USA se opakovaně pokouší poštvat Ukrajinu proti Rusku

USA se neustále dokola pokouší poštvat Ukrajinu proti Rusku. Bývalý americký velvyslanec na Ukrajině Steven Pifer se obává možného sblížení Ukrajiny s Ruskem a věří, že to zemi způsobí nenapravitelné škody. Integrace Ukrajiny do EU je údajně mnohem atraktivnější. Jakou hru oficiální Washington a šedé eminence Bílého domu začali?

V 90. letech byl stvořen nový mezinárodní zvyk. Mnozí věří, že více či méně důležité záležitosti globální politiky lze vyřešit s požehnáním Washingtonu. Tento názor se neobjevil z čistého nebe. Po kolapsu Sovětského svazu zůstaly Spojené státy americké jedinou velmocí na světě.

Když Evropa nabírala sílu, a než Čína dosáhla současné moci, byl americký dolar jedinou světovou rezervní měnou. Pokud Washington vynesl nad nějakou zemí rozsudek, jako nad Jugoslávií, byla odsouzena k zániku, navzdory názorům populace země a postoji méně mocných hráčů.

Všemohoucnost USA byla obzvláště patrná v nově nezávislých státech východní Evropy a bývalého Sovětského svazu. Často byl nejmocnějším politickým hráčem v těchto zemích nikoliv oficiální vůdce vlády (legitimní či ne), nikoliv premiér (ambiciózní či technický), nikoliv vůdce opozice (demokrat či nacionalista), nikoliv předseda parlamentu, ale americký velvyslanec. Dělo se tak proto, že velvyslanec nebyl pouze diplomatem, ale představitelem vlády Spojených států. Před deseti lety byly USA bezpochyby globálním vůdcem a globálním hegemonem bez konkurence.

Ale podívejme se na současný stav věcí…

Bývalý americký velvyslanec na Ukrajině, Steve Pifer, řekl, že sblížení s Ruskem, místo integrace do Evropské unie, by Ukrajinu poškodilo mnohem více, než západ. S tímto výrokem přišel v rozhovoru pro Ukrajnian tyžden. Rozhovor byl zveřejněn den po opatrném výroku ukrajinského velvyslance v Rusku Volodymyra Jelčenko, který pronesl na setkání se studenty v Moskvě. Ten se týkal hypotetické možnosti, že by se Ukrajina připojila k Celní unii (v budoucnu, za jistých okolností).

Pifer v rozhovoru pro Ukrajnian tyžden řekl, že ví velmi dobře, že na Ukrajině jsou lidí, kteří si myslí, že západ se možnosti přechodu země do ruské sféry vlivu obává tak moc, že je ochoten odpustit cokoliv. Dodal, že tomu tak není a že si nemyslí, že Ukrajina by příliš chtěla být součástí Ruska.

Řekl, že podle některých geopolitických kalkulací by existence této země v ruské sféře vlivu nemusela být prospěšnou pro Evropu. Nicméně Evropané se toho nijak neobávají. Dodal, že těsnější vztahy s Ruskem, místo integrace do EU, by Ukrajinu poškodily více, než západ.

Bývalý americký velvyslanec na Ukrajině může naznačovat něco následující povahy: Paul Wolfowitz, který byl tehdy poradcem amerického prezidenta pro bezpečnost, podle citace zveřejněné v New York Times 8. března 1992 uvedl, že hlavním strategickým cílem USA je zamezit vytvoření strategického celku schopného provádět na území bývalého Sovětského svazu politiku nezávislou na USA. Zároveň byla zformulována dlouhodobá americká strategie zahraniční politiky ve vztahu k celé Euroasii, jejímž cílem bylo zabránit vytvoření strategické síly na těchto kontinentech schopné postavit se USA.

Samozřejmě, že lze říct, že Wolfowitzova formulace je pouze osobním názorem excentrického poradce prezidenta, jednoho z mnoha. V podstatě by bylo možné tvrdit, že v posledních 20 letech poslouchali prezidenti Spojených států názory velmi odlišných poradců. V důsledku toho Spojené státy za ty roky přispěly k nastolení demokratického řádu v různých částech světa a ekonomické prosperitě u cílů své zahraniční politiky.

Samozřejmě, že mnohé závisí na subjektivním vnímán. Pifer například pochybuje, že Ukrajina chce být součástí Ruska. O tom to však zjevně není. Jde o užší spolupráci, obzvláště v ekonomické oblasti. Pokusme se zjistit, jestli subjektivní pocit bývalého amerického velvyslance na Ukrajině odráží objektivní skutečnost.

Nedávno Kyjevský mezinárodní sociologický institut (KIIS) a ruské Levada center zveřejnily výsledky společného průzkumu. Ukázalo se, že v porovnání s průzkumem provedeným v únoru 2012 došlo na Ukrajině k mírnému poklesu u vřelých pocitů vůči Rusku – z 86 na 83%.

Není překvapivé, že Ukrajinci, kteří upřednostňují Rusko nejvíce, jsou soustředěni v regionech na jihu (91%) a na východě (90%), a méně v západním regionu (63%). Zároveň, ve středním regionu, upřednostňuje Rusko 87% populace.

Přístup Rusů k Ukrajině se naopak změnil za posledních šest měsíců výrazně. Počet Rusů, kteří mají ohledně Ukrajiny pozitivní pocity, se zvýšil o 10% -- z 64 na 74%. Ale tato čísla nejsou podstatná, protože kategorie „dobrý/špatný pocit“ je proměnlivá. Další část studie zaměřená na specifika je mnohem důležitější.

Jak na Ukrajině, tak v Rusku by většina respondentů ráda viděla obě země jako nezávislé, ale přátelské státy, s otevřenými hranicemi bez víz a celních bariér (na Ukrajině 72%, v Rusku 60%). Na Ukrajině se počet lidí s takovým názorem zvýšil za šest měsíců o 3%, v Rusku zůstal nezměněn. Počet Rusů, kteří by rádi měli izolovanější vztahy s Ukrajinou, v porovnání s únorem, poklesl (z 20 na 14%). Na Ukrajině došlo u tohoto čísla k nepatrnému poklesu – ze 13% v únoru na 11% v září.

Jinými slovy, převážná většina lidí chce mezi těmito zeměmi užší vztahy. Politická elita obou zemí by tento fakt ignorovat neměla.

Kdo by z integrace Ruska a Ukrajiny prospěch neměl? Mohlo by to být americké ministerstvo zahraničí a jeho bývalí představitelé na Ukrajině?

Možné jsou dvě věci – buď se americké ministerstvo zahraničí mýlí, nebo dlouhodobé zájmy Washingtonu neodpovídají zájmům většiny občanů Ruska a Ukrajiny. Na druhou stranu, proč do toho strkají nos? Nikomu do toho nic není, jak říkají ve státech. Rusko a Ukrajina spolu mohou jednat podle svého.