České dráhy ničí lokálky i sebe s pomocí České televize

V minulých dnech se objevily články slibující zlevnění jízdného ve vlacích ČD na lokálních tratích (odkazy 1 a 2). Cestující neznalý poměrů snad i zajásá, ale jako obvykle je za vším něco skryto. Následovala reportáž České televize v hlavních zprávách (online od 37:14, ke stažení), která vyzněla v tradičním duchu – “nevýdělečné” lokálky, kterým je dávána poslední šance – prostě obvyklý přístup (odkazy 1 a 2). A “sleva” samotná – kolik cestujících ji vlastně získá?

Jde vůbec o slevu?

Sleva bude prý o čtvrtinu. Jenže je dobré znát historii, abychom věděli, z čeho se to vlastně “slevuje”. Kdysi, dávno pradávno tomu, se dalo drahou cestovati bez karet slevových za jízdné, které si mohl i obyčejný příliš nevydělávající občan dovoliti. Tak tomu bývalo drahnou dobu, dokud nepřišel velký manažer se spásným nápadem na ekonomické perpetuum mobile: Na jízdné uvalil de fakto “přirážku” 60 % pro ty, kteří nemají žádnou slevu a to původní základní jízdné ponechal jen těm, kteří si za patřičný obolus pořídili “slevu”. A stalo se, pravidelní cestující nakoupili slevové karty a ostaní z vlaku utekli. Dnes, když nějakého človíčka, který “nejel vlakem 20 let”, přimějete jej použít a on si koupí jízdenku, tak se mu protočí panenky a už to příště neudělá. Pokud nepojede autem, použije často i na dalekou cestu autobus, kam slevová mánie nedorazila. Později se rozdíl mezi základní slevou a plným jízdným snížil na 33 % z důvodu zvyšování “zlevněné” ceny a dočasného ponechání ceny plné. Když dosáhly poměru 75:100, zůstal tento zafixován a zvyšovaly se postupně obě ceny rovným dílem a děje se tak doposud za současného doplnění systému dalšími slevami. Samostatnou kapitolou jsou různé další slevy, které, pokud se ukázaly být oblíbenými, byly rychle zdražovány a případně rušeny. Příkladem může být kilometrická banka (zakoupených 2000 km nutných projet během půl roku s minimálním odpisem 100 km na jednu jízdu), kde se postupnými kroky stoupalo z ceny 1200 Kč až k dnešním 2100 Kč. Postupné zvyšování ceny vlivem inflace by bylo jistě pochopitelné, kdyby před několika lety ČD nezvýšily cenu během pár měsíců hned třikrát z 1400 na 1600 a pak na 1800 Kč, zatímco pak se už cena příliš neměnila. Cíl byl jasný – odstranit slevu tím, že “o ni nebude zájem”.

Vedle toho bez povšimnutí oficiální propagandou existují jiné tratě jiných dopravců, které stály první v řadě na odpis a dnes fungují, slevové karty a diskriminační jízdné zde nejsou a nikomu to žíly netrhá (odkazy 1 a 2). Čím to?

Nejztrátovější jsou lokálky?

Dále jsme se v ČT dozvěděli, že lokální vlaky prý využívá nejméně lidí a jsou prý nejvíc prodělečné. Není třeba vysvětlovat jak, proč a v čem, to přece každý ví a nediskutuje se o tom. Co je ale prodělečnější, z 1/4 naplněný 20-tunový motoráček mimo špičku na lokálce nebo z 1/10 naplněný 200-tunový osobní vlak mimo špičku na hlavní trati? Kde takový vlak blokuje více nákladní dopravy – na koridoru nebo na lokálce zkoušené systematickou likvidací nákladní dopravy v jedno- nebo několikavozových zásilkách, kde byl systém dávno zničen a nyní se jen likvidují zbytky? Co dále podporuje tento nesmysl o ztrátovosti lokálek? Jsou to “memorandové” počty, podle kterých 1 km vlaku bez ohledu na jeho velikost stojí kolem 100 Kč/km. Zákony fyziky a chemie i selský rozum zde musí ustoupit virtuální realitě (viz 5. a 6. odstavec odkazu). Pokud tuto realitu v rámci “debilizace společnosti” přijmeme za svou, můžeme pokračovat v dedukcích např. takto: Zrušíme malé vlaky na lokálkách, místo nich objednáme stejný počet vlakokilometrů na hlavních tratích v podobě velkých souprav a ono to bude stát pořád stejně. Kdo nevěří, ať tam běží! Viz začátek části 3/3 v tomto odkazu. Nevadí, memorandum-nememorandum, ČD už vystrkují růžky a chtějí hradit více za to, že nasadily “moderní vozidla”. Nejsou tedy tato vozidla novější a efektivnější na provoz, než ty “hrozné staré vlaky”? Kde je chyba?

Vlak v reportáži je deklarován jako “poloprázdný”, co nám reportér ale neřekne, že sedíme ve výše zmíněné zbytečně velké Regionově a že by tento spoj nemel být rušen, ale prostě obsloužen menším vozidlem.

Na téma “nepotřebnosti” lokálek je dobré znát obsah této přednášky, v archivu ČT ji však nehledejte.

