluvě o tom, že v prachu ze Světového obchodního centra se našly ve velkém množství výbušniny, které jsou vyráběny jen v laboratořích amerického ministerstva obrany a je tedy dost zřejmé, kdo je tam umístil. (Poznámka editora: Nikoliv výbušniny, ale termit, jehož komponenty byly nanočástice, které dokážou vyrobit jen americké vojenské laboratoře.) Antraxové útoky prakticky nesnesou jiné vysvětlení než, že je zorganizovala CIA. Od roku 2001 vedou USA válku proti terorismu. Pro soudného člověka šlo v obou „teroristických“ útocích o záměr, jehož cílem bylo, jednak otevřít si cestu k porušení mezinárodního práva při útoku na ropou bohatý Irák a další ropné státy, a stejně tak si otevřít cestu k okleštění platnosti americké ústavy omezením práv amerických občanů. V USA je dodnes legální odposlech telefonických hovorů a internetových komunikací amerických občanů, pracuje se na metodách, jak klasifikovat americké občany podle jejich prezentací na Facebooku a vznikají plány na shromažďování informací o tom, kdo se s kým přátelí. Jakkoli demokracie proklamuje právo občanů na soukromí, toto právo amerických občanů je systematicky omezováno stejně jako práva světových států na suverenitu.

Ani demokratické Rusko není jednoznačným zastáncem demokracie. Čelí totiž americkému tlaku tím, že podporuje diktátory v bývalých sovětských státech, protože demokratické státy by snáze podléhaly pronikání americké moci a Rusku by hrozilo, že USA vybudují další vojenské základny na jeho hranicích. Stejně tak USA podporují diktátory v ropných státech, aby si zachovaly své přednostní postavení v dodávkách ropy od nich. I ruská demokracie je při snaze USA, proniknout do Ruska prostřednictvím různých nevládních organizací, na ústupu.

Mnoho fakt nasvědčuje tomu, že západní politika je určována Bilderbergskou skupinou, která usiluje o to, dostat celý svět pod svou finanční kontrolu a tím si zajistit trvalé zisky. V roce 2010 řekl bývalý generální tajemník NATO, Willy Claes, belgickému rozhlasovému reportérovi, že od světových politiků, zvaných na schůzky této skupiny, se očekává, že použijí závěry, ke kterým se na schůzce dospěje, v prostředí, na které mají vliv. Bývalý viceprezident USA, Al Gore, doplnil toto svědectví, když letos v interview pro televizní stanici NBC News řekl: „Naše demokracie byla zkomolena. Byla nám odebrána. Už nefunguje způsobem, jaký měli na mysli naši zakladatelé, kvůli anonymním dárcům, velkým penězům, korporacím, moc má pravdu. Dnes vládnou lobbyisté a zvláštní zájmy. Politici nemohou udělat nic, aniž by prosili o dovolení mocné zvláštní zájmy a je na čase, abychom si vzali svou demokracii zpátky, a je možné to udělat“. Jistě by bylo dobré, kdyby došlo k opětovné demokratizaci států, které byly ovládnuty anonymní mocí finančních kruhů, typu bilderbergské skupiny, která má zřejmě na světě za poslední desetiletí na svědomí na Středním východě statisíce lidských životů a mučení vězňů. Na její schůzce v roce 2011 se mluvilo o potřebě rozšířit libyjskou válku na celý Střední východ, s výjimkou Izraele. Keith Alexander, ředitel americké odposlechové agentury NSA, tam řekl: „Bude to muset být velká válka zahrnující několik zemí, aby podpořila naše cíle globální ekonomiky“.

Ústup od systému mezinárodní politiky, budovaném na vojenské síle, by nepochybně vedl k dalším dohodám o omezení počtu jaderných hlavic ve světě a zákazu dalších zbraní hromadného ničení včetně psychotronických zbraní. Pokud k tomu nedojde, zůstane světová demokracie v šachu, vyvolaném utajováním arsenálů těchto protidemokratických zbraní, vyráběných prakticky ve všech státech světa. Při dalším prohlubování propasti mezi hrstkou bohatých a zbytkem populace jednotlivých států, mohou být nakonec i použity proti bouřícím se občanům.

Protože se v současné době psychotronické zbraně dostávají do centra světového boje o moc a mají tak eventuálně rozhodnout o tom, kdo se stane pánem světa, je demokracie v akutním stavu ohrožení. Pokud jich totiž někdo k tomuto cíli použije, už od jejich užívání neustoupí.