Jsem žid, proto nevolím Fischera

Vážně. Napadlo mne - kdybych byl žid -, jestli bych našel důvody, proč nevolit Jana Fischera prezidentem.

1. Židé prý mají hluboké estetické cítění. Podívejme se do tváře Janu Fischerovi. Uvidíme starostlivý, ale spíše utrápený obličej. Řeklo by se, že zdání klame, že to třeba bude jinak docela vtipný člověk. Není. Pohled na jeho křečovité máchání rukama a zoufalé snažení o práci s hlasem, kterými se nám při prezidentské debatě zřejmě snažil dokázat, že je bavičem kalibru Jana Krause, je čirým utrpením. Dobrá, pro tentokrát vedle. Třeba má ten člověk veselou duši. Ale on v každém interview neopomene zmínit utrpení z války. Není toho utrpení příliš? V osobě Jana Fischera vidím doslova utrápený kýč. Ani Arnošt Lustig nebyl tak hořký. No jo, Lustig je veselý. Ale Fischer je zase rybář, a o jednom člověku se říká, že je rybářem lidských duší - o Ježíši Kristovi. A on si hvízdal, když ho ukřižovali (aspoň v Životě Briana)! Jan Fischer si nezahvízdá, ani kdyby ho měli ukřižovat. Estetika nářků je mi cizí. Snad to nějaký žid vidí podobně.

2. Židé jsou prý hrdi na to, jak dobře vypadají, pokud vypadají. Když nevypadají, nesmutní, a jdou takříkajíc za svým obličejem. Kdo má velké uši, ten nesplete notu a je z něj slavný hudebník. Kdo nos, toho si děti nespletou s klaunem a je z něj šašek. Ovšem proč by měl být českým prezidentem muzikant, který nezná noty, a šašek, který nechce být pro smích? Jan Fischer by si jistě mohl střihnout roli českého prezidenta ve filmu Adama Sandlera; mohl by tam hrát po boku komika Cohena. Proč by ne. Ovšem ve skutečnosti bych spíše nechtěl, aby byla republika vnímána jako národ kejklířů, kteří se při pouliční produkci všelijak pitvoří. Nechci prezidenta, který vypadá jako šumař. Snad to nějaký žid vidí podobně.

3. Židé prý mají rádi sladký klid. Jako všichni lidi. Čert vem, že byl Fischer v KSČ a pak zase nebyl, aby teď mohl být židem (jako by si snad každý měl z toho všeho vybrat, co je horší, a pak Fischera kvůli tomu pranýřovat). To jsou všechno kecy. Věřím ale v to, že všichni lidi mají takový kompas. Podle něj třeba gayové i ti obvykle orientovaní poznají, kdo je teplej, kibicové z něj neomylně vyčtou, který politik by neměl vést stát; ti co ho neomylně vedou, zase poznají, kdo je kibic. Babička podle něj pozná, koho nepouštět do domu, plzeňská magistra z něj pozná všechno. Všichni ten kompas mají nějak nastavený. Někdo se ho snaží zaplombovat nebo ošálit, ale obyčejně jen dokud má z takové přetvářky prospěch. Potíž je v tom, že nadpoloviční většina ho má nastavený stejně. Prezidentem bude Fischer a kompas většiny lidí v republice se zblázní. Budou ho chtít reklamovat. Pokud ti lidé neuslyší na reklamačním oddělení: "Poslyšte, my za to taky nejsme rádi, že sever je teď na jihu. Ale je to jenom na pět let, tak to snad společně nějak vydržíme.", ale místo toho: "Co si stěžujete?! To je váš problém!", možná by se začaly dít věci. Klid by byl to poslední, co by bylo sladké. Snad to nějaký žid vidí podobně.

4. Židé prý rádi říkají: "Všechno je jinak!" Ani mně není dialektika cizí. Proto možná odvolím jednoho kandidáta, aby byl v neustálém pnutí, co chce říkat on, co od něj chtějí slyšet státníci, a co od něj chceme slyšet my v podhradí. A abych i já byl v pnutí. Rve se to ve mně opravdu hegelovsky. On je to eurohujer už od narození ve Washingtonu, já se narodil skeptikem (ovšem ne bezvýhradným!) v Čechách. On soucítí s utlačovanými a vyháněnými (možná) protože je salónní právník; já soucítím taky, ovšem jenom z té mojí české skepse. Vlastně je to strašné. Prý – přímá volba! To asi není moc přímá, když si z předem nabízených (!) kandidátů nemohu v žádném případě vybrat a opět – pokolikáté už – jsem přinucen volit „nejmenší zlo“ (též známé jako „demokracie“).

Zaplacené a přeplacené průzkumy tvrdí: Občane! Není kandidátů kromě Zemana a Fischera! Já si to nemyslím. Rád bych věřil, že všechno bude jinak.

Volební účast: 99,9 %. Táňa Fischerová obdržela 99,5 % hlasů; zbytek byly neplatné. Všech sedm ostatních kandidátů z toho klepne vztekem, některé i dvakrát. Pouze Dienstbier nebude usmrcen, omráčen ani zaskočen, galantně přistoupí k nebohé dámě a sejme z jejích hustých šedivých vlasů trnovou korunu českého prezidentství... a pozve ji na kafe na Hrad.

Snad to i nějaký Japonec vidí podobně.

Co napsat závěrem? Snad takové zamyšlení. Je ohromná legrace, že i v dnešní době jsou tu s námi:

• Ti, kdo brojí proti "návratu komunismu" či dalším omezení svobody (byť většinou jen domnělým či médii sugerovaným), odvolávajíce se na svou útrpnou minulost.
• Ti, kdo horlivě považují současný systém v ČR za "nejlepší možný" a programově zpochybňují jakoukoli alternativu; často v předsudku negativního dopadu na jejich život.
• Ti, kdo pro potvrzení správnosti svého postoje a pro obhajobu režimu neváhají sáhnout k nejhloupějším klišé a frázím, které zdánlivě nemohou být vyvráceny, ale to jenom proto, že současný systém je na takových frázích založen: "islám/socialismus/EU/ ... = zlo!", "exekuce = problém jedince; dluhy se platí!" atd.
• Ti, kdo mají pocit, že institut exekutorů jde mimo ně a považují ho za správnou součást fungujícího státu.
• Ti, kdo se - často za blahosklonné podpory médií - ostentativně vymezují proti všeobecně přijímaným autoritám (např. proti prezidentovi), ale běda když si někdo dovolí zpochybnit vzory a představitele tohoto médii podporovaného rádobyundergroundu.
• Ti, kdo nadmíru často používají podivná slova "čecháčkovství", "malost".
• Ti, kdo volí/sympatizují/jsou členy Kalouskovy TOP09.
• Ti, kdo obdivují K. Schwarzenberga, aniž k tomu mají důvod či předpoklady.

Chci za prezidenta takového, který by byl potvrzením a "zlatým hřebem" tohoto stavu? Nebo takového, který bude alespoň apelovat na jeho zlepšení? Možná ani jednoho. Ale že bych přeci jenom jednoho vybral, když už tu máme tu "demokracii"?