Obyčejný rasismus

Siváková v baru! Kudrik v herně!! Dluh vyřešen!!! Před měsícem – dlužili, kam se podívali! Za měsíc – čistí jak lilie! „Dobří lidi“ se zase našli! Hurá! Že nechytáte? Kdo že je onen Kudrik? Je to táta Natálky z Vítkova. A Siváková? Je její máma. Mediální hvězdy tragického příběhu a tragického nadvakrát! V prvním případě doživotním poškozením dítěte. V druhém případě neuvěřitelně tvrdým potrestáním čtyřech mladých troubů…

Případ jako takový vám blíže představovat nemusím. Všichni zúčastnění se stali „mediálními hvězdami!! Tak jak nás krmily média kauzou, jak s námi manévrovaly, a jak se příběhu věnovaly jednostranně – to nepamatuji. I dnes jezdí štáby za „maminkou“ a točí srdcebolné scény ze života oné Natálky. Bohužel – věnuji se jen tomu jednomu – životu malého postiženého děvčátka. Zvláštní je, že už nikdo z těch gelových chlapců z Novy, nepřijede večer, aby se podíval, kde asi tak „matka“ a „otec“ tráví svůj čas?! Jak vítanými hosty se stali v knajpách Vítkova respektive Budišova nad Budišovkou! A kde utrácejí dávky, dary, odpustky určené pro Natálku a její sestry… Utrácejí tak, že se dostali na mizinu! Nestačilo jim – že jim z darů koupili dům! A renovovali!! Nestačilo jim, že nikdy nikde nemusejí dělat a přitom si žijí lépe – než většina obyvatel, onoho Bohem zapomenutého kraje!

Mám to tam rád. Poodří a tam v lesích Nízkého Jeseníku. Jen život je tam těžký! Fabriky zkrachovaly. Družstva poskytující obživu a práci taktéž. Nezaměstnanost obrovská! Většina tamních obyvatel je na tom blbě. Ne Kudrik! Ne Siváková!! Oni dostanou!!! A prochlastají a prohrají! To je skutečnost – lidé žijící v tom kraji, by vám mohli vyprávět… I místostarosta Vítkova o svérázném životě této rodiny napsal – jen se to nikde neobjevilo. Pardon – místní noviny jeho názor otiskly. Pak už – nikdo!! A do toho zpráva – Na rodinu Natálky vyhlášená exekuce! Ó hrůzo! V té chvíli vyrazily štáby a točily a psaly a jak jinak než tendenčně! Ano tendenčně o oné situaci informovaly! Vytvořily dojem – že rodina oběti tak hrůzného činu, přijde o střechu nad hlavou! Nikdo se neptal – proč? Kdo to způsobil a zdali za tento stav, nemohou rodiče oné oběti! Nikdo! Ale – děly se věci! Okamžitě za ně dluhy splatili! Kdo? Nevím – asi my – všichni! Tak jako je v kraji zvykem!! Matky samoživitelky. Propuštění padesátníci a všichni, kteří se dostali do dluhové pasti – těm nepomůže nikdo! Kudrikovi ano! Rasismus! Pouhopouhý rasismus! Naruby!

Zde odbočím. Povím vám příhodu. S tímto příběhem, má více společného, než si myslíte. Již léta bydlím v domě panelovém. Je to škaredý obrovský barák – ona pověstná „králikárna“. Měli jsme onehdy schůzi „baráčníků. Museli jsme se sejít. Jsme členy Sdružení vlastníků a dozvěděli jsme se, že jeden z nás neplatí a tak nám vzniká dluh. Všem! Seděli jsme a řešili – co s tím? Předseda řekl, že to musíme zaplatit! Takový je prý zákon… A dluh na jednotlivou partaj činí cca - 4 500kč! Mezi námi seděla stará paní. Jedna z obyvatelek domu. Paní je velmi stará. Známe ji – má malého pejska, se kterým chodí ven. Ve svém neforemném kabátě a rošmachťaných botách bloumá v okolí. Její pejsek je takový Ferda a tak jí zdravíme a svým způsobem máme i rádi. A tato stařenka se rozvzlykala – jak to, že dluží? Nikomu nikdy nic nedlužila! Za koho má platit? Když už nemá ani na jídlo? Takto se nás ptala! Klopili jsme oči. Kdosi ještě „vtipně“ dodal, že dluží, i když o tom neví – že jí ještě pošle Kalousek - složenku a bude ještě nešťastnější…

