Někdy vám, pane prezidente, nerozumím

Uzavřít dobu své prezidentství amnestií je možná dobrá věc. Možná není. Nevím. Obecně lze říci, že udělovat amnestie bývalo výsadou absolutistických vládců. Nepamatuji si, že by v Kanadě či v USA kdy byla premiérem / prezidentem vyhlášena plošná amnestie. Samotný institut prezidentské amnestie je podivný relikt minulosti. Připomíná mi to palec nahoru či palec dolů římských císařů při hrách v cirku. Tam ovšem šlo o jedince a navíc o gladiátory, nikoliv o zločince. Nicméně to vyjadřovalo právo panovníka nad životem a smrti kohokoliv z jeho poddaných. Připomíná mi to právo první noci praktikované možná ve středověku feudály.

Obecně vzniká otázka, proč by měl mít prezident, který je pouze voleným úředníkem, právo udělovat amnestie a zasahovat tak do chodu justice státu. Vždyť dostat někoho před soud, nebývá levná záležitost. A dostat (a odsoudit) mocného mafiána pak už vůbec ne. (Jiná věc je institut prezidentské milosti. Ten lze chápat jako možnost poslední nápravy bezpráví tam, kde justice z nějakého důvodu selhala. Ale i s právem prezidentské milosti je nutno zacházet opatrně. )

Prezident Klaus se až dosud choval, co se plošné amnestie tyče, celkem rozumně. Nekopíroval Havlovu chybu ze začátku jeho prezidentství, kdy Havel nechal škrtem pera propustit stovky nebezpečných zločinců. Co ho vedlo k rozhodnutí vyhlásit na sklonku svého prezidentského období tak rozsáhlou amnestii? Prezidentův krok se snaží obhájit jeho poradce Ladislav Jakl v PL:

Amnestie je stabilním článkem našeho ústavního systému. A nejen našeho, ale všech známých demokracií. Není správné ji nadužívat, není správné ji dávat očekávatelně v pravidelných intervalech a není správné s její pomocí řešit stav vězeňství.

Smysl amnestie je v něčem jiném. Jde o mimořádný krok pro mimořádné chvíle. A je to příležitost, jak říci něco zásadního o našem trestním právu a o justiční praxi. Prezident v našem ústavním systému nemá zákonodárnou iniciativu a nemůže tedy navrhovat zákony či jejich změny. Ani zákon trestní. Nemá ani pravomoci metodicky řídit vyšetřovací a soudní mechanismy. Což je dobře Amnestie mu ale poskytuje pádný nástroj k tomu, aby na tato témata sdělil, co si o nich myslí.

Co si myslí o zavírání za kdejaký bagatelní čin, protože to je soudcovská rutina. Co si myslí o neúnosně se vlekoucích případech, které jsou i třeba deset a více let likvidačním momentem životů mnoha lidí. Ti se léta se nedočkají spravedlnosti, přičemž soudci nemají sebemenší motivaci, aby s tím něco dělali, navzdory mezinárodním úmluvám, které nám ukládají uzavřít stíhání v dohledném čase. Co si myslí o nepoměru mezi tresty za činy směřující proti zdraví a životu a tresty za například nedbalostní činy.

No dobře, s tím lze souhlasit, ale proč jste ji, pane prezidente, formuloval tak nešťastně?

Mou první reakcí, když jsem se o ní včera dozvěděl, byl souhlas. Udělal dobře, říkal jsem si. Ty podmínky pro amnestii vypadaly při prvním čtení rozumně. Ale jak dnes od rána sleduji tisk a zjišťuji, koho všeho se má amnestie týkat, ježí se mi zbytky vlasů na hlavě. Tady nejde o vyjádření prezidentova názoru, „co si myslí o zavírání za kdejaký bagatelní čin, protože to je soudcovská rutina“, jak to vysvětluje pan Jakl. A pokud jde o „neúnosně se vlekoucí případy“, zase je třeba rozlišovat. Jsou případy zbytečně se vlekoucí vinou úředního šimla a jsou jiné, vlekoucí se pro komplikovanost kauzy či pro házení klacků pod nohy vyšetřovatelů ze strany postižených mocných.

Stručně podle iDnes, koho se týká amnestie (normálně nestojí za to z iDnes citovat, ale v tomto případě není důvod jim nevěřit)

• Kauza Private Investors, škoda 800 milionů
• Kauza Trend a Mercia, škoda 1,4 miliardy
• Kauza KTP Quantum, škoda 1,35 miliardy
• Kauza Čepro, škoda 2,6 miliardy
• Úvěry KB, škoda 1,5 miliardy
• Kauza soudce Jiřího Berky, škoda nejméně 250 milionů
• Kauza Progres Invest, škoda půl miliardy
• Kauza František Dohnal, škoda 1,5 miliardy
• ...a desítky dalších.

Všichni víme, jak je nesmírně těžké (a drahé) dostat tyto velké grázly do tepláků. Všichni víme, že v jejich případě nešlo o nějaké přehlédnutí, či účetní omyl, ale o velmi promyšlenou a dlouhodobou aktivitu, že jde o čisto-čistě loupeživé barony, bezohledné zločince, kteří tyli na majetku své země a způsobili nám všem nezanedbatelné škody. Tak proč jste to udělal? Nevěděl jste? Přehlédl jste?

Přitom stačilo TAK MÁLO. Stačilo přidat větu, že se amnestie netýká větších hospodářských škod, řekněme nad sto tisíc korun. Jistě by se vhodná právní formulace našla, kdyby byla vůle. Pak by amnestie posloužila svému účelu: prominutí trestů malým zlodějům, přičemž by velká škodná zůstala za mřížemi.

Na druhé straně tady máme případ člověka Romana Smetany, kterému hrozí tři roky za vyhýbání se trestu, se kterým logicky a správně nesouhlasil. Pitoresktní, fantasmagorický případ selhání justice. Tady měl zapracovat institut prezidentské milosti a případ smést se stolu, protože „škoda“ způsobena pomalováním plakátů byla nejen mizivá, ale i dávno uhrazená a Román Smetana nepředstavuje pro společnost žádné nebezpečí. Naopak, je pro ni potřebný jako sůl. Já vím, že striktně vzato si za to Roman může tak trošku sám neuváženou strategií své obhajoby, že par věcí přehlédl či podcenil a dnes mu nehrozí kriminál za pomalování plakátů, ale za jiný prohřešek, nicméně právě případ Romana Smetany je do nebe volající kauza, kdy jste měl konat. Nic jste při tom neriskoval. Lidi by vám jen zatleskali. Neudělal jste to. Proč?

Až příliš celá amnestie připomíná vypořádání se se svými kolegy, se kterými jste začínal v zemi budovat to, co se dnes mylně označuje za kapitalismus, dárek jim na odchodnou. Je mi to líto. Bude vás, pane prezidente, v budoucnu těžko obhajovat.