Případ Vlastimila Pechance

Přišel mi nedávno dopis. Ne email, normální klasický dopis rukou psaný. A přišel ze státního vězení v ČR. Podepsán Vlastimil Pechanec. Upozorňuje mě na svůj případ. Pana Pechance osobně neznám, ale po prostudování materiálů na internetu si myslím, že si jeho případ publicitu zaslouží.

Vlastimil Pechanec byl v roce 2002 odsouzen na 13 let vězení za údajnou vraždu, ke které mělo dojít v roce 2001. Odvolal se a Nejvyšší soud mu v roce 2003 přidal další 4 roky, takže celkem je Pechanec odsouzen na 17 let vězení. Je to jako v Solženicynovi: Chceš přidat? Prokurátor ti přidá. Na případu si přihřála polívčičku tehdejší krajská státní zástupkyně JUDr. Renáta Vesecká a řada dalších soudců a politiků.

Vlastimil Pechanec od začátku tvrdí, že je nevinen.

Problém Vlastimila Pechance je v tom, že patřil mezi příslušníky skinheads a ten mrtvý muž byl cikán. Navíc Pechanec byl už dříve souzen za bodno-sečné poranění jiného cikána, takže se na něj od začátku pohlíželo jako na pravděpodobného viníka. To by mohlo teoreticky naznačovat možnost rasově orientované vraždy, ale bylo tomu opravdu tak? Případ byl od prvního okamžiku mediálně podáván s rasovým podtextem. Z vlastní zkušenosti vím, jak „objektivní“ jsou oficiální média, takže si nedělám velké iluze o pravosti obrazu, který nám předkládala.

Nechci zde rozebírat otázku jeho viny či neviny. Faktem je, že po prostudování stránky Vlastimila Pechance si člověk přinejmenším musí položit zneklidňující otázky ohledně spravedlnosti, která zjevně není slepá a neměří všem rovným dílem, ačkoliv by měla. Posuďte sami, uvádím zkrácenou výpověď Vlastimila Pechance z výše uvedených stránek:

V pátek dne 20.7.2001 jsem po předešlé domluvě navštívil diskotéku "V zatáčce (Kongo)" v hotelu Národní dům na ulici T.G.M., kde jsem se sešel se svojí snoubenkou Stanislavou P., se kterou jsme se chtěli 11.8.2001 brát.

Na místo jsem přijel okolo 22:00 hod. společně s Kateřinou Štaudovou, Robertem Homoláčem a jeho přítelkyní Adrianou Šnekovou. Stanislava už mne očekávala u stolu v blízkosti barového pultu se svojí sestrou Andreou. Asi hodinu po mém příchodu (okolo 23:00 hod) se strhla hádka mezi Homoláčem a Šnekovou, o této hádce jsme se pak u stolu bavili. Přibližně ve 23:15 hod. mě zavolal jistý Majer s tím, že se mnou chce mluvit Šneková, jež stála ve vchodových dveřích a brečela. Sdělila mi, že se s ní chce Homoláč rozejít, proto jsem jí mezi dveřmi uklidňoval a utíral jí slzy. Po chvilce (asi 2 minuty) jsem ji přesvědčil, že Homoláč je opilý a že je to u něj normální, a tak šla opět dovnitř, protože venku silně pršelo. Přišel jsem opět ke stolu, kde jsme spolu s mojí snoubenkou a dalšími, seděli a věnoval jsem se jí. Sedla si mi na klín a povídali jsme si. Přibližně ve 23:35 hod. jsem dopil u stolu druhé láhvové pivo (10°) a v momentě, kdy jsem viděl, že se skupinka lidí, jež stála u baru, odebrala směrem k východu, jsem přistoupil k baru, abych si koupil nové pivo. U baru jsem si sedl na barovou stoličku a čekal jsem až mi jej barmanka přinese. Během několika sekund, co jsem hledal drobné na pivo, přiběhl vyhazovač s tím, že před diskotékou leží na parkovišti někdo pobodaný a aby okamžitě zavolala sanitku. Zrovna jsem měl v ruce mobil a peníze a napadlo mne, že bych ji mohl zavolat, ale barmanka již vytáčela číslo. Byl jsem zvědav, co se stalo a tak jsem se zvedl a udělal pár kroků a přemýšlel jsem, zda se mám jít podívat ven nebo se zeptat vyhazovače, když tu náhle přiběhlo několik lidí z venku, kteří na mně zezadu skočili a povalili mně na zem pod věšák s tím, že venku někdo uvedl, že jsem ho měl pobodat já, což byl nesmysl a začal jsem se bránit slovy že se zbláznili a že jsem celou dobu zde, což mi lidé uvnitř hned dosvědčili a tak mi řekli, že to asi bude omyl, že usuzovali z toho, že jsem v minulosti odseděl dva roky ve vězení (za bodno-sečné) poranění róma Pešty a že je možné, že někdo venku proto vykřiknul mé jméno, údajně podivín - rom Karel Krátký.

