Kdo seje vítr, sklízí bouři

Ať otevřu kteroukoliv webovou stránku se zpravodajstvím, všude čtu totéž. Američané dostávají na frak. A ne jen na vojenské frontě, ale i diplomaticky. Bushově kohortě se podařilo opravdu nemožné: nadělat si nepřátelé doslova všude. Dokonce i věrný pudlík Blair ztrácí poslední dobou chuť k jídlu. Naposledy mu Vůdce provedl "drobný" podraz, když ho "zapomněl" informovat, že invaze začíná. Blairovi to prý řekli dvacet minut před prvním útokem. :-)

Podívejme se nejprve na diplomatickou frontu.

Před invazí vyvinuli Američané zoufalou, intenzivní "diplomatickou" aktivitu ve snaze prosadit v RB rezoluci ospravedlňující agresi. Nepodařilo se, navzdory slibům stamilionových úplatků za souhlas a temných unfair vyhrůžek za nesouhlas. Vůdce tedy oznámil, že k obsazení Iráku žádnou rezoluci nepotřebuje.

Předtím se proflákla aféra s odposlechy delegátů OSN a jako by ani ta nestačila, o dva týdny později se našla odposlouchávací zařízení i v sídle EU. Nikdo se k nim sice nepřihlásil, ale ve světle předchozí aféry si o nich každý myslí své.

Americká diplomacie dělá jednu botu za druhou. Zfalšované "důkazy" byly tak primitivně průhledné a tak amatérsky vyrobené, že s každým dalším "odhalením" se Američané a Britové jen více a více ztrapňovali.

Připomeňme Blairovu dlouho oznamovanou zprávu, se kterou dělali tolik tajností, a která měla být výsledkem pátraní pověstných britských tajných služeb, v jejichž řadách působil i románový James Bond, a u které se v zapěti ukázalo, že byla opsaná z deset let staré slohové práce středoškolského studenta. Opsaná včetně gramatických chyb. Jamese Bonda, pokud ještě žije, musí fackovat hanba.

Následovalo neobyčejně trapné vystoupení Colina Powella před RB, kde mával zkumavkou se symbolickými spory antraxu (jejichž vyšetřování v jeho domovině vedlo neomylně do vlastních vojenských laboratoří), a kde předkládal "špionážní" fotografie nejasných objektů, u kterých se nedalo s určitosti říct, kdy byly pořízeny a co na nich vlastně je. Powell vše korunoval údajnými záznamy odposlechů iráckých důstojníků, ze kterých zděšení členové RB pochopili pouze to, že se někdo s někým o něčem baví. Bylo tam více citoslovců a spojek, než jakýchkoliv smysluplných informací, a každý diplomat, který to slyšel, měl spíše problémy zachovat vážnou tvář.

Další podvod na sebe nenechal dlouho čekat. Údajné dokumenty potvrzující jednání Saddama s Nigerii, od které prý chtěl koupit uran, byly sepsány tak uboze amatérsky, že dokonce samotná CIA dala od nich ruce pryč, když předtím veřejně oznámila, že je to jasný podvod.

Ještě předtím došlo k faux pas s aluminiovými trubičkami, které si prý Hussein objednal pro výrobu jaderných zbraní, a u kterých se vzápětí ukázalo, že byly použity k výrobě odstředivek.

A to se nezmíňují o "drobných" podvodech, jako například ten, kdy Američané doslova ukradli OSN Saddamovu zprávu (připravenou výhradně pro RB OSN!) a vysvětlovali to tím, že ji chtěli jen namnožit a že mají lepší kopírky. Zapomněnli se ale zmínit, že z těch namnožených kopií se nějakým zázrakem ztratila všechna jména amerických firem (a všechny odkazy či zmínky o nich), které se Saddamem dlouhá leta obchodvaly a dodávaly mu materiál k výrobě ZHN.

Nedávno jsem četl, jak se Bushově klanu dokonce podařilo znechutit řadu vysokých důstojníků CIA tím, že neustále požadoval nalezení důkazů o spojení Saddama s al-Káidou, přičemž přehlížel skutečné závěry analytiků CIA. Zprávy a informace CIA byly často lživě interpretovány tisku. Řada vysokých odborníků a důstojníků se dokonce rozhodla opustit dobře placená místa v CIA, protože nemohla vydržet stres plynoucí z neustálého tlaku Bílého domu a to, jak se zachází s jejich zprávami.