Hurá-akce: Chvíli zlevníme, lidi se nahrnou a když ne, tak to zavřeme

Pokud se prý nepodaří nalákat cestující na zlevněné jízdenky, hrozí těmto vlakům zrušení. Času budou mít zhruba půl roku, mezi řádky čtu, že si asi ti “cestoši (nebo substráti?) budou muset máknout, aby jim tu socku nezrušili”. Pokud se vlaky prý nepodaří naplnit, budou lidé odkázáni pouze na autobus nebo na auto. Nezatížen trvalým srůstem mých rukou (a mozku) s volantem se mi chce ptát – to budu na zastávce čekat na auto, které pojede podle jízdního řádu? Nebo se mnou coby nevlastníkem osobního automobilu pan redaktor nepočítá jako s plnoprávným občanem? Zajímavý odkaz na knihu na toto téma zde.

Zatížen historickou pamětí zase mohu říct, že sliby o plné náhradě vlaků autobusy často neplatí v plném rozsahu hned od počátku a to málo, co jako “náhrada” zůstane, rychle zanikne. Nevěříte? Zkuste si v sobotu dojet veřejnou dopravou z Moravské Třebové na Prostějovsko a nebrat to oklikou přes Čechy vlakem po koridoru. Žádné busy místo vlaků přes Chornice jsem jaksi nenašel, jedu o několik hodin déle a platím výrazně více.

Je otázkou, jestli je tento postup produktem dopravního “odporníka“, cílenou sabotáží nebo obojím. Přilákat cestující a získat ztracenou důvěru není hurá-akce na půl roku, to je o poctivé každodenní systematické mnohaleté práci za použití zdravého selského rozumu nejlépe bez “manažerských” a “politických” přístupů, tj. bez prošustrovávání obrovských obnosů veřejných peněz za módní, dočasně populární, reálně a dlouhodobě však nevhodné a neefektivní investice a bez různých “racionalizací” a “optimalizací” (odkazy 1, 2 a 3). Nejdříve zvážit, co lze vymáčknout ze stávajícího systému bez nebo s minimem investic – tj. i se starými vozidly a pomalými tratěmi s nedostatečně zabezpečenými přejezdy lze při rozumné konstrukci jízdních řádů vymáčknout mnoho zvlášť v dnešní době, kdy toho bylo tolik pokaženo. Nedaří-li se, lze hledat slabá místa systému, jejichž poměrně levným vylepšením se původně nerealizovatelný jízdní řád může stát proveditelným, např. bez změny traťové rychlosti zkrátit čas zabezpečením přejezdu původně s nutností pomalé jízdy nebo opravou nejhoršího úseku jinak ne zas tak špatné trati. Mnoho jde i bez nákupu velkých extrémně drahých vozidel za desítky miliónů za kus – existuje možnost repase a i jen nový nátěr po mnoha let nedbání o něj udělá divy, obrovské rezervy ve zvýšení atraktivnosti jsou stav a případná úprava vnitřku, oken apod. (foto 1 a 2). Komu se to nelíbí a chce mít fajnová vozidla, ten na to musí nejdříve mít, což pro tento stát dnes neplatí a nebude-li tento stav řešen od základů, bude hraní si na pokrok a mrhání dotacemi jen honěním psa se za vlastním ocasem, který si jej při maximalizaci svých snah leda ukousne, čímž se zmrzačí. Není tedy čas začít šetřit za použití mozku a bez tak oblíbeného ničení “šetřeného”?

Jak se ale postupuje u nás? Četnost vlaků je mizerná, návaznosti, jen když se chce, řešením jsou prý moderní vozidla a to ostatní je vlastně jedno. Nemáme na Desiro za desítky MKč/kus? Nevadí, máme českou “úspornou” cestu. Za cenu zničení jednoho malého pro lokálky vhodného repasovatelného vozu 810 a odpojitelného vlečného repasovatelného vozu 010 získáme “moderní” a “novou” soupravu Regionova, která se na lokálky jistě bude hodit mnohem víc. Tu rozpojit nelze, definici nízkopodlažnosti a tedy nárok na dotace totiž splňuje jen s neoddělitelnou nízkopodlažní nemotorovou částí. Přece nebudeme těch 10 lidí v sedle vozit v 20-tunové vozidle, když můžeme ve 40-tunovém, že? Nafty je přece dost, peněz jakbysmet a schopnosti politika spočívají přece v “zadministrování” a spotřebování dotací formálně správným způsobem, který však o jejich účelnosti neřekne zhola nic. No a zbylé přípojné vozy postavíme na šrotiště a necháme shnít (foto). Na téma likvidace malých vozidel pro lokálky vhodných více zde.

Vedení ČD sabotuje vlastní firmu

Korunu celému výtvoru ČT nasadil mluvčí ČD, který doslova sdělil, že kraje musí zvážit, jestli mají dostatek financí na zachování provozu na lokálních tratích. Jak může zaměstnanec firmy České dráhy ve funkci tiskového mluvčího do televize veřejně vzkázat jejich zákazníkům, tj. krajům, že by asi měli jejich vlaky na lokálkách přestat objednávat? Jak je možné, že po takové sabotáži podniku, který jej živí a jehož zájmy má prosazovat, nebyl propuštěn on nebo ten (vysoký manažer), který toto jeho prostřednictvím vzkázal?

Závěrem bych se rád omluvil těm pracovníkům dotčených organizací, které ještě systém nesemlel a jsou poctiví a slušní (a nejspíš jsou za to po právu systémem trestáni).