Ten pohled mi nedá pokoj

Byly to jedny z prvních záběrů postupu americko-britské armády v Iráku. Záběr ukázal kamenitou, nehostinnou krajinu a pískové duny, na kterých vybuchovaly bomby. Nevím, co za těmi kopci písku bylo, byla vidět pouze prázdná krajina a exploze.

A pak se tam něco hnulo. Něco černého utíkalo od místa, kde právě zazněla další exploze. Byl to psík. Vyděšené zvíře upalovalo mezi kopci, které byly zřejmě ostřelovány. Ten záběr, ač trval jen půl vteřiny, se mi opakovaně vybavuje a nedá mi pokoj.

Chtěl bych předem apelovat na ty, kteří přijdou s tvrzením, že to bylo "jenom zvíře", že se mám starat o lidské tragédie a neotravovat tady s nepodstatnými věcmi. Nic takového, jako "jenom zvíře" neexistuje. Jsme všichni součástí jedné přírody a z pohledu přírody mají zvířata stejnou cenu (ne-li větší), než my, lidé. To jen naše namyšlenost, bohorovnost a arogance nám otupěly vnímavost a naučily nás nazývat všechno, co není člověk, tzv. "nižším tvorem".

Když už se lidi chtějí mezi sebou mlátit, ať se mlátí, ale prosím, nezatahujte do toho černé psíky, ani žádné jiné druhy života. Těm je to totiž šumafuk a není to k ním fair.