Když tak sleduji tu dlouhou škálu odhalených podvodů, musím se sám sebe ptát, proč se Bushova kohorta nesnažila o větší věrohodnost vyrobených důkazů. S penězi, které měla k dispozici, by se přeci dalo dokázat i to, že země je plochá. A oni při tom vršili jednu chybu na druhou a byly to chyby tak školácké a primitivní (jako to opisování z deset let staré studentské práce), že musely být jasné i slepým a hluchým.

Domnívám se, že důvod je v tom, že Bushovi naprosto chybí i ta nejmenší úcta k druhým, ochota přizpůsobit se a potřeba spolupracovat. Jen se podívejte, jak jedná se svým věrným Blairem. Bush považuje sám sebe za Bohem vyvoleného vůdce. Jestliže se příliš nenamáhá s výrobou lepších důkazů, je to nejspíše proto, že je mu v podstatě jedno, co si o něm svět myslí. To je ovšem velký omyl, na který dříve nebo později doplatí. Každý totalitní vůdce se světovládnými ambicemi potřebuje spojence - alespoň ze začátku, než bude dostatečně silný; později je samozřejmě může popravit. Ani Hitler se neodvážil nemít spojence. Bush spojenci opovrhuje ještě dříve, než se dostatečně opevnil.

Prezident hodně sází na americkou armádu a na to, že se svět této armády bojí. A americká armáda zase sází na techniku. Investují neuvěřitelné prostředky do high tech zbraní (k nemalé radosti zbrojařských firem, jejichž lobbyisté si u Bushe podávají dveře). Ale každý generál potvrdí, že válku nakonec vyhrávají pěšáci. Jejich odhodlání, odvaha a tvrdost. Sebedokonalejší techniku lze vyřadit a platí dokonce nepřímá úměra - čím dražší a komplikovanější technika, tím jednodušeji se dá vyřadit - viz příspěvek čtenáře zde ve Zvědavci o snadném zmatení satelitem naváděných "chytrých bomb" obyčejnou mikrovlnou troubou s rozbitým předním sklem.

Ve chvíli, kdy se Američané nemohou spolehnout na své high tech zbraně, jsou jako vojáci naprosto nemožní - lhostejno co se nám snaží namluvit hollywoodské filmy plné Rambů. Troufám si říct, že Američané jsou jedni z nejhorších vojáků na planetě. Jsou změkčilí. Trpí traumaty z bojů. Navíc nemají v sobě pruský dril a smysl pro důkladnost. Existuje proto mnoho důkazů - jen vzpomeňme na relativně nedávnou a pro americké vojáky strašlivě zahanbující akci v Somálsku.

A tím se dostáváme k vojenským neúspěchům v tažení v Iráku. Zdálo se, že to bude snadné. Zkrátka se země napřed vybombarduje a až tam nezůstane kámen na kameni, vtrhne tam slavná americká armáda a "osvobodí ty, kteří přežili jejich osvobozování". Bůh ví, proč se tentokrát americké vedení nedrželo této osvědčené taktiky. Nejsem voják, jen laik a civilista, ale i jako laikovi mi připadá divné, že armáda vjela do země hned druhý den, kdy ještě odpor irácké armády nebyl zdecimován. Snad důvěřovali zjištěním svých špionů z Blixovy skupiny zbrojních inspektorů. Snad si pamatovali, jak se před deseti lety Iráčané vzdávali jejich jednotkám a automaticky očekávali totéž. Snad se příliš spolehli na své drahé high tech vybavení. Snad sledovali příliš mnoho hollywoodských filmů. Nejspíše od všeho trochu.

Ať už byl důvod jakýkoliv, zdá se, že americké oddíly narazily na odpor. Je teprve čtvrtý den války, je tedy předčasné dělat závěry, ale jeden odhad si dovolím udělat stejně: Američané vyhrají, ale bude je to stát hodně sil a jejich ztráty budou citelné. Škoda jen, že se o nich nikdy nedovíme.

