Milionář Tompkins, agent Říše v Patagonii

Na konci 80. let americký milionář Douglas Tompkins vykonal výzvědnou cestu po Sibiři. Neskrýval, že vybírá „vhodnou lokalitu“ pro vytvoření obrovského přírodního parku, s cílem realizovat projekt „hluboké ekologie“. Sibiřské varianty se Tompkins po obeznámení se se složitými ruskými specifiky vzdal: „Situace nedozrála.“ Po návštěvě Aljašky a Kanady upřel pozornost na Chile, s jejími neobydlenými oblastmi na jihu země, a na Argentinu, kde ekonomická krize usnadnila skupování zemědělské půdy.

Rozsáhlé území, které bylo nazváno Patagonie, dlouhou dobu zůstávalo bez majitele, dokud nebylo rozděleno mezi Argentinu a Chile. Tato oblast se rozkládá mezi Rio Colorado na severu, Ohňovou zemí na jihu, Atlantikem na východě a podhůřím And na západě. Osídlování této země probíhalo obtížně, kvůli její vzdálenosti, neexistenci cest a klimatu s velkými výkyvy. Poprvé začali Patagonii začleňovat do geostrategických kombinací v 30-40. letech. Právě z tohoto nástupiště plánovala Třetí říše dobýt a kolonizovat jižní Ameriku, a pak nacističtí emisaři tyto oblasti pravidelně navštěvovali. V současných podmínkách, kdy se boj o biologické zdroje, uhlovodíky a zásoby pitné vody rozhořívá stále silněji, význam Patagonie neporovnatelně vzrostl. Nastala doba dalších, neméně nebezpečných emisarů.

Kdo je to Douglas Tompkins? Je těžké uvést všechny aspekty aktivit tohoto podnikavého dobrodruha. Je dobrý konspirátor a mystifikátor. Nikdy o sobě nic zbytečného neříká. Dostupné životopisné údaje o Tompkinsovi jsou „zajišťovány“ jím samotným. Rok narození 1943, stát Ohio. Školu nedokončil, byl vyloučen kvůli „opakovaným poklesků,“. Zabýval se horolezectvím a byl instruktorem. Založil firmu na horolezeckou výstroj, pak společnost zabývající se šitím turistických oděvů. Na vrcholu komerčního úspěchu Tompkins své firmy prodal a rozhodl se věnovat se problémům „hluboké ekologie“, realizaci (svoji podstatou anti-civilizačních) myšlenek norského filosofa Arne Naesse. Radikální interpretace těchto myšlenek znamená vyhnání lidí ze zemí spadajících pod návrat do „panenského stavu“.

V r. 1990 Tompkins založil Nadaci pro hlubokou ekologii (Foundation for Deep Ecology), která řídila činnost aktivistů na ochranu životního prostředí. V r. 1992 vznikl fond na ochranu půdy, Conservation Land Trust, v jehož zakládací listině stálo, že jeho aktivity budou věnovány ochraně divoké přírody v Chile a Argentině. Tompkins realizuje projekty na odcizení chilských a argentinských území a má podporu vlivných sil, včetně klanu Rockefellerů. V internetové publikaci „Plán Andinia, Tompkinsovy záznamy“ (4. 8. ‘11) se uvádělo, že Tompkins utajuje své vztahy s tímto klanem dokonce i před blízkými spolupracovníky z ekologických NGO. Kontakty probíhají nepřetržitě přes spolehlivé zprostředkovatele, včetně klíčových diplomatů na americkém velvyslanectví. Neomezené finanční a informačně-propagandistické možnosti klanu Rockefellerů se využívají pro ovlivňování chilského vedení a zamezení jakýmkoliv krokům vlády s cílem Tompkinse omezit.

Za poměrně krátkou dobu se stal Tompkins majitelem 300,000 hektarů v provincii Palena na chilském jihu, a 200,000 hektarů v Argentině. A to ještě není konec. Tompkins hodlá zakulatit plochu svého impéria v Patagonii na milion hektarů. V masmédiích těchto států začali bít na poplach: bohatý americký „ekolog“ pod záminkou ochrany panenského pralesa skupuje pozemky v regionech, kde se nachází strategické zásoby pitné vody a biologických zdrojů. V Argentině Tompkins realizuje projekt „Ibera“, v provincii Corrientes a některých oblastech argentinské Patagonie. V chilské Patagonii tento Američan vytvořil „ekologický park Pumalin“, z jehož území byli pod různými záminkami vysídleni místní obyvatelé. Svojí přítomností v parku bránili čistotě experimentu s „hlubokou ekologií“.

