Tajná podpora USA Al-Káidě v severním Mali, Francie „přichází na pomoc“

Do oběhu byla rychle dána záplava článků obhajujících vojenskou intervenci Francie v africké zemi Mali. Článek Time „Krize v Mali: Zastaví francouzská intervence postup islamistů?“ soudí, že staré triky jsou ty nejlepší, a volí otravnou historku o „válce proti terorismu“. Time tvrdí, že tato intervence se snaží zabránit „islámským“ teroristům zamořit jak Afriku, tak celou Evropu. Článek příznačně uvádí:

„…ve Francii panují (pravděpodobně dobře podložené) obavy, že radikální islamistické Mali ohrožuje Francii nejvíce, protože většina islamistů mluví francouzsky a mnozí mají příbuzné ve Francii. (Výzvědné zdroje v Paříži Time řekly, že identifikovaly snaživé džihádisty opouštějící Francii a odjíždějící do Mali, na výcvik a bojovat). Al-Káida v islámském Maghrebu (AQIM), jedna ze tří skupin, které tvoří Malijskou islamistickou alianci a která poskytuje většinu členů vedení, rovněž určila Francii – představitelku západní mocnosti v regionu – jako primární cíl útoků.“

Avšak Time čtenářům zamlčují, že Al-Káida v islámském Maghrebu má úzké spojenectví s Libyjskou islámskou bojovou skupinou (LIFG, v jejíž prospěch Francie intervenovala během invaze NATO v Libyi v r. 2011 – kdy poskytovala na její podporu s cílem svrhnout libyjskou vládu zbraně, výcvik, zvláštní jednotky a dokonce letadla).

Již v srpnu 2011 Bruce Riedel z mozkového trustu financovaného korporátními finančníky, Brookings Institution, napsal: „Alžír padne jako další,“ kde radostně předpovídal, že úspěch v Libyi povzbudí radikální elementy v Alžíru, konkrétně AQIM. Uprostřed násilí extremistů a vyhlídek na francouzské nálety Riedel doufal, že se dočká pádu alžírské vlády. Riedel ironicky poznamenal:

Alžír vyjádřil obzvláštní obavy, že nepokoje v Libyi by mohly vést ke vzniku velkého bezpečného útočiště pro Al-Káidu a další extremistické džihádisty.

A díky NATO se tím Libye skutečně stala – západ podpořil vznik útočiště pro Al-Káidu. Postup AQIM na severu Mali, a nyní i francouzské zapojení se, povede k tomu, že se tento konflikt nevyhnutelně přelije do Alžíru. Je třeba poznamenat, že Riedel je spoluautorem „Jakou cestou do Persie?“, kde se otevřeně konspiruje jak vyzbrojit další teroristickou organizaci ze seznamu teroristických organizací amerického ministerstva zahraničí (uvedenou jako č. 28) Mujahedin-e Khalq (MEK), aby prováděla pustošení v celém Iránu a pomohla zkolabovat tamní vládu – což je vzorec postupu s jasným používáním teroristických organizací, dokonce i těch uvedených jako takových americkým ministerstvem zahraničí, k realizaci americké zahraniční politiky. Geopolitický analytik Pepe Escobar zmínil přímější spojení mezi LIFG a AQIM v článku na Asia Times s názvem „Jak se Al-Káida zmocnila vlády v Tripolisu“:

„Typicky, již v r. 2007, tehdejší muž Al-Káidy č. dva Zawahiri oficiálně oznámil fúzi mezi LIFG a Al-Káidou v islámském Maghrebu (AQIM). Takže od té doby, ze všech praktických důvodů, byly LIFG a AQIM totéž – a Belhaj byl/je jejím emírem.“

„Belhaj“, tedy Hakim Abdul Belhaj, vůdce LIFG v Libyi, vedl za podpory, vyzbrojení, financování NATO a diplomatického uznání z jeho strany svržení Muammara Kaddáfího a nyní zatáhl zemi do nekončících rasistických a kmenových genocidních bojů. Tato intervence také vedla k tomu, že epicentrum vzpoury, Benghází, se odtrhlo od Tripolisu jako poloautonomní „teroristický emirát“. Belhajova poslední kampaň se posunula do Sýrie, kde byl nesporně na turecko-syrské hranici a poskytoval zbraně, peníze a bojovníky tak zvané „Svobodné syrské armádě“. Opět pod ochranou a záštitou NATO.

….

LIFG, která s francouzskými zbraněmi, penězi a diplomatickou podporou nyní provádí invazi do severní Sýrie ve prospěch NATO kýžené změny tamního režimu, oficiálně zfúzovala s Al-Káidou v r. 2007, a to podle Střediska pro boj s terorismem (CTC) americké armády na West Point. Podle CTC mají AQIM a LIFG společné nejen ideologické cíle, ale i strategické a dokonce taktické cíle. Zbraně, které LIFG dostala, si jistě našly cestu do rukou AQIM na své cestě přes děravé hranice saharské pouště a pak do severního Mali.

Vlastně ABC News ve svém článku „Teroristická skupina Al-Káida: Máme „prospěch“ z libyjských zbraní“ uvedly:

Přední člen k Al-Káidě přidružené teroristické skupiny uvedl, že tato organizace může získat tisíce výkonných zbraní, které se ztratily během chaosu libyjské vzpoury, což přiživilo dlouhodobé obavy západních představitelů. „Byli jsme jedním z hlavních beneficientů revolucí arabského světa,“ řekl ve středu Mokhtar Belmokhtar, vůdce severoafrické Al-Káidy v islámském Maghrebu (AQIM) mauretánské zpravodajské agentuře ANI. „Co se týká našeho profitování z (libyjských) zbraní, je to při tomto typu okolností přirozenou věcí.“

Není náhoda, že jak se libyjský konflikt blížil svému závěru, vypukl konflikt na severu Mali. Je to součástí záměrného geopolitického přeuspořádání, které začalo svržením v Libyi, a od té doby, za jejího používání jako odrazového můstku pro invaze do dalších cílových zemí, včetně Mali, Alžíru a Sýrie, NATO silně vyzbrojuje, financuje a podporuje teroristy.

Zapojení Francie může vytlačit AQIM a související složky ze severního Mali, ale je téměř jisté, že skončí v Alžíru, s největší pravděpodobností záměrně.

Alžír byl schopen zabránit rozvracení během raných fází USA zorganizovaného "arabského jara“ v r. 2011, ale zcela určitě neunikl pozornosti západu, který se nachází uprostřed transformování regionu sahajícího od Afriky ke dveřím Pekingu a Moskvy, kdy západ – v záchvatu geopolitické schizofrenie – používá teroristy jak jako důvod k válkám a invazím, tak jako nevyčerpatelný zdroj žoldácké síly pro jejich vedení.