Podezřelých bylo na místě hned několik a padaly tam různá jména lidí, jako např. Homoláče atd. a různé verze. Byl tam velký zmatek - hned po mém napadení jsem chtěl jít ven, abych si to vyjasnil s osobou, co mně nařkla, ale nikdo takový se prý už venku nenacházel. Ven mně nepustili s tím, že bude lepší když zůstanu uvnitř se svojí snoubenkou a uklidním se, protože mně to dost rozhodilo. Během několika minut přijela Police ČR, která venku vyšetřovala lidi a po chvíli si nechali policisté zavolat Homoláče, který odešel ven. Zhruba 15 minut od příjezdu Policie si policisté zavolali i mně před diskotéku, kde jsem byl několik minut vyšetřován policistou Konečným a ptal se mně, co se tam stalo. Vysvětlil jsem, že sám netuším, že jsem byl i já napaden a obviněn z pobodání nějakého člověka. Bylo mně řečeno, že to měl udělat nějaký člověk v černém oblečení, já byl však celý večer v bílém triku se znakem města Svitavy a světle modrými doběla sepranými riflemi, což postřehla jak policie, tak i ostatní svědci. S policisty jsem se tedy domluvil, že v případě mého svědectví budu druhý den doma, a mohou si pro mě přijet či dát vědět, kdy se mám dostavit. Na diskotéce jsem setrval se snoubenkou až do konce, který byl okolo 3:00 hod. Po jejím skončení jsem se odebral domů. Když jsem byl v kuchyni, probudila se má máma a řekla mi, že jí telefonovala jistá rómská žena Romana Makulová a sdělila jí, že jsem podezřelý z poranění nějakého róma a že ji dále bude informovat, kdyby se něco dozvěděla. Matce jsem vysvětlil, že tam někoho pobodali a že to bude policie teprve šetřit, a že se to vyšetřilo a ať je v klidu. Potom jsem se najedl a šel spát.

Následujícího dne si Pechance doma vyzvedla policie. Původně byl pozván k podání vysvětlení, po pětihodinovém výslechu (bez advokáta) mu bylo sděleno obvinění z vraždy. Od té doby dýchá pan Pechanec vzduch skrz mříže.

Na stránkách Pechance je vyjmenována řada pochybení policie při zajišťování místa činu a následném vyšetřování, řada pochybení soudů a řada rozporů v žalobě. Šikovný právník by zřejmě dokázal na základě těchto chyb zvrátit proces a možná Pechance i osvobodit, ale pan Pechanec neměl prostředky na kvalitního právníka. Byl mu přidělen právník ex offo a všichni víme, jak taková služba vypadá.

Dále tady máme podivné prohlášení anarchisty a zmocněnce rodiny zavražděného Jakuba Poláka, velkého bojovníka za utlačované cikány, který před smrti prohlásil, že Pechanec zločin nespáchal a případ je vykonstruovaný. Cituji prohlášení pana Poláka přímo z webu antifa.cz:

Píši tento článek a dovoluji si vznášet určitá poměrně závažná obvinění o zfalšovaném vyšetřování případu vraždy Oty Absolona ve Svitavách. Jako bývalý zmocněnec poškozených – pozůstalých po zavražděném jsem měl možnost podrobně prostudovat trestní spis a účastnit se hlavního líčení před Krajským soudem v Hradci Králové, klást otázky svědkům a znalcům.