Park Pumalin rozdělil Chile napůl. „Nepovolané osoby“ bez povolení vlastníka – Tompkinse -- se na jeho území netrpí. Naštvali se chilští vojáci. S tvrzení o ohrožení suverenity země přišli jako první právě oni. Tompkins jedná podle pokynů Pentagonu a CIA a vyhání Chilany z Patagonie! Vojáci zdroj této operace vypátrali. V 60. letech David Rockefeller financoval výzkumný projekt, který byl iniciován Henry Kissingerem: perspektivní metody „legálního pronikání“ USA do těch regionů světa, které představují strategické zájmy. Tak vznikl „plán Železná hora (IMP). Mezi návrhy byla i ekologická problematika, protože je „obvykle podporována v různých sociálních kruzích a nevyvolává zbytečná podezření u obyvatel“. V důsledku toho se v Chile objevily desítky ekologických NGO a strana „zelených“, zajišťujících realizaci „plánu Železná hora“. Tompkinsovi podřízené organizace – Foundation for Deep Ecology, Conservation Land Trust, Patagonia Land Trust – jsou registrované v USA na jedné adrese: Fort Cronkhite, Sausalito, Kalifornie. V případě vzniku námitek vůči Tompkinsovi v Chile budou soudní procesy probíhat ve Spojených státech. Politické kryti aktivit Tompkinse v Chile provádí americké velvyslanectví, které neustále hájí jeho zájmy.

Podobným způsobem jsou chráněny „Tompkinsovy enklávy“ i v Argentině. Profesorka Elsa Brussone, pracující v Centru vojáci za demokracii (Centro de Militares para la Democracia) označila aktivity amerických diplomatů „hájících Tompkinsovy zájmy“ za „kampaně zastrašování a teroru“. Brussone popsala situaci jasně: „Proč se nezabývá touto prací ve své zemi, kde je 40% vodních zdrojů otrávených, podzemní zásoby pitné vody vyčerpány a 40 milionů lidí žije na hranici bídy? Takové otázky u něj vyvolávají úsměšek a arogantní reakci: Ve Spojených státech nikdy nebude nedostatek vody.““ Brussone je to jasné: „Země, která není pánem svých vlastních zdrojů, půdy, vody, lesů, rudných ložisek a uhlovodíků, aby je mohla využít v zájmu svého národa, je odsouzena být zemí klečící na kolenou před TNK, mezinárodními finančními institucemi a imperialistickými mocnostmi. Pouze ty země, které jsou absolutními pány svých přírodních zdrojů, je možné považovat za autonomní, svobodné a suverénní.“

Chilští prezidenti Frei, Lagos, Bachelet a oblíbenec Washingtonu Piňera pod tlakem veřejného mínění nejednou informovali o záměru přijmout „rozhodné kroky“ vůči „Tompkinsovu impériu“. A tím vše také skončilo. S všemohoucím „ekologem“ a jeho ochránci v USA nechce mít nic společného nikdo. Právě z tohoto důvodu se výstavba strategicky důležitého Jižního tahu (Carretera austral) přes území parku Pumalin vleče. Tompkins se postavil všem pokusům o „vniknutí“ a pokud někdy v něčem dočasně ustoupí, tak jen z taktických důvodů. Z tohoto úhlu je třeba pohlížet i na Tompkinsovy návrhy na přeměnu jeho vlastnictví na „národní parky“. Jím předkládané dokumenty jsou doprovázeny takovým množstvím doložek a podmínek, že fakticky tomuto milionáři zajišťují právo na zrušení dohod pod záminkou „neúčelného využívání“ půdy a narušování dogmat „hluboké ekologie“.

Experti v Chile a Argentině si myslí, že Douglas Tompkins zajišťuje coby „dozor“ nedotčenost biologických zdrojů Patagonie v zájmu severoamerických TNK. Často se objevuje názor, že je vedoucím dlouhodobého projektu Pentagonu a CIA majícího za cíl vytvořit opěrný bod pro evakuaci VIP z USA v případě nějaké přírodní katastrofy, nebo hypotetické světové války… Na vysvětlení Tompkinsových reakcí a jeho lidí na tuto a další verze jsou podle chilských zvláštních služeb do médií pravidelně vypouštěny informace o údajných tajných stavebních pracích na pozemcích tohoto milionáře.

Stojí za zmínku, že příkladu Tompkinse pevně se zakopávajícího v Patagonii se drží i další osoby americké a západoevropské finančně-podnikatelské elity. Nejčastěji lze slyšet jména Ted Turner, George Soros, Henry Paulson (bývalý ředitel Goldman Sachs), britského podnikatele Joe Lewise a dalších. Metody jsou vždy stejné: vytvoří ekologicky orientované nadace, vyhlásí se bohulibé cíle ochrany životního prostředí. Tím se maskuje obyčejné přivlastňování si přírodních zdrojů cizích zemí. A, možná, stojí v pozadí ještě další skrytá příčina „přivlastňování si“ Patagonie: americká elita se cílevědomě připravuje na hodinu X. A tou nebude katastrofa podle Nostradama nebo mayského kalendáře.