Rok 2013 – Spojené státy tlačené do izolace

Rok 2013 nebude, pokud jde o globální ekonomický vývoj, žádná slast – světová finanční válka o znovunastavení globálního finančního systému pokračuje. Co bude hlavním trendem tohoto vývoje? Vytlačení Spojených států do izolace.

Na první pohled něco nepředstavitelného. Ale je to opravdu takový nesmysl? Nemusí být. Podle mne to bude jeden z hlavních geopolitických trendů roku 2013 a let následujících.

Nepůjde však o „splendid isolation“, kterou se Velká Británie chlubila během 19. století, ale o vytlačení Spojených států do izolace proti jejich vůli. Indicií je celá řada:

• nová asijská zóna volného obchodu s vyloučením Spojených států
• konec petrodolaru
• spuštění testovacího režimu nového globálního finančního systému.

Formuje se nová významná zóna volného obchodu

Na schůzce skupiny ASEAN koncem listopadu došlo k vývoji, který se může ukázat jako velmi důležitý, ale kterému se dostalo velmi malé publicity. Země skupiny ASEAN přizvaly Čínu, Indii, Japonsko, Jižní Koreu, Austrálii a Nový Zéland, aby s nimi zformovali zónu volného obchodu pokrývající polovinu světové populace.

Na tomtéž summitu vystoupil se svým návrhem na spolupráci Spojených států a zemí ASEAN a dalších zemí v rámci trans pacifického partnerství americký prezident Obama. Tento návrh naopak nezahrnoval spolupráci s Čínou. Jeho návrh byl zamítnut a Spojené státy nebyly přizvány do nově formující se zóny volného obchodu.

Asie je dnes pro Čínu mnohem důležitějším obchodním partnerem než Spojené státy. Fakt, že čínskou ekonomiku drží nad vodou export do Spojených států, je již řadu let jen mýtus. Export do Spojených států činí necelou pětinu čínského exportu (cca 400 mld. dolarů), čínský export zmiňovaných asijských zemí je téměř o polovinu větší. Pokud jde o import, import Číny z asijských zemí je prakticky více než pětinásobný, než import ze Spojených států.

Na tomto summitu tedy Čína nad Spojenými státy zvítězila k.o. Tento vývoj vidím jako významný signál o snaze asijských zemí eliminovat Spojené státy a snížit jejich globální moc.

Konec petrodolaru

Systém postavený na petrodolaru směřuje ke svému konci, pověstným hřebíčkem do jeho rakve se může stát boj o následnictví v Saúdské Arábii. Smrt krále Abduláha, který byl považován za nejmocnějšího muže v muslimském světě, může podle řady analytiků dovést Saúdskou Arábii až na pokraj útesu. Podobně se zřejmě odpočítává čas i dalším monarchům zemí Perského zálivu.

Nezapomínejme, že Čína pomalu ale jistě posiluje svoje pozice v zemích Perského zálivu – Irákem počínaje a Saúdskou Arábií konče. K tomu má ambici stát se globálním zprostředkovatelem obchodů s ropou. Vždyť podle nedávné smlouvy mezi Ruskem a Čínou, může například Německo, pokud bude mít zájem, platit za ruskou ropu čínskou měnou a Rusko to bude akceptovat. K pokraji útesu se tak blíží i petrodolar.

Zvláště, když se ho chystá popostrčit nově se objevující konkurent, podle mého názoru opět s tichou podporou Číny.

Nový globální finanční systém spuštěn v testovacím režimu

Pomalu se vynořuje další země, která bude mít velký vliv na globální ekonomický vývoj – Turecko. Jeho vliv výrazně posílilo v okamžiku, kdy se odmítlo připojit k antiíránským bankovním sankcím a kdy začalo s Íránem obchodovat ve zlatě.

Co Turecko chystá? Podílí se na vzniku nového globálního finančního systému krytého zlatem. Motivací k tureckému kroku může být i snaha ukázat Evropské unii něco ve stylu „Když jste nás odmítli, my si můžeme dělat, co chceme… a dopad na vás nás netrápí“. Nezapomínejme, že msta je jedna z nejsilnějších lidských motivací.

Turecký export zlata za prvních 11 měsíců rok 2012 je téměř řádově větší, než za rok 2011 (12,7 miliardy USD oproti 1,5 mld. USD).Polovina exportů přitom šla do Íránu, třetina a do Spojených arabských emirátů, které se podle všeho k obchodu „ropa za zlato“ přidaly. Objemy obchodů nepůsobí, že by to byly jenom nákupy pro sebe. Spíše bych tyto země přirovnal k brokerům zprostředkovávajícím obchody pro klienty. Celý systém zatím zřejmě funguje v testovacím režimu.

Pokud to udělají chytře, mohly by tyto země využít stávající situace k vybudování nového trhu. Na nově vzniklém trhu se bude ropa obchodovat výhradně za zlato. Země těžící ropu by najednou dostaly možnost neprodávat ropu za dolary, ale přímo za zlato. Takový nový trh může zásadním způsobem ovlivnit moc jednotlivých světových finančních center.

Můžete namítnout, že země zřejmě budou chtít mít zlato pod svou kontrolou a převážet zlato po světě sem a tam asi nebude ideální řešení. Nabízí se pak systém pokrývající nejen obchody s ropou (ty jsou jednosměrné), ale i další mezinárodní obchody zainteresovaných členů s využitím pravidelných vícestranných zápočtů a vyrovnáváním pouze rozdílů. Je tak možné zavést globální barterový systém s vypořádáním ve zlatě, jak jsem o něm psal již téměř před rokem.

Spojené státy se brání

Spojené státy se izolace opravdu obávají. Nedávno se objevily informace, že jednají s Evropskou unií o vytvoření ekonomické unie. Vytvořit klasickou ekonomickou unii nebude nic jednoduchého, míra regulace na obou stranách Atlantiku (např. na trhu práce) je diametrálně odlišná, o principech zdanění nemluvě.

Ať už bude zdůvodnění jakékoliv, takové kroky vnímám jako snahu vymanit se z hrozící izolace a vytvořit blok v probíhající finanční válce, jejíž vítěz nastaví nový globální finanční systém. Zemím na obou stranách Atlantiku došlo, že pokud se nespojí, Čína a její spojenci je porazí.

Klíčovou roli v tomto jednání sehraje Německo. Zatím balancuje na vážkách a má stále možnost přiklonit se k oběma stranám. Zda se spojí se zbytkem Evropy a Spojenými státy, nebo zda se stane součástí osy Berlín – Moskva – Peking. Součástí obou bloků najednou být nemůže.

O tom, že stávající situaci neberou Spojené státy na lehkou váhu svědčí i snaha zmapovat, kdo všechno drží jejich dluhopisy. Neumím si jinak vysvětlit nedávný požadavek americké vlády, aby švýcarské penzijní fondy reportovaly vládě USA detailní strukturu svých portfolií. Vypadá to, že se Spojené státy snaží získat detailní přehled o amerických cenných papírech v držení zahraničních penzijních fondů.

Co říci na závěr?

Postupná izolace Spojených států je to poslední, co si USA přejí, a budou se tak bránit všemi dostupnými prostředky.

Rok 2013 nebude na události chudý. Máme se na co těšit, boj o nový globální finanční systém moc pokračuje a jak jsem řekl před rokem – Kdo uteče, vyhraje.