Divná spravedlnost! Kdo zaplatí za tu paní? Kdo zaplatí za ty, kteří opravdu nemají, a ani vědomě dluhy nedělali? Mnozí se propadají do dluhů a beznaděje a nikdo! Nikdo se nenajde! Kdo by za ně zaplatil! A za Kudrika? Za Sivákovou platí! Platíme! Myslíte, že ze mě mluví – rasista??!! Ne a ne! S námi se zde hraje divná hra! Tak zvaní „ochránci lidských práv“, se nám snaží vnutit představu, že minorita je obětí – a ne my!! V dnešním Hyde parku, vystoupil starosta Dubí. Mimo jiné z něj vypadlo – že jedna! Slovy jedna – rodina - na dávkách brala 92 000 korun! A nikdo z nich nedělá! A i oni možná – dluží… Protože se vždy najde dávka, kterou ji na dluh pošleme!

Nedlužíme někomu něco my?? Třeba, otázku – kde je pravda? Jak to, že se mnoho lidí z oné minority, vydalo za „lepším životem“, bez „rasistů a xenofobie“, do Británie a Kanady a když vyčerpali jejich dávky, vrátili se domů, kde jsme jim zatím „spořili“… někdy sta tisíce! Proč pro lidi, kteří celý život pracují a dostali výpověď, máme jen směšnou částku na živoření?!! Co si mají myslet lidi, kteří dostali výpověď v padesáti a jsou všude všem jen pro smích?! Propadli se rychle na dno a nyní můžou za pár šupů - hrabat v oranžové vestě listí… Co mladí? Nechali jsme je vystudovat „dobré školy“ a teď – nic!! Práci pro ně nemáme! A dluhy – ty nikdo nikomu z těch, o kterých jsem psal – nezaplatí… A co na to media?? Hm… žumpa – která miluje „emoce“…

No a na závěr. Sice to s výše uvedeným nebude mít přímou souvislost, ale já si myslím, že to do mého rozjímání o rasismu naruby patří. Pamatujete na aféru s táborem v Letech?? Na místě bývalého koncentračního tábora stál vepřín. A jakási pomazaná hlava (tuším, že tehdy Ruml, Kocáb a podobní exoti), vymysleli, že musíme ten vepřín vykoupit a postavit na jeho místě památník! Měl stát až dvě miliardy korun! Ten nápad! Ten památník!! Nic, proti obětem fašismu. Jenže. Historie není vždy taková, jak je nám vyprávěno. Zrovna teď jsem dočetl knihu o Romech v Osvětimi. A přepíši vám epizodu z knihy Miklose Nyiszliho – lékaře, kterého si vybral samotný Mengele za asistenta. Neveselé čtení. A onen Nyiszli v té knize vzpomíná na tak zvaný romský tábor, v onom táboře smrti a teď odcituji doslova:

V sousedním táboře vidím dovádět snědé, nahaté děti. Okolo sedí a klábosí pestře oblečené ženy tmavé pleti a do půl těla vysvlečení muži. Všichni pohromadě. Rasový výzkum Třetí říše zařadil tento lid mezi nižší rasy. S ohledem na jejich katolické vyznání se jim dostalo výsady, že mohou být spolu. Nepracují! Pouze s neobyčejnou krutostí vykonávají dozor nad Židy…. Tolik úryvek! Co na to oni – vykládači historie?? A stavitelé památníků??

Vím, není to košer, házet je do jednoho pytle. Ale to co jsem napsal, je reakcí na skutečnost, že právě tak vzniká: rasová nenávist! Živená medii. Zaplacenými politiky. A nekritičností názorů! Já se střehnu, abych vynášel, jakékoliv soudy – jen mě štve, že jsme obětí manipulace. A že se s námi pracuje jako s nemyslícím stádem…

Tož tak. A to je dnes vše!!

Čtěte – dlouho mě psát nenechají…