Miloš a Karel, profíci doby

Dostal se mi do ruky (opět nepodepsaný) souhrn účelově vykládaných událostí, tentokrát v neprospěch kandidáta, který asi „překvapil tvůrce dějin“ v české společnosti.  Mrzí mě, že se výklad dějin vždy dá „přizpůsobit“ potřebám některé nátlakové skupiny, byť asi s dobrým úmyslem získat pro republiku toho nejlepšího...

Systémovou chybu voliče, poplatníka (a dojené krávy) systému vidím v období, které svou volbu zpracováváme. Krátká paměť lidí, sledujících přesuny majetku, vytvořila rychlokvašky komunizmu (Zeman, Klaus a všechny "Gottwaldovy děti"). Tito vesměs profesní politici už nepoznali, jakou práci dá vytvořit nejen velký majetek, ale s ním související kredit moci = schopnost ukočírovat velké bohatství v zájmu svém, ale i těch, kdo jsou na růstu hospodářství závislí z té nevlastnické strany. 

Jakou schopnost řídit hospodaření s velkým majetkem mohou mít lidé po Gottwaldovi, kteří si majetek zkrátka jen vzali, sebrali ho těm, kdo jej budovali i několik staletí. Mizernou, to vidíme čím dál jasněji. Bylo sice období, kdy se „strana a vláda“ dobrala ke způsobu, jak v uzavřeném okruhu (státních hranic) nastavit pravidla relativní spokojenosti obyvatelstva. Nedostatek zboží „na rozdávání“ ale vedl k otevření hranic a realizaci rozprodání majetku občanů a nastavení pravidel k devastaci hodnot, ukrytých v naší mateřštině. (pozn: více o vlivu jazyků na vývoj lidstva je na www.nejsmeovce..cz).

Jazykem (hybatelem) ekonomiky jsou ale peníze, stačí si uvědomit, že s každou další vládou se obyčejný člověk stává stále víc otrokem peněz. 

Ale jakých peněz?

Kdy naposled byla odměna za práci v relaci se skutečnou hodnotou té práce? Možná právě v době, kdy žil Baťa a jemu podobní lidé, od kterých se učil. Baťa byl a je stále společným jmenovatelem historie a budoucnosti. Z historie si vzal od šlechtických rodů schopnost jít za svým cílem důsledně - a od svých vrstevníků/dělníků věděl, jak důležité je pro nevolníka mít jistotu, nějaké pevné body pro plánování svého života. Mít práci, bydlení a školu pro děti, zkrátka mít možnost si svůj život zlepšovat.

Šlechtické rody - stejně jako zlodějské klany komunistické (přejmenované dnes za "demokratické") - neměly možnost řídit rovnováhu mezi daností své pozice a potřebami těch, kteří nabyté bohatství vytvořili.  Dnešní mocipáni dobře vědí, proč vytvořili akcie na bezejmenného "doručitele".  Ztráta zodpovědnosti "za svůj lid" vede ke strachu z nich, to vidíme stále častěji.

Příčiny dnešního stavu jsou prosté, snaha udržet si bohatství vedlo šlechtické rodiny k manželským svazkům mezi stále bližšími příbuznými - a tím k degeneraci rodu v dlouhé časové linii, což mělo za následek slábnutí inteligence, nutné k řízení velkých celků/majetků. V pozadí vše sledovala katolická církev, která pak slabším rodům bohatství brala, se silnějšími se spojovala na tak dlouho, než jejich strukturu rozložila, aby majetek později mohla převzít. Heslo "Rozděl a opanuj" je sice starší, ale stále platné. Jen místo „rodů“ jsou to nad/náROD/ní společnosti (už z takovéhoto zápisu lze vnímat, jak jazykem tvarujeme historické procesy).

