Stopa Turecka-NATO u chemického útoku v Aleppo

Zatímco byl americký prezident Barack Obama na návštěvě Středního východu, syrská opozice se pokusila obvinit Damašek z použití chemických zbraní, aby vyprovokovala Spojené státy k vojenské intervenci do syrského konfliktu. Opozice ví dobře, že Spojené státy považují použití chemických zbraní za červenou čáru, a že překročení této čáry by znamenalo tvrdou reakci Washingtonu, včetně uvalení bezletové zóny a vyslání vojenských jednotek. Opozice také navrhuje Paříži a Londýnu, aby použily tento incident jako argument pro obcházení embarga EU a dodaly syrským ozbrojencům těžké zbraně.

Provizorní výroba munice a výběr primárních civilních cílů ve vesnici Khan al-Asal, která byla střídavě pod kontrolou jak režimu, tak ozbrojenců, naznačuje, že „chemický útok“ je buď provokace, nebo teroristický útok ozbrojenců. Je to opozice, kdo kontroluje oblast syrsko-turecké hranice u Aleppo, kde k „chemickému“ útoku došlo. Chemická továrna, která používá chlor ve svém výrobním cyklu, se nachází právě tam a turecké rakety byly nedávno nasazeny právě v této oblasti.

Symptomy u lidí zraněných pří výbuchu (počet obětí byl malý; účinky byly relativně slabé; chemicky oblak se vyvíjel pomalu; a látka byla vysoce stabilní) naznačují, že jako jedovatá látka byl použit chlor nebo nevojenské sloučeniny chloru. Americká rozvědka také s těmito závěry souhlasí. Na základě symptomů vykazovaných Syřany můžeme také říct, že k toxickým látkám mohl patřit fosfor, chlor a, pravděpodobně, „agent 15“ (turecké ozbrojené síly mají podobnou látku ve svém inventáři).

Pokud by byl použit nervový plyn (yperit) ze zásob syrské armády, vytvořil by smrtící symptomy a vyžádal si mnoho obětí. Ačkoliv použitá toxická látka neobsahovala standardní vojenskou složku používanou v arzenálu syrských ozbrojených sil nebo jinou zemí, bylo by na její výrobu potřeba profesionálních znalostí a specializovaného vybavení, navzdory její improvizované povaze, což znamená, že by do toho byli zapleteni zahraniční experti.

Tento výbuch munice, obsahující toxickou látku, na Středním východě je považován za jasnou provokaci, která má dále destabilizovat situaci v Sýrii, která je již nyní velmi špatná.

Tyto zprávy jsou součástí propagandistické války vedené proti Damašku. Za těchto okolností můžeme očekávat, že západ se pokusí vyvolat diskusi o neschopnosti vlády kontrolovat nebezpečná výrobní zařízení a že bude tlačit na přísnější a významnější reakci ze strany mezinárodního společenství.

Vzhledem k prohlášením Turecka, které poskytlo ozbrojencům neznámé typy raket, se zdá, že mechanismus rychlého řešení problému Assad je již v pohybu. Současný řetězec událostí to potvrzuje. Patří do něj i chemický útok v Aleppo, výroky nejvyššího spojeneckého velitele NATO v Evropě Jamese Stavridise o možnosti použití systémů Patriot v Turecku k vytvoření bezletové zóny nad Sýrií, a ochota aliance realizovat v Sýrii „libyjský scénář“, provést „zvolení“ premiéra „koaliční opozicí“, diskuse v EU ohledně potřeby dodat syrským ozbrojencům zbraně, koncentrace izraelských jednotek na syrské hranici a únosy syrských vojáků tajnými službami sousedních zemí, mimo dalšího.

Vzteky kvůli vojenským úspěchům syrské armády se západní přátelé ze Skupiny Sýrie aktivně zapojili do vytváření záminky, podobné incidentu Gliwice, aby ospravedlnili zásah do vnitřního syrského konfliktu. Západ záminku dokonce ani nepotřebuje; stačí mu správná politická záležitost. Mohl by požadovat, aby bylo inspektorům umožněno navštívit výrobu chemických zbraní a jejich sklady, poté, co by byly další chemické zbraně použity na „správném místě“. Předvídatelné odmítnutí ze strany syrských úřadů by bylo použito jako argument pro vojenskou operaci s cílem převzít kontrolu nad těmito zařízeními. Pak by elitní syrské jednotky, které tato zařízení střeží, byly nevyhnutelně zlikvidovány, systémy protivzdušné obrany zničeny a uvalena bezletová zóna. Možné jsou různé možnosti.

Neustále se prohlubující krize v Evropě tlačí evropské vůdce k válce, která by byla malá a vítězná, obzvláště pro Paříž a Londýn, jako jediný prostředek řešení jejich domácích ekonomických problémů.

A pak by následoval libyjský scénář…