Mimoto jsem spolu s přáteli pátral po dalších důkazech a svědectvích a měl možnost seznámit se s novými fakty a též širšími souvislostmi případu. Bohužel pozůstalí, ač mě původně sami na mnohé nesrovnalosti - okolnosti v rozporu s oficiální verzí sami upozornili, posléze podlehli nátlaku, jehož cílem bylo krýt skutečného vraha a spolupachatele a ještě dříve než jsem měl možnost v závěrečných návrzích shrnout zásadní pochybení orgánů činných v trestním řízení a navrhnout opravné prostředky, mi vypověděli plnou moc a tak zbavily možnosti dotáhnout úsilí trvající několik měsíců do konce a dosáhnout zásadního zvratu v celé kauze. To se podařilo v kauzách, kde pozůstalí vytrvali a nátlaku nepodlehli - vražda Tibora Danihela v Písku - Milana Lacka v Orlové. Bohužel to jsou spíše výjimky, běžný je opak, viz třeba kauza v mnohém analogická svitavské – vražda Zdeňka Čepely v Tanvaldu 1994 - místo skutečných vrahů z prominentních rodin odsouzen náhradní obětní beránek.

Co se skutečně ve Svitavách stalo a co orgány činné v trestním řízení ignorovaly - od místní policie přes vyšetřovatele krajské kriminálky, krajskou stání zástupkyni (tehdy jí byla Renáta Vesecká, pozdější nejvyšší státní zástupkyně), Krajský soud v Hradci Králové, až po Vrchní soud v Praze.

… následuje seznam 10 bodů, kde pan Polák vyjmenovává všechna pochybení policie i soudů a pak je tady závěrečné prohlášení:

Pechanec se sice účastnil útoku na Otu Absolona, vrahem však s největší pravděpodobností není. Selhání policie a justice, strach obětí a svědků, lhostejnost či přímo sympatie vůči útočníkům, vytvořily situaci, kdy pravdu nahrazují nejrůznější legendy.

Vlastimil Pechanec je podle jedněch nejzběsilejší násilník a postrach všech místních Romů, podle druhých rytířský obránce bílé rasy. Ranou nožem zabil Otu Absolona, podle jedněch bezúhonného občana, podle druhých nebezpečného kriminálníka. Policie odvedla údajně skvělou práci, když vraha okamžitě dopadla a usvědčila, justice ho tvrdě, leč spravedlivě odsoudila a svitavští Romové si prý oddechli, protože nebezpečí pominulo.

Nic z toho není pravda. Pechanec, ač se na incidentu podílel, není skutečný vrah. Není to ani zběsilý násilník. Je to nešťastník, který se zoufale snaží vykompenzovat svůj původ z rozvrácené rodiny z nejnižších vrstev a někam se zařadit, a je proto snadno zneužitelný. Absolon a jeho rodina nebyli nikdy žádní světci a vedle hlavní příčiny incidentu („černí“ si dovolili vstoupit do podniku pro „bílé“) mohly tu figurovat i další motivy. Policie od začátku vyšetřování manipulovala a kryla skutečného vraha a další spolupachatele. Státní zastupitelství podpořilo tuto zmanipulovanou verzi a soud navzdory jasným důkazům, že vše bylo jinak, vynesl nespravedlivý rozsudek. Skuteční vrazi jsou dál na svobodě a Romové si nejenže neoddechli, ale naopak mají o další důvody navíc bát se a nevěřit většinové společnosti. Přitom si za to ale do značné míry mohou sami, protože podlehli nátlaku a spokojili se s náhradním obětním beránkem

Toto říká člověk, který byl s případem důvěrně obeznámen, prostudoval veškerý průkazní materiál a byl dokonce mluvčím rodiny zavražděného. V den, kdy chtěl ale před soudem svědčit ve prospěch obviněného Pechance, jej rodina zabitého cikána zbavila zmocnění. Bohužel pan Polák zemřel v roce 2012 na rakovinu.

I kdybychom připustili možnost, že pan Pechanec je vrahem, pořád tady zůstává otázka nad nesmyslně vysokou délkou trestu. Jak může člověk dostat za zjevně předem nepřipravenou vraždu spáchanou v afektu nebo ve rvačce (spíše by se to mělo kvalifikovat jako neúmyslné zabití) sedmnáct let a druhý za podobný incident pouhé dva roky? A třetímu, který útočí zezadu a svou oběť několikrát bodne a pak podřízne, hrozí deset (noviny píšou i vyjímečný trest, ale to je teoretické).

Platí pravidlo, že odsouzený může po vypršení 2/3 trestu požádat o podmínečné propuštění. Pan Pechanec o propuštění požádá letos v létě. Tipněme si, jak to dopadne.