Podle způsobu, jakým o válce referují americká média, je jasné, že se něco nedaří. Nedejme se mýlit zdánlivým rychlým postupem. Už údajně obsazená území musí Američané znovu dobývat, jejich technika vypovídá službu, jsou zaskočení odporem, který nečekali. A především musí cítit, že ta válka je nespravedlivá. Že byli zneužití. Že nepřinášejí svobodu a že irácký národ je nevítá, jak očekávali. Morální prohra, se tomu říká, a dokáže to podlomit vůli vojáků více, než cokoliv jiného.

Co se vojenského postupu týče, existuje poměrně kvalitní zdroj informací na webové stránce ruských výzvědných služeb GRU (Glavnoje Razvedyvatelnoje Upravlenie). Je to bohužel v angličtině, ale zajímavé jsou také informace z http://www.irak.ru/ v ruštině. Podle zpráv uvedených na těchto stránkách utrpěli Američané včera, tedy čtvrtý den invaze, citelné ztráty.

Americké dobrodružství odsoudili občané všech států světa - včetně těch, jejichž vedoucí politikové se přihlásili pod jeho prapor. Bush má velké štěstí, že v čele OSN stojí bačkora, ale i přes zjevnou podělanost generálního tajemníka zvažuje nyní OSN svolání valného shromáždění, kde by došlo k formálnímu odsouzení agrese do Iráku.

Demonstrace na celém světě pokračují. Dnes se dokonce konala desetitisícová demonstrace v Afghánistánu. Domnívám se, že tyto demonstrace brzy poleví vzhledem k tomu, že si organizátoři uvědomí, že nemají na příslušné politiky žádný vliv. A co je horšího, lhostejná většina to bere jako nedělní zápas v Super Bowl. Ale i tak jsou tyto demonstrace důležité. Umožňují například zpochybnit tvrzení amerických medií, že Bush má 70 procentní podporu veřejnosti ve svém křižáckém tažení. Kdyby to byla pravda, tak by na tři demonstranty proti válce připadlo sedm těch, kteří ji schvalují. Při posledních demonstracích to vypadalo malinko jinak. Na 125 tisíc účastníků protiválečné demonstrace v New Yorku připadlo asi 200 válečných nadšenců zabalených do amerických vlajek. Jen v San Francisu zatkli tento týden 2100 demonstrantů. Přesto média nestydatě tvrdí, že podpora veřejnosti pro válku stoupá.

Způsob, jakým média o válce referují, by vydal za samostatný článek. Těm, kteří umí anglicky, doporučuji si přečíst od Patricka J. Sloyana Bodies? What Bodies? Popisuje sice první válku v Iráku, ale i tak je velmi poučný.

Je jisté, že Amerika teď potřebuje důkaz, který by ospravedlnil válku. A vše nasvědčuje tomu, že se na tom tvrdě pracuje. Veřejnost je připravována na velký objev. Už několikrát bylo oznámeno, že vojáci na svém postupu Irákem hledají tajné podzemní úkryty. Něco už našli, ale ten hlavní objev teprve přijde. Vsadím na to poslední košili.

V této souvislostí není nezajímavé, že původně měli hledání asistovat i zbrojní inspektoři OSN, titíž, kteří se účastnili poslední akce. A najednou bylo oznámeno, že to pro ně není, že to je práce pro americké vojáky. Proč asi? To znamená, že u nálezu nebudou žádní nezávislí svědci, pouze americká armáda. Bude to stejně průkazný objev, jako nalezení příručky Jak řídit letadlo v arabštině v zaparkovaném voze před letištěm, dvě hodiny po útoku na Dvojčata.

Amerika tuto válku vyhraje. Ale Bushova chunta je v izolaci, ze které nebude snadné se dostat. Amerika ztrácí své příznivce a přátelé rychlostí, která bere dech. Neexistuje dnes stát (kromě parazitického Izraele, samozřejmě), který by v ni ještě věřil. Ti, kteří s ní dnes kolaborují, tak činí ze zištných důvodů nebo ze strachu a na oko. Kdo seje vítr, sklízí bouří. A žně jsou přede dveřmi.

P.S.Těsně před publikováním tohoto článku jsem zaslechl v televizních zprávách, že americká armáda právě objevila skrytou a huge chemical factory - obrovskou chemickou továrnu, která by se dala použít pro výroby bojových plynů...