Stejný historický výsledek má ale i druhá cesta, vedená "lůzou", těmi, kdo bohatství vytvářeli spíš svýma rukama než strategickým myšlením. Nebyli tak schopni pochopit a realizovat ideje komunizmu s dostatečnou osobní vyspělostí, protože zkrátka byli před každým revolučním "okamžikem dějin" jen těmi otroky - a ve velmi krátké době se stali amatérskými vládci majetku v zemi. Podvodem,  nastavením jiného „začátku“ (Benešovy dekrety?), odkud se vývoj bude ubírat. Vítězství je podepřeno popřením předchozího vývoje. A tak to dělají tito lidé stále.  „Nový začátek“ vzniká přejmenováním starých událostí, to víme nejen z filmu "Zeitgeist".

Podvod je jediný způsob, který vede některé lidi k potřebě mít víc než soused, víc než všichni ostatní. Nedostatek schopnosti řídit větší majetky vede vždy ke sporům a ke vzniku nátlakových skupin = politických stran. Dnešní politické strany samozřejmě používají stále stejné praktiky, které je dostaly k majetkům. S rozdílem, že majitelé jsou stále anonymnější, tedy ve své podstatě pro nás zbyteční.

Rodové majetky vznikaly také opakováním, ale jiné praxe – navazováním na historii, vývojem i praktickým užíváním způsobů řízení sebe i lidí okolo - což je ale zcela jiný příběh.

Výsledek je ale společný – nemožnost udržet „princip růstu“ nástroji, které jsou používané už za hranicí efektivity. Kolaps nebo přerod finanční struktury je nezbytný.

Vývoj společnosti tak nutně vedl k vytvoření skupin typu Bilderberg, kde se scházejí ti, kdo znají i jinou historii lidstva než je ta, kterou si každá vláda vykládá svým "právem vítězů". Současně ale existuje snaha "zlodějů moci" svoji moc neztratit.

Uzurpátoři rodových majetků se spojili už velmi dávno s katolickou církví, společně pak realizují projekt o "neviditelné moci peněz". Peníze jsou produktem práce s materiálem, tak je vidí ti, co pracují rukama. Peníze jsou také produktem práce s myšlením - to ví dnes skoro každý. Bylo tedy zapotřebí vytvořit - a následně všem ostatním rozmazat neviditelnou hranici, kde se mění hodnota práce s materiálem za práci myšlenkovou. Tak vznikly banky, práce s úrokem a vznik „bublinkových peněz“ až ke dnešní neřešitelné situaci.

Asi má smysl opakovat fakt, že při půjčení absolutního množství nějaké komodity nelze požadovat vrácení ani jednoho procenta úroku navíc - protože zkrátka to procento neexistuje. 

To ale neplatí u ceny lidské práce, otroci se stále rodí. Systém pro řízení zlodějských praktik nazvali nejmoudřejší ze zlodějů "EKONOMIKA". Cílem ekonomiky je - jak jinak – ždímání, snaha s co nejmenšími náklady získat největší majetek. Tedy opačně k fungujícímu přísloví „o koláčích bez práce“.

Samozřejmě že ten systém nenažranosti musel někdy skončit. To věděli "radní" z Bilder/bergu už v době, kdy se jméno hotelu spojilo s „Obrazem hory“ problémů, které je nutné v blízké přítomnosti (= ihned) řešit.

A protože v každém v přírodě vytvořeném celku za čas dochází k rozpadu, je třeba se zamyslet, o jaký typ problémů vlastně jde. Zvou si na kobereček ty, o kterých předpokládají, že budou mít nějakou úlohu v dalších letech. Není pochyb o tom, že rodiny/klany Rothschildů, Morganů a dalších znají princip, historii i cíl "práce s penězi". Nevadí jim, že my, ovečky bez znalosti skutečné historie lidstva, máme z jejich setkání obavy, vědí své o tom, jak příroda chrání to, co ještě není zralé. Strach z „Bilderbergů“ je náš obranný mechanizmus, máme strach vždy z toho, čemu nerozumíme. Strach ale plodí negaci, zvětšuje odstup, neschopnost se domluvit.

