Dobrý voják Švejk po sametu

"Tak nám teď budou každý leden valorizovat penze, pane Švejk," řekla paní Müllerová starobnímu důchodci Josefu Švejkovi, který si právě mazal kolena opodeldokem.

"Vidějí, paní Müllerová, jak hodný pány máme ve vládě. Jenže kde na to vezmou, přece si nebudou utrhovat ze svýho! Ledaže se letos nebudou důchody valorizovat vůbec a něco z toho ušetřenýho dostaneme až v lednu. Aspoň bude na důležitější výdaje, třeba na tenhleten samit, co se na něm už naposledy bude moct zviditelnit náš zeměpán. A třeba ještě vybyde na naše čacký vojáky v zahraničí, který tam pomáhají našemu velkýmu bratrovi, co ho vovinuly mraky terorismu, zlikvidovat zbraně hromadnýho ničení v jiných zemích než USA. A co se ušetří na důchodcích, který do ledna umřou, to může jít do nějakýho fondu, kdyby na naši vlast přišla ještě horší pohroma než ta povodňová. Pravda, chlapi, co si jako já z důchodu našetřili na jedno malý pivo U Kalicha, povídali, že ta nejhorší už přišla s tou sametovou revolucí. Ale taky povídali, že prý letos nebudou valorizovat ani některý státní zaměstnance, i ty hodně vysoko, co toho potřebujou víc než my důchodci a jim se možná bude škrtat ten čtrnáctej plat. A u těch lepších pánů to je pěknejch pár tisíc."

"To já bych si čtrnáctou penzi nechala klidně škrtnout taky, kdybych dostávala aspoň tu třináctou, abych si ze svýho důchodu mohla jako před sametem dopřát ty banány, co jsem na ně v tý nepředstavitelný hrůzovládě musela stávat frontu. Tak si kolikrát myslím, nač celá ta revoluce vlastně byla..."

"Oni si to jako obyčejná ženská představujou moc jednoduše. Musejí uznat, že si polepšilo dost lidí, Čechů, Němců i Rakušanů včetně našeho zeměpána. A taky si nás teď Evropa váží - předtím jsme neměli ani pořádný multimilionáře. Ale některý, co si jsou svou chudobou sami vinni, chtějí, aby na postižené povodněmi přispívali ti zbohatlí víc než ty zchudlí. Ale my přece nemůžeme ty zbohatlí trestat za jejich šikovný ručičky! Ona se taky ta životní úroveň nemůže zvednout všem - to by smrdělo socialismem! Tak zatím to zkoušejí na pár lidech. Jen si vzpomenou, jak nám pan profesor Klaus sliboval: Do dvou let se budeme mít líp. No a opravdu se mají líp! A teď následuje další pokus - se zvyšováním životních nákladů. A rovnou napříč celým národem: chleba, brambory, kaviár a šampaňský podraží stejně pro milionáře jako pro důchodce. Tuhle jsem U Kalicha slyšel, že nějakej Marx povídal něco o lumpenproletariátu, a ten profesorskej penzista Navrátil, co jsme se mu složili na pivo, nám vysvětlil, že tím myslel Čechy: prý dole proletariát, nahoře lumpové. Jenomže on ten Marx byl prý fujtajbl komunista, takže určitě zaujatej a možná taky zločinnej..."

"Jak jich tak poslouchám, pane Švejk, ještě že nežijou na Slovensku, aby neměli malér, že šířej tuhletu komunistickou ideologii!"

"Ale to jsou na omylu, paní Müllerová, já si naopak můžu jenom pochvalovat tu dnešní svobodu, jakou jsme za komunistů neměli. Museli jsme se povinně dávat zdarma očkovat, museli jsme zadarmo užívat léky - a to jenom český. Jenomže kam se hrabe na Bayerův aspirin ten náš bez kříže! Museli jsme děti posílat do družin, takže se nedostaly k evropský kultuře, třeba k pornu nebo pervitinu, co jsme ho vynalezli až po osvobození z nesvobody. Museli jsme jezdit na odborářskou rekreaci k moři, i když jsme třeba nechtěli, museli jsme pracovat, a to jsme si ještě museli sami vybrat zaměstnavatele, který nabízel nejvíc výhod. A takový, co neuměl nebo nechtěl máknout, musel do kotelny, ale zato tam mohl v pracovní době bourat komunismus sepisováním svých sebraných spisů, co mu je nikdo nesebral. A co jsme toho nesměli! Nikoho nesměli propustit bez souhlasu odborů, nikdo se nesměl živit prostitucí, svý jistý neměli ani poslanci, voliči je mohli odvolat, když neplnili, co jim slibovali. A když měli zasedání, nesměli si odskakovat na nějakou tu štamprli nebo vedlejšák. Trestaly se takový prkotiny jako šikanování ve škole nebo na vojně, mlácení Romů nebo hajlování. A podnikat v pornobranži nebo vydávat nacistický spisy, aby si lidi užili, to vůbec nepřicházelo v úvahu. Takže čert vem valorizaci, jen když tohle všechno se dnes může... Jó, abych nezapomněl, paní Müllerová, tady mají dvě stovky a skočej mi nakoupit do fronty opodeldok, než ho zdražej, ještě než nám ty dvě stovky jednou přidaj..."

"Oni snad už taky nevěřej tomu, pane Švejk, co nám slibujou ty vládní strany, který se daly dohromady, aby sloužily takovejm jako vy a já?" "Tak to zase já jim věřím všechno do písmene, paní Müllerová, a taky je budu volit!" "Takže ti páni doktoři přece jenom věděli, proč pana Švejka superarbitrovali pro blbost," povzdychla si paní Müllerová, vyrážejíc do ulic hledat lékárnu, kde by se s tím opodeldokem vešla do dvou stovek...