Izrael je nyní papírovým tygrem

Oslavy 25. výročí vzniku Hamasu probíhaly souběžně s oslavami vítězství po posledním izraelském útoku. Tato krátká válka výrazně pozměnila strategikou situaci Izraele a opětovně sjednotila různé frakce palestinského odboje.

Hamas dal souhlas partyzánům z Fatah demonstrovat v Gaze za uznání Palestiny coby pozorovatelského státu OSN, zatímco Fatah dal souhlas ozbrojencům Hamasu demonstrovat na Západním břehu. Navíc se zdá, že čtyři vnitřní proudy Hamasu urovnaly své spory kolem Khaleda Mashala. Tento náhlý vývoj zvěstuje nové povědomí. Palestinci se již Izraele nebojí a začínají opět chovat naději ohledně své budoucnosti.

Známkou této nově nalezené sebedůvěry bylo, že se jich několik set tisíc sešlo, aby si poslechli projevy svých vůdců, beze strachu z izraelského bombardování.

Během války si palestinský odboj vyzkoušel nové rakety s dosahem 120 kilometrů (místo 8 kilometrů, který měly jejich po domácku vyrobené rakety). Nezaznamenali žádné potíže u proniknutí Železné kopule, která je schopná zachytit pouze primitivní rakety. Když dáme tuto schopnost do perspektivy se schopnostmi Hizballahu v Libanonu, znamená to, že nyní je v dosahu celý Izrael. V důsledku toho je nyní izraelská obrana, založená na „strategické hloubce“, překonaná. Izrael již nelze dále bránit.

V Tel Avivu výzvědné služby uvádí, že schopnost Hizballahu bombardovat Izrael se od války v r. 2006 zvýšila 400 násobně. (Ano, nejde o překlep, čtete správně, „znásobila se čtyřsetnásobně“). V případě regionální války bude izraelské území zdevastováno za několik měsíců.

Tato nová rovnováha moci se stává zjevnou, když si porovnáme agrese Izraele. Útok na Libanon v r. 2006 trval 33 dnů, útok na Gazu v r. 2009 trval 22 dnů, a poslední útok trval pouhých 8 dnů. Během války v r. 2006 se muselo v krytech schovat 200,000 Izraelců, aby unikli odvetě Hizballahu. Tentokrát jich hledalo úkryt před palestinskými raketami 2,000,000.

Poprvé Palestinci, Hizballah a Teherán tvrdili, že tyto nové rakety jsou íránské konstrukce. A zároveň Irán demonstroval svoji převahu v omezené, nicméně klíčové doméně technologie bezpilotních letounů. Velký bezpilotní letoun, řízený na dálku Hizballahem, byl schopen přelétnout celé území Izraele, z Libanonu až do Dimony, aniž by byl spatřen. Byl zpozorován a zničen teprve poté, když letěl nad jaderným reaktorem. Nicméně když byl zpozorován bezpilotní letoun USA nad íránským územím, byla Revoluční garda schopná převzít nad ním kontrolu a přistát s ním, místo aby ho zničila.

Vyhlídky Tel Avivu se zcela změnily. Po 64 let Izrael z války profitoval, a doufal, pokaždé, že bude schopen zmocnit se dalšího kousku půdy. Nyní se Tel Aviv musí konfliktu vyhnout za každou cenu, protože by nepřežil.

Nyní lze snadno pochopit, proč se rétorika Hamasu změnila. Během svého projevu, a poprvé, Khaled Mashal prohlásil: „Palestina je naše půda a země od (Středozemního) moře po řeku (Jordán), ze severu na jih.“ Jinými slovy, prohlásil, že nejen Gaza a Západní břeh, ale celá mandátní Palestina, včetně toho, co je v současnosti Jordánskem. S dopisem OSN o uznání Palestiny v ruce a po zřeknutí se „práva na návrat“ Mahmouda Abbase Hamas odmítá řešení dvou států a volí si jeden stát, tam, kde jsou v současnosti tři – což je postoj, který přesně odpovídá tomu, který zastával Irán od revoluce v r. 1979. „Nikdy neuznáme legitimnost izraelské okupace, (…) neexistuje žádná legitimita Izraele, bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat,“ pokračoval Khaled Mashal.

A naopak, tato nová situace nutí Tel Aviv podporovat bez výhrad projekt Paříže, Londýna a Dohy, jehož cílem je sabotovat mírovou dohodu mezi USA a Ruskem – před únorem – a provést útok na Sýrii. To je v podstatě poslední šance Izraele začít s vojenským dobrodružstvím.