Kde je to zotavení?

Oficiálně prochází americká ekonomika od června 2009 ekonomickým zotavením z krize z prosince 2007. Ale kde je toto zotavení? Nemohu ho najít, stejně jako miliony nezaměstnaných Američanů.

Toto zotavení existuje pouze v oficiálním měření GDP, pokřiveném podhodnocenou inflací, a v míře nezaměstnanosti U3, která klesá jen proto, že nezohledňuje nezaměstnané lidi, kteří byli hledáním místa odrazeni a již ho neshání.

Žádné další datové řady ekonomické zotavení nenaznačují. Ani reálné maloobchodní prodeje, ani nově zahájená výstavba domů, spotřebitelská důvěra, zaměstnanost, či průměrné týdenní výdělky ekonomické zotavení nenaznačují.

Ani monetární politika Federálních rezerv. Expanzivní monetární politika FEDu, kdy nakupuje dluhopisy, aby udržel negativní úrokové sazby, pokračuje i po 3,5 letech údajného zotavení. Samozřejmě, že důvodem pro negativní úrokové sazby FEDu není posílení ekonomiky, ale navýšení hodnoty aktiv v účetnictví „bank příliš velkých na krach“.

Nízké úrokové sazby zvyšují ceny hypotékami krytých derivátů a dalších na dluh navázaných aktiv v bilancích bank, na úkor úrokových příjmů důchodců z jejich bankovních účtů, fondů peněžního trhu a státních dluhopisů.

Navzdory neexistenci zotavení a nedostatku pracovních příležitostí pro Američany podporují republikáni v kongresu zákon, aby se navýšil počet cizinců, které korporace mohou dovézt na pracovní víza. Velké korporace tvrdí, že nemohou nalézt dostatek kvalifikovaných Američanů. To je jeden z nejtransparentnějších stálých proudů lží, kterými jsme krmeni.

Najímání cizinců nepřidává k pracovním místům, ale jde nahrazování pracovní síly. Korporace nutí své americké zaměstnance, aby školili cizince, a pak jsou američtí zaměstnanci propouštěni. Je očividné, že pokud by byl nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, nebyli by propouštěni. Ba co víc, pokud by byl nedostatek kvalifikovaných, mzdy by rostly, nikoliv klesaly, a 36% těch, kteří absolvovali v r. 2011 s doktorátem ve strojírenství, by nebylo nezaměstnaných. Zpráva Národní vědecké nadace „Doktorandi z amerických univerzit“ uvádí, že pouze 64% strojírenských absolventů s Ph.D. dostává výplatu.

Jak jsem uváděl při řadě příležitostí mnoho let, ani statistiky zaměstnaneckých pracovních míst, ani výhledy Úřadu pro pracovní statistiky u pracovních míst pracovní příležitosti pro absolventy univerzit neukazují. Ale to nebrání kongresu, aby pomáhal americkým korporacím zbavit se svých amerických zaměstnanců, výměnou za sponzorské volební dary.

Není to tak dlouho, kdy americké korporace akceptovaly, že mají závazky vůči svým zaměstnancům, zákazníkům, dodavatelům a komunitám, ve kterých se nachází, a vůči svým akcionářům. Dnes uznávají pouze závazky vůči akcionářům. Všichni ostatní byli předhozeni vlkům, aby se maximalizoval zisk, a tím kapitálové výnosy akcionářů a bonusy vedoucích pracovníků.

Tím, že se soustřeďují na konečný součet, korporace ničí americký spotřebitelský trh. Převádění pracovních míst do zahraničí snižuje pracovní náklady a zvyšuje zisky, ale také to snižuje příjmy domácích spotřebitelů, tudíž redukuje domácí trh pro produkty korporací. Po určitou dobu může být snížení příjmů spotřebitelů nahrazeno rozšiřováním spotřebitelského zadlužení, ale když spotřebitelé dosáhnou svého dluhového limitu, prodeje již růst nemohou. Dopadem převodu pracovních míst do zahraničí je zruinování domácího spotřebitelského trhu.

Dnes je akciový trh vysoko nikoliv v důsledku zisků z rostoucích příjmů z prodeje, ale v důsledku úspor na nákladech (z velké části díky tunelování podstaty – p.p.).

Americká ekonomická politika byla odkloněna od skutečných problémů a přesměrována na následek těchto problémů – velký americký rozpočtový deficit. Protože žádná zájmová skupina nechce přijít zkrátka, nebyl kongres schopen vypořádat se s více než bilionovým ročním rozpočtovým schodkem, jehož pokračování přivolává strašidlo kolapsu dolaru a inflace.

John Maynard Keynes již dávno jasně ukázal, stejně jako dnes Řecko, že pokoušet se snižovat poměr dluhu k GDP úspornými opatřeními nefunguje (což samozřejmě elita ví, tudíž to dokazuje, že ekonomický kolaps a ožebračení populace je jejich plánem a je vytvářen záměrně – p.p.).

USA mají mezi zeměmi světa jedinečnou pozici. Nejen, že mají vlastní centrální banku, která jim poskytuje peníze potřebné pro financování vládního deficitu, ale také tyto poskytnuté peníze, americký dolar, jsou světovou rezervní měnou používanou pro vypořádání mezinárodních plateb mezi všemi zeměmi, a tudíž je po ní vždy poptávka. Dolar tudíž slouží jako světová transakční měna a také jako uchovatel hodnoty pro země s obchodními přebytky, které své přebytky investují do amerických státních dluhopisů a dalších dolarových aktiv.

Bez podpory, kterou tento statut rezervní měny kurzu dolaru poskytuje, by enormní expanze u množství dolarů vytvářených roky FEDem v rámci jeho kvantitativních uvolňování měla za následek pokles směnné hodnoty dolaru, nárůst úrokových sazeb a nárůst inflace. Od doby, kdy jsem působil ve vládě, se USA staly importně závislou ekonomikou, a importně závislé ekonomiky jsou při poklesu kurzu měny vystavovány domácí inflaci.

Abych to shrnul, soustředění se korporací na konečný součet odpojilo americké příjmy od výroby zboží a služeb, které Američané spotřebovávají, a tím oslabilo a nakonec zničí domácí spotřebitelský trh. Soustřední se FEDu na záchranu bank, kterým hloupá deregulace umožnila stát se „příliš velkými na krach“, vytvořilo dluhopisovou bublinu se zápornými úrokovými sazbami, a dolarovou bublinu, kde kurz dolaru nepoklesl v souladu s velkým navýšením jeho nabídky. Jak korporace, tak FED vytvořily akciovou bublinu, postavenou na ziscích plynoucích z pracovní arbitráže (nahrazování americké práce levnější zahraniční) a ze spekulací bank s penězi, které jim FED poskytuje.

Tato situace je neudržitelná. Dříve či později něco tyto bubliny propíchne a následky budou strašné.