Proto tenhle článek existuje, aby nabídl vhled do práce těch, kdo se rozhodují v rámci staletí a tisíciletí – a ne v rámci desítek let, kdy fungoval „raný socializmus“ (= zkušební verze "hry na jednu bránu" = udržení moci řízením vztahů ve dvojici) - v příběhu Lenina a dalších vládců se všemi klady a chybami "polaritního světa". Připravený New Age projekt měl být cílem pro nenápadné řízení neposlušné populace skrze mentální PSI technologie, ten je naštěstí už mimo hru, můžeme za to poděkovat internetu a přírodě. 

A jsme u kořínku této úvahy: 

Dva dědové se ucházejí o místo prezidenta všech Čechů, Moravanů, Slezanů a všech, komu zní čeština mile a kdo ji dovedou používat ke sdílení hodnot, ve slovech schovaných. 

Jeden z kandidátů češtinu užívá jako profesionál, většinou s předem vytvořeným cílem sdělení (=urazit) - často v podobě slovní hříčky nebo překvapení (bon/motu). 

Druhý děda - z „Černého kopce" (Schwarzen Berg) moc česky neumí, vypadá i působí nemotorně, ale jeho slova alespoň pro mne dýchají pravostí, i když jejich výběr v živém projevu je omezený.  Přetvářku nebo předem zkonstruovaný efekt jsem v jeho projevu  nenašel. On ví, že Havel byl "bílým koněm", který nakonec svou roli díky české povaze neustál. 

Síly, které vedou každého člověka k rozhodování o důležitých problémech - ty posuzujeme vždy v nějakém časovém rámci. To, co je v krátkodobém režimu přínosem, to se může v delším období projevit jako nenapravitelná chyba. A naopak, souhlas s církevními restitucemi a jiné „kauzy“ v době rozpadu globální finanční struktury je víceméně "plácnutím do větru", je strašákem pro ty, kdo neví, že při změně globálního systému řízení se může dluh přičíst druhé straně - církvi, která je zodpovědná nejen za všechny války "ve jménu kříže" (rozuměj kříž i jako obraz konfliktu čtyř proti sobě jdoucích sil v prostoru). 

„Válka slov“ dvou kandidátů na prezidenta je obrazem typu emocí, které má každý z nich v sobě. Jsou vidět na obličeji, lze je vycítit ze slov. 

Rozpad globálního finančního systému začal v roce 2008 v USA „vybubláním“ hodnoty nemovitostí.

Růst systému s novým přístupem k práci a odměně za ni začal o něco dřív v Německu - v projektu "Základní příjem" (viz http://www.nejsmeovce.cz/books/view/2) 

Rozpad morálních hodnot způsobil pokroucený výklad poznatků týmu okolo Ježíše katolickou církví, kdy původní program pro tuto končící etapu vývoje je doložený nastavením nového "počítání roků". Ve třetím století ale byl  tehdejšími vládci manuál vývoje "poopraven", např. vyjmutím stati o reinkarnaci, (o stálosti nehmotné složky člověka, o jeho paměti, uložené v informačních polích prostoru a o nastavení možností, které můžeme realizovat během života v „chemickém“ těle).

Růst staronového pojetí morálky a slušnosti v mezilidských vztazích začal po 21.12. vloni, mimo jiné také věcnou přípravou české populace na první přímou volbu prezidenta. Je fajn, že si dost lidí uvědomilo nutnost vrátit se k hodnotám, které pomohly rodu Schvarzenbergů nejen k velkému majetku, ale i kreditu hopodáře, znajícího v tehdejší době míru únosnosti tlaku na ty, kterým vytvářeli pracovní místa. 

...a všichni víme, že v postavě a díle Tomáše Bati máme zkušenost, že umíme vytvořit okruh mezi prací, rodinou, vzděláním i zábavou lépe než tvůrci a potomci rodů, kterým vděčíme mimo válek také za technický pokrok. Sociální sítě mění svět rychleji, než by si mnozí přáli.  Jen si nejsem jist, že mladí rozeznají včas i úskalí techniky, která vede k pohodlnosti těla, k mizící šikovnosti rukou, spojených s myšlením. Šikovnost s ohledem na morálku  byla kdysi největší devízou Čechů, umíme najít řešení tam, kde ostatní končí.